Také jste v letech svého dětství a mládí trávili čas lepením plastových modelů stíhaček od Revellu? Čekali jste o každých Vánocích a narozeninách na to, o jaký zajímavý přírůstek se Vaše bojová peruť rozšíří? Pobíhali jste pak s letadlem v ruce po pokoji a představovali si velkolepé bitvy a vzdušné souboje? Tak teď už nemusíte, však je Vám skoro třicet a rodiče už taky nejsou zvědaví na zvuky, co u toho vyluzujete.

Mohl by Vás ale zaujmout právě War Thunder. Jak jste již asi pochopili, a pokud ne je to čistě Vaše chyba, tentokrát nepůjde o obyčejnou recenzi. Tentokrát se Vám pokusím představit svou oblíbenou hru, tak jak jí vidím já. Názory na War Thunder se obecně dost různí, proto jsem tu já, abych Vám pověděl ten jediný správný. Podíváme se na to, co to vlastně War Thunder je, v čem je hra výjimečná a co jí naopak kazí.

Najdete zde velmi skromný názor hráče, který tuto hru hraje už minimálně tři roky. Hráče, který okusil jak čistě Free to Play hraní, tak placení premium účtu a dalších věcí, a tak snad bude článek zajímavý i pro čtenáře, kteří se zatím War Thunderu vyhýbali a nejsou si jistí jestli se do hry pustit. Článek bude trochu delší, tak doufám že Vás neunudím.

War Thunder na PlayStationu 4

War Thunder jsem před lety začal hrát na PC, ale postupem času se hra vyvíjela, přidávali se nové efekty a mě hra přestala jít. Jak už asi víte, přešel jsem tenkrát na konzoli PlayStation 4 a s War Thunderem jsem začal zase od nuly. Ano opravdu od nuly. Jaké bylo mé zděšení a pohoršení, když jsem zjistil, že se na PlayStationu 4 nemohu přihlásit na svůj účet.

Ano, jiná platforma, ale War Thunder je v něčem unikátní. Bitvy jsou totiž crossplatformní a hrajete proti nebo spolu s PC hráči i na konzoli. Proto mi nemožnost přihlásit se k účtu, nebo import dosažených úspěchů, vyexpených letadel a co víc koupených premiových letadel, přišla jako blbost.

Bohužel se ukázalo, že to nejde kvůli Sony. Která samozřejmě chce mít peníze ze zakoupené premiové měny a z premiových letadel. Bohužel kvůli Sony je také hra v angličtině, přes to že čeština byla připravena. Smířil jsem se ale i s tím a pustil se opět do hry. Ono přeci jenom stále se opakující české hlášky jsou docela otravné a nejsou tak drsné jako u anglického dabingu.

Hra není lokalizovaná na playstationu ani textově, tak že nováčci mohou chvilku koukat ale… V této hře stejně nakonec dospějete do fáze, kdy se podíváte na různé návody zkušenějších hráčů a do té doby můžete hrát bez pokročilejších znalostí. Pak Vás hra bud začne bavit a začnete si zjišťovat další informace, nebo hru přestanete hrát.

Základy

War Thunder je Free to play (o tom více v samostatném odstavci) hra od ruských vývojářů Gaijin, kteří mají na svědomí hry jako IL-2 Sturmovik: Birds of Prey, Birds of Steel, Apache: Air Assault, Star Conflict a nebo aktuálně Crossout. Koukněme se jak tedy War Thunder funguje. Jsou dvě měny. Stříbrné lvy lze získat klasickým hraním bitev – za ně se kupují nové letouny a tanky, platí se z nich opravy a výcvik posádek.

Zlaté orly získáte za skutečné peníze (nebo výhrou v jedné ze soutěží) a za ně si pak můžete kupovat premiová letadla, premiový účet, zrychlovat výzkum a tak podobně. Některé stroje pak jdou koupit pouze v přednastaveném bundlu za reálné peníze.

Ve War Thunderu je aktuálně pět národů. U každého z nich v základu tři posádky, další si pak můžete dokupovat za stříbrné lvy a následně i za zlaté orly. Nejste do toho ale nijak nuceni. Národy jsou jasně rozděleny a dá se mezi nimi jednoduše přepínat. Do bitvy si navíc berete v některých režimech vícero strojů. Pro mě osobně je rozdělení v tomto stylu přehlednější a mám z něj lepší pocit než u konkurence. Stroje navíc většinou neuvíznou v bitvě. Pokud hrajete normálně a nestane se ani nějaká nepříjemná chyba ve hře, můžete hrát jednu bitvu za druhou a nemusíte ani střídat národy.

Hraním bitev samozřejmě vyděláváte stříbrné orly, za které následně si kupujete další letadla. Stejně tak za každou bitvu dostáváte body, které Vám odemykají modifikace letadel a také zpřístupňují další stroje. Stroje jsou obecně rozděleny do pěti tierů, k dosažení vyššího tieru pak musíte koupit 6 strojů nižšího tieru. U strojů je dále uveden battlerating, který slouží k jemnějšímu rozdělení při matchmakingu. Nebo by k tomu aspoň sloužit měl. Občas Vas hra hodí do takové bitvy, že se nestačíte divit.

Letecké souboje

Už od mala jsem měl rád letadla, hlavně pak vojenská, stíhačky a nejraději pak ty proudové. Měl jsem nejraději stroje jako F-16 Fighting Falcon, F-15 Eagle a dodnes mám rád Aero L-39 Albatros, případně krásné Aero L-159 Alca. War Thunder se ale zaměřuje na trochu jiné období dějin letectví. Začíná 2. světovou válkou a končí válkou v Korei. Osobně bych byl raději, kdyby se to protáhlo aspoň na válku ve Vietnamu, kde byly opravdu náhodné stroje. Uvidíme, čeho se ještě dočkáme. Vraťme se ale k tématu letadel ve War Thunderu.

Najdeme zde letadla hned pěti národů, tedy USA, Velké Británie, Sovětského svazu, Japonska a samozřejmě Německa. Letadel by ve hře mělo být více než 400 a s každým updatem přibývají. To už samo o sobě značí ráj pro všechny modeláře. To je to kouzlo. Více než 400 letadel v parádní grafice, s velkou mírou detailů, které si můžete otáčet a prohlížet z různých úhlů. Občas si je jen tak prohlížím a vybírám ty nejkrásnější kousky.

S ovládáním letadel jsem měl ze začátku na PlayStationu 4 problémy. Bylo příšerné, nic jsem nedokázal trefit a ne, nebylo to mým skillem. To ale vyřešilo několik updatu a letadla se ovládají čím dál tím lépe.Jak se ale letadla hrají? No to záleží na tom, jaký herní mód si vyberete. Je jich na výběr hned několik, přičemž já se zde budu zaměřovat pouze na dva hlavní a nejpopulárnější.

Základním jsou zjednodušené bitvy, neboli arkády. Ty mám zatím asi nejraději. Jde v nich pouze o akci, letadla mají trochu zjednodušené chování, nabijí automaticky během bitvy. Nevýhodou je, že jsou týmy namíchané. Hrajete tedy třeba za Američany a máte mezi spojenci Japonce, Němce, Brity, prostě mix. Výhodou je naopak fakt, že nemusíte odhadovat předsazení střelby. Do bitvy si pak berete všechna letadla (podle počtu posádek).

V historických bitvách jsou týmy zase rozdělené podle národů, hrají tedy třeba Američani, proti Japoncům a tak podobě. Občas ale přijde mix, který bohužel není daný obdobím ze kterého stroje jsou. Můžete tedy hrát správně spojence proti ose a nebo můžete spadnout do rozdělení podle studené války. I tak je to ale lepší, než náhodně namíchané týmy. Letadla se v historických bitvách chovají jinak, podle mě ne reálněji, přijde mi že se čumák letadla takto nechová při zatáčení.

Nicméně jsou tu takové vychytávky jako zlomení křídel pokud letíte příliš rychle k zemi a snažíte se let vyrovnat. Letadla pak nenabíjí při letu, ale musíte se vrátit zpět na letiště. Do bitvy si berete pouze jedno letadlo. Dále musíte odhadovat předsazení střelby, jinak nic netrefíte. Jsou tu i další mody, které jsou ještě reálnější, ale pro základní představu stačí tyto dva. Osobně by mi nejvíce vyhovoval mix, těchto dvou módů. Hlavně rozdělení na spojence a osu v arkádách by bylo mnohem lepší než ten mix co je tu dnes.

V leteckých bitvách je ale bohužel vidět, že mají PC hráči navrch. Na PC totiž stačí mířit myší tam kam chci letět a střílet. Na ovladači to dá trochu víc práce a je to pomalejší. Na PlayStationu 4 tedy nejsem tak dobrý pilot jako na PC, ale hrát se to dá. Můžeme navíc na PlayStationu 4 u této hry připojit myš a klávesnici. Přesnost myši ale není tak dobrá jako na PC. PlayStation asi signál zpracovává jinak a není to ono. Proto doporučuji raději trénovat s DualShockem.

Tankové bitvy

Co si ale poslední dobou hodně užívám jsou tanky. Tam se nevýhoda DualShocku trochu ztrácí, ač ano i u tanků je myš rychlejší. O tanky jsem se nikdy nezajímal, neznal jsem je (krom Tygra) a nepřišli mi moc zajímavé. Když jsem je ale začal hrát ve War Thunderu, zjistil jsem že mě opravdu baví. Ono totiž nakonec k hraní této hry potřebujete i znalosti o samotných tancích. Zde se to projevuje mnohem více než u letadel. Letadla jsou hodně o štěstí, obecném umění létat a trefě. Ano je dobré znát i letadla, ale právě tanky by jste měli znát, protože nejsou tak pohyblivé, protože je kolikrát zastihnete jak stojí a potřebujete vědět kam mířit.

Samozřejmě hra není realita a jsou zde rozdíly. Základ je ale stejný. Každý tank je pěkně vymodelovaný, má svou osádku, kterou je možné trefit. Má na určitém místě střelivo, motor, nádrže. Má svá slabá místa. S každým tankem se musíte naučit hrát. Ale nebojte, není to těžké. Můžete začít hrát i bez jakýchkoli vědomostí. Když Vás to chytne, sami si zjistíte jak hrát lépe a bude Vás to bavit. Myslím že ale není potřeba zkoumat každý šroubek na tanku a řešit že v reálu byl jinde a tank měl lepší vlastnosti, pokud nejde o zcela zásadní věci – o tom ale níže.

I u tanků máme na výběr z několika národů, zatím ale nejsou všechny. Můžeme hrát za Američany, Němce, Rusy a nově Brity. Japonci mají zatím smůlu. Opět můžete hrát několik módy, ale zmíním jen dva hlavní. V arkádě si do bitvy můžete vzít postupně až tři tanky. Podle mě ideální možnost. Když jste lama, stejně vás rychle dostanou. Když to trošku umíte hru si víc užijete. Opět jsou v arkádě pomíchané týmy, na národ se nebere zřetel. Další velkou výhodou, hlavně pro ty co pomalu počítají, nemusíte si počítat náměr. Ukáže se Vám ukazatel.

U historických bitev je to zase trochu jinak. Základem je jeden tank, další si dokupujete za body získané v bitvě. Tedy pokud hned umřete, skončíte na prvním tanku. Pokud někoho trefíte, obsadíte bod a podobně, vezmete si do bitvy další vozidlo. Velká výhoda je, že vás protivníci nevidí a vy nevidíte je. Musíte je najít skutečně opticky. Proto můžete protivníka překvapit zezadu. V arkádě Vás protivníci většinou vidí, tady si Vás všimnout nemusí. Co je ale pro mě moc těžké je počítání náměru. Tedy o kolik víš s kanonem mířit pro zasažení vzdáleného cíle.

Samozřejmě máme tu optiku. Musíme ale znát rozměry nepřátelského tanku v milimetrech, to vydělit hodnotou odečtenou na horizontální rysce mířidel, a pak podle toho upravit náměr na vertikální rysce. To znamená, že nestíhám. Dobrý tankista se to ale naučí, ale bude trefovat tanky i na kilometr.

Pay to Win

Na internetu se množí názor, že je hra Pay To Win. Ale já si to tedy až tak úplně nemyslím. Dlouhé roky jsem jí hrál aniž bych do ní dal byť jedinou korunu. V poslední době jsem do ní ale naopak docela investoval a hraje se stále stejně. Ano, můžete si udělat radost prémiovým tankem, ale vůbec ho nepotřebujete. Placením podporujete tvůrce hry a sami si zrychlujete výzkum nových strojů. To je vše. Rozdíl je jenom v tom, že já s prémiovým účtem a tankem za zásah dostanu více bodů a peněz, mohu si rychleji vyzkoumat další tank. Ale nemohu si koupit vítězství.

Prémiové tanky nemají lepší munici, nejsou nezničitelné a nepotřebujete je k dozažení nejvyššího tieru. Ano tyto tanky mohou být o něco lepší, ale rozdíly nejsou tak velké a nebudete mít problém je porazit. Na nejvyšším tieru už navíc premiáky neexistují. Hru hraji občas s kamarádem, co jí hraje asi stejně dlouho jako já. Nikdy do ní nedal ani korunu a není s tím žádný problém. Dosahuji lepších výsledků? To fakt ne. Ve War Thunderu záleží na tom jak dobře hrajete. Za peníze se dá spousta věcí urychlit, ale je to nastavené tak, že si stejně nemůžete vše koupit. Nechali by jste ve hře naprosto neskutečné částky. A co prémiové stroje?

No, je otázka nakolik jsou lepší než obyčejné. Koupil jsem si například ruský T-44-122, který by měl být OP. Je to super tank s úžasným dělem, ale stačí aby mě někdo zahlídl, a jednou ranou mě buď zničí, nebo vyřadí z boje. Je ten tank OP? Nevím do jisté míry ano, ale o tom až níže v Russian Bias. Pokud se s ním naučíte hrát, být nenápadní, budete mít hodně killu. Ale to budete mít i s jinými tanky – pokud se takto budete chovat. Tento tank je killer, když něco pořádně trefíte rozprskne se to před očima. Ale T-44-122 nabíjí půl minuty a má slaboučký pancíř. Mám tedy hry kdy má hodně killů a taky hry kdy nemám ani jeden – někdo mě zahlídne, kejchne a můj tank se rozpadne na díly. Mám ho rád, vypadá skvěle a tak jsem si udělal radost.

A jak hospodařit nejlépe? No buď si ze zásady nic nekoupíte. Což je také legitimní způsob hraní, ale výzkum pak trvá dlouho a nepřispějete tak ani na chod a vývoj hry. Ideální je podle mě, ze začátku hrát zdarma, a pak pokud Vás hra bude skutečně bavit, na chod hry prostě přispět. Dělám to teď tak, že si koupím za cca 170 Kč 1000 zlatých orlů. Za 170 zlatých orlu si pak koupím 1 den prémia a hraji v sobotu s prémium účtem (případně jiný den, kdy nemám co jiného na práci). To Vám zrychlý postup, udělá radost a skoro neutratíte. Mělo by Vám stačit 170 Kč na měsíc a to v dnešní době není nic.

Kupovat prémiové stroje? Není potřeba, pokud se Vám nějaký opravdu líbí tak proč ne, ale nic moc od toho nečekejte. Budete s ním ještě více vydělávat, ale nutnost to není. Kupte si ho pro radost, jenom pokud chcete. Tanky jsou dražší, kolikrát za něj dáte i 800-1000 Kč a to už si hodně rozmyslíte. Kupujte si je jenom proto že si chcete udělat radost a chcete přispět na vývoj hry. Klidně ale dosáhnete pátého tieru i bez nich. Jsou jen třešničkou na dortu. Nově do hry bylo přidané „křoví“, které je hodně drahé. Ano toto je jediná věc, kde je náznak pay to win a to hlavně v realistických bitvách. To ale zatím nedokážu moc posoudit. Nakolik přídavné maskování ovlivňuje hru a hlavně jak jí bude oblivňovat v budoucnu. Zatím to ale není problém.

Russian Bias

Dalším problémem vytýkaným hře War Thunder je takzvaný Russian Bias. Tedy, že ruské stroje jsou lepší než ostatní, mají nefér výhodu a tak podobně. Výše jsem psal, že pro mě hra není Pay to win, ona je totiž trochu Russian to win. Hned to vysvětlím. War Thunder je ruská hra, a jak známe rusy, co je ruské je nejlepší a dokonalé. Samozřejmě ruské tanky nejsou nezničitelné, to určitě ne. Stejně tak neplatí, že když hrajete za rusy musíte vyhrát. To vůbec. Hra je založená na skillu hráče. Je zde ale několik podivných náhod. Na příklad tank T-34 někdy až zázračně odráží střely tanků, které by ho měli probít. Obecně mám s ruskými tanky větší štěstí a úspěchy ve hře a to samé platí i o letadlech.

Vyzkoumal jsem si například německý těžký tank Tiger. Jedu deset vteřin a rozprsknu se, dostala mě t-34-85, jaké překvapení. Tiger byl ve své době skvělý tank, velmi odolný, technicky dokonalejší než spojenecké tanky. Co ale udělá War Thunder? Dá mu vysoký battlerating. A tak jezdím spolu s Tigry II a samozřejmě i s ruskými tanky, co se mnou nemají problém (s tanky co vznikly jako reakce na Tigr I). Ruské tanky prostě nesmí být vážně ohroženy. Přitom by to bylo tak jednoduché, kdyby se battlerating ohlížel také na vyzkoumané modifikace. Pokud máte jeden tank Tigr I dostáváte se to zajímavé situace, kdy jste naopak tak trochu v nevýhodě. Většinou totiž máte Tigra a nějaké ty slabší Panzry. Bylo by skvělé pocítit výhodu tanku, kterou měl v reálu, a až později začít potkávat lepší tanky.

Že je to kvůli vyvážení hry? Ale néé. Přeci není fér postavit tank, který byl ve své době lepší než ostatní, hned a rovnou proti tankům, které vznikli až později aby byly lepší než on. Je opravdu zajímavé že všechny bugy, chybky a nedodělky jsou k prospěchu rusů. Technika se samozřejmě vyvíjela. Němci pocítili slabiny Panzrů 3 a 4 proti ruským T-34 a vyvinuli Tigra, který si T-34 dával k snídani. Rusové jak je zvykem bojovali počtem. Pak přišli vylepšené T34-85 a IS-1 a tak dále. Nepřijde mi to fér. Battlerating u rusů je nastaven tak aby své protivníky zvládali. Navíc jejich munice funguje také jinak než by měla. Mluvím ted hlavně o pojistce, která se spustí při prostupu určitou tloušťkou pancíře.

U Američanů tato pojistka funguje přesně. Pokud prostřelím pancíř 10mm a pojistka se má spustit při proražení 15mm, tak se nespustí a nevybouchne. Projektil proletí skrz a vozidlo nemusí být zničeno. U ruských tanků to neplatí, vybuchuje vždy. Nejhůře jsou na tom snad Britové, kterým munice také nefunguje, ale jaké překvapení k jejich škodě. Ale nezoufejte. Všechny národy se dají hrát. Jen s rusy je to jako by jste hráli na Easy a s ostatními národy na normal. Nejedná se o nic hrozného, ale stálého hráče to dokáže naštvat. A je to kolikrát na pomezí kdy přemýšlíte, jsou zvýhodněný, nebo ne. Samozřejmě jde o chybky ve hře, které mohou být a snad i budou opraveny. Je to sranda. Neberte War Thunder tak vážně, je to jenom hra a dá se hrát za všechny národy docela v pohodě.

Pocit z hraní

Skvělej. Prostě podobných her není mnoho, s podobnou grafikou, počtem strojů, stejnou atmosférou. Ano máme tu World of tanks, ten jsem také zkoušel ale není to ono. Plánuji mu dát ještě šanci a pak sepsat nějaké dojmy, ale War Thunder mi prostě sedl lépe a i když má určité nevýhody a nedodělky. Je to pro mě stále jedna z nejlepších her, co mou pozornost udržuje dlouhé roky. Hru doporučuji. Píšu píšu a stejně mi přijde že jsem neobsáhl ani polovinu toho co jsem chtěl napsat. Pokud by jste měli zájem udělám i několik tématických článků, zaměřených na konkrétní věci ve War Thunderu. Stejně tak bych tu občas chtěl napsat něco jako deník tankisty, kde ukážu své nové stroje, zážitky a nějaké info.