Tak vás zase vřele zdravím, milí čtenáři, u mého dalšího článku. S odstupem času jsem si řekl, že bych mohl zase něco málo napsat, a tak jsem se rozhodl, že se budu snažit nějak pravidelně vydávat sérii článků s názvem „Mé dojmy z hraní“. Neberte to jako recenzi, spíše jako názor, spousta věcí bude založeno na mých pocitech, říkat tomu recenze by nebylo dvakrát objektivní, už jenom z důvodu názoru. Pro první díl tohoto „seriálu“ jsem usoudil, že budu psát o Grand Theft Auto V na PC.
Pár slov na úvod
Úvodem chci říct, že jsem si nenechal ujít ten moment překvapení, a že jsem se celý ten čas, co se hra vyvíjela na PC raději hře moc nevěnoval, a to se mi také povedlo. Nedostal se ke mně jediný spoiler, jenom pár screenshotů, abych viděl, jak hra graficky vypadá, a to je asi tak všechno. Veškerému obsahu jsem se vyvaroval, a tak jsem byl natěšený, až si půjdu vyzvednout svojí krabicovou verzi na PC. Když jsem si toho soudného dne hru přinesl domů, s radostí jsem krabičku rozdělal, hru aktivoval, chvíli jsem se kochal obalem a celkovým provedením DVDček, a šlo se instalovat. Díky rychlostem média mi instalace včetně patchování trvala něco kolem dvou hodin. Vytrval jsem, a pak přišel ten krásný moment, kdy jsem hru konečně spustil.
První spuštění, dojmy
Hra mě stále držela v centru dění, všude okolo mě se něco dělo, i když jsem jenom jel v autě.
Neuvěřitelně moc jsem se na tuto hru těšil, a očekával jsem od ní mnoho, a to ve všech směrech, a zároveň jsem doufal, aby mě hra nezklamala. Po prvním spuštění jsem věnoval pozornost obzvlášť grafickému nastavení, kde bylo možné si hru hodně individuálně nastavit, a za to jsem byl rád. Chvíli jsem se v tomto nastavení hrabal, a asi po 20ti minutách jsem se rozhodl konečně zapnout Story Mode. Chvíli jsem se díval na loading, plný napětí. Hned po něm následovala cutscéna, po které nás hra pustila rovnou do akce. Mé první očekávání bylo naplněno hned po dvou hodinách hraní, kdy jsem stále slintal nad grafikou a hudebním podkresem, který s vizuálem dokonale ladil. Začátek děje byl dobře promyšlený, postavy dobře napsané, stejně tak i dobře herecky zpracované. Jakmile jsem se naučil základy, byl mi k dispozici celý herní svět, který jsem sice čekal o něco větší, za to do nejmenších detailů dokonale navržené a zpracované. Los Santos se v tomto dílu ukázalo jako špičkové ,,pískoviště“ pro celou hru. Hra mě stále držela v centru dění, všude okolo mě se něco dělo, i když jsem jenom jel v autě. Strašně se mi líbila ta dynamická změna celého dne, jak se město ráno probouzí, přes den žije, a jak se západem slunce to město jde zase spát a vzbuzuje se noční život. S technickou stránkou hry jsem neměl sebemenší problém, troufám si říct, že i optimalizace je zde na velmi vysoké úrovni. Framerate byl stabilní, držel jsem se kolem 60 fps s přehledem.
Dojmy po pár desítkách hodin
Spolu s postupem ve hře čas ubíhal, a to nemilosrdně. Ani po prvních hodinách mě hra nepřestala udivovat svou podobou, a furt mi ukazovala něco nového. V Los Santos je toho tolik co dělat, že jsem nevěděl, co dřív zkusit. Nejvíce mě asi stejně nejvíce bavila hlavní kampaň a Strangers and Freaks mise. Ostatně příběh byl podle mě nejsilnější stránka hry, měl uplně všechno, co bych od kvalitního pobavení očekával. Akce, smysluplný děj, humor, ale i napětí. Všechny tři hlavní postavy mají dobře napsané pozadí a každá se chová uplně jinak, je něčím výrazná. K srdci mi nejvíce asi sednul Michael, už v pokročilém středním věku s rozpadající rodinou. Ovšem ale i ten mě něčím občas vytáčel, což zase musím přičíst k dobru vývojářům. Každý charakter má své temné a světlé stránky, a tak je velmi těžké někoho před ostatními shazovat.
Dohrání hry, pocity po nějakém čase
Bylo velmi těžké rozhodnout, který konec bude ten nejlepší. Hra má celkem tři konce a každý je něčím vyjímečný, z každého jsem měl uplně jiný pocit (poslední misi jsem dohrál třikrát, jsem zvědavý člověk). Nebudu tady nic spoilerovat, ale jinak, než že je to geniální tomu říkat nelze. S odstupem času furt přemýšlím nad tou parádní jízdou po tom vybroušeném světě, a furt si říkám, jak moc to bylo geniální. Momentálně občas zapnu GTA Online, což je skvělé zpestření od klasické hry, je toho spoustu co dělat, a navíc, updaty jsou zdarma. Dá se v tom užít moc srandy s kamarádama a celkově to dost prodlouží herní dobu. Jsem rád, že jsem mohl mít po dlouhé době takový super zážitek z hry, na který budu dlouho vzpomínat.
Jestli jste skončili, milí čtenáři, až tady, byl bych rád, kdyby jste mi sdělili svůj názor, jestli to má smysl, psát články tímto stylem. Taktéž se nebojte sdělit svůj názor, zda se mnou souhlasíte, či nikoliv. U příštího článku zase zdar 🙂