Vydání Destiny předcházel obrovský hype, zvládli to vývojáři z Bungie tak, aby nezklamali milionové publikum? Přežije tento kříženec HALO a Borderlands přísnou kritiku?
Destiny bude letos jedna z nejkontroverznějších her, jaké vyšly, to vám můžu po dlouhých hodinách hraní zaručit. Nejsem totiž sám, kdo se ptá, kde je těch 500 milionů dolarů a 6 let vývoje. Mohli bychom to svalit na skvělý marketing, díky kterému byl hype takový obrovský, ale podstata hry jaksi uniká studiu Bungie mezi prsty. Navíc je vidět, že Activision nepotřebuje recenze, aby hru prodal. I proto doručoval kopie hry až těsně před vydáním.
Na dvou židlích Halo i Borderlans
Prvně upozorňuji že nebudu šetřit kritikou, to ale neznamená, že se mi hra nelíbila.
Destiny je jakýmsi mixem stylů a žánrů ale rozhodně ho nemůžeme označit jednoznačně jako MMO. Protože to MMO FPS není. Hrát s náhodnými hráči ve světě Destiny je raritou a jediný způsob, jak se alespoň na chvíli dostat do společnosti je spustit PVP multiplayer, zda Strike mise, do kterých vám hra najde spoluhráče. Pokud si chcete hraní Destiny užít, najděte si partu, respektive někoho, kdo si hru koupí společně s vámi. Faktor zábavy ze hry bude o 100% lepší než kdybyste měli plnit mise sami a nebudete zklamáni z toho, že se po světě pohybuje málo hráčů. Ano, Destiny si na vydání koupili sice miliony hráčů, ale bohužel, po světě jej ale budete potkávat jen jednotlivě a jakýkoliv pokus o navázání kontaktu selže – veřejný voice chat zde neexistuje.
WARLOCK? HUNTER? TITAN?
Destiny je ale ve skutečnosti fascinující výprava do světa 700 let poté našem, kdy po technologickém rozmachu lidstva nastal totální kolaps. Z neznámých příčin zmizela téměř veškerá populace a jediným místem záchrany byla Země – poslední město na Zemi, nad které se snesl Traveler a který ho ochraňuje. Právě tato masivní koule vytvořila Ghosty – malých robotických společníků, aby vyhledali ve světě poslední zbytek Guardianů, kteří mohou zachránit lidstvo. Až vás osloví robotický hlas Petra Dinklagea, stáváte se novým Guardianem i vy.
Na začátku hry máte možnost tvorby postavy, výběr jedné ze tří ras ale nemá na hru žádný dopad, stejné je to i u drobnéých úprav vzhledu obličeje. Vás gameplay trochu pozmění výběr třídy, které jsou také na výběr tři. Hunter je rychlý bojovník s ohnivým revolverem nebo mečem, kterým můžete řetězově zabíjet protivníky. Jeho energií je sluneční energie, takže speciální útoky jsou primárně ohnivé. Titan je obdoba klasického vojáka s moderní výbavou včetně granátů, štítů a elektrickými útoky. Warlock je něco jako mág a ovládá Void energii, to znamená že můžete granáty vyvolat malou černou díru nebo vystřelit energetickou kouli, která zničí vše v dosahu. Všechny classy mají také svou obdobu dvojitého skoku, což připomene Titanfall.
Ať jsou bossové jakkoli vzhledově odlišní, všichni jsou stejní svým chováním. Mají jednu určenou trasu, po níž chodí stále dokola a jediné co vám zbývá je sypat do nich náboje. Žádná taktika, žádné nároky na hráče. Jsou to jen chodící terče na náboje bez inteligence.
Halo, tady režisér, scénář prosím!
Všechny speciální útoky vypadají zajímavě, ale žádná postava není limitována výběrem třídy. Hráč má po dosažení určitého levelu možnost si založit nový strom schopností právě se všemi možnostmi, které mají ostatní třídy. To by mělo na nějakou chvíli prodloužit herní dobu Destiny a zároveň to nelimituje hráče, kteří nechtějí procházet story znovu s novou postavou. Navíc se zdálo, že váš charakter bude němý, ale potěším vás, dabování jsou všichni.
Úvod hry v podobě misí na Zemi a na Měsíci určitě máte několik za sebou z Beta, která byla v létě. Příběh se rozvine jen velmi pomalu, je totálně nejasný, trochu nezajímavý a o světě se dozvíte jen potřebné minimum. Tohle že má být MMO? Vše v pozadí příběhu a postav Destiny si budete muset nastudovat v mobilní aplikaci, nebo na internetu, protože tak nevyužitý potenciál příběhu, jak v Destiny jsem tu už dlouho neviděl. Nevíte kdo je a odkud se vzal Speaker, Traveler bude stále pro vás jen jedna velká ozdobná koule na horizontu a o dalších třech příběhových postavách ani nemluvě. Námět i zasazení do světa fajn, cestování po planetách mě baví ale to podání totálně ostrouhané o příběh na minimum je katastrofa.
Pár hodin kampaně vás přesvědčí také o tom, že nápady vývojářům došli zhruba tak po pěti hodinách. Kampaň je totiž jednotvárná a nemá nic nápaditého, co by vás přimělo si zopakovat jakoukoliv misi znovu. V každé jedné misi se musíte někde probojovat, vypustit Ghosty, počkat dokud hackne počítač, zatím odolávat vlnám nepřátel a ojediněle i porazit posledního bosse. Překvapil mě jen jeden moment, kdy jsem do ruky dostal super meč a sekal vše živé. Zní to jako blbost, ale i takový drobný moment mě v suché náplni misí pobavil.
Totéž platí i o Strike misích, které je nutné hrát v coop (hra vám spoluhráče i přidělí). V každé třeba počkat na Ghosty a odemčení dveří, odolávat třem vlnám nepřátel a na závěr zabít bosse. Ať jsou bossové jakkoli vzhledově odlišní, všichni jsou stejní svým chováním. Mají jednu určenou trasu, po níž chodí stále dokola a jediné co vám zbývá je sypat do nich náboje. Žádná taktika, žádné nároky na hráče. Jsou to jen chodící terče na náboje bez inteligence.
Trochu jiné je to s ostatními nepřáteli. Proti Guardian postaví 4 mimozemské frakce, každá jiná svými vlastnostmi a arzenálem. Například robotická rasa Vex útočí v početných skupinkách a využívá při tom bojovníků se samopaly na blízko, i snipery. Jejich slabým místem je žárovka pod hrudníkem, jejíž sestřelení znamená zpravidla instakill. I ostatní rasy mají svá slabá místa, někteří jsou alergičtí na pulsní pušky, jiní nevydrží headshot. Jejich chování je ale velmi podobné. Často se skrývají za překážky a snaží se hráče obejít, využívají granáty pro vylákání z úkrytu a nebojí se přesouvat blíž. Zatímco AI bossů je více než demence, obyčejných nepřátel bych spíše jemně pochválil. Ani při nepřátelích si nemohu odpustit další zápor. Ono vždy když se přesunete na druhou stranu oblasti a pak se vrátíte zpět vidíte zcela identickou skupinku nepřátel na identických místech. Už tedy víte, že vás za rohem čekají dva ozbrojení vandalové a jeden kapitán.
Cesta za výbavou!
Co se Loot týče, ten zde dostanete trochu netradičním způsobem. Loot vás totiž nebude čekat ze zabitých nepřátel, ale získáte jej po každé misi a musíte si pro něj přijít do Věže jako vyzvednutí odměny. Zbraně a armor vám také budou padat náhodně při boji s mocnějšími nepřáteli a různé materiály a herní menu také najdete v bednách skrytých po světě. Ale ani ve zlatých bednách nikdy nenajdete nic, co by potěšilo vaše oko. Materiály navíc začnete potřebovat až po překročení maximálního levelu postavy. Do té doby jsou vám prakticky na nic, nelze je prodat ani vyměnit.
Čas od času dostanete ještě neodhalené vzácnější předměty, ty musíte stejně zanést do města a u Vendor si je odhalit. Vyvážení Loot je zde vcelku dobré, v případě Diabla je to horší. Zde se vám sejde zhruba každá pátá věc (má lepší staty, nebo lepší vlastnost), v Diablu asi každá padesátá. Zde však předměty prodávat nemůžete, jen jejich rozbít na materiály. Zarazilo mě, že zbraně ve stejných kategoriích vypadají identicky (Bůh žehnej Borderlands), mají identické zvuky a velmi podobné to je i u oblečení. Většina druhů výzbroje má jen jiné barvy a staty jako to, co máte na sobě. Právě proto se drtivá většina hráčů na sebe podobá.
Ve věži je také množství obchodníků ale ekonomiku hry považuji za nefunkční. Nemáte absolutně žádnou motivaci si kupovat nějaké itemy, protože vždy máte u sebe lépe, kosmetické úpravy a emblémy jsou vám zbytečné a upgrady zbraní také, protože brzy najdete zbraň lepší. Navíc možnost vyměnit itemy mezi hráči zde není. Snad se můj pohled na ekonomiku zlepší, až budu dosahovat vysoké levely, kde využiji materiály, i tak si stále myslím, že jsem neobjevil vše zajímavé.
Válka nekončí
Co dělat po dohrání kampaně Destiny? Endgame content je v masivně multiplayerových hrách důležitý a Destiny také nabízí prakticky nekonečný obsah. Pokud nepočítáme kompetitivní multiplayer, hráči mohou opakovat příběhové mise na Hard obtížnosti, nebo zkoumat jednotlivé planety v Patrol módě. Zde hra neustále vytváří náhodné krátké questy. Pro kooperativní skupinku hráčů jsou zde Strike mise, na konci každých jsou těžcí bossové, takže i častý loot drop.
Cestování mezi světy probíhá také netradičním způsobem a to výběrem planety na mapě a sledováním svého korábu během letu. Lodí je zde na výběr asi pět. Jejich koupě vás vyjde ale astronomicky draho a znovu jde jen o kosmetickou úpravu. To že loading planety také trvá astronomicky dlouho už nebudu ani zmiňovat. Výborným zpestřením je ale pozemní kluzák, kterým se po relativně rozsáhlých mapách na planetách budete pohybovat rychle. Jezdí se na něm skvěle, Bungie by mělo sakra uvažovat nad tím, aby byly do hry zakomponovány i závody.
Mapy jsou dost velké na to, aby vám jejich zkoumání zabralo pár hodinek, ale dost malé na to, abychom Destiny nazvali Open World. Minimálně ty na Zemi, zda Venuši jsou přeplněné drobnými detaily a nevypadají tak prázdné. Proto zamrzí fakt, který jsem zmiňoval na začátku – málo hráčů ve vašem okolí z čehož vyplývá i skutečně ojedinělé množství náhodných eventů. Za celou dobu hraní jsem zažil tři eventy, z toho jeden jsme nesplnil, protože jsem v okolí byli jen tři.
PVP multiplayer probíhá v tzv. Crucible a najdete zde šest klasických herních módů. Najdeme tu Team Deathmatch, Free for All, Capture the Flag i méně tradiční Salvage, kdy musíte svým Ghosty ukrást relikvie protihráčů. Mapy jsou variabilní a velmi slušně převedeny, vývojáři mají ostatně zkušenosti z HALO série. Jde o mapy, které v sobě skrývají úzké koridory, i velké plochy, na některých si zajezdíte, na jiných vás čeká vertikální gameplay. Body z Crucible zápasů se přidávají do Crucible ranku, ale i k levelu vaší postavy a loot ze zápasů vám také zůstává. Je to zhruba vyvážené tak, že se hraním PVP v Crucible vylevelujete stejně rychle, jako hraním kampaně.
Grafika pro oko labužníka
Rychlým a posledním skokem se přesunu ke grafice, která je v Destiny fantastická. Nejde tak o detaily, ale o vizuální celek, který je zvládnutý na jedničku. Pohledy na planety, atmosféru a perfektně vypracované pozadí na horizontu je zážitkem a i taková drobnost jako nádherné oblaka a dynamická změna dne a noci vás donutí si to vyfotit. Každý screenshot může vypadat jako krásný artwork. A příjemně působí i uživatelské prostředí, krásné uhlazené menu, inventář a mapy. Jako pěst na oko působí nemožnost nastavit si hlasitost. O framerate na testované PS4 se bát nemusíte, pod 30 neklesl ale není ani uzamčen, takže se hra hýbe někde v rozmezí 30-60FPS.
Co dodat k Destiny … není to ani MMO ani čistokrevná FPS, je to jako starej brácha HALO bez vozidel a Borderlands bez humoru. Svět a multiplayer totiž připomíná HALO, gameplay a RPG systémy zase Borderlands, akorát ten to vše dělá lépe. Příběh vypadá jen jako nástiněný něčeho většího, co mě v 16 hodinách kampaně nestihli povyprávět, svět je vzhledem k počtu kupujících prázdný a mise se podobají jako vejce vejci.
I navzdory tomu všemu je Destiny slušně hratelná střílečka, zejména pro ty, kterým se líbily právě HALO a Borderlands. Protože Destiny je příjemným spojením obou žánrů do sdíleného online MMO světa s fantastickým vizuálem. Postava se ovládá výborně, skvělé je ježdění na kluzáku a přestřelky, příběh, levelování i strike mise v kooperaci vás budou prostě bavit. Ale jakmile to začnete opakovat, nebo se dostanete hlouběji do hry, uvědomíte si, že nápady autorům docházely velmi rychle. Budeme muset vyčkat na další obsah a na budoucnost této značky protože jinak zapadne do skříňky her minulích.
Recenze
Destiny: Nebude budoucností všech hráčů
Hra se slušně ovládá a nabídne hodiny zábavy až do momentu, kdy se začne veškerý obsah opakovat. Mise, nepřátelé, bossové - to vše budete muset tolerovat poté, co Destiny poprvé dohrajete. MMO prvky nejsou zrovna nejlépe zvládnuté, ale až si najdete partu v kooperaci, můžete si přidat bodík k hodnocení navíc.
Líbí se nám
- Nádherné prostředí a vizuální zpracování
- Hratelnost a ovládání
- Multiplayer
Vadí nám
- Příběh
- Dokola stejné striky
- Málo public eventů
- Inteligence Bossů
- Stereotypní grindování