Další rok za námi. Tři sta pětašedesát dnů, které byly vše, jen ne nudné. A to i na poli videoher. Jak ale budeme, jestli vůbec, na videoherní sezónu 2015 vzpomínat za pár let? Čím byl videoherní letošek typický? Zkusme se nad tím zamyslet v následujícím blogísku.
Space is new zombies… will dinos become new space?
Ať už to souvisí s úspěchy v reálném poznávání vesmíru (Curiosity, New Horizon, Philae) nebo epopejemi filmovými (Gravity, Interstellar, The Martian, Force Awakens…), jisté je, že evergreen posledních pár let – ohnilé zombíky – ve velkém nahrazuje jiné téma – totiž vesmír a jeho prozkoumávání. Začalo to s oznámením No Man’s Sky, objevením Space Engineers, vydáním Elite a nafukováním rozpočtu Star Citizen, pokračuje to slibnými tituly jako je Rebel Galaxy, Into the Stars , Everspace nebo i Last Horizon.
Otázkou je, jak dlouho se vesmír v centru pozornosti udrží, už teď to totiž vypadá, že novým hitem nejen nezávislých vývojářů budou dinosauři všech možných podob. A kromě úspěchu Jurského světa může svoji roli hrát popularita Ark: Survival Evolved. Své dinosauří demo tak rozvíjí Crytek, pytel se ale roztrhl především s budgetovými tituly jako je Primal Carnage, Carnivores nebo theHunter: Primal. Fascinace dinosaury a dalšími pravěkými tvory se však promítá i v chystaných peckách Horizon: Zero Dawn a Far Cry: Primal.
„To není bug, to je feature“
Letopočet 2015 ale vstoupí do historie i jako „Rok rozbitých her“. Od nástupu nové generace konzolí, které se nestydí stahovat několikagigové patche, máme hejna bugů i na konzolích. Letos došlo ale i na opravdové perly, kterým suverénně vévodí PC verze Batman: Arkham Knight a nový Tony Hawk. Prvně jmenovaná záležitost vyšla tak moc rozbitá, že ji Warneři na dlouhé měsíce stáhli z prodeje, následně ji vydali znovu – a pořád nefungovala! K tomu se připojila minikauza, spojená s tím, že recenze původního vydání byly na Steamu označeny jako recenze „před vydáním titulu.“ Zkrátka radost.
To skejťák Tony, jehož uspěchané vydání dost možná ovlivnila licence, k jejímuž vypršení dojde na konci roku, obdržel už dva patche větší (!), než samotná hra. Jenomže, když se vám kára rozsype na součástky, izolepou to vážně nezachráníte.
I na konzolích bylo veselo, například s novým dílem Just Cause, během jehož loadingů leckdo stačil i počít a vychovat děti. Potvrzuje se tak obava, že vydavatelé na konzolích začali věřit v zázračnou moc patchů a nestydí se vydávat tituly, které by před pár lety jako „gold“ označil opravdu jen sebevrah (a nebo 1C).
Návraty, ve které se nedoufalo
Veselejším tématem je fakt, že rok 2015 s sebou přinesl i návrat několika značek, které jsme považovali za mrtvé, a to většinou s původními autory u kormidla. Největší ohlas si patrně odnesla Shenmue 3, ale nezapomínejme i na Psychonauts 2, System Shock 3, znovuobjevivší se The Last Guardian nebo ohlášený remake Final Fantasy VII či remastery Day of the Tentacle a Full Throttle. Jediná větší potíž, že většina ze zmíněných titulů dorazí až kdo ví kdy.
Světy se otevírají
Asi je to neodvratný trend, ale s růstem výkonu konzolí se herní světy zvětšují a ty dříve uzoučké se dokonce otevírají. Poznala to Lara, jejíž Tomb Raider začal jako koridorová série, aby se dočkal polootevřeného světa v nejnovějším Rise of the Tomb Raider. Z nově oznámených her se jen málokterý AAA titul neholedbá alespoň částečně otevřeným světem. Očekáváme tak Horizon: Zero Dawn, Crackdown 3, Legend of Zelda. Prý se trochu rozšíří i koridory v Uncharted a autor blogu se dokonce doslechl, že i v Call of Duty (singleplayeru) se prý již dá jít takřka pět kroků doleva i doprava, a to zcela bez omezení.
Survive! … in Early Access
Trendem, který se s námi již nějakou dobu táhne, jsou survival hry, které se množí jako houby po dešti, objevují se v Early Accessu s pár assety nakoupenými v Unity shopu a jen málokdy se dočkají vydání. A ano, díváme se i na tebe, DayZ! Kvantita zkrátka neznamená kvalitu, a kromě survival her jsou toho jasným důkazem i hororové rychlokvašky, které se na Steamu objevují snad s denní periodicitou.
Twitch integrated!
Ve hrách se nám začíná rozmáhat takový nešvar. Pracovně mu říkejme třeba twitchizace. Jeho negativním efektem je skutečnost, že vývojář hry už často nemyslí v první řadě na to, aby se dobře hrála a naplňovala jakési elementární kvality (scénáře, logika designu, grafická podoba), ale aby se na ní hezky dívalo, nebo, a to je prý ještě lepší, aby se hezky dívalo na člověka, který ji hraje. Vznikají tak pokusy, kterým autor blogu tak úplně nerozumí, designovat hry primárně s ohledem na to, že je někdo bude sledovat na twitchi. Jinými slovy – vyhodíte-li televizi oknem, vleze k vám komínem.
Quo vadis VR?
A nyní výhled do budoucna. Trendem příštího roku prý bude virtuální realita. Tvrdí to Sony, tvrdí to Facebook – Oculus, tvrdí to HTC a Steam. Autorovi blogu se to však nějak nepozdává. Zatím se zdá, že virtuální realita bude stále poměrně drahá, s minimem (zajímavého) herního obsahu, hry budou hnusné, ale zato brutálně náročné na výpočetní výkon a občas se vám z nich bude chtít blejt. A to ani kvůli tomu nebudete muset mít helmu na hlavě, stačí si vzpomenout na prezentace „VR pecek“, které Sony představilo v San Diegu na Playstation Experience. O něco zajímavěji vypadají Hololens od Microsoftu, jejichž vydání ale, i s ohledem na diskutované problémy při vývoji, bude nejspíš kolem roku 2050. Jako už jednou v minulosti se tak zdá, že VR přichází předčasně. Tak snad to někdo zkusí zas za pět či deset let…