Jsem zpět! No, nebudeme z toho dělat drama, pouze pár slov na novém začátku. Po více jak dvou letech se vracím zpátky! Můžete očekávat větší porci informací než dříve a snad i s větší špetkou “koření”! Plánuji zaplnit svůj volný čas efektivněji a to znamená, že se více zaměřím na to podstatné a sice … na recenze! V tom mi pomůže již zmíněný čas, Vy i lepší železo, na kterém mám možnost už minimálně šest měsíců hrát, zkoušet a pracovat. Tento rok bude opět velmi plodný, co se týče novinek na herní scéně, tudíž ideální čas pro návrat.
Věřte mi, že i já se těším na několik speciálních kousků, které budou takovými benjamínky, ale to už se nedá říci o těch, co je tvoří. Nebude chybět česká a v dnešní době i světoznámá hra Kingdom Come: Deliverance. Pokud nám bude štěstí nakloněno, bůh požehná, slunce zasvítí a budeme-li se modlit k bohu vesmírných simulátorů i celého vesmíru, vyjde tento rok, v celém širém okolí známý Star Citizen, o kterém si tu počtete. Nezapomínám ani na úspěšnou sérii polského studia CD Projekt RED, protože právě jejich připravovaný třetí díl The Witcher: Wild Hunt, budu 100% recenzovat. Nesmím opomenout dobře vypadající projekt, jenž je stále trochu zahalen tajemstvím, ale nechybí mu ten tzv. šmrnc – The Division! To zde rozmáznu také, stejně jako další herní novinky, které mě zaujali nebo mi teprve cvrnknou do nosu!
Mám-li být upřímný, nestihnu vše, co chci, protože toho je tolik, že by nesměla existovat škola, práce a ani základní lidské potřeby. Tím pádem vyberu, co mě zajímá bez ohledu na to, jestli se zjeví něco zajímavějšího pro větší publikum. Každopádně i tak věřím, že se najde nejeden čtenář, co si přečte, možná ještě jednou přečte a nakonec ohodnotí moji práci v komentářích. Beru negativa stejně jako pozitiva, ale hlavní je konstruktivní kritika. V případě, že Vám bude v recenzích chybět odpověď na Vaši otázku ohledně recenzovaného titulu, potom opět doporučuji, komentáře! Nic neslibuji, ale nejspíš bych se mohl někdy dostat k možnosti udělat krátké video a recenzovanou hru ukázat i ohodnotit ve videu, ale záleží, jak moc dobře to půjde a jestli vůbec.
Jako první recenze se tu během několika následujících dnů objeví čím dál tím více známější Heroes of the Storm, který má pod palcem Blizzard a chce tak nastoupit na vlak F2P MOBA her společně s League of Legends, Smite nebo Dota 2. Postaví se dle mého vedle dalších MOBA velikánů? Uvidíme.
A teď malá úvaha, na pomalý rozjezd …
Zjednodušování již přijímáme bez povšimnutí, ale stále je aktuální. Není to špatná cesta?
Někdo řekne ano, někdo zase ne. Jenomže ani jeden výrok není pravdivý. Pro vysvětlení nemusíme chodit daleko, stačí se podívat na současnou situaci a na minulost, z které jde vždy brát inspirace i ponaučení. Ostatně budoucnost se bez minulosti neobejde, ale někteří lidé si to nejspíš nemyslí …
V případě, že už máte práci či studujete na vysoké škole a máte za sebou hodně propařených hodin, jistě si vzpomenete na ty dny, kdy jste usedli za počítač a hráli od nevidím do nevidím. Není to nic nenormálního, jenomže život jde dál a díky tomu se nám, bohužel, kupí jedna starost za druhou. Ubývá dobré nálady a hlavně času. A právě v tomhle se nachází většina odpovědí na otázku zjednodušování.
Všichni víme, že hraní na PC nemá tak dlouhou historii. Valná část hráčů okolo 26 let zažila takový větší boom virtuální zábavy. Dokonce i já hrál hry, o kterých byste někteří dnes řekli, že to snad ani nemohlo bavit. Právě naopak přátelé, bavilo to dost a pro mě osobně to bylo něco neskutečného. Dejte 9ti letému dítěti místo, kde je středem vesmíru i pánem všeho a bude mu jedno, že kouká na něco, co vypadá jako kupa kostiček na monitoru i když realitě venku se to podobá jen málo (tak hrozné to nebylo, ale s grafikou dnes se to nedá srovnávat). Jiným kafíčkem byla obtížnost. Ta by dnes obsadila vysokou příčku, avšak nemohla za to jenom hra samotná. Věk holt dělá svoje.
Nezpochybnitelným faktem je nedokonalost her minulých. Vývojáři se často snažili vytvořit zábavu s mnoha možnostmi, a když se to nehodilo, tak alespoň s co nejhezčím provedením. V obou případech ovšem vzniklo dost chyb, což mohlo vytvořit obtížnější průběh jejich výtvorem a tvůrci občas takové chyby raději nechaly být, protože to hráče spíše potěšilo než naopak.
V dnešní době je jasně vidět trend, kdy se vývojáři snaží hry více otevřít za cenu lehčích pravidel či nižších nároků. Není to tak u každého titulu, ale když chcete zaujmout širší spektrum hráčské populace nelze to udělat jinak. To je dle mého hlavní důvod. Samozřejmě je možné, že čím lehčí to je, tím méně je zapotřebí práce, ale o tom bychom nejspíš mohli ještě spekulovat.
Někde ANO, někde NE!
Defakto jsem již ukázal na to, proč se zjednodušuje a proč vzniká tolik herních studií a týmů se zaměřením na facebook hry nebo zábavné aplikace na mobilních telefonech či tabletech (casual hry). Je fakt, že ani jedno nehraji i přesto, že nemám tolik volného času a díky tomu bych si ten volný čas mohl skvěle vyplnit. Hlavním důvodem mého nezájmu o tyto jednohubky je obrovská primitivnost a linearita. Neříkám, že jsou takové hry špatné a nemají smysl. Ve skutečnosti mají a rychlé odreagování je pro spoustu lidí dostačující. Nepříjemné je, že taková “chuť” se objevuje i ve velkorozpočtových titulech. Je to stejné jako s filmy či seriály. Mnozí z nás přeci chtějí mít fajnový zážitek z toho, co plánují zkouknout. Zvraty, nečekaná odhalení, napětí, atd. U her je to podobné (nebudeme-li mluvit o čistě multiplayerových titulech, které ty filmové části neobsahují tak jak je standartní) a ještě by se hodilo připsat, čím víc možností, tím více adidas.
Generace prvních hráčů na PC roste a s ní se snaží trochu držet krok i herní průmysl. Každopádně nemůžeme říci, že cesta, kterou se vývojáři vydali je totálně mimo a proti smýšlení většiny hráčů. Občas se vyplatí kompromis. Takovým zářným příkladem z blízké doby může být XCOM Enemy Unknown. Nebudeme si nalhávat, že hra nebyla předělána k obrazu dnešní doby, ale když si ji zahrajete, zalíbí se Vám, protože tu zábavnost, kterou oplývaly díly minulé, to má. Souhlasím s tím, že PC verze byla krapet horší na úkor konzolí, ale nějaké ty patche to zalepily a nezapomínám ani na datadisk – to je však na jiné téma. Dalším kvalitním počinem je světoznámý (alespoň už dnes) Dishonored. Kdo nehrál, doporučuji i přes svou relativní jednoduchost v ovládání nebo grafickém pojetí. Jde o stoprocentně zábavnou zábavu.
K výše zmíněným hrám mohu konstatovat, že potěší náročné i nenáročné hráčské skupiny. Proto tvrdím, že zjednodušování není špatná cesta, ale spíše prostředek k tomu, vytvořit kompromis a oslovit více lidí. Chápu, že každý jsme z jiného těsta, takže se můžeme rozcházet v pohledu na toto téma, ale jisté je to, že se vše bude měnit v závislosti na našem věku. S věkem se mění preference každého, ať má jinou barvu kůže, je jiného náboženství nebo vzdělání.
Zkrátka hráči, kteří jsou mladí, nevyžadují tolik jako jejich vrstevníci, kteří studují na středních či vysokých školách. No, a potom tu je skupina pracujících, kteří potřebují po práci oddych a relaxaci, takže někteří nejsou tak nároční na obtížnost či jsou méně všímaví u pojmu jednoduchost při hraní vybraných her. Z toho se samozřejmě řada firem snaží vytěžit, co to jen jde.
Obtížnost je tady logicky další prvek, který by měl a mnohdy také je, zohledněn v recenzích. Pro mě osobně by se však neměla tak razantně snižovat úroveň her, kvůli tomu, aby hráč nemusel zapojit svůj nejdůležitější orgán, ale spíše mu lépe ukázat pomůcky k řešení a upravit ovládání a přehlednost při hraní. Zkrátka najít a držet se té správné rovnováhy mezi jednoduchostí a složitostí, která dokáže nabídnout zpravidla i více možností.
