Cenový propad, který v posledních letech zažívají videohry, je fascinující. Na vině je především digitální distribuce – nejprve na PC a následně i na konzolích její nástup srazil ceny o desítky procent. Mohlo by se zdát, že pro hráče jde o skvělou zprávu. No, možná ne tak úplně…
Problematice ceny se autor blogu věnoval už v příspěvku o DLC, přesto je třeba se k tématu vrátit. Proč? Například proto, že právě v těchto dnech probíhá v pořadí už několikátý SEGA Humble Bundle – a kdo nevynechal předchozí akce japonského vydavatele, vlastní nyní takřka kompletní portfolio za několik posledních let. A cena za to vše? Smutných pár desítek dolarů.
Ve zmíněném textu o DLC padlo, že slevové akce jsou jedním z nástrojů, jak dosahovat tzv. cenové diskriminace, což je věc, která by dle ekonomické teorie měla být prospěšná všem. Ale jak už to tak bývá, teorie je jedna věc, a praxe věc druhá.
V poslední době aktivity některých vydavatelství začínají vypadat opravdu zoufale, a právě SEGA je toho nejzářnějším příkladem. Kdysi velký hráč se prodává jako, promiňte to přirovnání, ošklivá šlapka v zaplivané putyce. Naposledy se takhle zoufale hráčům pokoušelo své hry nutit THQ v posledních předstmrtných záškubech.
Pravdou je, že dnešní boom nebývalým způsobem zostřil konkurenci na videoherním kolbišti. Pryč jsou ty časy, kdy se za osmnáct set korun prodávaly (a slušně) i ruské paskvily a podivné německé adventury. Ceny spadly tak nízko, že Humble Bundle a giveaway akce jsou zběsilým honem na hráče, kteří by třeba nakonec mohli utratit nějaký ten dolar za DLC, případně udržet naživu multiplayerovou komunitu.
Jednoznačně přitom neplatí úměra, že bez nízké ceny nelze dosáhnout astronomických prodejů. Stačí se zamyslet nad tím, které hry se v Humble Bundle nikdy neobjeví a na pokles doporučené ceny a masivní slevy budou čekat i několik let. Call of Duty, Diablo, Grand Theft Auto. Kasovní trháky firem Activision Blizzard a Take-Two (konkrétněji Rockstar) jsou veleúspěšné, aniž by se podbízely výrazným podstřelováním ceny.
Asi si říkáte, na co si autor blogu vlastně stěžuje – čím budou hry levnější, tím lépe pro hráče, ne? Těžko říct – stávající situace, kdy velké množství kupujících čeká na slevu, není dlouhodobě udržitelná. Ztrácí na ní vývojáři, jejichž hra se může začít skvěle prodávat až při nějaké slevě, zatímco vydavatel tým už rozpustil. Ztrácí na ní distributor, pro kterého nižší zisk z každé prodané kopie znamená větší riziko komerčního neúspěchu – důsledkem čehož je preference pokračování a obava z příliš originálních titulů. Ztrácí na tom i prodejní kanál – Steam si podle neoficiálních zdrojů bere z každé prodané kopie 30%, a zdá se, že zatím jsou to právě slevy, co portálu Valve pomáhá na výsluní. Status quo však nevydrží věčně.
A konečně – ztrácí na tom i sami hráči – hry přicházejí o subjektivní hodnotu, virtuální poličky bobtnají, aniž by většinu titulů někdo někdy hrál – ostatně velmi zajímavě o tom píše FireWolf zde. Autor blogu dobře ví, o čem mluví, a je mu z toho smutno. Naděje lze upírat ke službám jako je Playstation Now nebo OnLive – koncept herní „půjčovny“ na bázi netflixu zní neobyčejně slibně – ostatně EA/Origin Access představuje přesně takovou službu, a ohlasy jsou veskrze pozitivní. Široký katalog videoherní půjčovny může být právě tím správným lékem na nezdravě kynoucí herní sbírky i sebevražedně vysoké slevy.
Tedy alespoň v to můžeme věřit a doufat, že se herní průmysl na své cestě dokáže vyhnout syndromu Spotify.