Příbehové rozšíření černého koně minulého roku. Jak se povedlo či nepovedlo si přečtěte v mojí recenzi.

Návrat do Mount Massive

Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Vývojáři ze studia Red Barrels se však rozhodli tohle pravidlo nehorázně porušit a naservírovat nám zpáteční ticket do sanatoria Mount Massive v kůži nového hrdiny. Tím někým je softwarový inženýr Waylon Park, zaměstnanec Murkoff Corporation a člověk, který emailem upozornil na místní nekalé praktiky novináře Millese Upshura, hlavního protagonistu původní hry.

1 z 1

- +

1.

Jak už to tak bývá, společnost se o jeho „bonzování“ dozví, načež si z něj udělají nového pokusného králíka. Na(ne)štěstí dojde k nehodě a následné vzpouře místních chovanců, během níž dostanete možnost vzít nohy na ramena a zachránit si tak holý život. Ničím se tak neliší od motivace původního hrdiny s tím rozdílem, že Waylonovi jde výhradně pouze o to utéct a vrátit se ke svojí manželce s dítětem. Zároveň se dozvídáte další díly skládačky o pozadí místního ústavu a jeho „pacientů“.

Nové ve starém obalu

Ono je trochu problém mluvit o DLC, které se od předchůdce kromě drobností vůbec ničím neliší. Buďte proto lehce shovívavý jestliže se budu opakovat. Vaší jedinou pomůckou je opět kamera s nočním viděním a zoomem, bez které by jste nepřežili ani minutu. Interface se vůbec nezměnil, HUD kamery, nalézání baterek, hekání nebo animace hrdiny, vše při starém. Pohybujete se výhradně temnými koridory z bodu A do bodu B, kde často musíte něco sebrat nebo zapnout. Do toho vás pochopitelně (v naskriptovaných pasážích) nahání místní šílenci, zvláště pak rozličný mini-bossové jako je kanibal s cirkulárkou, zvrhlý „porodník“ a dokonce se tu a tam mihnou staří známý z minula. Kde hra rozhodně přitvrdila je míra hnusu a zvrhlosti. Kdo si myslel, že takový doktůrek s velkými nůžkami je vrchol všeho, tak se šeredně zmýlil.

1 z 2

- +

1.

2.

Zhruba do půlky hry jsem začínal pochybovat o tom, zda jsem se s koupí trochu neukvapil. Nic moc zajímavého se nedělo, prostředí více méně stejné. „Postava určitě dřív nebo později zdechne, vždyť je to prequel,” říkal jsem si, ale to byla chyba. Příběh začíná od tohoto momentu konečně dávat smysl a zapadat do původní zápletky, načež začnete s Weylonem soucítit, aby se z toho pekla dostal živý. Zaručuji vám, že konec je daleko vydařenější než v původním Outlastu, byť si tvůrci opět nechali malinko otevřená dvířka pro případné pokračování.

Je to pořád horor?

Outlast rozhodně není a nebyl nikdy horor. Ani toto DLC ne. Hra je postavená na naprosto průhledných lekačkách, které možná „vyděsí“ zezačátku nebo úplného strašpytla. Upřímně jsem hru prošel jako nůž máslem bez nějakého většího zákysu, neboť pokud prokouknete na jakém principu to vše funguje, veškerá atmosféra strachu se bortí jako domeček z karet. Bossové vás nikdy neodhalí, i když se schováte do místnosti 3x3m s jednou postelí nebo když stojíte přikrčení 1 metr od nich. Proto jsem jejich přítomnost bral spíše jako nutné zlo a často kolem nich jenom proběhl do další lokace.

Dohrání Whistleblowera vám zabere kolem 3 hodin (obtížnost hard), což je zhruba lehce nadpolovina délky původní hry. Když si připočtete hledání různých skrytých dokumentů či jste takový machři, že si dáte nejtěžší obtížnost, určitě se dostanete na větší číslo.

Pokud máte zájem o koupi PC verze, doporučuji navštívit Humble Bundle store, kde DLC seženete o pár kaček levněji (6,45€) než na Steamu.