Yoshiho si vzali do parády tvůrci titulů jako Wario Land: The Shake Dimension nebo Kirby’s Epic Yarn. Začínáte se těšit? Rozhodně máte na co.
Ač se to kvůli spoustě nejrůznějších her s Mariem občas nemusí zdát, Nintendo má v repertoáru nepřeberné množství slavných postaviček a maskotů. Ale když nepočítáme série jako Mario Kart či Super Smash Bros., za řadu z nich si ve vlastní hře zahrajeme spíše zřídka. Ano, plošinovky s Mariem japonská společnost místy proloží nějakou tou hopsačkou s Wariem, Donkey Kongem či Kirbym v hlavní roli, ale zdaleka nejčastěji se do akce pouští osvědčený italský instalatér. Proto potěší, že po téměř dvacetileté odmlce dostal příležitost zazářit na velké konzoli i populární, ale trestuhodně opomíjený Yoshi. Společnost mu tentokrát dělá vlna. Spousta vlny.
… zde pokračujte v psaní …
Ovčí noční můra
Jak už je u Nintenda dobrým zvykem, příběh hraje ve Woolly World naprosto marginální úlohu. V úvodní animované sekvenci je vám představen vlněný ostrov Craft Island, kde žijí pletení dráčci Yoshi v klidu, míru a harmonii, dokud všechny (až na vás a vašeho kamaráda, jehož ovládání se může chopit druhý hráč) nepromění čaroděj Kamek v bezmocná klubka vlny. Úloha posbírat jednotlivá klubíčka a navrátit přátelům původní podobu leží pochopitelně jen a jen na vašich bedrech. Podružné příběhové patálie můžete okamžitě vypustit z hlavy a plně se soustředit na průchod a zároveň obdivování šesti tematicky odlišných světů a spousty neuvěřitelně rozmanitých úrovní. Prosvištět se jimi dá za nějakých deset hodin, což je na Nintendo řekněme průměrné číslo, ovšem vše plně vynahrazuje samotná zábava, o kterou jde koneckonců především.
Jak už bylo řečeno, Craft Island a jeho obyvatelé jsou upleteni z vlny. Nemá smysl trápit se úvahami nad tím, kolik ovcí muselo pro dobro ostrova mašinkou dohola a kam se následně všechny poděly, jelikož na vlněném základu staví kromě zdejšího světa především herní mechaniky. Yoshi dokáže svým dlouhým jazykem polykat nepřátele a následně je přeměňovat na klubíčka (v jednu chvíli jich za sebou může vláčet až šest), díky nimž snadno zneškodní protivníky na větší vzdálenost, uplete na označeném místě plošinku, jež mu umožní pokračovat v cestě (nebo pomůže nějakou skrytou cestu najít), případně vykoná jeden z dalších úkonů.
„Yoshi dokáže svým dlouhým jazykem polykat nepřátele a následně je přeměňovat na klubíčka, uplete na označeném místě plošinku, případně vykoná jeden z dalších úkonů.“
Nepostradatelnou funkcí jazyka je také schopnost párat herní prostředí. Stačí, aby z předmětu koukal cancour vlny, a pak už za něj stačí zatáhnout, následkem čehož se před vámi odkryje nová, mnohdy tajná část úrovně, která by vám jinak zůstala zapovězena a nejednou byste přišli i o nějaký ten předmět k sebrání. A právě jejich získání představuje vedlejší aktivitu, které se můžete věnovat a pokud se vám podaří najít všechna klubka a kytky ve všech světech, nejenže tím zachráníte své pletené parťáky, ale zároveň na vás čeká příjemná odměna v podobě bonusových kol. Tato snaha je ovšem běh na poměrně dlouhou trať, takže pokud nemáte dostatek trpělivosti, můžete se zaměřit aspoň na sběr korálků, za něž se dají vždy před začátkem úrovně nakupovat různé zlepšováky (výpomoc psa Poochyho, větší rychlost, vyzvednutí z jámy po zpackaném skoku, ochrana před ohněm a lávou a mnohé další).
Pletení pro méně pokročilé
Woolly World se dá nicméně bez problému dohrát, aniž byste tato vylepšení byť jen jedinkrát využili. Obtížnost je totiž po celou dobu nastavena relativně nízko a i když křivka náročnosti a množství sprostých slovíček adresovaných televizní obrazovce postupně narůstá, ostříleného harcovníka, jenž je zvyklý s potem na rukou a se slzami v očích posbírat všechny hvězdičky v hopsačkách s Mariem, rozhodně ani v nejmenším nerozhází – a to ani během soubojů s bossy. Kromě bonusových pasáží vás nikde netlačí žádný časový limit, k dispozici máte neomezené množství životů a v jednotlivých levelech se vždy nachází několik checkpointů. To je pochopitelně vcelku pozitivní zpráva pro méně zkušené hráče, kterým jsou navíc k dispozici již zmiňované pomůcky (jenže když si v lávové úrovni zapnete odolnost vůči lávě, tak se podle mě naprosto vytrácí základní smysl hraní), případně si kdykoli mohou navolit nižší obtížnost, která v případě maximálního zoufalství umožňuje problematickou pasáží nebo rovnou celou úrovní „zbabělě“ proletět. Pokud jste si už vyhrnovali rukávy, neboť od Yoshiho očekáváte hlavně pořádnou výzvu, existují prakticky jen dvě možnosti – buď se vrhnout na dokončení hry na 100 %, nebo se se svými nervy ze železa obrátit raději na posledního Maria či Donkey Konga na Wii U.
„Obtížnost je po celou dobu nastavena relativně nízko a i když křivka náročnosti a množství sprostých slovíček adresovaných televizní obrazovce postupně narůstá, ostříleného harcovníka rozhodně ani v nejmenším nerozhází.“
Nevelkou obtížnost základní hry lze považovat za jeden z jejích největších prohřešků. V čem naopak Woolly World nechybuje, je technické zpracování a přehršel báječných nápadů. Grafika je jednoduše okouzlující a člověk má zase chuť si všechny ty vlněné objekty vyskytující se v Yoshiho světě hezky vlastnoručně osahat či se v nich rovnou vyválet. Myslí se přitom i na všemožné drobné detaily, které sice nemají žádný vliv na hratelnost, ale dokreslují atmosféru a jsou ukázkou perfekcionismu tvůrců. Na vlněných předmětech tak například naleznete našité záplaty či knoflíky, Yoshiho nohy se z důvodu úspory energie při běhu mění na kolečka nebo lední brusle, měkký povrch země se při chůzi či po dopadu zase krásně prohýbá pod tíhou postavy.
Co se nápadů týče, je jich celá řada a většinou se před vámi odkrývají postupně, takže by byla škoda je tu všechny vyjmenovávat. Některé z nich slouží hlavně designu, ale většina rozšiřuje samotný zážitek z hraní. K nejvýraznějším úspěchům patří bezpochyby level design. Ačkoli se to tak při pohledu na několik prvních úrovní nemusí jevit, jedná se jako již tradičně o špičkově odvedenou práci, která si bere to nejlepší z tradice nintenďáckých plošinovek, jejichž styl je ve spoustě pasáží snadno rozpoznatelný. Zároveň ale člověk nemá pocit, že si autoři ze studia Good-Feel usnadnili práci a prostě jen pročesali bohatou knihovničku nápadů svých chlebodárců a náhodně z ní vytáhli několik osvědčených principů; naopak to spíš vypadá, že se výsledným dílem snaží vzdát hold lidem, k jejichž práci dlouhá léta vzhlíželi a čerpali z ní inspiraci.
Zbrusu nový svetr
Navzdory všemu se jim však daří udržet si svou osobitost a nezaměnitelný rukopis a to i díky herním mechanismům vycházejícím myšlenkově z jejich vlastního portfolia. Woolly World má například několik styčných bodů s wiičkovým Kirby’s Epic Yarn. Jde zejména o proměňování protivníků (v tomto případě na klubka vlny) či schopnost párat herní svět, což funguje na podobném principu, jako když Kirby tahal za provazy a tím utahoval herní prostředí či rozepínal zipy. Stejně tak na sebe po vzoru svého duchovního předchůdce bere Yoshi čas od času jednu z mnoha různých podob. Tu je z něj obr skoro přes celou obrazovku, který demoluje vše, co mu přijde do cesty, tam zase krtek vrtající se v zemi, aby se jindy proměnil v letadlo či motorku a s větrem o závod uháněl vstříc cíli, zatímco stopky nemilosrdně ukrajují sekundu po sekundě ze zbývajícího časového limitu (ještě k tomu pustit Steppenwolf a bylo by to dokonalé).
„Yoshi na sebe čas od času bere jednu z mnoha různých podob. Tu je z něj obr skoro přes celou obrazovku, který demoluje vše, co mu přijde do cesty, tam zase krtek vrtající se v zemi, aby se jindy proměnil v letadlo či motorku.“
I v tom místy hektičtějším tempu se dá naštěstí spolehnout na pohodlné ovládání. Kromě možnosti zvolit si jedno ze dvou ovládacích schémat nabízí Woolly World rovněž možnost hrát kromě klasického Wii U GamePadu i na Wii U Pro Controlleru či Wii Remotu, jelikož funkcí dotykové obrazovky GamePadu nikterak nevyužívá. Zejména v pozdějších úrovních, za předpokladu, že se snažíte posbírat všechny předměty a je tudíž potřeba vybičovat se k o poznání rychlejším reakcím, se mi jako ideální varianta osvědčil právě ovladač předchozí konzole Wii, neboť za cenu mizerné ergonomie poskytuje nejintuitivnější variantu míření s klubíčky vlny – gamepad stačí dle potřeby naklánět. Ovládání je velmi snadné, vystačíte si s analogovou páčkou / směrovým křížem a třemi tlačítky. Má jediná drobné výtka v tomto směru se týká útoku zvaného ground pound, jenž se provádí stisknutím směru dolů po výskoku. Pokud se pohybujete pomocí směrového kříže, tak se problémům pravděpodobně úplně vyhnete, ale při hraní na analogových páčkách občas postavička kvůli nezáměrně nepřesnému udání směru požadovaný útok neprovede nebo ho naopak ve všem tom chaosu vykoná nešikovně zrovna ve chvíli, kdy se nacházíte nad propastí. Rozhodně bych uvítal, kdyby šlo nastavit ovládání individuálně s ohledem na jednotlivé ovladače a přehodit daný útok například na jeden z triggerů.
Nakonec se ale jedná o pouhý detail, kvůli němuž jsem se dostal do šlamastiky opravdu výjimečně. Celkově vzato dalece převládá pozitivní dojem – Woolly World krásně vypadá, skvěle se hraje, díky důmyslnému level designu je neuvěřitelně návykový a zároveň rychle odsýpá. Pravda, občas by nemusel odsýpat tak rychle a mohl by hráče více potrápit přidáním na obtížnosti, ale i tak se jedná o poctivou a hlavně zábavnou hopsačku, v jejíž společnosti byste po dohrání nejraději ještě nějaký ten čas strávili. A tak by to mělo u dobré hry být.
Recenze
Yoshi’s Woolly World – vlněná odysea
Čekat téměř dvacet let na velké dobrodružství Yoshiho jsme sice nemuseli, ale po dohrání se nedá říct, že by se čekání nevyplatilo. Výsledek mohl být sice ještě vybroušenější, ale kdo by se na tvůrce za „obyčejnou“ kvalitní skákačku mohl zlobit?
Líbí se nám
- kouzelná grafika překypující barvami
- nápadité úrovně
- hrátky s vlnou
- bonusové pasáže s transformovaným Yoshim
Vadí nám
- nízká obtížnost
- místy nesmyslné rozmístění checkpointů