Sedmý díl ze seriálu o historii a současnosti speciální vojenské jednotky. Válka o Falklady.
Dne 19. března 1982, se na ostrově Jižní Georgie, ležícím v Jižním Atlantiku, 1100 km východně od souostroví Falkland, daleko od civilizace, nenápadně vylodila skupina Argentinců. Pro utajení se vydávali za obchodníky s kovy. Zcela nečekaně vystupují na nejbližší kopec a tam vztyčují argentinskou vlajku, a prohlašují ostrov za svrchované území Argentiny. Na ostrově je okamžitě, v místní britské vojenské posádce o 30ti mužích, vyhlášena nevyšší pohotovost.
Falklandy
Argentinci jim říkají Malvíny. Tvoří je skupina ostrovů, ležící v jižní části Atlantického oceánu. Mají rozlohu jen málo přes 12 000 km², jsou pod správou Britů, už od roku 1833. Ostrovy s hlavním městem Port Stanley, obývalo v osmdesátých letech, jen asi 2000 stálých obyvatel a několik milionů tučňáků žijících tu v četných koloniích. Pro zajímavost leží 500 km od Argentiny a 13 000 od Velké Británie.
To, co v počátku bylo jen běžným diplomatickým incidentem, neboť celá událost byla brána jen jako politická provokace, brzy přerostlo v krátký, ale o to více brutální konflikt, dvou zemí. Argentinci se marně snažili dostat ostrovy pod svou správu, už od roku 1966. Nyní prohlásili před celým světem: “ Malvíny (Falklandy) jsou naše“.
2. dubna rozjeli Argentinci na podporu svého požadavku vojenskou akci s krycím názvem „Rosario“. Vypukla tak argentinská invaze na Falklandy. Útočníci, neboť jsou ve značné přesile snadno dobývají hlavní město Port Stanley a britský guvernér, aby předešel krveprolití, raději vyhlašuje kapitulaci.
O den později, padla i chabá britská obrana na ostrově Jižní Georgia. Doma v Británii to vzbudilo šílený poprask. Námořní mocnost, vedená ministerskou předsedkyní Margaret Thatcherovou , dala jasně najevo, že okupaci si líbit nenechá a vyhlásila Argentině válku. V Britské armádě, byl vyhlášen stupeň nejvyšší pohotovosti. Už necelý týden po obsazení ostrovů nepřítelem, se u pobřeží objevily britské válečné lodě s námořní pěchotou (Royal Marine Commando).
Velení dobře vědělo, že znovudobytí ostrovů, nebude nic snadného. Na lodích je tak přítomna i chlouba Británie, elitní jednotka SAS. Na moři okolo ostrovů už probíhali námořní a letecké boje a přestřelky, které s přibívajícím časem nabírali na intenzitě. Dne 2. května se britské ponorce HMS Conqueror, podařilo potopit křižník protivníka, ARA General Belgrano. Argentinské letectvo dva dny poté, odvetou zasáhne britský torpédoborec HMS Sheffield, přitom zahyne na 20 britských námořníků.
K jednotce SAS se připojila i její námořní podoba SBS, obě složky chtějí využít momentu překvapení, neváhají a okamžitě připravují plány na pozemní útok. Tentokrát se na stranu okupantů postavila i nevlídná arktická zima, doprovázená hustou mlhou, snižující viditelnost na minimum. Překážkou byl i velice náročný a nepřehledný, skalnatý terén.
Dnem D, pro jednotky SAS a SBS, se stal 25. duben, kdy ihned po vylodění na Jižní Georgii u osady Grytviken, začaly tvrdé boje. Díky tomu se ještě téhož dne, argentinská jednotka o 156 mužích, vzdala. Už to vypadalo, že vše proběhne poměrně hladce. Další události je však vyvedly z omylu.
Nic není tak, jak vypadá. Černý den pro SAS nastal 19. května, když osmnáct členů tzv. Eskadry D zahyne při nehodě vrtulníku.
Jednotka SAS dostala posily. Na ostrovech se 21. května, v zátoce San Carlos, vylodí 4 000 britských vojáků a později dalších 5 000. Dá se tak říci, že válka o Falklandy, byla co do počtu nasazených vojenských sil, jedna z těch menších. Boje se přesunuly na ostrov Pebble Island, kde asi 60- ti členná jednotka SAS zaútočila na dobře opevněného nepřítele, na místním letišti.
Výzbroj SAS tehdy tvořila automatická puška M16, zásoba munice 200 nábojů + 3 náhradní zásobníky střeliva. Mimo to každý nesl navíc 2 střely do minometu. Několik členů mělo i jednorázovou protitankovou zbraň M72 o ráži 66 mm, která pro vysoce výbušnou a účinnou střelu, byla úspěšně používána, jak proti vozidlům, tak i proti letadlům na zemi, či vrtulníkům ve vzduchu. Náboj ze zbraně o váze 2,36 kg, dokáže snadno prorazit pancíř, o síle 305 mm.
Nepřátelské pozice byly neustále pod palbou minometů a lodních děl, podporovaných ze vzduchu vrtulníky. Během několika dnů těžkých bojů, byl nepřátelský odpor asi 100 mužů zlomen a Pebble Island padl do rukou Britů. Za zmínku stojí i to, že mnozí členové SAS bojovali dál, i přes zranění utržená v boji. Hlavní fronta se pak přesunula směrem k hlavnímu městu, Port Stanley, kde SAS čekalo asi 8000 nepřátel vyzbrojených mimo jiné také děly, ráže 105 a 160 mm. Jednotky SAS a SBS společně uskutečnily, v noci ze 13 na 14 června odvážný noční úder na nepřátelské pozice. V přístavu při něm došlo i k vážnému porušení vojenských pravidel, když Argentinci podpořili obránce z nemocniční lodi, kotvící v přístavu. Svítili na útočící jednotky SAS světlomety.
Přesto se chlapi z SAS zachovali hrdinsky a na loď pod ochranou červeného kříže nestříleli. Dne 14. června 1982 bylo vyhlášeno v Port Stanley dočasné příměří a zdálo se, že pro SAS účast v této válce, definitivně skončila. Dne 15 června se ještě SAS povedl husarský kousek.
Již značně demoralizovaného nepřítele, přinutili díky své vynikající vojenské pověsti, uzavřít celkové příměří na Falklandech. To vše i přes to, že věděli o vážném nedostatku munice do těžkých britských zbraní, kterým v té chvíli již zbývalo pouhých šest nábojů, na jednu zbraň. Ztráty SAS v tomto konfliktu činily dvacet mužů.
Ve válce o Falklandy, SAS zazářila svoji profesionalitou.
