Ještě tenhle článek a s tim Assassin’s Creedem (AC) dám už pokoj. Je to v posledních dnech všude a věřim, že nejsem sám, komu to tak trochu začíná lízt na nervy. Ale chci se s vámi podělit o svý hlavní dojmy, protože třeba nejste rozhodný a hledáte důvody proč si to koupit, nebo nekoupit. Tenhle text neberte jako recenzi, ale spíš jako krátký zamyšlení nad klady a zápory týhle hry. Strávil sem s ní už asi sedm hodin, takže přece jen sem něco vypozoroval.
A než začnu, vězte, že se nebudu vůbec rozepisovat o optimalizaci, protože to popsali už jiní. Takže jen super krátce. Hraju na PS4, vypnul sem na něm internet a zdá se mi, že to jde o něco líp. Možná, že to je jen placebo. Davy vypadaj hodně dobře, když se vezme v potaz, že hra zobrazuje tolik objektů. Textury by nemusely tak okatě doskakovat. Nicméně věřim, že brzy bude hra běžet líp. Vzpomeňte na Skyrim a PS3…
Co mě baví
- Paříž
Paříž je prostě město, který je pro všechny, kdo maj rádi moderní historii, sexy. Mám fakt pocit, že sem se přenes do turbulentní doby francouzský revoluce. Všude sou davy lidí a jednoduše to tam žije. Lidi mávaj novýma francouzskýma vlajkama. Probíraj spolu, co se děje. Shromažďujou se a protestujou. Vražděj se a agitujou. Tancujou a zpívaj. V ulicích i v domech se toho děje skutečně hodně, víc než v ostatních dílech série.
Jednotlivý čtvrti Paříže plynule přecházej jedna v druhou a na hlavní pařížský památky jako Louvre, Notre Dame a další je radost pohledět. Interiéry jsou živý a zaplněný, nepůsoběj jako prostory bez duše.
Baví mě probíhat davem. Lidi se pohoršujou, protože do nich všude možně drkám. Najednou se ocitnu v nóbl, upravený čtvrti. Tam seberu zpět svou kultivovanost a zpomalim tempo.
A tempo v týhle hře zpomaluju často, abych se neustále díval, co se kolem mě děje. Sem tam se taky stává, že nějaký násilníci někomu vyhrožujou. Přiběhnu k nim, zahvizdaj moje čepele a neřádi se válej ve vlastní krvi. A pak je ještě samozřejmě okradu.
- Souboje
Když si vzpomenu, jak v předchozích dílech bylo brutálně snadný udělat brutální, supermasovou vraždu, tak tady to neplatí. Souboje sou zábavnější, protože sou těžší a tím napínavější. Občas vás ta chátra, se kterou bojujete, může nemile překvapit. Třeba, že vás nabodnou jako ražniči nebo proděravěj kulkama. Občas se přistihnu jak utíkám pryč a říkám si, že teď není ten pravej okamžik si hrát na hrdinu. Ve hře na hrdiny…
- Arno (docela baví)
I když mě Edward, Ezio i Connor (Altair nebyl zrovna hovornej týpek) bavili, Arno je v něčem dokáže předčit. Přijde mi, že je v určitejch oblastech podobnej Eziovi, ale je v něm víc cítit džentlmenství starejch časů. Připomíná mi Ichaboda Cranea ze seriálu Sleepy Hollow. Prostě sympaťák.
Jo a četli ste správně, bavil mě i Connor. Nedokážu vysvětlit proč, asi kvůli tomu, že byl takovej ideální typ naivního hrdiny. Naprostej klaďas, kterej viděl svět černobíle. V kontextu třetího dílu AC mě jednoduše bavil.
Co mě (celkem) nebaví
- Příběh
I když zatím nemůžu soudit jako celek, protože jsem ho zdaleka nedohrál, moc mě nevzal. Ale stále je ve mě jiskřička naděje doufající, že se to změní. Unity je stará známá písnička, kterou tady ale nechci vyzrazovat. Zdá se, že Ubisoft moh ukázat víc snahy, protože i stará známá písnička může mít novou, zajmavou melodii. To jest, vezměte si takovej Last of Us (TLOU), jeden z vrcholů minulý konzolový generace.
Odehrává se to v post-apokalyptickym světě. Známe.
Společnost rozložená na totální anarchii a částečně na ty, který se snažej udržet nějakej řád, byť je to v totalistickym duchu. Známe.
Chlápek, kterej si nese sebou trauma, protože mu zemřel někdo z rodiny. Známe (zív). Atd. atd.
Ale způsob, jakym byl příběh v TLOU podanej, už, alespoň mě, nutil zpozornit. S trochou nadsázky se dá tvrdit, že nám představil syrovou realitu. Naughty Dog se se svými hrdiny rozhodně nemazlil a pořád je zkoušel a vyčerpával. Bylo svým způsobem snadný se s nima ztotožnit, protože lidský, byli křehký. Vztahy, který mezi nimi působily opravdově. A když ta hra skončila, ještě několik dní potom, sem o ní musel přemýšlet.
Nebo Red Dead Redemption, hra, kterou totálně táhl John Marsten, pro mě jeden z nejlepších hlavních hrdinů minulý generace. Jeho nakřáplej, drsnej hlas by rozechvěl každou ženskou a ze strachu povolil močák každýmu chlapovi. Připomeňte si ho v tomhle vydařenym traileru.
Arno patří k tomu lepšímu, co nám Ubisoft v asasínský sérii naservíroval. Jenže zatím je pro mě těžký se s nim ztotožnit, natož nadšeně prožívat jeho příběh. Ale třeba se to po pár misích změní…
- Válka s klony
Pečlivost, kterou Ubisoft vložil do města samotnýho, mohl ještě rozšířit o nepřátele. Když bojujete s vojáky nebo extremisty, mají furt ty samý tváře. Nevim, jakej důvod by si Ubisoft zase vymyslel, ale nedokážu si to vysvětlit nijak jinak než jako lenost. A to je Unity hra, která se snaží působit realisticky. Působí to jako komparz nízkonákladovym filmu, kde zkrátka musej furt nasazovat ty samý dva týpky, protože na další dva už nemaj.
To mi asociuje slavný scény z indickejch akčních… Už vim, kde bude příští Assassin’s Creed!
A taky kdo bude hlavní hrdina.
Po čem se mi otvírá kudla v kapse
- Mikrotransakce
Tohle ani nechci rozepisovat, protože se akorát víc naštvu. Ubisoft se z nás vychcaně (pardon za výraz, jinak to popsat prostě nedokážu) nutit platit víc a víc. Pominu-li čím dál populárnější, často předražený DLC. Za další reálný peníze, nad rámec těch, který už dáte za samotnou hru, si můžete koupit různý balíčky (některý i za zhruba 2000) herní měny. Tu třeba můžete využít na usnadnění hry, kdy se někdy snaží uměle nastavit obtížnost a uměle nás snažit donutit si koupit různý předměty. Ale Ubisoft tvrdí, že si je samozřejmě můžeme získat normálním postupem ve hře. Škoda, že to zabere nenormální množství času.
Sou to nechutný kroky, kterými by se Ubisoft po současným skandálu rozhodně neměl ubírat. Trpělivost mají hráči jen jednu. I když bohužel velkou.
Budu se těšit, když se taky podělíte o svý dojmy!
Užívejte víkend a peace out.