Ocitáte se v hustém temném lese, jehož hrobové ticho přehlušuje jen pomalý cval klisny Epone. Na jejích zádech se hrbí celý od únavy umořen Link, který má v hlavě jen jedno, jeho ztracenou vílu Navi. Před několika týdny sice vítězoslavně porazil zlého Ganondorfa v díle Ocarina of Time, ale dnes je plný zoufalství, žalu a nekončící beznaděje. Pokud ztratíte toho nejlepšího přítele, čas jako kdyby neexistoval a všechny vaše úspěchy najednou přestávají dávat smysl. Ještě žádná hra této série nezačínala tak pochmurné jako právě tato.
Temnota se blíží
The Legend of Zelda: Majora ‚s Mask se v podstatě celá nese jako kdyby v oparu blížící se smrti. Už od svého prvního vydání v roce 2000 získala pověst nejtemnější hry série, kterou brzy pohltila vlna kontroverze. Nejde tu jen o pověstný třídenní systém, ke kterému se dostaneme později, ale také o to, že obyvatelé země jsou odsouzeni k zániku pod hrozbou padajícího měsíce. Mnohé postavy ve hře ani netuší, že brzy zemřou, a pokud to i vědí, tak jsou s tím už prostě smířeny.
Za celou touto, vskutku nelichotivou situací stojí smutný imp Skill Kid, kterého ovládá špatná maska. Právě on může za to, že celá země bude o 3 dny zničena a také za to, že se z Linka stal Deku Scrub, malá dřevitá bytost. Svůj osud člověk změní pouze tehdy, pokud skutečně chce, a tak se Link pomocí svých dosavadních zkušeností a s pomocí místních obyvatel pokusí dostat opět do svého normálního stavu a zastavit blížící se Armagedon. Jenže má na to přesně jen 3 dny. Jak se to dá vůbec stihnout?
Popravdě? Nedá se to nijak. Za 3 dny by svět nezachránil ani superhrdina se jménem „3-Days Sentinel“. Naštěstí má Link stále při sobě svou kouzelnou okarínu, na kterou se naučí hrát „Song of Time“, čili Píseň času schopnou vrátit čas na začátek zmiňovaného třídenního cyklu (ve skutečnosti se ve hře ke své Okaríně času budete muset dostat, a to trochu složitější cestou, ale to není předmětem této recenze. Takže máme cyklus tří dnů, schopnost vrátit čas na začátek a jeden padající měsíc. Co to znamená?
Tato vědomost je alfou a omegou v této hře, protože jen v určitých fázích v některém ze tří dnů budou postavy dělat důležité činnosti, kterých se budete muset zúčastnit, abyste získali potřebné věci pro postup dál.
Dokola jako kolotoč
Hádáte správně. Vzhledem k tomu, že se budete moci vrátit zpět, budete zažívat stejné situace stále dokola. Stavbaři budou stavět dřevěnou věž na náměstí opět úplně od začátku, záhadná dívka s liščí maskou si půjde zkontrolovat svou poštovní schránku, stráže vás nebudou chtít pustit za hradní zdi, protože si myslí, že jste teprve dítě, a tak dále. Zpočátku budete určitě zmateni. Na vrchní obrazovce se vám bude nelítostně odpočítávat čas a vy se budete moci vybrat kam jen chcete, z čehož zůstanete i tak trochu ztraceni. Po čase se však stanete členem dětského gangu a děje kolem vás se začnou zapisovat do přehledného seznamu, který vám prozradí, kdo dělá jakou činnost během určitého časového intervalu.
Tato vědomost je alfou a omegou v této hře, protože jen v určitých fázích v některém ze tří dnů budou postavy dělat důležité činnosti, kterých se budete muset zúčastnit, abyste získali potřebné věci pro postup dál. Pokud se nyní sami sebe ptáte, zda budete muset skutečně dělat pořád to samé dokola a dívat na tytéž animace, tak vás hned uklidním. Časem si budete otevírat jako kdyby pomyslné zkratky, čím budete moci přeskakovat děje. Dejme tomu, že se například po různých útrapách dostanete do jedné z oblastí za městem a tam najdete teleportace.
Tak poté, co už budete vidět, že z nedostatku času nemá smysl pokračovat v průzkumu dál, vrátíte čas na začátek a vše se vrátí opět do normálu. Do zmíněné oblasti se již nebudete muset opět pracně dostávat, ale se tam prostě teleportovat okamžitě, čímž ušetříte čas, a tak přeskočíte všechny dosud zdržující situace. Při vrácení koloběhu času se vám totiž příběhové a jiné důležité předměty jako různé písně či masky zachovají. Zmizí vám jen šípy do luku, bomby nebo například peníze, pokud si je neuložíte do místní banky.
vsuvka:
Podobný námět byl také použit v loňském akčním sci-fi hitu Na hraně zítřka (Edge of Tomorrow) s Tomem Cruisem v hlavní roli. Ale pojďme tedy zpět ke hře.
Čas jednat, je čas na změnu
Díky tomuto originálnímu a unikátnímu systému, který ve videohrách vlastně ani nemá obdoby, se stala nejoriginálnějším dílem série. Taková hratelnost v sobě skrývá ohromnou hloubku, vysoký potenciál zábavnosti a chuť posouvat se stále dál a dál. Jedinou chybou na celém tomto systému je, že nebudete mít až takový dobrý pocit z vykonané práce. Poté, co se vrátíte v čase na začátek a časem uvidíte, že tehdy zachráněna princezna Deku je znovu uvězněna ve Woodfall Temple, že nevinné kocovině stále hrozí poprava nebo že je ve vesnici Goron stále panuje krutá zima, vám může přijít vaše tehdejší snaha nazmar. Důležité věci jste sice získali, ale vidět něco, co jste již napravili znovu v počátečním stavu mi, alespoň na začátku, přišlo trochu smutné.
… zde pokračujte v psaní …
The Legend of Zelda: Majora ‚s Mask 3D vyčnívá nad ostatními podobnými hrami i svým ohromným počtem hratelných miniher. Je jich tu na tuny, například loterie, ve které hádáte výherní čísla, bludiště k truhlici s pokladem, střílení na pohybující se terče, závody na koních, sázení na výherce v závodech psů, rybaření, uhodnutí doby uplynutí 10 sekund, soutěž o nejlepší fotografii z bažin, ničení cílů navádění bombami či slalom v plavání pod vodou. Všechny tyto součásti dávají hře úžasný punc různorodosti, a to jsem je nejmenoval všechny. To s sebou přináší bohužel i jeden výrazný neduh, o kterém se vyjádřím níže.
Stejná chvála patří množství bočních úkolů, které se vám zaznamenávají do vašeho notebooku. Ať už jde o vyčištění zlaté jeskyně od pavouků, hledání zázračné houby pro speciální lektvar, vykování si toho nejsilnějšího meče či seskupení malých kuřátek do řady, téměř vždy budete potřebovat určité masky, které vám přidají nové schopnosti. Velká část hratelnosti této akční adventury stojí a padá právě na nich. Ať už jde o pro příběh důležité jako Goron Mask, dodávající vám velkou sílu, nebo Zora masku, umožňující vám plavat, tak za splnění vedlejších úkolů můžete získat nepovinné masky, jako například zaječí ouška, které vám umožní rychlejší pohyb. Osobně jsem měl pocit, že plnění sidequestů byla někdy dokonce větší zábava než samotná hlavní náplň.
Nositelných masek je zde skutečně habaděj, ale v drtivé většině jsou potřebné jen pro jeden quest, a to i tak vedlejší.
Kde jsou Bossové?
Když se řekne název The Legend of Zelda, okamžitě se vám vynoří myšlenky na spletité dungeony plné různých nástrah a hádanek, s bossy na jejich konci. Majora’s Mask není sice žádnou výjimkou, ale právě v nich jsem viděl její největší slabinu. Je jich prostě velmi málo, jen čtyři, a přestože jsou designem velmi sympaticky udělaní, z čehož poslední dva jsou přímo vynikající, tak jsem měl z jejich malého počtu stále rozporuplný pocit.
Skutečně nevím, čím to je, že oproti předchozí části Ocarina of Time jejich množství tak výrazně kleslo, možná proto, že hra Majora’s Mask byla vydána relativně krátce po ní, a tak tvůrci neměli dostatek času na jejich přípravu, nebo že byly vytvořeny jen z nějakých vyřazených návrhů určených právě pro Ocarina of Time. O pravé příčině se můžeme jen dohadovat.
Další z věcí, se kterou mám osobně problém, je, že situace, které musíte vyřešit, abyste se dostali do zmíněných dungeonů, mi prostě nepřišli velmi záživné. Co se týče vysvobození princezny v močálech, čímž zachráníte opici před popravou, to je ještě v pořádku, ale následná část v zasněžené Goron vesnici už šla se zábavností rapidně dolů. Fádnější dojem je dokonce znásoben nudným hudebním tématem a sterilním designem prostředí. Další z prostředí nejsou naštěstí až tak nudné.
Příliš mi v této hře křičí zaměření na minihry a tuny vedlejších úkolů, následkem čehož zůstala hlavní větev hratelnosti podle mě v pozadí. Nositelných masek je zde skutečně habaděj, ale v drtivé většině jsou potřebné jen pro jeden quest, a to i tak vedlejší. Na to, abyste zdolali hru, budete potřebovat v podstatě jen ty hlavní tři masky – Deku, Goron a Zora. To je také důvod, proč mi to s ohledem na složitost třídenního systému a obrovský počet masek přišlo poměrně nevyužité. Pokud se budete zaměřovat na vedlejší úkoly, tak si tu hratelnost náramně užijete, ale co se týče hlavních lokací, tam ty masky prostě nemají žádný význam. Což je škoda.
Hra která zapadne do rodiny „Zelda“ výborně
Příběhově sice hra nedosahuje epičností Ocarina of Time, ale na druhé straně obsahuje tolik bočních dějů, že si to možná ani nebudete uvědomovat. Hlavní děj se rozvíjí velmi pomalu, a to zejména prostřednictvím cutscen po zdolání dungeonu. Každá jedna vám bude připadat jako nový dílek skládačky, která časem začne nabírat konkrétní obrysy. Sálá z něj silná melancholie, která vás nepochybně nadchne. K tomu dopomáhají i různé bizarní postavy jako prodavač masek, dívka Romani, které nikdo nevěří, že její krávy unášejí mimozemšťané, starosta či dvojice tajemných tanečnic. Téměř z každé postavy je cítit, že si uvědomuje příchod katastrofy a také z toho důvodu mohou působit tak děsivě.
Graficky to vypadá absolutně úchvatně, 3D efekt zde funguje perfektně a ve spojení se zdařilými texturami se budete skutečně cítit tak, jako byste skutečně byli v oblasti tohoto krásného příběhu. Totéž platí o hudbě, která je již tradičně na vysoké úrovni. Veselé melodie se zde pravidelně střídají s temnějšími kompozicemi, i když prostor dostanou i méně melodické skladby, které mají spíše evokovat jakousi nestálost.
I přes závěrečnou kritiku mohu s klidným svědomím říci, že Nintendo opět předvedlo, proč je „3DS“ momentálně nejlepším handheldem na trhu. Tímto remakem totiž znovu přináší originální dobrodružství, které jinde nenajdete, a to tentokrát s mnohem lepší grafikou a několika vítanými změnami, jako například přehlednějším notebookem s možností nastavení alarmu pro konkrétní události, pozměněnými boss zápasy či skladbou Song of Double Time, pomocí které se tentokrát můžete přesunout do budoucnosti s přesností na minuty.
Recenze
The Legend of Zelda: Majora's Mask 3D - Maškarní ples který si užijete
Mým osobním favoritem sice stále zůstává Ocarina of Time, hlavně kvůli lepším dungeonem a celkové celistvosti, ale Majora's Mask je natolik obsahově bohatým a hratelností originálním dobrodružstvím, že jí zkrátka musím vzdát hold. Škoda jen, že autoři již nedokázali přinést takovou zajímavou hlavní linii, jakou se může pyšnit Ocarina of Time.
Líbí se nám
- vynikající soundtrack
- obrovské množství miniher a vedlejších úkolů
- grafika a textury
- roztomilost bizarních postav
Vadí nám
- hlavní lokace působí méně zajímavě
- nevyužitý potenciál masek
- menší počet dungeonů