Když jsem sobotního rána objevil email s kódem pro PS4 Betu Mirror‘s Edge: Catylst byl jsem potěšen a nadšen. Ihned jsem pustil konzoli, zadal kód, stáhl hru a pustil se do hraní. Zda mé nadšení přetrvalo nebo naopak vymizelo se dozvíte v článku.
Glass – město ovládané nelítostným konglomerátem. Je to třetí největší město v Cascadii, které se podle posledního sčítání lidu chlubí skoro pěti miliony lidmi a nabízí též i mnoho památek či jiné zábavy. Skládá se celkem ze tří velkých oblastí: Anchor, Downtown a The View. Příběh začíná právě z vězení puštěnou Faith. Během pár minut však porušuje podmínku a hned i když neochotně se přidává k ‚odboji‘ vůči koglomerátu.
Konglomerát se skládá ze třinácti nejbohatších rodinných korporací, ale nejsou jedinou frakcí ve městě. Jsou další dvě. První jsou Runneři (běžci), kteří nechtějí být součástí konglomerátu a rozhodli se postavit systému. Žijí na střechách, kradou nebo dělají kurýry bohatým. Proti nim je pověřena jednotka zvaná KrugerSec, kteří je mají úkol ihned neutralizovat.
Druhou frakcí je Black November pod vedením Rebeccy Thane. Dříve vůdce protestantů, která se po listopadových nepokojích před dvaceti lety přiklonila k násilným metodám. Frakce se snaží o terorizování autorit a podnícení revoluce což je činí permanentně v hledáčku KrugerSec.
Ale jak Beta začíná tak i končí… Tedy aspoň postup v příběhu. Během pár hodin hraní jsem dosáhl dvacetiosmi procent čímž příběhová linka skončila a tedy i navštívení zbylých dvou oblastí. Hlavní mise byli několika minutovou záležitostí. Hra mi zpočátku přišla taková o ničem a když už mne to začínalo bavit tak byl konec.
Co dělalo Mirror‘s Edge tak unikátním? Ano – byl to Parkourový systém z pohledu první osoby. K tomu potřebujeme nějaké prostory pro běh. První Mirror‘s Edge bylo čistě lineární záležitostí a jediné kam se příběh zmohl byl cestou do předu. Catalyst naopak nabízí otevřené město (střechy) a mise, příběhové či vedlejší, si budeme chodit k zadavatelům. Převážně se jedná o mise typu běž tam a přines tohle, dones něco někam (většinou na čas) nebo něco ve městě krást (čipy).
Kromě těchto misí nás čekají i různé výzvy. Vzhledem k tomu, že hra má internetové statistiky tak to budou výzvy proti jiným hráčům a to jednoduše trhnout jejich časy. Mapa je jimi však přeplněná a hře to spíše škodí.
Ve městě nám může pomáhat tzv. Runner Vision což nám označuje po čem můžeme vylézt, přes co nejlépe přeskočit… prostě to co už můžeme znát z původního dílu. Jelikož už hra nemá nastavení obtížnosti tak si můžete tuto funkci v nastavení zapnout či vypnout (Off, Classic nebo Full). Už se na tom tolik nezakládá a během časové akce nebo jiných aktivitách je nutné se spíše spoléhat na svůj instinkt a improvizaci.
Hry podobného stylu mají obvykle nějaké nápovědy kam běžet, kam skočit a podobně. Třeba Uncharted má žluté římsy, různé ‚rušivé‘ prvky či nějakou stopu (směrové šipky) na zemi napovídající nám směr kam běžet (směrové šipky) a podobně. Mirror‘s Edge to má podobně – šipky, prkna, odrazové můstky a podobně. Co je zde poměrně geniální jsou černé šmouhy z podrážek jiných běžců na zdech a jakým směrem se ubírají. Ihned vám tedy dojde, že se tu dá něco dělat – buď po zdi vyběhnout nebo jí přeběhnout.
Vzhledem k tomu jak rychle je možné se k dvacetiosmi procentům ze hry dostat by se dalo vyvodit, že i příběh samotný nebude nijak dlouhý. A to je možná dobře! Stále se opakující lokace se po čase ohrávají a začínají být stereotypní.
Na druhou stranu je hratelnost parádní a během pár vteřin se vám doslova zaryje pod kůži. Jenom si nastudovat město, dávat pozor kam skočit nebo skoky z výšek vyžadující zakončení kotoulem. Je to vážně zábavné. Soubojový systém se taky dočkal vylepšení. Údery pěstmi a kopy, ale i chytré útoky z římsy během seskoku což zajistí nepřátelům rychlý Knock Out. Na střelné zbraně rovnou můžeme zapomenout a to je podle mne změna k lepšímu. To všechno ještě budeme vylepšovat za dovednostní body. Za každých 1000 Expů dostane jeden dovednostní bod, který můžeme investovat do jedné ze tří kategorií: Pohyb, boj a vybavení. Dneska už to přece není v módě naservírovat nám postavu co už všechno umí rovnou od začátku.
Nechybí zde ani možnost vytvoření svých vlastních výzev, kterým můžete nastavit vlastní čas a sledovat zda vás někdo překoná.
Ačkoliv hra běží na třetím Frostbite Enginu a že studio DICE obvykle předvádí svůj um v podobě skvěle vypadajících her – Catalystu oproti prvnímu ME chybí takový ten Wow efekt. To už je co říct na to, že se obě hry skládají především ze čtyř barev – bílá, modrá, červená a žlutá (první díl přidával i zelenou). Budovy nemusejí být ode mne ani vzdálené abych si nevšiml hnusně otexturovaných hranolů… ehm pardon – budov. Vzhled postav taky není nějak efektivní. Nejedná-li se o cutscénu tak nejpropracovanější postavou je zde Faith. Ostatní postavy tolik detailně nevypadají a někdy je během hraní možné spozorovat divnou anomálii v obličeji přátelských postav. Jiné postavy, které běžně potkáváme jako bezejmenný kompars jsou začerněné nebo vypadají jak z jiné planety. Ano – jedná se sice o Betu, ale vypadá to, že většina prvků se už tolik měnit nebude.
S optimalizací na tom hra není tak špatně. Na svém PS4 jsem nezaznamenal žádný pokles FPS či žádné větší bugy. Jediná věc, které si lze všimnout je když se odrazíte od zdi a ruce Faith začnou rotovat jak vrtule Apače (není to však pravidlem). Crash report, který je zapnutý má smůlu – hra nepadá. Beta je to slušná… běží mnohem lépe jak většina vydaných her za plnou cenu.
Mirror‘s Edge: Catalyst bylo oficiálně ohlášeno v červnu 2013 jako takový prequel/restart. Vychází už 9. června na PC, PS4 a X-Box One v anglické lokalizaci.
