V dnešním RPG čtvrtku si povíme něco o Fable: The Lost Chapters. O hře, ke které jsem se dostal zcela náhodou a o níž jsem si na první pohled myslel, že je to hloupost. V článku se dozvíte, jak na mne hra zapůsobila a zda se mi líbí, nebo ne…
S Fable: The Lost Chapters jsem se blíže seznámil až před nedávnou dobou, i když jsem už jednu možnost, jak se s ním osobně seznámit, měl. Po prvním spuštění i po shlédnutí několika screenů v rámci „přípravy“ mi hra připadala spíše jako pohádka a jelikož jsem již z dětského věku a věčného čučení do televize na Arabelu a podobné existence vyrostl, řekl jsem si, že to asi nebude nic pro mne. Ale zvědavost převládla…
Prvním úkolem, který máme ve hře splnit, je najít svou sestru. Jak se později dozvídáte, ta má narozeniny a vy samozřejmě nemáte peníze na to, abyste jí něco koupili. Velkorysý otec vám však slíbí jeden zlaťák za každý jeden dobrý skutek, jenž vykonáte. V jistém dubovém údolí tedy začínáte konat dobro. Pohlídáte pánovi sudy, o které se zajímá jistý chlapec, získáte zpět ukradenou panenku nebo odeženete borce, jenž šikanuje malého chlapce. Super, máte tři zlaťáky, za které už se dá sehnat nějaký pěkný dárek. Zajdete za sestřičkou, pokorně odevzdáte dar a jak tomu tak ve hrách bývá, stane se něco, co rozpumpuje děj hry. V tomto případě se dozvídáte, že vaše sestra měla vidění, ve kterém někdo napadne vesnici. Tak se i stane. Bandité z neznámého klanu přepadnou klidnou vísku zvanou Dubové údolí a vy jste zdánlivě jediný, kdo tento masakr přežil. S jistým mágem Mazem se odeberete do Cechu hrdinů a zde začíná vaše dlouhá pouť za pomstěním vašich příbuzných. Dobře, nebudeme si mazat med kolem úst, zápletka není kdovíjak originální, stěžejní vlastností této hry jsou rozhodnutí, která budete konat takřka na každém kroku. Zvolíte si mezi zlou nebo dobrou stranou? To je na vás!
Přijde mi, že hra brala inspiraci, kde to jen šlo. Tak vezměme si jako příklad meč zaražený do kamene, který vytáhne jen nástupce jeho bývalého vlastníka, nebo aréna, jejíž atmosféra na mne udělala velký dojem a připomněla mi časy, kdy jsem jako bezejmenný hrdina bojoval o titul v aréně Mora Sul. Hra si mne prostě těmito malými detaily získala a to jsem ještě nemluvil o možnosti „nabalovat“ ostatní osoby, které vás obdivují, ať už jde o muže či ženy, nebo možnost skupovat nemovitosti, jež můžete buďto pronajímat, nebo v nich sami žít.
Graficky vypadá hra i na dnešní poměry celkem dobře. Není to tím, že by Fable měl kdovíjak brutální hardwarové nároky, ba naopak, hru dnes rozběhne kdejaká kancelářská šunka, nadčasové je spíše ono pohádkové zpracování, o kterém jsem psal na začátku a jenž mě zpočátku tak odrazovalo.
Herní svět je celkem rozmanitý a zajímavý. Najdete tu spoustu rozličných míst od kupeckých polí, přes vskutku pěkná města, až po bažiny a močály. Každá lokace je svým způsobem zajímavá, má vlastní historii a názory na vaši osobu. Celkem se mi líbilo, že když jsem v určité lokaci někoho zabil (např. hráče black jacku, který mě ošidil o pěkných pár tisíc zlatých), tak už se tam neobjevil. Tedy ne vždy. V jedné misi – Masakr kupců jsem měl za úkol zmasakrovat stráže a obchodníky na kupeckých polích. Pěkně jsem si to užil, dostal zaplaceno, ale co se nestalo. Teleportem se vrátím do cechu, vyzvednu si další úkol, a když tudy projdu znovu, stráže i kupci asi nějak záhadně obživli a z čista jasna se tu objevili zas. Nic si nepamatují, nic vám nevyčítají, jako by se nic nestalo…
Jako v každém správném RPG, i zde se můžete učit novým dovednostem a vylepšovat ty stávající. Hra nabízí vskutku širokou paletu kouzel, dovedností i zbraní. Mezi moje oblíbené patřila zejména ohnivá vlna nebo blesk. Ze zbraní pak obsidiánová sekera a můj věrný tisový luk, který obdržíte již při výcviku. U kupců si pak můžete pořídit další zbraně, od seker, přes meče až po kladiva. Zbraně na blízko si ještě dále můžete vylepšit kameny, které nalézáte při prozkoumávání světa. Ty většinou zvyšují způsobené zranění.
Ale abych jenom nechválil, hudební podkres mi nepřijde kdovíjak zajímavý, stejně tak jako dost krátká herní doba, která činí něco kolem 12 hodin, což na RPG není moc. Docela mi také vadili načítací obrazovky během přechodu do jiných lokací. Načítání sice netrvá dlouho, ale i tak je to celkem otravné.
Fable: The Lost Chapters je povedený kousek. Kdybych měl hodnotit procentuálně, dal bych hře klidně 90%, ale jelikož toto není recenze, tak musím pouze konstatovat, že se mi hra opravdu líbila. Zaujala mě tím, že každou chvíli musíte činit důležitá rozhodnutí, která mohou nakonec vyústit v jeden ze dvou konců. Pokud chcete vědět víc, určitě si hru zahrajte. Na Steamu stojí jen pár šlupek, za které tento povedený kousek opravdu stojí!
Podívejte se na nejnovější díl Gamers TV!