Kolik už bylo vydáno špatných her s tématikou Pána prstenů. Teď se studio Monolith snaží o vydání hry z prostředí Stčedozemě. Jak to ale dopadlo? Nutno říct, že vůbec ne špatně.
Grafika
Abych pravdu řekl, grafika v SoM je pro mě trochu ožehavé téma. V jednu chvíli se člověk kouká na krásné pevnosti Uruků a ve druhou chvíli se podívá na zem a tam na něj kouká ošklivá textura.
To mi na grafice opravdu vadí. Hra, která na max. detaily chce 6GB grafiky a má takovou texturu na zemi? To by teda nešlo. Ale budovy se jim poměrně dobře povedly. V porovnání s hrami ze stejného období je to však velký nedostatek. Doufejme, že bude vydán nějaký opravný update, který tu texturu spraví.
Hraničář
Příběh se odehrává mezi Hobitem a Pánem prstenů a co si budeme povídat, už to mě, jako velkého fandu Tolkiena, zaujalo a proto jsem si hru koupil.
Ve hře se ujmete role Taliona, hraničáře, který má syna a překrásnou manželku. Hned na začátku hry ale příjde rána do hlavy. A to doslovně. Na tvrz jménem Černá brána, kde je Talion s rodinou, vtrhnou Uruci (horší a chytřejší verze skřetů) v čele s Černou rukou Saurona. Že Uruci obrátí tvrz naruby, vám snad nemusím říkat. Pak zajmou Taliona i s rodinou a Černá ruka provede obřad, při kterém obětuje vašeho syna, manželku i vás jen proto, aby přivolal ducha elfského knížete Celebrimbora.
Ten se rozhodne, že do Taliona vstoupí, a tak se Talion probudí vedle těl manželky a syna a kouká jak vyoraná myš na to, co se stalo. Postupně zjistí, že Celebrimbor si ho vybral, protože mají stejné záměry. A pak tam skočí Glum, který neúnavně hledá svého Miláčka. Taliona by umlátil, ale pak se mu ukáže Celebrimbor a Glum hned splaskne jako propíchnutý puchýř, protože v Celebrimborovi pozná tvůrce prstenu moci.
Glum bude vlastně vaším pomocníkem (i když víme, že je proradný, ale dá se zastrašit mečem) a průvodcem. Dovede totiž Taliona (a samozřejmě i Celebrimbora) k náhrdelníku Celebrimborovy ženy. V tu chvíli si Celebrimbor vzpomene na to, že měl taky rodinu, stejně jako Talion, a o to urputněji se mu pak snaží pomáhat.
A o tom je vlastně velká část příběhu. Vyhledat předměty, které připomenou Celebrimborovy jeho minulost. Postupně zjistíme, že je Celebrimbor elfský kovář, a že Sauron byl taky elf a ti dva spolu pak svedli bitvu. I když pro čtenáře Tolkiena to není žádná novinka.
Příběh pomsty- jak často používané je to téma! Ale tady je vám servírován opatrně, tak, aby nezamrzel.
Schopnosti přízraku
Ve chvíli, kdy Talion seskočí z věže (když na nově objevené věži fláknete do kovadliny, aktualizuje se vám kus mapy), dostane schopnost střílet z přízračného luku, který se jmenuje Acharn. Při zaměření můžete využít zpomalení času, ale to je jen krátkodobé, potom už vás skřeti můžou třískat hlava nehlava a vy na ně můžete mířit lukem jak chcete. Také je omezen počet střel, které můžete vystřelit, pak je musíte získat tím, že je seberete ze země (takzvané Elf Shoty jsou rozesety po celé Středozemi), nebo tím, že ,vysajete‘ některého z Uruků.
K samotnému vysávání Uruků a jejich následnému ovládnutí se dostanete až v pozdější fázi hry. Některé superschopnosti totiž získáte až když pokračujete v příběhu, do té doby, než splníte určitou misi, jsou vám některé schopnosti uzamčeny.
Odemčení nadpřirozených a bojových schopností také závisí na počtu vašich silových bodů, které získáváte zabíjením uruckých kapitánů, nebo tím, že vyvraždíte stádo Uruků. Stejně tak může urucký kapitán získat silové body za to, že vás prošpikuje svým mečem.
Co se mi na hře poměrně líbilo, tak to byl soubojový systém. Funguje velice dobře a vzal si to dobré z Arkham sérií. Nicméně mi trochu vadí, že je to boj jen na dvě tlačítka myši, a já se někdy mohl uklikat, abych neskončil jako oběd pro caragory.
Meč, dýka a luk
Talion v boji používá meč Urfael, který vám poslouží jako hlavní zbraň v boji. Ve hře funguje hit meter, a pokud se dostane na určitou hodnotu, můžete právě s Urfaelem provést speciální a velice silný útok. Při splnění misí legendárního meče se Urfael úplně změní, je totiž úplně překován a vypadá nádherně.
V tichém, ale smrtícím zabíjení využijete dýku Acharn, což je v podstatě zlomený meč Talionova syna Dirhaela. Po překování získá úplně nový elfský vzhled. Tiché zabíjení by mělo v SoM hrát prim. Jsou všemožné způsoby, jak se můžete skrývat (vzpomeňme na Assassin´s Creed) a překvapit tak nepřátele ze zálohy. Funguje to poměrně dobře a tichým zabíjením strávíte hodně času.
No a poslední zbraní ve vašem arzenálu je luk Azkâr. Ten můžete použít jedině tehdy, když vstoupíte do přízrakova světa. Azkâr se dá taky překovat, ale nepoznáte na něm skoro žádnou vzhledovou změnu, na rozdíl od Urfaelu a Acharnu.
Na každou ze tří zbraní lze nasadit runy, které vám vylepší statistiky, případně vám přidají nějakou novou schopnost. Úroveň runy záleží na vašem přístupu. Pokud budete kapitány zabíjet, aniž byste o nich cokoliv věděli, tak nedostanete zrovna dobrou runu. Lepší je zjistit si informace o kapitánovi, jak normálním, tak válečném, a tyto informace využít jako zbraň. Runové levely dostanete za zabití válečného kapitána, za využití jeho strachů a slabin, už i za to, že jste o něm získali tak cenné informace a dokonce i za to, že jste se jednou nechali zabít a přišli jste si pro pomstu. Run je hned několik. Jsou normální runy, které vám toho moc nepřidají, pak tu máme runy, které jsou legendární a přidají vám užitečnější vylepšení a nakonec tu jsou epické runy, které získáte za to, že nejdříve ovládnete uruckého kapitána a přikážete mu, aby zaútočil na válečného kapitána. V tu chvíli si válečný kapitán zavolá na pomoc své bodyguardy, ale to Talionovi nevadí, protože bodyguardy vyřídí váš Uruk s družinou. Vy useknete válečnému kapitánovi hlavu a pak už jen sledujete, jak se před vámi vznáší zlatá runa.
Skřetí žebříček
V urucké společnosti je několik vrstev. První vrstvou jsou normální Uruci, kteří se ale mohou dostat na post kapitána, když jim k tomu dopomůžete tím, že jejich veliteli useknete hlavu. Pak tu máme kapitány, kteří už jsou silnější a jejich zabití je pro vás daleko důležitější. Můžete je ovládnout a poštvat je na jiného kapitána, který vás naštval tím, že vám probodl záda. Můžete je zabít a získat tak runu, která vám vylepší statistiky. A samozřejmě dostanete zkušenostní a silové body. No a nakonec válečné kapitány, na které je nejlepší někoho poštvat, než si s ním začnete.
Nemesis. Tohle slovo jsme z úst vývojářů slyšeli velice často. Ale v čem že je ona jedinečnost systému Nemesis? V tom, že byste v SoM nenaěli jediné dva stejné Uruky. Každý je jedinečný a má své jedinečné vlastnosti. Každý z nich má jiný styl boje, což se mi ohromně líbí v soubojích, kdy na vás útočí každý tak, jak se mu zlíbí, a nečekají, až jejich kamarád dokončí svůj švih mečem.
Pokud se na zabíjení Uruků vykašlete, tak za to draze zaplatíte. Po nějakém čase zjistíte, že se pět, možná i deset Uruků dostalo na post kapitána, a to jen proto, že jste je nezabili, když to ještě byli řadoví vojáci. Čím déle zůstanou naživu, tím více získávají zkušeností a silových bodů. Každý Uruk může získat vyšší hodnost. To je skutečnost, se kterou je nutné počítat. Pokud zrovna přišel do řad armády, je to zelenáč, kterého je velice snadné zabít. Pokud splnil pár misí, tak je to veterán, kterého už bude težší porazit, ale pořád ještě to Talion zvládne. Elitní kapitáni splnili větší počet misí a tudíž jsou daleko silnější než veteráni. Ale nejhorší jsou legendární kapitáni. Ti už toho udělali tolik, že mají spoustu silových bodů a porazit je bude pěkně tvrdý oříšek. Ale pokud si to dobře naplánujete, i je můžete poměrně s přehledem zavraždit.
Zajímavost: Věděli jste, že mezi sebou Uruci mají vztahy? Stalo se mi, a ne jednou, že jsem narazil na uruckého kapitána, zabil jsem ho a pak si to ke mně štrádovalo jeho dvojče s tím, že jsem mu zabil bratra.
Vedlejší mise
Vedlejších misí je spoustu a je jen na vás, jaké si vyberete. Můžete se pustit do misí, které vám zvětší vaši sílu. Můžete se pustit do hledání legend o vašich zbraních, aby jste si je pak mohli překovat. Těch misí je strašně moc a vždycky se vyrojí nějaká nová, která vás zaujme natolik, že hupsnete na caragora a vyjedete ji splnit.
Konečně dobrá Středozem
Po několika špatných hrách s tématikou Pána prstenů jsem si potřeboval spravit chuť. Teď konečně přišla satisfakce, na kterou jsem čekal poměrně dlouho. Vraždění Uruků alá Assassin´s Creed + Arkham série mi přišlo vhod. Neméně k tomu přispěl fakt, že na SoM dělali vývojáři z Monolithu, ostříleného vývojářského studia. Příběh je servírován v dvaceti misích a vůbec neurazí. Spolupracoval na něm i Peter Jackson, a vzhledem k tomu, jak krásně zfilmoval Pána prstenů, si myslím, že se mu příběh povedl, i když v něm toho mohlo být trochu víc. Vraždění Uruků a prozkoumávání Středozemě vám učaruje a jen tak vás nepustí. Pro mě je Middle Earth: Shadow of Mordor velkým překvapením. Ke hře z prostředí Středozemě, u které bych seděl s otevřenou pusou, má ale Shadow of Mordor ještě pár kroků daleko. I tak je to ale skvělá hra, na kterou by se nemělo jen tak zapomenout.
Recenze
Recenze Middle Earth: Shadow of Mordor- Zábavná Středozem
Je to dobrá hra, ale ke klenotu, jaký hledali fanoušci Tolkiena, jí ještě pár věcí chybí. Jinak ale vývojářům z Monolithu tleskám a jsem zvědavý, s čím přijdou příště.
Líbí se nám
- Prostředí Středozemě
- Vypilovaný soubojový systém
- Nemesis systém
- Vedlejší mise
Vadí nám
- Málo příběhu, hodně řezání se skřety
- Některé textury jsou vyloženě odfláknuté