Tak tenhle díl jsem vydal mnohem dřív než jsem původně plánoval. Zajímalo mě, za jak dlouho jsem schopen sesbírat materiály na další díl. Je to takový experimentální díl, taže se předem omlouvám pokud se někomu bude zdát kvalita nedostatečná. Taky tak nějak vím o čem tu budu psát, tak jsem se tomu rozhodl přizpůsobit vzhled a název blogu. Snad se vám líbí 🙂
Ale dost povídaček! Teď je čas na další sedmičku horrorových historek ze světa her!
Opět se můžete ponořit do vln tajemna, neboť ani hráč počítačových her není před paranormálnem v bezpečí!
7 – Sonic.exe
Tak tuhle pastu zná snad každý fanoušek tajemna. Stejně jako jsem se posledně zmínil o mýtu jménem Ben Drowned, i teď vám přiblížím jedu z těch mainstreamovějších legend.
Všechno to začalo u jednoho skalního fanouška ježka Sonica. Tomu se jednou dostalo do ruky CD. Byla to klasické cd které koupíte v každé drogerce nebo obchodu s elektronikou. Na něm byl nápis – sonic.exe
U dopisu byla přiložená zpráva od jeho kamaráda, se kterým se už pár týdnů neviděl.
“Já už to nevydržím, jde po mě. Chtěl jsem to zničit sám ale nedokážu to. Doufám že ty tohle ďábelské CD zničíš. Prosím… Udělej to, jinak po tobě půjde také.”
Zprávě nevěnoval pozornost, a cd vložil do mechaniky. Byl tam opravdu jen jeden soubor… SONIC.EXE
Neváhal a hru spustil. A byl celkem nadšený! Podle úvodní obrazovky se jednalo o první díl co vyšel na segu, takže ťukl do mezerníku a chtěl hrát.
Po spuštění hry ovšem problikla jedna obrazovka. Byla podobné té úvodní ale sonic měl krvácející fotorealistické oči a v pozadí byla jen krev a oheň. Prostě peklo. Po deseti vteřinách černé obrazovky se ho hra zeptala : Chcete si uložit hru? Volné byly jen tři sloty, na ostatní byly pojmenované různými jmény a mezi nimy bylo i jméno jeho přítele.
Už teď mu hra přišla zvláštní, ale o to víc byl natěšen co ho čeká. Uložil hru, a hrál. To co uviděl bylo však nad jeho očekávání, hrál za všechny postavy kromě sonica, který je jednoho po druhém pronásledoval a mučil. Všechny levely byly jen změť ohně, masa a krve. Roztomilá zvířátka jejichž záchrana byla v původní hře jako cíl, ležela zmasakrovaná na zemi.
Každým dalším levelem hra nabývalal na realističnosti, a když už se na to hráč nemohl dívat, uvědomil si, že se nemůže zvednout ze židle. V tom uslyšel tichý hlas : “Můžu si s tebou hrát jak dlouho chceš.” Otočil se….
A sonic na něj zíral ze všech postaviček, plyšáků a plakátů co měl po pokoji. Zíral na něj prázdnýma krvavýma očima.
6 – Unknown format / satan.exe
Tahle legenda je jedna z méně známých. O to tajemnější je.
Stěhování je nepříjemná věc… Jednou to jednoho hráče potkalo, a tak se rozhodl že si svojí herní sbírku nechá u kamaráda, a poprosil ho, jestli by hry nemohl ripnout a udělat z nich torrent aby mohl co nejdříve hrát.
Bohužel, kvůli debilní ochraně se mu je nepovedlo ripnout ani přes daemon tools nebo alcohol.
Proto se porozhlížel po netu jestli není nějakej program co by to udělal rychle a sám. Vzpoměl si na jedno japonské fórumkteré mu už párkrát poskytlo první pirátskou pomoc. Tam po chvilce hledání a luštění s google translate našel program Shikami no Tengen – To v překladu znamená : “Čtyři božstva z nebes”
Program měl dobré hodnocení i dost seedů. (Stahoval přes torrent) po chvilce ho měl v počítači. Stáhl a chystal se instalovat. Podíval se do readme kde byl celkem jednoduchej návod.
- Přepnout winy do japonštiny.
- Nainstalovat.
- Přepnout zpátky.
- Použít crack a hotovo.
A pod tím vším nápis:
“SOUBORY BUDOU V NEZNÁMÉM FORMÁTU, NEPOKOUŠEJTE SE JE SPUSTIT, JEN PŘEJMENUJTE KONCOVKU NA ISO!!!!!!”
Program fungoval skvěle a dokonce měl opravdu dobrou komprimaci. Soubory byly o 30% menší! Byl už skoro u konce a rozhodl se že když už ripuje, že si něco zahraje. Zapoměl ovšem přejmenovat koncovku .4 a spustil portal. A.. Nestalo se nic. Pouze vyskočila chybová hláška v japonštině. Hráč se zamyslel a zkusil zase přepnout windows do japonštiny.
Hra ovšem vypadala jinak, všechno bylo temnější a kolem země byla černá mlha. Když se dostal do druhé testovací místnosti, vypadala jinak. Uprostřed byla hromada mrtvých těl.
Pak hráč portal vypnul.
Zkusil need for speed. Místo úvodní animace co znal, shlídl hromadnou autonehodu, všude ležela mrtvá těla a jakýsi muž popisoval onu tragédii. To už byl vystrašen.
Pak přišla na řadu hra Serious Sam… Nechtěl prý mluvit o tom co viděl. Později se ovšem v komentářích prořekl, že to mělo co dělat s obětováním lidí.
Z toho zvláštního chování podezíral program. Přepl proto windows do angličtiny a změnil koncovky za .4 na iso. A vše fungovalo v pořádku.
Později si hráč uvědomil že 4 se čte jako SHI – Smrt a KAMI znamená BŮH
5 – Misfortune.gb
Tahle hra se měla objevit na gameboy chvíli po jeho vydání. Ve hře se ujmete role malého chlapce který prochází starou gotickou budovou. Říká se že ve hře se setkáte s bytostí, která sama sebe nazývá ďáblem.
Když ho hráč potká, objeví se dialog box kde je napsáno : Jsem protkán tvou realitou, přeješ si mě vyzvat?
Pak dostanete na výběr ANO nebo NE. Pokud vyberete ano, uslyšíte na gameboy velice kvalitní hlas říkající : Začněme!
Následně se objevíte v místnosti se čtyřmi chatkami a objeví se další dialog box říkající: “Vybereš si špatně a jednoho z tvých milovaných stihne kletba“. Když do jedné z nich vejdete, objeví se obrázek s textem : “Já jsem tady bůh !” Lidé říkají že pokud si hru zahrajete, všechny ve vašem okolí začne trápit deprese která skončí sebevraždou.
Pokud rádi riskujete, legenda praví že romka se hrou se dá stáhnout volně na internetu.
4 – Mario.zip
Tahle legenda je taky celkem neznámá. Jednou někdo objevil na internetu soubor mario.zip
Stáhl ho, rozbalil a zjistil že neobsahuje žádný spustitelný soubor. Jen pár souborů bez koncovky a jeden textový, ve kterém bylo spousta čísel.
Po chvíli zkoušení a přejmenovávání souborů se mu podařilo hru spustit. Byla to kopie super mario world na super nintendo. Vypadala prakticky stejně, jen dialogy se zdály být pozměněny.
S každým dalším kolem ovšem barvy hry bledly a zprávy se postupně měnily z nerudných vět až k vybízení maria k sebevraždě. Adyž hráč zničil jeden z hradů, objevil se text : “Oběť jedna, oční bulvy se nepodařilo najít.Oběť byla nalezena u sebe doma, ležící na červeném koberci. Příčina smrti je neznámá. Všude po těle byly stopy po malých zvláštně tvarovaných prstech.“
A ten textový soubor? Ten prý obsahoval obrázek znetvořeného člověka. A do dnešní doby nikdo neví kdo a proč tuto hru vypustil do světa.
3 – Pan Mix / Mr. Mix
Pokud tu jsou nějací starší hráči, možná si budou pamatovat hru Mr. Mix. Šlo v podstatě o hru co měla učit psát na klávesnici. Napsali jste jméno ingredience a kuchař jménem Mr. Mix jí dal do hrnce.
První věc které si hráči všimnou je zvláštní soundtrack. Ten je stvořený pomocí mručení které postupně sílilo. Nezřídka se stávalo že zvuk byl tak hlasitý že to první speakery prostě nevydržely a odešly. Druhý level neměl hudbu žádnou a třetí zněl jako hodně špatná nahrávka vysoušeče vlasů. Čtvrtý a pátý level doprovázely pouze extrémě vysoké zvuky. Bylo dokonce zaznemenáno několik případů poškození sluchu.
Zajímavé také je že děti co hru hráli začaly trpět nočními můrami. V nich se jim zjevoval Mr. Mix a tichým, avšak agresivním hlasem, jim přikazoval ať o něčem mlčí. Žádné z dětí ovšem nevědělo o co jde.
Další věcí která se na hře projeví okamžitě je křivka obtížnosti. Ta totiž stoupá prakticky strmě nahoru. Takže nikomu se nepovedlo překonat předposlední pátý level. A nejen díky tomu se hra neprodávala a zůstala nějakou dobu v pozadí. A to až do chvíle než se do rukou hackerů dostala romka se hrou.
Díky jejich šikovnosti se jim podařilo rozluštit kód hry a najít způsob jak se dostat do posledního levelu. To co našli bylo tak příšerné, že o tom odmítají mluvit.
Z korespondence hackerů víme následující:
Hra po nastartování šestého levelu padá nebo neustále cosi zapisuje do system32 a tím vytěžuje ramky. Po chvíli se vždy objevila modrá smrt. Ty soubory co hra začala zapisovat byly většinou fotky a videa zdeformovaných lidí křičících bolestí. Můžeme si jen domýšlet co příšerného skrýval šestý level pana Mixíka.
2 – Prokletí Tailsovy loutky
Na začátku jsme měli sonica…
Ale to není jediná legenda této značky. Před nějakou dobou chtěl jeden tatínek udělat synovi radost, a tak mu koupil hru. Byla to hra SONIC R. Pro ty co to neznají, je to celkem zábavná závodní hra. Obdoba mario kart, akorát s postavičkami od segy.
Když syn hru zapnul, tatík byl tak natěšený že se rozhodl přidat se do hry, tenkrát se opravdu bavili. . .
O pár dní později syn dokončoval poslední závod s poslední postavou. Jeho táta byl v pokoji a sledoval jeho hru. Když dojel jako první, oba vítězoslavně zařvali. Když v tom se na obrazovce objevila tailsova loutka, celá od krve a s rudě žhnoucíma očima. Otec se zarazil, a zeptal se syna co to je, a on jen stroze odvětil : “to je loutka tati”.
Další den ve dvě ráno otce vzbudily kroky za dveřmi. Myslel si, že je to jeho syn. Proto ani neotvíral oči a řekl: “jdi si lehnout juniore”. Kroky však neustávaly. Otec se proto zvednul z postele, a v té samé chvíli se pomalu otevřely dveře a byl slyšet něčí dech. A pak se tichým, skoro až dětským hlasem ozvalo : “Teď půjdeš se mnou. Navždy”
Verzí téhle legendy je spousta. Některé říkají že pro přivolání tailse musíte mít prokletou verzi hry. Jiní říkají že stačí hru dohrát na sto procent a pak docílit určitého pořadí závodu v určité mapě. A je tu i legenda co tvrdí, že stačí provést rituál –
1 – Jít do koupelny před jedenáctou.
2 – Pustit písničku Can you feel the sunshine pozpátku.
3 – Pustit písničku Living in the city pozpátku. (obě písničky jsou součástí soundtracku hry)
4 – Počkat 5 minut
5 – Pokud jste to udělali správně, v zrcadle se objeví rudý diamant a po něm Tails.
1. Opuštěné servery.
Tak tohle není ani tak legenda, jako spíš příběh co se traduje po internetu. Není to o žádné konkrétní hře, ale i přes to jsem se rozhodl zařadit ho do tajemné sedmičky, protože mi přišel obzvláště děsivý a, věřím že i vy si po přečtení hodně dlouho v klidu nezahrajete.
Znáte ten pocit, kdy hrajete online hru, a jste jediní na serveru? Například, kdyby jste teď zapli minecraft, našli nějaký server kde už dlouho nikdo nebyl ale přesto běží. Ten zvláštní pocit kdy si jen tak chodíte po serveru a koukáte co po sobě stavitelé zanechali…
Asi vám to přijde zvláštní, ale já mám svůj koníček opravdu rád. A není to jen o minecraftu. Zvláštní mapy v Team Fortress, Counter striku nebo i to World of warcraft… Používal jsem tyhle hry k tomu, abych zkoumal to co bylo zapomenuto.
Jednou jsem seděl jsem u PC a hrál counter strike, když mi psal kamarád že našel indie hru s opravdu velikou mapou. Ta hra vypadala dost pochybně, tak jsem si říkal že po mě nejspíš chce abych zjistil jestli to vůbec funguje.
Pokoušel jsem se do hry zaregistrovat, ale administrace psala že hra je v betě a každý ůčet musí být schválem MODem. Po chvíli “štelování” se mi podařilo přihlásit se do hry jako mod. Hra se nahrávala za zvuků osmibitové hudby ve špatně udělané smyčce a nakonec naběhla.
Vyskočila na mě hromada okýnek, několik hráčských avatarů a pak moje postavička spadla někam na lesní cestu. Šel jsem lesem který se hodně podobal Elwyn Forestu z World of Warcraft. Grafika byla vůbec více než slušná, vzhledem k tomu jak stará hra údajně byla. Šel jsem stále rovně přibližně dvacet minut, když v tom se v dálce objevil strom tlustší a vyšší než ostatní.
Po té co jsem přišel blíž, zjistil jsem že na stromu jsou dveře. Byly jakoby vyryté v kůře. Když jsem stál přesně před dveřmi, objevil se symbol pro interakci. Zmáčkl jsem tedy F. Poté obrazovka zčernala a začala hrát osmibitová hudba, stejná jako při předchozím loadingu hry. Čekal jsem, čekal a … čekal.
Nakonec se obrazovka rozsvítila,a já zjistil že v onom stromu je jen jediná místnost s obrovským zrcadlem. Zrcado stálo přesně v polovině stromu a jakoby oddělovalo jednu polovinu místnosti od druhé. Moje postavička se najednou sama od sebe začala pohybovat. Dotkla se svého odrazu v zrcadle a hra pak spadla.
Chtěl jsem jí zkusit znovu, ale celá složka s hrou byla pryč a znovu stáhnout jsem si jí nemohl kvůli výpadku serveru. Vypl jsem tedy počítač a šel spát. Vzbudil jsem se kolem šesté ráno a před očima měl pořád to zrcadlo… Spíš než tajemné mi to přišlo frustrující… Co se asi bude dít dál? Proč to zrcadlo? Co všechno se ve hře dá najít?
Už jsem neusnul… Zapl jsem PC a podíval se na steam jestli náhodou není nějaká fajn hra ve výprodeji. Zrovna jsem byl v polovině traileru na Saint’s Row když mi přišla pozvánka do hry Counter strike. Ten nick mi nic neříkal, ale měl jsem ho v přátelích, tak mě napadlo že se někdo z nich zase přejmenoval.
Server na kterém jsme hráli byl obyčejný de_dust. Byl jsem tam jen já a on, a mě pomalu docházelo že si ze mě někdo asi střílí, protože jméno serveru bylo shodné se serverem mým. Chystal jsem si zakoupit moje oblíbené AWP, ale zjistil jsem že je na serveru glitch který zbůsobuje že když vyjede nákupní nabídka, hra na 2 vteřiny zamrzne a nabídka zmizí.
Vykašlal jsem se tedy na nákup a spokojil se se starým dobrým glockem. Chvíli jsem běhal po mapě a v zápětí byl slyšet jakoby z druhé strany mapy tichý smích. Přisoudil jsem to scriptu na serveru a vydal jsem se tím směrem. Byl jsem skoro v cíli když se uličkou mihl nepřítel. Běžel jsem za ním a těšil jsem se že ho překvapím.
To co jsem ale viděl mi doslova vyrazilo dech.
Druhá část mapy nebyla… Druhá část mapy. Najednou jsem byl v tom stromě, předemnou zrcadlo a odráželo můj obraz. A teď tím nemyslím mojí postavu, ale mě, jak sedím u počítače. Vyjekl jsem hrůzou a strhl si sluchátka z hlavy. Začal jsem kontrolovat webkameru, ale ta ani nebyla zapojená v pc.
Zíral jsem na můj odraz v zrcadle a zatím co jsem byl vyděšen k smrti, můj dvojník vzal hřebík a s šíleným výrazem ve tváři si začal pořezávat ruce. Pak zvedl oči, podíval se na mě a začal se šíleně smát. V tu chvíli jsem cítil jak svrbí ruce mě, a začaly mi na nich vystupovat rýhy. V tu chvíli jsem zpanikařil a vytrhnul počítač ze zásuvky.
Trvalo 4 dny než jsem se odvážil ho znova zapnout. Nakonec jsem musel, potřeboval jsem ho pro práci. Spustlil jsem word, ten ale spadl a začal se nahrávat battlefield 3. Už jsem sahal po vypínači když se ze sluchátek ozvalo praskání.
Nejdřív mě to vyděsilo, ale pak jsem si všiml že je na mě připojený kamarád a tak povídám. “Halo?” A z mikrofonu jen praskání… Tak opakuju : “HALOOO!” A pořád nic, jen šum a praskání. Naštvaně pronesu něco jako “Tak si naser, jdem hrát.”
A připojuju se na něj. Byla to běžná mapa, caspian border. Chvíli po ní běhám, a najednou vidím v dálce obrys modelu který jakoby nepatřil ke hře. Ohýbám se pod stůl a preventivně se chystám vypnout počítač. Když jsem opět zvedl hlavu, viděl jsem zase to zrcadlo a mého dvojníka. Od posledně se hodně změnil. Měl zapadlé oči a na rukou místy vykukovala kost.
Začal se smát ještě šíleněji, zatím co strhával ze stěny stromu obrovskou třísku a bodal se s ní do hrudi. Ucítil jsem prudkou bolest, natáhl jsem se pro kabel od počítače a vyrval ho ze zdi. Skrz tričko mi začala prosakovat krev a já běžel na pohotovost.
60 stehů…
Stávala se ze mě troska, přišel jsem o práci. Přišel jsem o přátele… V hlavě jsem měl jen jednu věc. Jak můžu nad tím bastardem zvítězit? Pak jsem dostal nápad. Musím tam kde to začalo.
Vyrazil jsem do obchodu a kopil si levný dell. Potřeboval jsem něco, na čem bych zprovoznil server té hry. Trvalo mi 3 dny než jsem získal potřebné soubory, a než byl server natolik stabilní.
Rozjel jsem server, pak jsem se na svém pc přihlásil a zjistil, že celá hra byla jiná. Tam kde byly avatary ostatních hráčů byly fotky mých přátel. Někteří byli mučeni, jiní mrtví. Les už nebyl tak pohádkový. Na větvích vysely kusy masa, a mrvá těla co byla přivázána ke kmenům, na mě zírala temnýma očima.
Nakonec jsem došel ke dveřím. Otevřel jsem je a místo mého odrazu tam můj dvojník byl celý zakrvácený a s šíleným výrazem ve tváři se snažil rozbít zrcadlo..
Rychle jsem odskočil od pc, stoupl si před notebook na kterém běžel server a vytáhl z kapsy zrcátko. Místo toho aby on odrážel mě, já teď odrážím jeho. Pak jsem uslyšel řev tak hlasitý, že jsem začal krvácet z uší.
Byla to nesnesitelná bolest, ale nepolevil jsem a zrcátko v rukou udržel… Pak jsem omdlel.
Když jsem se vzbudil, byl jsem celý od krve v ruce jsem držel zrcátko zbarvené do tmavě rudé. Najednou jsem cítil klid…
Vyhrál jsem.
Zrcátko jsem další den hodil do jezera. A vám dám jednu radu… Nehrajte na serverech sami. Může se stát že uslyšíte smích v dálce.
Tak, a teď doufám že to dočtete až do konce. Protože jestli vám to čtení přijde jen z poloviny tak vysilující jako mě přišlo psaní, tak v sobě máte 5 kafí a zavírají se vám oči 😀
Tak, a já dodám pár slov na konec. Další díly určitě budou, jen už nebudu psát po sedmi ale tak maximálně o třech a víc se rozepíšu.
Tohle téma je celkem mladé a já bych velice nerad měl do měsíce vyčerpány všechny historky. Takže, mí milovaní čtenáři. Máte nějakou pastu či historku o které chcete slyšet víc? Může to být něco o čem jsem ještě nepsal, nebo něco co vás zaujalo v předchozích dílech a rádi by jste slyšeli víc. Stačí se vyjádřit v komentářích.
Přeji příjemnou noc/den a hnu.. krásné sny. Uvidíme se na prázdném serverun až to budete nejméně čekat. .