Může být pustina zábavná?
Poslední hra, nad kterou mělo WB dohled, nedopadla zrovna dobře. Nový Batman byl na PC vydán i přes řadu nešvarů a nikomu to nevadilo. Konzole tento nešvar naštěstí obešel obloukem a dočkaly se příjemného díla. Nyní po tomto debaklu přichází Mad Max, který stejně jako Batman míří na všechny primární platformy. Podaří se WB napravit zjizvenou pověst anebo tu máme další pád? To jak to vlastně s Mad Maxem je, se dozvíte již po pár řádcích.
Počáteční lekce
Maxovy začátky nejsou nikdy zrovna snadné. Na pokraji šílenství cestuje se svým vozem osamocen pustinou. Živí se prakticky tím, co najde či získá od nenasytných obyvatel Osamělé pustiny. Pro své cesty ale potřebuje palivo a to se nachází převážně v okolí Gastownu. Kdyby okolní komunita byla pohodová jako v dobách před zánikem civilizace, asi by to nebyl problém. Jenže nyní, když to má civilizovaná společnost již za sebou, ovládá svět tvrdá ruka tyranie. Náš Max zastavil na špatném místě, potkal nesprávné lidi, a když se snažil zachránit situaci, dostal pořádnou nakládačku od jejich vůdce Scrotuse. Po této životní lekci byl spolu se scrotusovím psem vyhozen jako odpad do Tiché pustiny. Kde na něj nečeká nic jiného než boj o přežití. Když na chvíli zastaví, přijde si pro něj smrt. Pustina je totiž nesmlouvavá.
Hned po vhození do děje potkáváte pokroucenou postavičku zdatného mechanika a kopilota Chuma, který ve vás spatřuje vyvoleného. Jaká to ironie. Spolu s ním a vaším psem se vydáváte na výpravu za nelezením nového auta, pomstou, přežitím a hlavně odkrytím Maxova příběhu, který je pohřben pod nánosy navátého písku z Tiché pustiny.
Naštěstí se po stránce příběhu nedalo moc pokazit. Oproti Middle-earth: Shadow of Mordor totiž Mad Max nepracuje s extrémně rozsáhlým a rozpracovaným vesmírem a spíše si zakládá na volném světě, v kterém příběh jednoduše nemusí hrát hlavní roli. Tím pádem i přesto, že je to slabší aspekt, dá se do celku zařadit jako prvek, jehož nevýraznost vyloženě nepoškozuje Mad Max jako takový, přesto v mých očích moc nebstál.
Pustina plná života
Svět, v kterém se Mad Max odehrává, je skutečně rozsáhlý. Na to, že se jedná o postapokalyptickou pustinu se dá říct, že žije. Ona dokonce přímo pulzuje životem, jde na ní však vidět, že jí zvoní hrana. Obrovskou mapu ovládají vojevůdci, kteří vedou svůj lid, obchodují spolu a hlavně neustále válčí. V pustině každý z nich vlastní jednu velkou primární pevnost, kde na vás čeká. Než se k ní ale dostanete, projdete řadou malých a středních táborů. Ty jsou většinou obsazeny a tvrdě střeženy. Před tím než s vámi začnou péct, je budete muset dobít a osadit přátelskou posádkou. K samotnému dobývání potřebujete auto, s kterým poškodíte obranu, výbavu do něj ale nemáte od začátku zrovna ideální, takže si na některé pevnosti chvíli počkáte, než si mazlíka vylepšíte. Po vyražení brány na vás budou čekat jak protivníci a výzvy, v kterých likvidujete předměty a hledáte šrot. Když se dostanete až k jednomu z pomyslných hradů, bude v něm na vás čekat jeden z vůdčích typů. Ti by měli být o něco tužší než ostatní obyvatelé pustiny. Ne vždy tomu ale tak je. Smutné je, že příběhoví záporáci jsou též na velmi jednoduché úrovni, porazíte je tím pádem i s prstem v nose. Prakticky můžete přijít na místo souboje s pár životy, a přesto vyváznete bez újmy.
Na mapě je i pár vůdců, kteří kopou za sebe a jsou ochotni pomoci. U nich si akcemi v pustině získáváte reputaci, díky které si odemykáte různá vylepšení vozidla. Jejich základny můžete vylepšovat. Nejzajímavějším zlepšovákem je asi četa hledačů šrotu, kteří projíždějí pustiny, když zrovna nehrajete, musíte být ale stále připojeni k internetu, jinak se k získanému bohatství nedostanete.
Tak velkou mapu jako má Mad Max, ale nemohou pokrývat jen pevnosti. Proto jsou tu i menší tréninková centra, podzemní šachty, strážní věže, rafinérie a řada dalších taktických pozic, které při průjezdu krajinou navštívíte a získáte na svou stranu za pomoci železných pěstí. Plošně se dá pustina objevit za pomoci balonu a jednoduchého dalekohledu. Ten vám dokáže označit to, co je skutečně důležité a následně díky němu získáte i schopnost rychlého cestování. Mimo řady zajímavých bodů, jsou tu i úkoly, za které získáte zkušenosti, šrot a náboje. Najít je můžete buď sami anebo se k nim můžete nechat navést za pomoci obyvatel Tiché pustiny. Někteří z nich jsou totiž vcelku kultivovaní, takže vám rádi podají pomocnou ruku, popřípadě o pomoc sami požádají.
Úkoly a aktivity by se dali označit za povedený prvek, po krátké době ale omrzí. Jejich variace není totiž zrovna z nejpestřejších. Samozřejmě by mohlo být hůř. Přesto ale vůči aspektů misí chovám spíše negativní pocity.
Stárnoucí začátečník
Přesto, že Max se dá považovat za vysloužilce pustiny, na začátku jeho cesty to tak moc nevypadá. Mad Max pracuje s celkem jednoduchým systémem vývoje hlavního hrdiny. Body, které následně můžete investovat, získáváte při plnění misí a různých výzev, které na vás hra vybalí v průběhu hraní. Vkládat bodíky za své úspěchy ale nemůžete jen tak. Musíte první najít šamana Griffu, který bude Maxe provázet na cestě inovací a vývoje. Maxova legenda pomalu roste, čím výš jeho hvězda stoupá, tím více si toho na sebe může obléct. Legendární cesta končí u titulu Road Warrior, který nosí snad ve všech adaptacích jeho příběhu.
Max má ale též výbavu. Začíná totiž prakticky jen v roztrhaných hadrech. Jeho jedinou zbraní je na počátku improvizovaná věc, která vystřeluje náboje. Za šrot a reputaci si můžete svou výbavu a vizáž upravit tak, že vás ani Scrotus nepozná. Nový kabát, brokovnice, boxer a chrániče dokáží mnoho. Hlavně se vám v nich bude lépe bojovat a rozdávat rány. A jako bonus tu máme ještě soubojová vylepšení, takže Maxíka naučíte bránit se úderům od zbraní a pár dalších zajímavých triků.
Investice do hlavního hrdiny jsou zásadní. Prioritou bude ale dávat šrot do vašeho autíčka Magnum Opus. Většinu herní doby strávíte za volantem, takže by nebylo chytré jezdit ošuntělým křápem bez obraných a útočných prvků. Celkem máte na výběr 18 vývojový stromů, které v průběhu hlavní kampaně rozšiřujete. Na výběr máte motory, kola, bodce, harpuny a řadu dalších vylepšováků, které vám pomohou obstát proti agresivní konkurenci. V pustině na vás čeká totiž hodně velký počet různorodých aut. Nejzásadnějším z nich je asi vystřelovací harpuna, díky které vytáhnete protivníky z auta za jízdy. Odstřelovací puška namontovaná v Magnum Opus též není k zahození, můžete s ní zastřelit řidiče a následně odvézt jeho krasotinku do základny, kde jí zařadíte mezi své mazlíky. Nové modely najdete také v temných tunelech. Když chcete závodit, je přeci jen třeba rychlejší model.
Co by to bylo za svět ovládaný auty, kdyby v něm nebyly pořádány divoké závody. A jelikož jsou závody kár v Mad Max skutečně šílené, vyhrává ten, kdo přežije až do cíle. Likvidace protivníků v průběhu tratě je nutností. No znáte to buď vy je, nebo oni vás. Cesta je vyznačena od začátku do konce, takže je dobré na ní zůstat. Váš míláček je na ní totiž rychlejší, než když se budete pokoušet o hledání zkratky v písečné krajině. Zápolení za volantem bylo minimálně pro mě příjemným překvapením.
Orientální chuťovka
Prvek přežití by rozhodně v titulu jako je Mad Max neměl chybět. Vývojáři ho do hry vložili trošku jiným způsobem, než to dělají jiná herní studia. Max totiž jídlo a vodu nepotřebuje k přímému přežití, ale jen k obnovení jeho zranění. Prakticky je to náhrada lékárničky. Konzumace obnovuje zdraví rychleji než voda, nevýhoda je jen to, že si oblíbené psí žrádlo Dinki-Di, červíky hodující na tlejících ostatcích či mrtvou krysu sebou jednoduše nevezmete. Nepapáte jen vy i vaše auto potřebuje občas nakrmit. Ve směru přežívání mě ale právě prvek paliva trošku zklamal. Kanystrů je totiž všude plno a tím pádem po čase zmizí potřeba hlídat si čárku nádrže, popřípadě jí šetřit na náročnější akce. Kdyby tu palivo nebylo, možná by jeho absenci nikdo nepocítil. Pocit nadbytku mi ale bohatě vynahradil neustálý nedostatek nábojů, které mají všestranné využití hlavně při soubojích a můžete jich u sebe nosit jen omezený počet.
Souboje nebo lépe řečeno rvačky jsou řešeny podobně jako systém v Middle-earth: Shadow of Mordor či sérii Batman. Jsou zábavné, jednoduché a když budete hrát Mad Maxe příliš často, amputace některých prstů vás nemine. Oproti M:SoM tu na vás naštěstí nenabíhá tolik protivníků a klikání je trošku uspořádanější. Aspekt bitek ještě vylepšuje zběsilost. Ta se po určitém počtu úderů aktivuje a vy díky ní získáte speciální dovednosti, které v normálním režimu nemáte.
Mad Max naštěstí nabízí pestrou paletu obyčejných nepřátel. Bíle pomalovaná vlčata potkáte snad na každé zatáčce. Váleční psy a jiní řadoví vojáci jsou o něco vzácnější, ale též jich je všude plno. Osobně jsem se nejméně často setkával s bojovníky, kteří byli potření modrou, oranžovou a zelenou barvou. Popravdě jsem byl za to rád, protože to byly agresivní problémisti. Nepříjemným překvapením byli bossové mimo hlavní linii, tedy šéfové lokálních pevností. Potkat stejného kamaráda párkrát po sobě bylo smutné.
Konečně hotová hra?
Hlavní prvek, za který bych chtěl Mad Max pochválit je optimalizace PC verze, ta je na luxusní úrovni. WB si po pokaženém Batman: AK krásně napravilo reputaci a vydalo hotovou hru, která až na pár detailů perfektně technicky vyladěná.
Podobně jako optimalizace mě potěšil i design postav. Každá z nich působí skutečně divoce a ve většině případů mají dokonce i specifické detaily. Když už jsem u vzhledu, nemohu opomenout příjemnou grafickou stránku, která vám, díky některým scenériím, vezme doslova dech.
Filmové adaptace her většinou nedopadají moc dobře. Podobně na tom bývají i filmové postavy přenesené do světa her. Mad Max má ale to štěstí, že nepatří mezi černé ovce. Po stránce obrovského otevřeného světa, vydařené hratelnosti a dech beroucí graficky se dá považovat za vydařené dílo. Škoda jen stereotypu, který z Mad Maxe doslova smrdí. Jednoduchost hlavních soubojů tomu též moc nepomáhá. Pokud tedy nic moc nečekáte, je Mad Max rozhodně titulem, který by jste si neměli nechat ujít. Náročnějším hráčům, kteří vyloženě nenávidí stereotyp a nucené dělání side questů, bych ale doporučil ať dají od Mad Maxe ruce pryč.
Recenze
Mad Max - Průjezd Tichou pustinou
Dá se říct, že Mad Max se v mnoha směrech povedl. Až na velmi citelný stereotyp, je to vydařený kvalitní akční titul, od kterého ale nesmíte moc čekat.
Líbí se nám
- Otevřený svět
- Úchvatná grafika
- Perfektní hratelnost
- Vývoj postavy a auta
- Konečně slušná optimalizace
- Pouštní závodění
Vadí nám
- Příliš jednoduchá lategame
- Velká repetetivnost
- Slabší příběh
- Snadní hlavní záporáci
- Stereotyp