Vynález televize se datuje do roku 1925, ale do praxe se dostala až r.1936. První televizní vysílání v Československu se odehrálo 1.května 1953. Bratříček prvního programu, druhý program začal vysílat mnohem později až v roce 1970. Na barvy v naší televizi jsme si museli ještě tři roky počkat. Úplně první televizní pořad co si pamatuju byla kupodivu kraťoučká černobílá reklama Pan Vajíčko a Paní Vajíčková. Jeden na prvním a druhý na druhém kanále, tehdy ještě Československé televize. Někde na starých magnetofonových páskách je záznam mého dětského hlásku jak jim říkám pan Vajíjo a pani Vajíjová. Samozřejmě další z programů byl večerníček. Tehdy to byl hlavně seriál s kuřetem Calimero a mnohé a mnohé další. Krásné vzpomínky co mi nikdo nikdy nevezme. Černobílé vzpomínky, protože pamatuji dobu, kdy žádná barevná televize ještě nebyla. Kdo chtěl barvy musel do kina.
Ta kouzelná bedýnka je nedílnou součástí každého domova, baví nás, zpříjemňuje nám všední i sváteční život, díky ní víme vše co se kolem nás děje. Díky ní s úsměvem vzpomínám na dětství. Měli jsme doma lampový televizor co se nějakou dobu po zapnutí zahříval než se objevil kýžený černobílý obrázek. Televize se musela ladit, a tak u nás doma bylo zvykem, že jsme si ji mohli sami pustit, až po desátých narozeninách. Důvodem byla i častá poruchovost bedny. Minimálně jednou ročně a jako naschvál v období Vánoc. Televize tehdy stála dva až tři platy, 4 500 Kč jsme tehdy dali za tranzistorový typ co měl rychlejší start, ale v podstatě stále tytéž černobílé barvy. Tehdejší program byl na dnešní dobu ubohý. Televize vysílala pár hodin denně, postupně přidávali. K tomu černobílému obrazu ještě len poznamenám, že když vysílali krasobruslení tak komentátor vždy uváděl např. barvu šatů krasobruslařky, aby si ji lidé mohli aspoň představit. Své kouzlo měly sportovní přenosy, kde hlásil komentátor hoši z Bratislavi jsou v bílých trenýrkách a Pražáci jsou pruhovaní a pod.
Pořady byly tehdy plné propagandy komunistického režimu. Skutečně svátek byl, když dávali nějakého Belmonda, Funese, Piera Richarda tyhle francouzské komedie režimu tolik nevadily. Později v osmdesátých letech se stal velice populární akční seriál Profesionálové.Ten mi dokonce stál i za útěk z tanečních. Bodie a Doyle byli zkrátka jedničky. Faktem je, že seriál tehdy nešel celý, některé díly režimu vadily. Stejně jako australský dobrodružný seriál Zlatá šachta. Dokonce pamatuji jak v pořadu Nad dopisy diváků nám bylo řečeno, že některé díly se neslučují s morálkou socialistického života. Na televizi ale mám i krušné vzpomínky. Narodil jsem se v době kdy ve Vietnamu zuřil konflikt plnou silou. Přímo na zpravodajství z tohoto konfliktu si nepamatuji. A jsem za to docela rád. Možná za to mohla i přísná rodičovská cenzura u nás doma. Pravda je, že když dávali horor! Jáma a kyvadlo při koukání klíčovou dírkou, u které jsem se pravidelně střídal se starším bratrem a sestrou jsem vykřikl strachy. Nemusím tu psát, že než nás rodiče zahnali do postele kus filmu jim uteklo.
Jednou z dalších hrůz co sahá moje paměť, je zpravodajství z Čínsko-vietnamského konfliktu na jejich společných hranicích. Studna plná zabitých žen (i těhotných) a dětí se mě zaryla příšerně hluboko ne a ne na ten pohled ani po třiceti letech zapomenout. Jak šel čas objevilo se barevné vysílání a s ním se i když velice pomalu dostávali do našich domovů barevné televize. Hlavně to byly ony obrovské ruské bedny zn. Rubín. Ty našinci kupovali hlavně od ruských oficírů. Samozřejmě se časem začala zvětšovat i úhlopříčka televize. Přišla osmdesátá léta a s nimi i nepřekonatelný seriál Sandokan. Z východního Německa tehdy DDR se k nám začaly šířit indiánky s populárním jugoslávským hercem Gojko Mitičem. To byla snaha východních Němců konkurovat populární serii filmů s Vinnetouem a Old Shatterhandem. Marná samozřejmě, i když se na tyhle „made in DDR“ indiánky taky dobře koukalo. Na Vinetoua to ale nemělo.
Byla to doba dálkového příjmu programů našich sousedů, jejichž vysílání zasahovalo hluboko do našeho vnitrozemí. Antény se vyráběly podomácku a natáčely žádaným směrem. Sám pamatuji polské programy a pořady. Populární bylo Noční kino, dabing filmů bohužel originální s polským jednohlasným překladem. V osmdesátých letech jsem zažil nástup fenoménu, který je s televizí spojený. Ano byl to příchod videa. První videa a filmy na něm jsem viděl v roce 1988. Byl to tehdy český výrobek zn. Avex. Vyráběli ho u nás v licenci od firmy Phillips. Byl to docela krám, video se často přehřívalo a bylo poměrně poruchové. S nástupem videa se u nás objevily i tehdy vládnoucí akční filmy. Americký ninja, Rambo, Predátor a Robocop, to byly tehdejší megahity. Samozřejmě i kupa dalších.
Hned po sametové revoluci se k nám začala západní elektronika valit o sto šest. Kopií těchto filmů byly plné burzy tzv. bleší trhy, které se pořádaly v každém druhém městě. Filmy měli jednohlasný dabing a často to byly druhé třetí kopie z originálů dost špatné kvality. S pirátstvím a zákony si tehdy po nějaký čas hlavu nikdo nelámal a spousta lidí co měli pár korun do začátku a byli podnikaví na tom rychle zbohatlo. Video ale nebylo to jediné co dalo televizi druhý rozměr. Na oběžnou dráhu byla v roce 1988 poslána na orbit komunikační družice Astra 1A a umístěna na pozici 19,2° východně, Během roku 1989 začaly vysílat kanály Sky One, RTL, zpravodajský Sky News, Sat 1,Pro 7, filmový Sky Movies a o nějaký pátek později dva sportovní ScreenSport a dodnes oblíbený Eurosport.
V roce 1990 se právě pro jejich příjem u nás začaly lavinovitě šířit satelitní komplety zn. Amstrad. Jejich černé děrované, ale už časem rezavé paraboly jsou ještě tu a tam k vidění. Celý špás byl poměrně drahý komplet Amstrad stál kolem 24 000 Kč a to tam ze začátku bylo 13 programů volných a tři zakódované. To aby je viděl jen ten kdo platí.
Tehdy se dali u nás koupit i pirátské dekodéry, byly určeny hlavně na filmové kanály Teleclub (Švýcarsko),a nebo FilmNet. Vydělat chtěl každý na všem. Nahotinkový pořad Tutti-frutti z RTL byl mezi našinci velice populární. Ostatní výrobci satelitní techniky začali na situaci na trhu reagovat, a tak se brzy začaly prosazovat značky Technisat, ITT Nokia, Grundig, Maspro, nebo Pace. V té době začala vysílat i stanice MTV , hudební kanál z klipů, který se stal fenoménem konce dvacátého století. Populární je dodnes, kdy už je vysílána mezi spoustou jazykových mutací, také její česká verze v rodině satelitních programů stanice Nova.
Bylo to spousta nocí co jsem proseděl u televize sledováním satelitních kanálů. Nebyl jsem samozřejmě sám k nám domů se chodili dívat i mí kamarádi. Někdy nebylo ani kam se posadit. Byla to hektická doba. Z mého pohledu je velká změna hlavně ve zpravodajství. Za komunistů nás krmili jen tím, jak ten či onen splnil plán pětiletky, jaké si kdo dal závazky, co se soudruzi usnesli na sjezdu a co se děje v RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci), popřípadě co je nového v Moskvě a na Kubě. O západu a o světě vůbec, se zmiňovali jen v souvislosti s nějakým vážným společenským jevem jako ja válka, hladomor, nebo nezaměstnanost, později AIDS. Vždycky neopomněli zdůraznit, že to se u nás pod vedením KSČ prostě nemůže stát, že za to můžou kapitalistické mocnosti.
S dnešním moderním interaktivním zpravodajstvím se to nedá srovnat. Moderní zpravodajské kanály si najdou své diváky po celý den i v noci. Nové zprávy z celého světa k nám proudí nepřetržitě a co víc, lidi to zajímá, i když musím říci, že i mezi našimi hlavními televizemi je co se týká schématu zpravodajství velké rozdíly, ale to je asi v pořádku, má tak každý možnost si vybrat co mu sedí víc. Taktéž televizní kanály jsou dnes tématicky rozděleny na dokumentární, přírodní, vědecké, rybaření a mnohé mnohé další. Vybery si každý dle své nálady a zájmu.
Po revoluci přišel boom videopůjčoven, který trval slušných pár let. Tísíce lidí stály na nové filmové hity fronty, a nebo si na jejich půjčení nechávali záznam. Známost obsluhy byla naprostá nutnost.Tehdy letěly filmy s akčními hrdiny Van Dammem, Chuckem Norisem, Arnoldem Schwarzeneggerem, Sylvesterem Stallonem a dalšími. Dnes je již situace daleko lepší spousta z nás má kabelovku a HBO spolu s dalšími nonstop vysílanými filmovými kanály v českém jazyce. Filmů a to i kvalitních jsou plné trafiky, o internetu ani nemluvě, navíc kanály postupně začínají vysílat v HD a surround zvuku.
VHS kazety už dávno jsou ty tam, dnes dožívající a krachující videopůjčovny půjčují už jen DVDéčka, a nebo Blue-Ray. Na trhu se konečně po snížení ceny začaly masivně prosazovat plazmy, CRTéčka a nebo špičkové LED televizory už se 3D a to vývoj TV a další spotřební elektroniky rozhodně nekončí.
Doba se změnila, ale televize je stále oknem do světa. Díky všudypřítomnému internetu už ne tak zásadním jako tomu bylo dříve.