Série Gothic mne uchvátila již od první chvíle, kdy jsem se o ní doslechl. Kdy to bylo? Tehdá jsme ještě doma neměli internet a tak mou jedinou zábavou byly hry z Alberta buďto za 150 nebo 300kč. Podobná logika panovala i u některých mých kamarádů a jeden z nich mi jednoho osudového dne vypůjčil disk s 3. Gothicem. V tu dobu jsem hrál na staré šunce, jenž nesplňovala ani minimální požadavky této hry a tak jsem byl nucený hrát hru cca. na 10 FPS. To mi ale nevadilo. Svět mne ihned po spuštění vtáhl a atmosféra válkou zmítané Myrtany a hašašínského Varantu se mi ihned vryla pod kůži a já věděl, že toto je můj srdcový kousek. A když se mi trojka tak vryla do paměti, tak jsem si řekl, že zkusím i jeho pokračování. Nedávno jsem jej dohrál a tak o něm po dlouhé době napíši nějaký článek na svůj blog. Vítejte u druhého dílu RPG čtvrtků!
ArcaniA: Gothic 4
Hodnocení Metacritics: 63
Platformy: PC, PS3, Xbox 360, PS4
Datum vydání (PC): 19. října 2010
Vývoje 4. dílu se po neshodách s vydavatelstvím Jowood ujalo studio Spellbound Entertainment a už od první chvíle bylo jasné, že další pokracování série Gothic už nejspíše nebude takové, jak jsme byli zvyklí. Jowood totiž chtěl hru, kterou by si kupovalo i západní obecenstvo, čemuž se také přizpůsobil původní název: ArcaniA: A Gothic Tale. Hra ale po vydání moc nezabodovala, o čemž svědčí i průměrné hodnocení na metacritics. Arcanii trápily hlavně nedodělky, stejně jako 3. Gothic. Všudypřítomné bugy srážely poměrně slibný titul do průměrných vod, ovšem po letech už se tyto nedodělky zcela opravily. Během hraní jsem nenarazil na žádnou neviditelnou zeď, bug ani nic podobného. Recenzentům taktéž vadila špatná mimika postav a opakující obličeje. Mimika, abych řekl pravdu, je opravdu příšerná a byla to věc, která mi na této hře vadila asi nejvíce. S obličeji jsem se dokázal smířit poměrně rychle, to samé s inventářem, jenž mi přišel oproti minulým dílům méně vydařený.
No, a když jsme si vyčetli to nepříjemné, co ve hře zbylo, vrhneme se na světlejší stránky tohoto kousku. A hned na začátku bych rád vyzdvihl příběh. Ten se nijak nevymyká ze zajetých RPG kolejí. Jste pasák ovcí, jemuž z ničeho nic vyvraždí Rhobarovy jednotky rodinu a celou vesnici pro jistotu vypálí. No a vy jste jediní, kdo zbyde a tak se vydáváte vykonat strašlivou pomstu plnou vedlejších úkolů a nebezpečenství. K tomu by se hodil velký otevřený svět. Bohužel, Gothic 4 není úplně otevřený, jak byste mohli čekat z předchozího dílu, kde jsme měli obrovský ihned přístupný svět. Ne! Zdejší herní plocha je rozdělena do různých lokací, kde musíte splnit hlavní úkol, bez kterého se do další lokace nedostane. Kolikrát také musíte hledat klíče ke dveřím, abyste se dostali dál. Ať už v hlavním příběhu, nebo ve vedlejších úkolech.
A jsme u toho. Vedlejší úkoly, stěžejní věc, na které mnohdy stojí i padá kdejaké RPG. Nemůžeme říci, že by se Arcanii nepovinné questy kdovíjak nepovedly, ovšem hrám typu Zaklínač nebo právě předešlému dílu nemohou moc konkurovat. Ano, přiznávám, vedlejší úkoly jsem plnil vcelku rád, hlavně ze začátku hry, kdy jsem si chtěl prodloužit hratelnost a během prozkoumávání přírody si přivydělat nějakou tu zlatku, která mi stejně byla ve hře poměrně k ničemu.
Herní měnu totiž využíváte hlavně k nakupování léčivých nápojů nebo obvazů, ale ty se dají poměrně snadno sehnat od padlých nepřátel, popř. vybíráním truhel či sbíráním po okolí, zejména v jeskyních. Zbroj totiž získáváte zadarmo od příběhových postav vždy po splnění hlavního úkolu v lokaci a při přesunu do lokace další. Poměrně kvalitní zbraně se dají sehnat taktéž od padlých nepřátel či v truhlách, a více věcí už ani nepotřebujete. Pokud jste tedy zvyklí z jiných RPG sbírat každou prkotinu a pak ji prodat u kupce a následně utrženou měnu vyměnit za něco pěkného, tak prosím, pokud tím pěkným myslíte lektvary nebo obvazy.
Co se týče bojového systému, tak ten je poměrně jednoduchý a dal by se přirovnat k mlátičce typu Darksiders. Po celou hru si vystačíte mačkáním levého tlačítka myši a případně i pravého tlačítka, které tu supluje hned dvojí roli – krytí a úskok. V kombinaci těchto tlačítek jste schopni zdolat kteréhokoliv nepřítele lusknutím prstu. I když ke konci proti silnějším nepřátelům je tento styl boje otrava. To jenom stojíte, mačkáte tlačítko myši a čekáte někdy i dobrou minutu dvě, než se soupeř uráčí zemřít.
Strom schopností je v porovnání s třetím dílem celkem fraška, i když takovéto jednoduché rozdělování dovednostních bodů má taktéž něco do sebe. Body rozdělujete do osmi základních „větví“ – bojovnost, disciplína, ráznost, přesnost, stealth, horlivost, vyrovnanost a dominance. První tři jsou určeny pro bojovníky na blízko, prostřední dva spíše pro hráče, jež rádi škádlí své soupeře lukem pěkně z dálky a poslední tři pro mágy, protože každé z nich přidává jedno kouzlo do vašeho repertoáru a postupným vylepšováním této větve zvyšujete i sílu příslušného kouzla.
A když tu pořád porovnáváme prvky se třetím Gothicem, tak si pojďme říci, jestli je vůbec toto pokračování hodno býti nazýváno Gothicem. Spoustu lidí se shodne na tom, že toto už Gothic není a mají zčásti pravdu. Hra se podobá původním dílům asi jen v některých postavách a názvech, a to je tak vše. Ovšem dle mého skromného názoru není důvod proč nepřijmout tento díl do rodiny. Kvůli chybám? Pche, to měl i Gothic 3, který mimo jiné také přinesl spoustu inovací a někteří jazykové taktéž tvrdí, že se nejedná o Gothic, ovšem veřejností je obecně přijímaný.
Co se však na Arcanii nejvíce povedlo je grafika. Ta se mi líbila i po té, co jsem dohrál Assassins Creed: Unity a hned na to začal hrát tento díl. Svět vypadá velice krásně, hlavně když je slunečno, i když během deště hra také nevypadá špatně. Jediné co mi ne grafickém zpracování vadilo, bylo mizení objektů, tedy keřů a někdy i listů stromů, když jsem se k nim přiblížil.
Takže abychom to zbytečně nenatahovali, ArcaniA je vcelku povedeným RPG titulem. Graficky vypadá stále k světu, příběh také není k zahození, vytknul bych ovšem nepovedenou mimiku a mizení objektů. Kdo má rád dobrá příběhová RPG, tak si určitě tento kousek velmi užije!