POZOR ! UPOZORNĚNÍ – PŘI ČTENÍ NÁSLEDUJÍCÍHO ČLÁNKU MOHOU PADAT SPROSTÁ SLOVA. POKUD JSTE ZARYTÝ NINTENĎÁK ANEBO JAPONEC – PŘÍPADNĚ OBOJÍ – ROZHODNÉ DÁL VE SVÉM VLASTNÍM ZÁJMU NEČTĚTE !!! ČLÁNEK OBSAHUJE STOPY SARKASMU A IRONIE V MNOŽSTVÍ VĚTŚÍM NEŽ MALÉM !!!!
Článek není vhodný pro děti, mladistvé, nintenďáky a Japonce.
Proč nemít rád Nintendo (a netřeba se za to stydět.) -( Tento text je pamfletem. Autor chtěl v dětství GAME Boy a nikdy jej nedostal. Dnes se však cítí už stár na to aby si ho pořizoval…. Neb není Nintenďák, ani Japonec.)
Jest spousta firem herních – ale jen jedna firma má jméno které nelibě zní uším mým – zove se Nintendo.
Nintendo, které z ostrovu Nipponských pochází je naprosto zoufale prázdné jako dům vdovy jíž děti vyletěly z hnízda. Tato firma, ač histore datuje se do věku devatenáctého, mezi šílenstvím a genialitou potácí se a sobě Pyrrhova vítězství strojí. Nesmýšlíš li jako Japonec, nemáš šanci ji nikdy pochopit. Často dobu svou předběhne – jako s helmou virtuální – jež Virtual Boy zovala se, či ukousne sobě největšího podílu na trhu – jako v případě konzole Wii – ale vzápětí zabije vše !
Z Virtual Boye hlava i žaludek jako na vodě byly a proto ji nikdo nechtěl, navíc velmi těžká na páteř krční – inu – těžké jsou začátky ! A Wii ? Nikoli jen dobře prodávaná, nejprodávanější byla ! Všechny stroje konkurenční za sebou zanechala, protože i matky o dítka se starající na podložce taneční nožkou elegantní rády duply sobě ! Ale tím skončilo vše. Nic nesplnilo očekávání, rychle nazbyl a pozbyl ještě rychleji. Zatímco na ixo a plejstejšn toho jména třetí hry dosud vychází, byť generační nástupci dynastičtí kralují nyní, Big N dávno WII zabilo a Wii U (vyslovuj Výjů jako kdež pes béčá) na trh uvedlo.
My smáti se museli, neboť nyní teprve náskok ostatních soků hardwarově dohnali u Nintenda – ale to bylo vše ! Na gamepad dotykový displej lízli a na ubohé Wii zapoměli, jako rodiče jimž se druhorozenec narodí a oni prvorozence ignorují…. Ó jako Kain a Abel, ale v obráceném postupu. Nebohé Wii volá z hrobu – ale nikdo ho neslyší ! Zapomenuto, opuštěno, ač nejprodávanější – odvrhnuto jest !
Přesto však komunita fanatiků Nintendovských, jenž Ninteňdáky zoveme volá slává a berouce své karty kreditní, debetní i hotovost do obchodů se strojí ! Ale dokonáno jest ! Ixo 3.6.0. i PéEs Srííí nahrazeny jsou Xbonem a PlayStation 4. „Wijů“ jsou náhle opět hardwarově zastaralé… a tak u Nintenda místo aby honem své dítko umírající podpořili, spíše jej od přístrojů odpojují a další konzoli chystají !
Infantilně v kožichu mývalím si dupnem s výrazem nepřítomným šilhajíc.
Nintendo nepotřebuje prostředníky aby dělali na jeho konzole hry. (A oni ani moc děla nechtějí) – kdepak ! My jsme NIN-TEN-DÓ ! Máme své ikonické hry a publikum které jejich bukolickou krásu ocení. A tak vezmeme tlemícího se ho se instalatéra Mária, jeho bratra Luigiho (oba šilhají a neustále se tlemí, potkat je v reálu tak si řeknete že jsou zcela jistě nemocní a budete je litovat, nebo se jim pokusíte pomoci, protože v jádru jsou to vlastně dobří kluci ) navlékneme je do mývalích kostýmů a pošleme je hopsati na novou konzoli, neb je čas zachránit princeznu, která vypadá přesně tak jak jem psal v minulém díle a navíc má dvojsmyslné jméno – Peach… (Broskvička)
Je to děsně infantilní, děsně divné (jak říká moje tetička – nosit v padesáti oblečení pro teenagery není dobrý nápad) a děsně ujeté. Hopsáním světem plným veselých mochomůrek a načuřených plazů, sem tam kombinovaných nějakými těmi závody (páč je to levnější než shánět za drahé peníze licence) nebo něčím úplně šíleným co pochopí jen skalní nintenďák nebo Japonec a bude běhat a vykřikovat jak je to unikátní a skvělé se Nintendo drží na trhu pěkně dlouho. Sotva vydá všechny své trumfy tak další generaci konzolí zařízne a udělá novou. Protože těch trumfů má jen pár (Mário-Metroid-Zelda) netrvá to dlouho. Ostatní vydavatelé nechtějí mít s touhle firmou nic společného, protože vyvíjet cokoliv na Nintendo je k ničemu, jeho příznivci jsou úplně jiná sorta lidí žijící ve svém podivném světě s poetikou mateřské školky….
Ale tím podivnosti nekončí – ve světě Nintenďáčkém není nic tak se jeví !
Maminko – ten pán je paní a ta holka kluk !
Podivní italští bratři (které jsem nikdy neměl rád protože není nic stylovější než si dát gin se SONICEM a lítající liškou – ano teď je to venku, autor pamfletu měl radši konzole firmy SEGA…) nejsou to nejpodivnější ! Velmi úspěšná a absolutně nepochopitelná, bukolická a heboučká (???) je vlna oveček v kraji kde dlí princezna ZELDA. Je taková roztomilá, blonďatá, dokonale androgynní a nosí legrační čepici s bambulí… Moment ! To je omyl ! Není to princezna, nejmenuje se Zelda ale má to být mladí(če)k jménem Link (jako spojení nebo čárka – zase dvojsmysl !) ze země jež Hyrulí zove se ! Skalní příznivci RPG padají do mdlob nebo v hrůze utíkají pryč, protože hrát za nesympatického bezhpohlavního skrčka je stejně podivné jako hopsat na hlavy naštvaným želvám a být tak trochu mývalem… Zato nintenďáci, Japonci a příznivci JRPG si mnou ruce a se zvoláním BANZAI ! do hraní her se pouští. My, kteří to odmítáme, voláme Geralte vrať se – vše odpuštěno ! Může náš těšit že loňskou šílenost Heroes of Hyrule Zaklínač 3 v porovnání prodaných kusů na hlavu porazil !
Nejpodivnější herním avatarem Nintenda je však hlavní postava Metroidu Prime – což je z mého pohledu obskurní – (z pohledu Nintenďáků a Japonců samozřejmě nejlepší) -ale veskrze v porovnání s ostatními akčními hrami – průměrná střílečka. Zajímavé je na ni že její vznik se datuje do doby mého narození (tedy taky někam do počátku ’80) a ten vesmírný rytíř/kosmonaut je ve skutečnosti žena ! (Ale protože je v brnění je to s ní jako s Lassie, kterou hrál pes ale všichni věřili že to je fena, protože srst, stejně jako lesklý power armor zakryje pohlavní diference !).
Nakonec z toho všecho vyjde nejlépe Král Tupanů neboli Donkey Kong – což není nic jiného než naštvaný gorilák a Ninenďácká verze King Konga. (Lido)Op je (lido)Op, žere banány a unáší krásky a je děsně děsně děsně zlej…
Lala lala lala lala lá ! Lala lala lalala lalal lalala lalal lá ! Jsem Hravý Kluk ! (Géjm Bój !)
Jedno uznati musíme – Bez Nin-Ten – Da by kapesního hraní nebylo. I ten vlk chytající vajca, aj ta chobotnica dusící nebohé potápěče – digitální hry které milovaly (téměř) všechny děti v ČSSR byly původem inspirované podobnými hrami v Japonsku – právě od Nintenda. V době kdy padala zeď ovládl západ i východ koncept jenž na boření zdí založen byl – ze Savětského Sojůzu pocházel a na Nintedu Game Boy (Hravém klukovi) svět za pomocí vlezlé ale těžce stylové znělky a dalších ruských songů sice v něčem jako Ad Lib Harmony nebo co to bylo pípal a všichni z toho byli paf, páč v jedné mašince jste si mohli měnit kazety (cartridge) s hrami a bylo to skvělé, ba nejskvělejší! Samo že pak přibylo x-her s tím potrhlým tlemkou Mariem ale Game Boy byl Tetris a Tetris byly gameboy…. Game boy byla jediná konzole od Nintenda kterou jsem kdy chtěl, neměl a mít nebudu.
Doba handheldů je mrtvá, dochází to už i Japoncům, smartphony, iPhony, tablety a další -ony vytlačují kapesní videohry pomalu ale jistě na smetiště dějin. Distingovaný pán v pražském metru nebude pařit na Nintendu – ale zahraje si nějakou tu hru na svém smartphonu…maje z toho radost jako kdysi když pařil na Gameboyi – ovšem diskrétně a bez tázavých pohledů ostatních. To jen Japonci jsou (stále ještě) schopni veřejně a bez studu hrát na Nintendu a dokonce…. Ale už i Nintendo to chápe a pomalu, polehoučku oťukává systémy konkurenční…s tím že bude vyrábět hry pro droid a iOS…(Třeba časem i na mobilní woknňouse…).
Možná nastává čas, kdy Nintendo konečně pochopí že se přežilo, zkrachuje a bude jen distributorem her jako nešťastná Sega (Gin s Tonicem, tady pro mě a mýho starýho kámoše Sonica – tak na zdraví starej brachu, ty ježuro ušatá !)
Příště se dočtete o tom jak se v Asii stojí fronty a berou dovolené…. Kvůli hrám.