Začnu trochu netradičně ze široka, každá hra, nebo animovaný film, samozřejmě i ten hraný, má před uvedením na trh propagační video tzv. trailer. Často jsou pomyslnou vstupní bránou do samotné hry. Pak na řadu přijdou všemožná „propagační“ videa gameplaye apod. Lidé z herní branže si hru svým způsobem okomentují a také často odhalí, jaké mají od herního počinu očekávání. Po nějakém čase se objeví všemožná prewiew, články nastiňující vše co se hry týká, tedy děj apod. Rozjede se marketingová a reklamní mašinerie často až agresivním stylem zásobí potencionální zákazníky vším možným, od screenů až po gameplaye apod. Když hra často po letech vyjde, objeví se s krátkým předstihem recenze herních novinářů. S poměrně vážným znepokojením sleduji často rozporuplné recenze na webech, ale i v herních časopisech. Výjimkou nejsou ani ty dva domácí, tedy Level a Score.
Některé recenze svým závěrečným hodnocení mě přijdou až cinklé a hned je tu pro nás hráče možná mnohem závažnější problém než se na první pohled zdálo. První mou otázkou tedy je: Dá se dnes recenzím vůbec věřit? Nejsou některé takzvaně šité na míru těm, co se snaží počin prodat? Kdy je recenze spíš jako účinná reklama, či součást závěrečného soukolí marketingu? Výsledná kvalita her není nic, co by se mělo podceňovat. Je a bude vždy alfou a omegou celého hráčství.
Podívejme se na to co se dělo například kolem celkem nenápadné diablovky Victor Vran.
Recenze Level č. 255 strana 68-69 hodnotí hru jako: výborná …cituji „přináší skvělé pojetí RPG prvků i solidní znovu hratelnost. Jasná volba pro milovníky žánru.“ Dále cituji „Victor Vran se v klišé vyžívá a jejich pravidla dovádí k dokonalosti. Další diablovka, ale výborná…“
Recenze Score č. 259 strana 64 hodnotí hru jako: „64/100, plusy vtipný vypravěč, názvy lokací, skákání. Mínusy postrádá hloubku, nudný vývoj postavy, bez gamepadu ani ránu.“ Závěr: „Victor Vran trpí menší variabilitou, než jsme v diablovkách zvyklí, ale přesto dokáže aspoň v co-opu na chvíli zabavit.“
Obě dvě recenze si v zásadních otázkách a finálním hodnocení hodně protiřečí. Je to, jako by recenzenti hráli každý jinou hru. Ptám se: „ jak je to možné?“ Jsou to přece odborníci a v časopisu jen tak nějaký neznalec psát nemůže. A přece je to divné, že?
V Levelu č. 254 je na str. 67 je hra The Incredible Adventures of Van Helsing III hodnocena jako nic moc, přičemž ve Score č. 257 (shodou náhod také na str. 67) dostala tahle diablovka 55/100 je tedy hodnocena jako lehonce nadprůměrná!
V novém aktuálním Levelu č. 257 je recenze na HEROES VII. Hodnocena je jako výborná a je i na obálce téhož čísla časopisu. Autorem recentze je opět pan Tuček poznamka dělal i její prewiew. Hodnocení jinde na webech a reakce hráčů jsou úplně z jiného soudku.
Už jsem tu jednou o tom psal a problém stále přetrvává. Co si tu budeme namlouvat, v podstatě redakce Score a Levelu teď v době internetu dlouhodobě bojují o holé přežití. A o stejné čtenáře. Bojují tvrdě, chápu. Je mi také jasné, že běžný čtenář nemá možnost odhalit celkovou strategii toho, či onoho časopisu. Tedy to jak to tam chodí. A pro většinu čtenářů to beztak není ani důležité, chtějí si jen přečíst to svoje… Množství z toho zůstane samozřejmě z obchodní strategie vydavatele utajeno. Čtenář se tak dozví jen to, co oni chtějí.
Posledních pár let sleduji, jak se na nás ze všech stran hrnou kvanta reklamy. Internet nevyjímaje. Na internetu není její množství nijak regulováno. Jsme tak vystaveni blikajícím, někdy i zvukově otravným bannerům, které na nás číhají už téměř všude. Chápu, že nic není zadarmo a reklama je třeba. Záleží ale i na její kvalitě a samozřejmě množství. Je to nutné zlo. Samostatnou kapitolou je vánoční reklama, která se objeví klidně i 2 měsíce před Vánoci. Na Štědrý den pak toho cinkání rolniček máme plné zuby. Otravná a často čtenáře prudící reklama vzbuzuje značný odpor. Přiblblého vyskakujícího baneru má hned každý dost. Samozřejmě s podobnou reklamou se dá jakžtakž vypořádat …
Dnes se dá reklama dělat i poněkud jinak. Skrytě. Téměř neviditelně a přesto působivě.
Přesto úspěšně. Mazaně. Fikaně … No posuďte sami.
Recenze, nebo reklama?
Když zašťárám v paměti tak mě hned trkne nezapomenutelná, dnes už dávná internetová „přestřelka“ bývalého šéfredaktora z herního časopisu LEVEL, který hájil svoji recenzi na tehdy novou českou hru Arma 2. Poznámka: dali jí 7/10, ale recenze vyzněla v podstatě jako velká pochvala.
Co mě nejvíce zaujalo je to, že se spor řešili zcela otevřeně na internetu, ač se oba dva aktéři dobře znali. Pokud se na onen problém podívám jen tak letmo, mohl bych konstatovat, že se jedná jen pouhý střet dvou odlišných názorů. Ale už tehdy když jsem se nad tím zamyslel jsem pochopil, že tady u recenzentů jde o mnohem, mnohem víc.
Od té doby mě stále dokola napadá několik otázek:
- Ovlivňují recenze hráče, a tak promluví i do prodejnosti hry?
- Ovlivní recenze hráčův pohled na hru?
- Je to jen čistá kritika, anebo skrytá a působivá forma reklamy?
- Existují recenze šité (psané) na míru? Nemají snad časopisy jistou exkluzivitu na informace z přípravy hry od vývojářů? Vyhandlované např. za obálku časopisu?
Ne nadarmo se říká, obal prodává. Obchod je byznys a jde v něm o velké peníze a mimo zdraví si za ně můžete koupit téměř všecko.
Podivné je, že tehdy jeho konkurence časopis Score hned přispěchal s tvrzením:
„ Nic takového se neděje, nám můžete věřit!“ A podobné případy najdete i dnes nejen v časopisech, ale i na webech. A není to nic ojedinělého.
Ano, můžete věřit, čemu chcete, ale také nemusíte. Máte na to právo. I mně se zdá tu a tam nějaká ta recenze nadhodnocená. Někdy i tak cinklá, že si říkám je tohle vůbec možné? Samozřejmě je to také tím, že mám jiný názor. Rozdíl je v tom, že můj názor nikoho neovlivní. Názor renomovaného odborníka z časopisu, či internetového webu má svoji váhu. Tedy měl by mít, že se nic neděje v kolotoči byznysu, kde se točí velké peníze, se mi nechce věřit.
Byl jsem několik měsíců členem redakce jednoho rádoby herního webu. Když si vzpomenu na to tam, nejvíce mě šokovalo hluboce zakořeněné pirátství, tedy česky zlodějnu zaběhlou mezi jeho adminy. Mé pozornosti neunikla ani další věc. Tou bylo přidělování recenzí her předních vydavatelů stále stejným prominentním recenzentům. To je bohužel praktika téměř každého českého webu. Ve své podstatě to ale výsledným recenzím škodí. Číst recenze na AAA hry od stále stejných recenzentů se čtenářům „přejí“. Pokud pak mají navíc evidentně nadhodnocené hodnocení tak to už je katastrofa. V podstatě to chodí na webech tak, že áčkové hry recenzuje jen úzký okruh redakce a ostatní dostanou jen průměrné hry a nějaký ten odpad.
Vydavatelé her zadávají placenou reklamu na vybraný web a to podle toho co jim ten který může nabídnout. Čím větší konkurence tím hůř. To je hlavní kámen úrazu. Pro recenzenta to může znamenat problém, že má ruce svázané reklamou. Doslova poprask vzbudila tehdy na GP recenze Zaklínače. Ta sice nebyla až tak cinknutá, i když první verze hry měla své mouchy, které odstranil nejeden patch. Ale pod tlakem vydavatele a zadavatele reklamy ji museli stáhnout a znovu uveřejnit o několik hodin později, tehdy až jim to dovolili. Prý embargo a jeho porušení by údajně poškodilo hru. Jedno si z toho vzít můžeme. Potvrdilo to obrovskou moc, jež ve svých „rukách“ drží vydavatel, v tomto případě to byl i zadavatel, obrovské placené reklamy. Když potom přijde vyjádření šéfredaktora, že web potřebuje každou korunu připadáte si jako …
Musíme si uvědomit jednu zcela zásadní věc. Žádný časopis, web či TV herní pořad není nezávislý. Všichni jsou závislí na REKLAMĚ. Ta je financuje a v podstatě i živí. V tomhle závislém prostředí je skutečně velký kumšt chovat se svobodně a nezávisle, ale v podstatě to už snad ani nejde.
U recenzí se v poslední době už tak nějak stalo zaběhlým zvykem na konci odradit případné kupce od koupě. Což si myslím, je až nevhodné, každý má právo se rozhodnout zda si ten, či onen výtvor koupí. Podobně záporná věta už překračuje rámec recenze a působí vlastně jako antireklama. Pokud recenzent hru naopak doporučuje koupit, tak se zas v podstatě jedná o klamavou reklamu.
Bojují tvrdě, chápu. Je mi také jasné, že běžný čtenář nemá možnost odhalit, jak takové věci chodí. Množství toho zůstane samozřejmě z obchodní strategie vydavatele utajeno.
Tuček vs. Jiříková aneb Score vs. Level.
Jedno velké faux-pas (fópa) se povedlo Mikulášovi Tučkovi. Tukan v recenzi na HOMAM III HD v časopisu Score č. 256 na str. 72 – 73 na hru nešetřil chválou a dal jí nadprůměrných 78%. Jako plusy viděl “ Legendární HEROES v novém slušivém kabátku, zapojení Steamu do multipayeru, tabletová verze.“ Mínusy viděl „v obsahu pouze základní verze HEROES III bez datadisků, útočení pozemními jednotkami na tabletech.“ Přičemž recezoval verzi hry určenou pro hraní na PC. Dovětek: Lepší hraní než Heroes III je už totálně nekomentovatelný.
Proti tomu v Levelu č. 250 na str. 76 , ji recenzentka Lucie Jiříková udělila hodnocení ODPAD. Závěrem odůvodněla a to opět cituji „HOMAM 3 HD funguje jako lék pro zaslepené fanoušky Ubisoftu.Takhle do očí bijící tahač na peníze jsme tu v rámci aktuální vlny HD remaků ještě neměli“. Myslím, že podobných rozdílů se najde více než dost. Tukanovi jako zkušenému recenzentovi by se podobné zatmění stávat ale nemělo.
Takové to „do očí bijící věci“ by se dít neměly.
Bohužel podobnou „pachuť“ vyvolala nejnovější česká hra Blackhole. Tahle česká docela povedená plošinovka dostala zde na Zingu 9/10, na Hrej 4/5 atd. Rozhodně to není špatná hra, ale hra, která má své mouchy a mušky, které je třeba ještě vychytat. Pišu tu o starší edici hry ne o té nové vylepšené. Velké pozdvižení nastalo tehdy v komentářích a to nejen tady. Bohužel se stalo zažitým nešvarem recenzi do mrtě autory obhajovat. Autor svůj názor napíše v recenzi a další rozvádění myšlenek v komentářích považuji za přilévání oleje do ohně. Často na pomoc přijde i spřátelená duše z redakce, a pak už je to mela. A tohle bohužel funguje nejen zde, ale i na ostatních webech. Navlas stejné vyjádření o čistém přístupu k české hře, o nekamarádíčkování s autory (to zní směšně, protože u nás zná každý každého) a argument, že jinde ji dali, to samé hodnocení ve výsledku recenzi nejvíce poškodí. Výsledný dojem je spíše negativní … Recenzenti by měli vážit nejen každé slovo v recenzi, ale o to víc to napsané někde v komentářích. Co se týká hry Blackhole podle mého hodnocení je max. někde k 7/10. Ale jasně jinde ji dávali více …
Pak mě napadá, kde je ona skutečná hranice objektivity? Kam sahá názor jednotlivce (recenzenta) a kde jde téměř už o poškození práce někoho druhého. Je úplně jedno, zda jde ve skutečnosti o prewiew, recenzi, blog, nebo dokonce dílo jako je třeba film, nebo hra. Ta pomyslná hranice objektivity se jen těžko měří.