Risen 3 – Neuznaný panovník moderních RPG

Snad díky prvotní sérii her od Společnosti Pyranha Bytes, Gothic, pohlíží hráčská komunita na jejich nynější výtvory poněkud povýšeně. Osobně přitom jejich aktuální sérii Risen považuji za jednu z nejlepších dnešních RPG sérií a samotný Risen 2 potom za jednu z nejlepších her vůbec. Od Risen 3 jsem očekával jediné – porci toho nejlepšího, co tito nedocenění němečtí vývojáři tvoří již patnáct let. A dočkal jsem se přinejmenším vrchovatě.

Co mě výrazně potěšilo hned na začátku – Risen 3 přichází s úplně novým hrdinou a převážně novými postavami. Původní Gothiky jsem hrál v rozmezí cirka půl roků a i tak jsem si stěží pamatoval známé charaktery, kterýchžto známost zde byla vyžadována. Pokud jste předchozí Riseny hráli před x lety, či je nehráli vůbec, nevadí, o nic zde nepřijdete. Staré známé zde místy potkáte, vztahy si s nimi však budujete od nuly. Každopádně, váš nový bezejmenný hrdina, bratr staré známe Patty z druhého dílu, syn slavného kapitána Steelbearda, se se sestrou vydává po stopách pradávného pokladu, když v tom je napadne mocny Stínolord a našeho protagonistu zabije. Teda, ne úplně, jak se dozvídáme o pár chvil později, kdy je náš rek vykopán z hrobu a znovu postaven na nohy voodoo čarodějem. V tuto chvíli se rozjíždí hlavní příběhová linka o dvou prioritách – zbavit svět Stínů, temných nepřátel lačnících po dobytí světa a získat zpět svou duši, která naneštěstí zůstala kvůli vaší smrti v podsvětí. Hlavní příběh není úplně kdovíjaký, ale účelům RPG hry, která se soustředí hlavně na vedlejší questy, poslouží dokonale.

Vedlejší questy jsou tím hlavním lákadlem, proč věnovat cirka 50 hodin této hře. Zajímavé je, že nejde o vedlejší questy se strhujícím rozuzlením či různými zakončeními. Mnohdy jsou úsměvně obyčejné a na první pohled neoriginální. Přesto jsem je nadšeně hltal a královsky se jimi bavil. Můžou za to dokonalé dialogy. Snad jen čtyři dnešní herní společnosti dokáží dělat skvělé dialogy. Jsou jimi Bioware, CDProjekt, Spiders a také právě Pyranha Bytes. Dialogy ve hrách slouží jako zprostředkované podání informací hráči a pokud jsou napsány chabě, připadají člověku nezajímavé, nehledě na podstatu samotného sdělení (Kingdoms of Amalur). Mnohdy nejsou až tak špatné, ale chybí jim jiskra (Skyrim), popřípadě obojí (Divinity 2: Ego Draconis). Scénáristé z Pyranhe však vědí, jak je dobře napsat a vy tak bude hltat každičký dialog, ať už bude o čemkoliv. Skvělé jsou pochopitelně i charaktery. Je k nevíře, jak charizmaticky působí kdejaký kovář, hlídač, či skladník. Pomáhat těmto lidem v rámci jejich vedlejších questů je na hře to nejkrásnější a hezky to ukazuje, proč Pyranhe nepatří do starého železa.

Mnohými kritizovaný soubojový systém mi ani z daleka nepřišel vůbec špatný. No a co že není fotorealistický?  Má jasná pravidla, člověk jej snadno dostane pod kůži, navíc působí příjemně staromilsky. Hádám, že Pyranhe při tvorbě hry nedisponovali zrovna nejvyšším rozpočtem. Bylo by naivní očekávat vymazlené bojové animace. Příjemně mě potěšila i různorodá magie, která, spolu s primární a sekundární zbraní, dává hráči možnost kompletně si podmanit bojiště. S tím se však váže jedno z velmi mála negativ. Asi ve snaze zavděčit se co největšímu počtu hráčů, klesla obtížnost Risenu 3 směšně nízko. Už zde nejsou nepřátelé, kteří jsou vzhledem k vaší nízké úrovni příliš silní a které je potřeba udolat až v pozdější části hry. Taktéž odpadá potřeba přechytračit ne zrovna dokonalou AI, jak tomu bylo v předchozím díle. S trochou nadsázky jste hned z kraje hry schopni porazit kohokoli. V pozdější části hry dokonce i obtížnost „ultra“ působí výsměšně.

Úchvatně působí prostředí hry. Už to bude jó nějaký pátek, kdy jsem se ve hře jen tak zastavil a kochal se přenádherně působící krajinou. Hra má též velmi příjemný soundtrack, který vás na vašich cestách doprovází a vytváří tak dokonalou atmosféru, známou hlavně z předchozích Gothic her. Herní prostředí obecně stojí za pochvalnou zmínku. Lokace jsou nezvykle otevřené a – jak už ve hrách od Pyranha bytes bývá zvykem – do detailu promyšlené. Jsou dostatečně graficky pestré a k prasknutí napěchované různými poklady a tajnostmi. U mnohých RPGček mě časem začne bezduché pobíhání po lokaci, vybíjení nepřátel a sbírání pokladů nudit, ne tak v případě třetího Risenu. I v závěrečné lokaci, kdy jsem byl navýsost připravený na závěrečný souboj, jsem raději pobíhal kolem, vybíjel poslední netvory a sbíral závěrečné zlaťáky. Monstróznost lokací se pozitivně projevuje na herní době. Zatímco Risen 2 jsem dohrál za cirka 35 hodin, Risen 3 mi zabral bezmála 50 hodin čistého času, nepočítaje desítky okamžiků, kdy jsem byl nucen hru opětovně načíst.

Nemůžu se ubránit pocitu, že Risen 3 je takovou hrou „od hráčů pro hráče.“ Hra moc dobře ví, že hráč je tvor zvídavý. Ty nejcennější poklady vás tudíž čekají na místech, kam se dá dostat jen díky zneužití herních nedostatků. Gigantické množství pokladů vás čeká na střechách, sloupech, jeden měšec je vysoko na řetězu od kotvy. Finančně si přilepšíte, vyskáčete-li na jinak nepřístupná skaliska. Nic takového v jiných RPG hrách nenajdete. To bude jedním z mnoha důvodů, proč jsem skalním fanouškem her od Pyranha Bytes. Velkou pochvalu si zaslouží i neoficiální Farflamova čeština s níž jsem hru hrál. Chvílema až příliš česky znějící překlad hře dokonale sluší. Překlad mi připadal natolik zábavný, že jsem si v průběhu hraní dobrovolně změnil dabing z anglického na německý, abych postavám nerozuměl a mohl si více vychutnat perfektní titulky. A když došlo na gnómy a jejich vlastní hatlamatilku ahhh, preciznější hrátky se slovy jsem snad neviděl.

Ještě než dojde k závěrečnému shrnutí hry, je nasnadě sdělit vám nějaké základní informace o hře. Magie se zde dělí na voodoo, krystalovou a runovou, v průběhu hry dostanete možnost zaměřit se na jednu konkrétní a tu se naučit čarovat bez příslušných svitků. Váš hrdina disponuje lodí a posádkou, posádka příležitostně komentuje herní dění, dává vám vedlejší questy a jednoho člena si vždy můžete vzít s sebou jako doprovod. Ve hře je celé plato skillů, včetně zlodějských a charizmatických. Krom mečů, kladiv a kyjů zde máte také muškety, brokovnice, pistole a kuše. Je zde též množství řemeslných dovedností, jako šperkařství, alchymie nebo kovářství. Novinkou je též systém duše, kdy se vám za vaše dobré skutky duše přičítá, za zlé odečítá. Hrdina disponuje stínovou vizí, díky níž se hrdinovi barevně zvýrazní nepřátelé, cennosti. Ve hře je i několik námořních bitev, které překvapivě vůbec nejsou špatné.

 

1 z 4

- +

1.

2.

3.

4.