Je to už strašně dávno co jsem nejedno nedělní odpoledne chodíval s ostatními dětmi do místního kina. Často jsme se už filmu nemohli dočkat a tak jsme na sebe pokřikovali a uvaděčka v kině nás neustále okřikovala. Taky jsme se courali přes vchod sem a tam a mnohému z nás se podařilo dostat do kina i bez placení. Do letního kina jsme lezli přes plot. Proč jsme to dělali? Asi nás lákalo dobrodružství. A právě filmové mayovky nám ho poskytovaly vrchovatě. Právě tam jsme objevovali daleké exotické kraje od širých prérií až po záhadnou vůni orientu.
Každý kluk, a nebo holka, chtěl sedět na dobrém místě. Sálem zní vrzání sklápěcích dřevěných sedadel a šustění pytlíků s bonbony. Někteří mají oblíbené růžové žvýkačky Pedro, a nebo zelené Sevak. Nikomu tehdy nevadilo, že chuť se brzy vytratí a v puse se bude převalovat kus bezbarvé a nechutné potravinářské gumy.
Náhle v sále zhasla světla a začal běžet nudný úvodník. V něm pionýři s rudými šátky skládají slib. Pracující dělníci a jejich Brigády socialistické práce překračují normy, komunističtí pohlaváři schůzují. Země socializmu vzkvétá… ale ne všechno bylo jinak. Nás to tehdy vůbec nezajímalo. Bylo to nutné a velice otravné zlo. Snad i víc než dnešní sprcha komerčních reklam.
Konečně začal film a na plátně se objevuje náš hrdina z těch neušlechtilejších.Vinnetou a pak i jeho bílý bratr Old Shatterhand, majitel spravedlivé drtící ruky. Už jsou zase tady a cválají na svých koních Ilči a Hatátitla. Nebyli sami s nimi se na plátně představili i jejich přátelé Sam Hawkens, Nšo-či, náčelník Inču-čuma a moudrý Klekí-Petra.
Karel May a jeho mayovky, filmy, knížky s ilustracemi Zděnka Buriana (1905-1981), to byl tehdy na čas náš svět. Pro mnohé ani velká dávka najivity, hlodající zub času, ba ani změna politiky k lepšímu, nenaruší krásu tohoto díla ani dnes.
Musím zde připomenout, že knížky Karla Maye vycházely u nás tehdy jednou až dvakrát do roka a stály se na ně fronty. To bývaly ty nechvalně proslulé knižní čtvrtky. Kdo nestál, a nebo si ji podpultově nezařídil, pro toho odpoledne už nebyly k mání. Platilo i na jiné autory knížek např. Fajtl, Verne a další. Čím to je, že právě tato dvojice hrdinů,se tak hluboko zaryla do srdcí již několika generací čtenářů a diváků filmů. Dobrodružství, přátelství, dávka osobitého humoru a samozřejmě nadsázky. To najdete možná i jinde, ale ne tak geniálně namíchané jako právě v knížkách Karla Maye a poté i ve filmech.
Málokdo už dneska ví, jak těžký byl osud jejich literárního otce, a jak složitá cesta k nám čtenářům.
Karel May a jeho dílo
Karel May se narodil 25. února 1842 v Ernstthalu, tedy nedaleko naší severní hranice v Sasku, Německo. Až do svých čtyř let byl úplně slepý! Naštěstí se díky odbornému zákroku lékařů v Dráždanech podařil téměř zázrak a vrátili mu zrak zpět. Vyrůstal celkem poklidně v chudé tkalcovské rodině. Už tehdy byl poměrně chytrý a měl neobvykle bujnou fantazii. Od roku 1856 studuje na učitele. V letech 1859 – 1861 měl pro drobné krádeže problémy se zákonem pro které se opakovaně dostal do kriminálu a výkon povolání učitele je mu zakázán. Za výkonu trestu se mu ve fantazii rodí nápad na drobné literární dílko s nevšedními hrdiny. Vznikají tak první literární práce.
Po propuštění mu vychází v časopise povídka Old Firehand, kde se poprvé objevuje Vinnetou. Povídka vzbudí velký zájem čtenářů.Několik let spolupracuje s různými vydavateli a jeho práce vycházejí na pokračování v novinách a časopisech. V roce 1880 se žení s Emmou Pollmerovou a o rok později vycházejí jeho první díla z Orientu. Objevují se jména Kara ben Nemsi (což je orientální přezdívka Old Shatterhanda) a jeho orientální sluha Hadži Halef Omar. Vše jde po vydání doslova na dračku a May pak horečně píše jeden román za druhým.
Což rozhodně není dobré pro kvalitu. První díl Vinetoua vyšel roku 1893.
O tři roky později se manželé Mayovi stěhují vily Shatterhand do Radebeulu nedaleko Drážďan. Z knížek jsou bestsellery a je vycházejí v tzv. Sebraných spisech.
May si nechá vyrobit zbraně hrdinů, opakovačku henryovku, těžkou medvědobijku a stříbrnou pušku. Vzniká tak mýtus, že vše co napsal skutečně i prožil. Sám May tomu svým chováním napomáhá.Problém je také s časovou přímkou všech Mayových příběhů. Těch časem připsal autor tolik, že by oba hrdinové potřebovali alespoň dva životy, aby je stačili prožít.
Na autora se tak valí jedna vlna kritiky za druhou. Moc tomu nepomůže, ani když May podnikne v roce 1899 cestu po Orientu. Stráví tam dlouhých 15 měsíců a konečně vidí holou skutečnost. V roce 1903 se May s Emmou rozvádí a bere si o hodně mladší Kláru Plohmovou. V roce 1908 navštíví na tři měsíce i USA.
Neobyčejný úspěch jeho knížek je trnem v oku mnohým závistivcům. Hon na Maye pokračuje až do jeho smrti v roce 1912, kdy umírá na zápal plic. Autor Vinnetoua a Old Shatterhanda už nikdy nic víc nenapíše. Čtenáři však jeho knížky a hrdiny milují a tak znovu a znovu vycházejí.
Jen u nás v letech 1929 – 1932 je prodáno na sto tisíc jeho knih a to je prosím období hospodářské krize.
Hlavně v nakladatelství J.R.Vilímka a Toužimský a Moravec jeho dílům dávají největší prostor. Tehdy se v mayovkách poprvé objeví neuvěřitelně kvalitní ilustrace Zděnka Buriana (1905-1981). Po roce 1948 komunisté mayovky zakazují vydávat, nakladatelství jsou znárodněna, a nebo zrušena.
Až v roce 1958 se objevuje mayovka Syn lovce medvědů.
V letech 1965 – 67 v časopisu Zápisník vychází kreslený seriál Vinnetou s ilustracemi Gustava Gruma. Ten po několika letech ilustruje celý cyklus mayovek v nakladatelsví Olympia.
V roce 1965 se Vinnetou vrací a vychází v edici KOD (Knihy odvahy a dobrodružství). Z děje je sice něco vynecháno (pasáž Old Deatha s Kuklux klanem), ale budiž alespoň něco. Později se podaří vydat i další.
Některá Mayova dílka, sice upravené vyšly v časopisech Ohníček a ABC. Jsou to Tave Šala, Na hoře Vinnetouově , Na válečné stezce a Mezi supy (poslední dva v ABC). V Albatrosu v letech 1972-1974 vydali tzv. bílou sérii mayových knížek. Old Surehand 1+2, Supové Mexika 1+2, kompilace povídek Pouští a prérií, Karavana otroků a pár dalších. Vše s parádními kresbami Z. Buriana.
Mayovky ve filmu
Nápad zfilmovat Mayovo dílo napadl německé filmaře už ve čtyřicátých letech dvacátého století. Dokonce vznikl podnět na komplet filmové dílo obsahující 70 Mayových děl. Točit se mělo dokonce až v samém Hollywoodu. Vše ale časem zapadlo a nebylo nikdy zrealizováno.
Už v době němého filmu byly natočeny mayovky Na troskách ráje, Vyznavači ďábla a Karavana otroků.
První zvukovou mayovku natočila v roce 1935 berlínská firma Lothar Stark-Film.
Byl to dobrodružný film z orientu Pouští a na plátna kin se dostal o rok později.
Koncem padesátých let se objevily dva už barevné filmy, též z prostředí Orientu, v roce 1958 Karavana otroků a hned následující rok Babylonský lev.
Natočit další mayovku napadlo až v roce 1962 režiséra Haralda Reinla (1908-1986) a volba padla na populární romám Poklad na Stříbrném jezeře.
Točilo se v koprodukci Západní Německo, Jugoslávie a Francie v tehdejší Jugoslávii. Do hlavní role byli obsazeni, tehdy takřka neznámí herci američan Lex Barker (1919-1973) jako Old Shatterhand a francouz Pierre Brice (*1929) jako Vinnetou. Byla to šťastná volba a časem v letech 1962 až 1968 bylo natočeno šestnáct filmů. Mezi oběma herci vzniklo velké přátelství, které bohužel přerušila smrt Lexe Barkera v roce 1973.
Filmy s Lexem Barkerem a Pierrem Bricem:
Poklad na Stříbrném jezeře
Vinnetou
Old Shatterhand
Žut – jen Lex Barker
Vinnetou: Rudý gentleman
Mezi Supy
Poklad Aztéků – jen Lex Barker
Pyramida boha Slunce – jen Lex Barker
Petrolejový princ
Divokým Kurdistánem – jen Lex Barker
Vinnetou: Poslední výstřel
Old Surehand – jen Pierre Brice
V říši stříbrného lva – jen Lex Barker
Poklad Inků – Mimo tuto sérii filmů byl v roce 1965 ještě natočen režisérem Georgem Marischkou u nás tento nejméně známý film. V něm se v hlavní roli objevil Guy Madison, záporák z filmu Old Shatterhand. Poměrně zdařilý snímek se točil v Bulharsku a v jihoamerickém Peru na legendárním Machu Picchu.
Vinnetou a míšenka Apanači
Old Firehand – jen Pierre Brice
Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti
Po natočení poslední mayovky Vinnetou a Old Shatterhand v Údolí smrti v roce 1968 se v tisku stále objevovaly zprávy, že by měl být natočen další snímek o Vinnetouovi.
Bohužel tomu bylo jinak. Poté nastala dlouhá filmová odmlka a na dlouhá léta se diváci s mayovkami na stříbrném plátně nesetkali. Nemalou měrou se na úspěchu filmů u nás podílel i vynikající dabing v podání Vladimíra Ráže a Stanislava Fišera.
Až v roce 1980 byl natočen seriál v koprodukci Německa, Francie, Švýcarska Můj přítel Vinnetou. Hlavní roli Pierre Brice a roli jeho bílého bratra si zahrál neznámý herec Siegfried Rauch. Natáčelo se na mimořádně krásných místech až kdesi v Mexiku. Seriál pro celkově vlažné přijetí diváků díru do světa zrovna neudělal.
Dalším pokusem vrátit rudého náčelníka na obrazovky televize byl v roce 1998 dvoudílný německý film Vinnetou se vrací, nebyl kritikou ani skalními fanoušky pro svůj plytký a nezáživný děj, přijat zrovna nejlépe.
Běží roky a na Mayovy knihy sedá v policích a knihovnách prach a na jeho dílo se pomalu zapomíná. Filmová série ze šedesátých let minulého století moc nových diváků zrovna nenaláká.
Čtenářů nám rok od roku bohužel ubývá. Je mnohem snadnější a pohodlnější sledovat film, a nebo hrát počítačovou hru. Důsledkem je absence zapojení vlastní fantazie a představivosti čtenáře.
Ano Mayův knižní i filmový svět, je možná až příliš jednoduchý s velkou dávkou najivity, aby mohl být atraktivní i v jednadvacátém století. Pierre Brice je už hodně starý, Lex Barker už dávno náš svět opustil. Doba se změnila, ale to neznamená, že naši hrdinové, Vinnetou a Old Shatterhand jsou pryč, stále je dost těch, co s jejich dobrodružstvími vyrostli a ti na ně nikdy nezapomenou.
_________
Dnes 6.6 před polednem se na internetu objevila smutná zpráva, která hluboko zasáhla všechny fanoušky. V Paříži zemřel francouzský herec Pierre Brice. Srdce slavného filmového apačského náčelníka Vinnetoua dotlouklo navždy. Bylo mu 86 let. Osudným se mu stal zápal plic.
V srdcích svých věrných fanoušků Vinnetou a Old Shatterhand budou žít stále dál…
… zde pokračujte v psaní …