Není tomu tak dlouho, co se francouzský Ubisoft zařadil mezi nenáviděné firmy u nejednoho hráče. Pověstnou poslední kapkou se stalo prohlášení jednoho z programátorů na francouzské vysoké škole Ensimag, který měl říct, že před vydáním musí hru odeslat k Microsoftu a Sony na posouzení, zda ji mohou vydat v této kvalitě a tím de facto degradovat počítačovou platformu. Tomuto tématu se mimojiné věnuje i Mikyho článek, kde rozebírá, jestli to není vymyšlený blud či špatné dešifrování sdělení onoho programátora. Využijme tedy této příležitosti a zamysleme se nad tím, v jakém stavu se nachází herní průmysl.
Piráti na plátnech i mimo ně
Asi každá ratolest kdejakého programátora slyšela před spaním ten strašidelný příběh o zlém pirátovi, který na vlnách torrentů brázdí širá moře internetu a krade si software, který mu nepatří. Ano, pirátství skutečně patří mezi jedny z nejzásadnějších problémů současné herní éry a je tedy celkem levnou municí do zbraní konzolistů, kteří se jimi ohání v konzolovo-počítačových válkách. Zkusme se však na chvíli zastavit mimo brány herních světů a poohlédnout se po jiném průmyslu, na kterém bychom si pirátství názorně ukázali – a to sice filmovém. Je rok 2014, napjatě očekáváte uvedení nejnovějšího filmového trháku na plátna kin, na který se chcete podívat. Jenže to má několik háčků. Tak třeba čas, než se film dostane i do českých luhů a hájů, dále ceny vstupenky, občerstvení, nutnost dopravy do kina, nevyhovující sezení, otravní lidé v sále a mnohé další. Člověk by si až raději koupil film, sednul si doma k televizi a s pivkem v ruce, zajel do gauče a ničím nerušeně sledoval svůj milovaný snímek. No jo, jenže je tu další háček – prodleva uvedení na DVD. Jako zářný příklad nám poslouží film Úsvit planety opic, který do amerických kin vešel 11. 7. letošního roku. A od kdy že se začal prodávat u nás na DVD? Nezačal, teprve začne, a to sice za necelý měsíc, 29.11. Tedy přesně 138 dní od uvedení do kin. Celá tahle příhoda pouze ukazuje zkostnatělost filmového průmyslu, který svůj obchodní model drží v minulém století zuby nehty. V době internetu je kino přežitkem pro opravdové fajnšmekry. Vyjet z kruhu se sice jeví velice jednoduše: digitální distribuce, release na internetu týden po premiéře, nižší cena, více jazyků, vysoká kvalita, titulky. Na tohle téma by vystačil celý další blogový příspěvek, ale filmový průmysl nás zas tak netrápí.
Zpátky k muzice
A proč jsem tedy odběhnul od tématu herní branže? Jaké že je tedy ponaučení z příběhu? Že pirátství není problémem, ale řešením. Ač je herní scéna před filmovou o celé kolo napřed, pořád zaostává. Zeptejte se sami sebe, jestli jste v posledním půlroce stáhnuli nějakou hru. Někteří možná nemusí zajíždět tak daleko do paměti, stačí jim týden. Zbytek se okem poohlédne po spuštěném BitTorrentu na taskbaru hned po tom, co sarkasticky odsekne „Že váháš“. Proč se tak děje? Dva důvody: kvalita her a jejich cena. Představme si, že je vám 15 let, od rodičů dostáváte kapesné 500kč či méně, do letní brigády je daleko a vaše srdce zatouží po tom, zakoupit si nějaký ten šťavnatý kousek herního světa. Předlohou nám bude Release list zde na Zingu, konkrétně měsíc listopad. Máme tady CoD, dva Assassin’s Creedy, Dragon Age, Far Cry a PES 2015. Tedy celkem 6 her, kde budeme cenu za jednu počítat průměrně 1250kč (což je cena CoD na jednom „nejmenovaném herním obchodě“), v celkové hodnotě 7 500kč. Čili pokud byste si toužili zahrát všech 6 her za měsíc listopad, musíme spořit pouhopouhých 15 měsíců. No dobře, ale co když nejste z České republiky a nedostáváte 500kč, ale jste třeba z Ukrajiny a dostáváte pouze 300kč (v přepočtu)? Prakticky máte dvě možnosti, buď šetřit půl roku na hru (kterou dohrajete za jedno odpoledne, v lepším případě dokoupíte dvě hodiny navíc v DLC), nebo si hru ukradnete. Podle BSA bylo 18% ze všech softwarů za rok 2013 v US ilegálně staženo (ČR je na 36%). Západní Evropa si drží průměrně 29%, tak kde je tedy ta obrovská ztráta vydavatelů, o které slýcháme snad v každém protipirátském prohlášení? Dále na východě. Východní Evropa má jako průměr staven údaj 61%, Asie dokonce o jedno procento vyšší (absolutním vítězem je Zimbabwe s 91%, naopak na druhé straně je USA s 18%). Matematika hovoří jasně, s východo-evropským platem nemůžu nakupovat za severo-americké ceny. K porovnání si můžeme vzít učitelku základní školy, která v Americe pobírá průměrně 74 000kč měsíčně, což je částka, kterou u nás dostane stejný člověk za tři až čtyři měsíce. Někteří mohou oponovat, že náklady na živobytí jsou v USA vyšší než u nás. No jo, ale ceny her jsou stejné pro oba trhy.
Rozmysli se, rozmysli, na své štěstí pomysli
Druhým faktorem je kvalita hry. Snad každá hra má v popisku „revoluční“, „dechberoucí“, „next-gen“ a mnohé další, ale pod lákavou obálkou se může mnohdy skrývat pěkně smrdutý obsah. Snadným terčem je Aliens: Colonial Marines, epická střílečka v krásném grafickém pozlátku s atmosférou, díky které tuhne krev v žilách. Výsledek? Nemastné neslané, skripty překypující cosi s nepřáteli s IQ terénní berušky. Mnohem blíže současnosti – Watch Dogs. Hra naplno využívající potenciál nových konzolí, ždímající maximum z kteréhokoliv kousku hardware. Výsledkem bylo něco, co herní ukázku z E3 vidělo tak nanejvýš z rychlíku. Není tedy divu, že hráči začínají být nedůvěřiví, což se nutně musí odrazit i v prodejích. A získat zpět důvěru zklamaného zákazníka je mnohdy mnohem těžší, než si ji vybudovat u nově příchozího. Nastala tak vlastně situace uzavřeného kruhu, kdy firmy odmítají vydávat lepší hry, protože se kradou a hráči odmítají kupovat hry s mizerným poměrem cena/výkon. A to je okamžik, kdy se na scéně objevují dva hlavní výrobci konzolí, Microsoft a Sony.
Šedé eminence
Ruku na srdce, stroje, které musí mít lock na 30fps a snížené rozlišení nejsou zrovna výstavním kouskem výpočetních technologií nejnovější generace. Kde se stala chyba, se můžeme pouze dohadovat a případné porovnávání výkonu konzolí proti počítačům není předmětem tohoto příspěvku (takže žádný flame). Pokud má člověk doma pouze konzoli, není třeba nic řešit, takový člověk nemá v oblasti nákupu volnou ruku a musí vzít, co mu vydavatel naservíruje. Zatímco pokud má doma jak PC, tak konzoli, bylo by celkem záhodno ho přetáhnout právě na stroj, ze kterého výrobci putují peníze. Z každé hry putuje nějaké to procento výrobci konzole, přesná částka se liší hru od hry a je prvkem licenčního ujednání mezi vydavatelem a výrobcem, většinou se však pohybuje od 5 do 15 dolarů. Důvod, proč i Microsoft má v tomto ohledu nelichotivou reputaci je poměrně jednoduchý: za vydání hry na Windows se nic neplatí, tedy i Microsoft se musí činit a přetahovat lidi na Xbox. Ale jak?
„Di do konzole a máš pokoj, nikdy sem si nemyslel že ich budem tak propagovat ale začína sa to javit jak rozumná volba…“
Pokud pomineme exkluzivity pro každou ze stran a zaměříme se na multiplatformní tituly, bylo by pro Microsoft i Sony celkem výhodné, aby hra vypadala na konzolích stejně, jako na PC, nebo dokonce o něco lépe. Lež, že hra vypadá lépe na konzoli než na PC, by dneska ani nikdo nepřekousl, takže aspoň ať jsou si rovny. Pokud tedy najdeme dostatečně bezpáteřního vydavatele, můžeme se dohodnout, že mu část z našich 15 dolarů přenecháme, pokud uměle zhorší kvalitu PC verze. Tím pádem nejen, že ušetří na optimalizaci, on dokonce vydělá na špatné optimalizaci. Bude následovat vlna velkohubých prohlášení, jak to víc jak 30fps nepojede kvůli enginu, nebo kvůli filmovosti, nebo protože to vlastně nechceme, nebo že se chová stejně ke všem svým hráčům a chce jim nabídnout stejný zážitek, čímž vydavatel prakticky ospravedlní to, že se mu nechce optimalizovat hru na platformu, kde není schopen se přizpůsobit trhu. PC hráči frustrovaní nesmyslně velkými požadavky jsou tak víceméně nuceni přejít na stranu konzolí, což se hodí jak Sony, Microsoftu i vydavatelům. A teprve potom nastane ten pravý diktát, kdy alternativa prakticky neexistuje.
Světlo na konci tunelu… většinou bývá vlak
Kde se ale stala chyba? Pokud se podíváte, jak vznikla velká herní studia, takřka vždy se jedná o partu vysokoškoláků, co po večerech v garáži programovali hry. Celý průmysl byl tedy o tom, že hráči dělali pro hráče a o tom by celý zábavní průmysl měl být. Jenže v čele velkých společností nesedí hráči, ale ekonomové a těm jsou hry putna a právě oni nejvíce nadávají na piráty. Proto jsou indie hry tak populární, protože je vytváří skuteční hráči pro hráče. Po internetu koluje mnoho příběhů, včetně prezentace vývojáře svým šéfům, kde jim vyzdvihoval prvky hry, načež byl přerušen s otázkou, jestli to pomůže prodejům a nic víc je prakticky nezajímalo (relevantní odkaz bohužel nemám, možná jej někdo najde). A pokud bychom chtěli vyjet ze začarovaného kruhu, zjistíme, že to lze jen velice těžko. Jedním způsobem by bylo snížit cenu her, čímž by se mohlo snížit procento ukradených her, nicméně to není zaručené a firmy na to nepřistoupí. Navázat ceny na minimální mzdu ve státě je v době internetu a globalizace nemožné, změna proxy je tak jednoduchá, že když nasypete zrní kolem enteru, tak to zvládne i slepice (obrazně řečeno) a nechat si poslat balíček z druhé strany světa je až překvapivě levné. Navíc demoverze her se již nevydávají a mnohé recenze přijdou až v den vydání, čili kvalitu otestovat nelze.
Odstavec pro ty, kterým se to nechtělo číst
Suma sumárum: Dostali jsme se tedy do stavu, kdy vydavatelé vydávají jeden brak za druhým, strašně se diví, že jim to díky přehnané ceně nikdo nekupuje a jen se pirátí, hráči odmítají takové braky kupovat a výrobci konzolí si akorát tak mnou ruce, protože jim zachování statutu quo vlastně vyhovuje. Ti samí výrobci diktují vydavatelům, jak mají jejich hry vypadat a za patřičné všimné je nechají degradovat kvalitu PC verzí, čímž donutí přesedlat hráče ze špatně udělaného portu na tu správnou platformu a vytřískat z nich majlant. A nakonec na to doplatí všichni hráči, bez ohledu na platformu.
Článek je to opravdu veskrze dlouhý, čest těm, kteří ho dočetli až do konce. Přesto bych vám všem poděkoval, že jste ho (alespoň z části) přečetli a třeba se i nad touto problematikou zamysleli. V komentářích se budu těšit na vaše názory a postřehy, stejně jako na vaše řešení těchto problémů. Jenom upozorní, že se jedná pouze o můj osobní pohled na věc a tento pohled, stejně jako potřeba fps locku kvůli enginu, nemusí být nutně pravdivý.