Je to rok, co vyšlo Killing Floor 2 v Early Access na Steamu. To, co zde bylo přidáno popisuji důkladněji zde. V tomto článku popíšu, proč je dle mě KF2 horší hrou než byl předchůdce.
Něco o mně
Než ale začnu, chtěl bych napsat pár slov o mé osobě. Killing Floor jsem začal hrát na podzim roku 2012. Tehdy jsem tam potkal naprosto úžasné lidi, díky kterým jsem začal aktivně chodit na Steam. Do dnešního dne hraji první díl a mám tam nahráno už téměř 900 hodin. Když TWI oznámilo druhý díl a zveřejnilo trailer, byl jsem ohromen. Čím více věcí jsem se o hře dozvídal, tím větší bylo mé nadšení.
Hra vyšla v dubnu roku 2015 a já si koupil bez váhání Deluxe edici, abych TWI ukázal, jak moc je chci podpořit. Přiznávám, že jsem fanboy prvního dílu. I když dokáži uznat jeho chyby, stále je to dle mně nejlepší coop hra. Berte také v potaz, že já nijak neholduji multiplayeru a tohle je tak jediné dílo podobného typu, které mě prostě baví a nedám na něj dopustit. K dnešnímu dni mám v KF2 nahraných 75 hodin a už vůbec ho nehraji. Stejně tak mí přátelé pomalu vzdali hraní druhého dílu a vrátili se zpátky k jedničce. A tady jsou důvody, proč…
1) Změna atmosféry hry
První díl, respektive i mód, měly atmosféru béčkových hororových filmů let osmdesátých a možná i tak trochu devadesátých. Pomáhal tomu i barevný filtr. Hra vynikala tím, že jste se zde ocitli na mapě s vašimi přáteli a věděli jste, že ať už tu číhá cokoliv, musíte se s tím utkat a porazit to. Na rozdíl od série Left 4 Dead tu nelze ničemu utéct. Atmosféru dotvářel soundtrack a také taková ta špinavost a mrtvoly v nejrůznějších polohách. Kromě toho se hra mnohdy ani nebrala vážně a pomáhal tomu i amatérský dabing, různé vtipné modely nepřátel a hromada hlášek, které se časem staly kultovními.
U KF2 je vše pryč. Atmosféra se razantně změnila a nyní spíše připomíná moderní FPS hru se scifi tématikou než osmdesátkový horor. Každá mapa je perfektně vyčištěná (což je jistě proto, že tentokrát krev zůstává na zemi i stěnách), mrtvých lidí tu je pomálu a celé to působí až příliš uhlazeně a tak nějak obyčejně. Písničky jsou sice dobré, ale tak nějak postrádají kouzlo těch původních a dabing postav je možná na vyšší úrovni, ale je až příliš vážný a vtipy nejsou moc podařené. Už ani nemáte strach z nepřátel, protože v prvním díle se vám ti větší (Fleshpound nebo Scrake) objevili nečekaně za zády, zatímco tady máte hezky jejich ohlášení jakmile se respawnou někde na mapě.
2) Změna rychlosti hry
Všichni fanoušci chtěli ponechat základ hry a jen upravit grafickou stránku hry, přidat nové nepřátele, zbraně, doladit určité technické věci a to vše by jim stačilo ke spokojenosti. Bohužel tvůrci na to šli zcela jinak a přidali do hry sprint. V původní hře jste běhali rychleji jen když jste měli vytaženou nějakou sečnou zbraň, díky čemuž jste se museli dost často rozmýšlet, zda se zkusíte nepřátelům ubránit sami nebo risknete útěk, během něhož jste víceméně bezbranní.
U druhého dílu stačí držet Shift a vaše postava bude po neomezenou dobu utíkat. Díky tomuhle se samozřejmě musela změnit i celá mechanika kolem rychlosti nepřátel, protože by byl nesmysl, kdybyste jim mohli utéct a oni tak neměli šanci vás nikdy chytit. Tempo hry se tak výrazně zrychlilo. Zatímco první díl nabízel pomalejší, řekněme i odpočinkovější hratelnost, kdy se k vám nepřátelé pomalu šourali a vy si tak mohli i na chvilku odskočit nebo psát s přáteli, zde to je prostě zcela jinak a hra je dravější, ale ne nutně těžší. Nepřátelé lační po vaší smrti více a vše je dotaženo ad absurdum na vyšších obtížnostech, kde jsou o dost více rychlejší a pokud se vám daří dobře, Game Conductor se postará o to, že budou ještě o ždibíček většími běžci.
3) Nepřátelé
Dvojka nabízí dvě nové verze Clota, což je základní nepřítel v Killing Floor. U všech vašich protivníků se mi líbí, že mají nové pohyby a útoky a jejich animace vypadají parádně. Bohužel zde začíná výčet věcí, které nemám rád. Zůstaneme u Clotů. Když vás chytí, nemůžete se pohnout z místa. V prvním díle tohle bylo také, ale zde je to naprosto špatně. Nejspíš asi jako úlitba pro konzolové hráče se váš pohled přetočí právě na onoho Clota, který vás právě drží a dokonce hra za vás i sama vytáhne pistolku a namíří na něj. Vy tedy jen zmáčknete levé tlačítko myši a nebohému Clotovi ustřelíte hlavu, čímž se vymaníte z jeho nemilosrdného objetí. To, čeho jste si v prvním díle ani nevšimli a mohlo vám hodně zavařit, tu je zde sníženo z hrozby na pouhou prkotinu.
Totéž platí i o ohlášení příchodu Scrakea a Fleshpounda. V prvním díle není problém, jestliže narazíte na špatný tým, utíkat dozadu před hromadou nepřátel (mluvím z vlastní zkušenosti :D), jen abyste se otočili a tam stálo mohutné FP nebo SC a začalo vás drtit. Tolikrát se mi to stalo a vždycky jsem se lekl, div jsem nespadl ze židle. V KF2 je tohle také degradováno. Jakmile se někde na mapě objeví některý z těchto dvou nepřátel, ztiší se hudba a zazní mohutný řev. Prvek překvapení zmizel.
4) Teleportace nepřátel
A u nepřátel ještě na chvíli zůstanu. V prvním díle se nepřátelé mohli objevit kdekoliv. Prostě se spawnuli někde poblíž hráčů a poté se k vám blížili. Ano, občas vám mohli i spadnout z oblohy na hlavu, ale to se nedělo zas tak často. Pomáhalo to dojmu toho, že vychází prostě tam odněkud z dálky a jdou si pro vás. A také jste věděli, že jim můžete utéct. Pokud jste kitovali (= běželi v kruzích po mapě a postupně zástup krájeli na kousíčky), hru jste si užívali a byla i výzvou.
V druhém dílu se nepřátelé teleportují. Jak to (ne)funguje? V praxi utíkáte před nepřáteli, zavaříte dveře, protože doufáte, že je nějak na chvíli aspoň zaměstnáte, poté se ale otočíte a ti stejní nepřátelé jdou druhými dveřmi přímo k vám. Nádhera. Teleportace nepřátel je jeden z nejvíce zásadních problémů druhého dílu. Díky ní se nedá moc kitovat. A trpí i taktika, kdy prostě nemůžete nijak přechytračit nepřátele (samozřejmě pokud se nebavíme o glitchích a tak).
5) Zbraňový arzenál
Bylo by fér říct, že TWI odvedlo animaci u zbraní na výbornou. Taktéž se mi i u většiny líbí zvuky. Zbraně jsou ale bohužel dost nevyvážené a některé jsou až absurdně slabé (perk demolitionist by mohl povídat). Nejhůře je na tom medik, který má sice už konečně i nějakou palebnou sílu, ale všechny jeho zbraně vypadají jak nějaké scifi hračky. Z nějakého důvodu mi nesedí ani třeba katana, se kterou jsem nahrál kolem 600 hodin v KF1 a je mou základní výbavou. V druhém díle působí strašně slabě.
Poté mě zarazila i věc, která možná byla otravná, ale přispívala k týmové spolupráci. Díky tomu, jak jste levelovali v perku, jste měli větší slevy na zbraně určené pro něj. Proto vás třeba i někdo s menším levelem poprosil, zda byste mu nekoupili nějakou zbraň, dal vám peníze a vy jste tak s radostí udělali. To už se nekoná, protože pro každého stojí každá zbraň stejně, ať jste jakýkoliv perk i jakýkoliv level. Netvrdím, že tohle byl jeden ze základních kamenů úspěchu prvního dílu, ale bylo to něco, co dotvářelo onu parádní atmosféru.
6) Mapy
Je jich málo. A to fakt strašně málo. Navíc tempo jejich přidávání je tak pomalé, že se ani nevyplatí je hrát hned, jakmile vyjde nový update. Bohužel jejich kvalita je také diskutabilní. Jsou tu mapy, které jsou detailní, mají hromadu míst na kempování, mají různé změny atmosféry (např. Manor – můžete být v dešti na zahradě, v útrobách domu nebo v jeho sklepení, což je vlastně taková menší laboratoř…) a vypadají úžasně. No a pak tu jsou ty, které nabízí strašně moc omezený prostor, neustálé neviditelné zdi a jsou nudné a nezáživné. Klidně byste tu i usnuli nudou, kdyby tempo hry nebylo tak rychlé.
Tohle je samozřejmě věc, která se do budoucna změní. Otázkou ale zůstává, zda se zvedne i kvalita daných map nebo zůstanou jen lehce nadprůměrné. Samozřejmě vím, že první díl nabízel při vydání jen pětici map, takže jej už druhý díl překonal, ale i tak je ono číslo strašně malé na dnešní poměry.
7) Konzolovitost
Vím, že tohle slovo neexistuje, pojďme ale chvíli předpokládat, že opak je pravdou. KF2 vyjde také na Playstation 4. Samozřejmě až bude zcela hotové. To ale nutně neznamená, že hra bude mít určité prvky zjednodušené, aby si hráči ovládající pouze gamepad necítili jako ti největší noobové pod sluncem, že? Co tu tedy poukazuje na onen fakt, že tomu tak je?
O onom automatickém otočení při chycení Cloty jsem už psal výše. Dalším zjednodušením je automatické léčení přátel. V prvním díle byla detekce toho, zda jste trefili léčivou šipkou vašeho spoluhráče, celkem špatná. Mnohdy jste ho nevyléčili, i když jste mířili přesně. Ve druhém díle stačí zbraní mířit po určitou dobu na zraněného přítele a poté vystřelit a ona šipka si ho už sama najde. Tohle je věc, která je vcelku dobrá, ale chápu, že určitým lidem vadí. Léčení už tak nevyžaduje zkušenosti a um, ale stačí jen prostě zírat na někoho a pak zmáčknout jedno tlačítko. Nuda.
Dalším zjednodušením je vytažení svařovačky jen pokud jste blízko dveří. Tohle je něco, co bylo přidáno v posledním velkém updatu a je to sice drobnost, ale i tak to nechápu. Zcela jistě jde o to, předejít zmatení konzolových hráčů, kteří by omylem během boje vytáhli místo zbraně svařovačku. U prvního dílu jsme s ní blbli, poskakovali kolem, snažili se svařit nepřátele nebo své spoluhráče a byla to paráda. Zde tohle odpadá.
8) Absence taktiky
Už z dřívějších bodů lze vyčíst, že tu nejde moc uplatnit taktické uvažování. Kitovat se moc nedá, protože se nepřátelé teleportují před vás a snadno vás tak obklíčí. A kempovat? To se sice dá, ale jednak svařené dveře nevydrží věčně (a poté je už nemůžete nikdy opět svařit) a druhak si tu každý honí své vlastní triko, takže každý chce být na první příčce a to za každou cenu.
Poté se objeví i problém u větších nepřátel, kdy proti nim zatím neexistuje nemesis v percích. Tudíž se na FP nebo SC musí vrhnout celý tým a doufat, že je sundá dřív, než zemřou. Počítám s tím, že díky Sharpovi tenhle problém zmizí, ale do té doby je tahle hra nehorázný blázinec, kde každý střílí do všeho, co se jen pohne.
9) Game Conductor
Na papíře zní jeho princip možná vcelku dobře. Pokud se vám bude dařit, hra se ztíží. Pokud nebude, hra bude o něco lehčí. To, co fungovalo u Left 4 Dead 2 sem ale moc nesedí. U L4D2 byl Director, který nastavil vaši trasu k cíli. Pokud se vám dařilo, byla trasa delší a tudíž nebezpečnější. Fungovalo to, protože hra byla postavená na základu, kdy jdete z bodu A do bodu B.
Na druhou stranu Killing Floor je založené na tom, že jste vrženi na mapu, není z ní úniku a musíte zabít předem daný počet nepřátel. GC tedy každičkou sekundu kontroluje to, jak se daří vaší skupince žoldáků. Jde vám to jako po másle? Zrychlí se respawn nepřátel, zvýší se jim životy i rychlost a další statistiky. Moc vám to nejde a máte problémy i s regulérními Cloty? Nevadí, GC vám hru zlehčí. Je zcela jasné, že úpravy nejsou v desítkách procent, ale pouze jednotkách, ale i tak je to dle mě špatně.
Už z principu by hra měla být stejně obtížná pro každého. Neměla by vás trestat za to, že vám to prostě jde. TWI mohlo přidat třeba další obtížnost a ne tohle. V praxi je tak každá hra jiná. Máte dobrý tým? Budete se trápit. Máte špatný tým? Bude to pohoda. GC degraduje hru. Jaký má smysl hrát třeba obtížnost HOE, když bude pro každého jinak obtížná? Někdo se mi pochválí, že ji zdolal, ale přitom měl celou dobu problémy, takže to měl lehčí než já. Zatímco já, který tu hru umí hrát, jsem to měl nehorázně obtížné a tak tak jsem to dal. Tohle prostě není fér.
10) Mikrotransakce a PvP aneb přidávání zbytečností
Poslední položkou, která mě hodně vadí jsou mikrotransakce a PvP. Nejprve chci ale vyjasnit pár věcí, abyste pochopili můj názor na celou věc.
Mikrotransakce mi ve svém principu nevadí. Chápu, že TWI si tímhle pojistí příjem peněz, díky čemuž bude moci podporovat KF2 i další roky a přidávat tam věci zadarmo. To je v pořádku. Vadí mě ale to, že tam tuhle věc přidali už když je hra v Early Access. Je to jako plivnutí do tváře všem fanouškům, kteří si hru koupili, když vyšla. Já je chtěl podpořit, koupil jsem si Deluxe edici a teď tam přidají tohle? Nemohli aspoň počkat? Vypadá to prostě ne moc dobře. A také mě vadí ten princip těch mikrotransakcí. Jsem člověk, který má rád kompletní hru. Proto si dost často kupuji všechna DLC do hry, jakmile je kompletní nebo nějakou tu GOTY edici. Abych prostě měl všechno. Ale tady co? Mám se zúčastnit hazardu s trapnými USB a klíči a kdo ví, co ještě, kdy ani nevím, co dostanu? Díky, ale ne. Svých peněz si vážím a tohle nehodlám podporovat. Pokud by ale vydali časem DLC, kde by byly ony skiny, tak je klidně koupím, abych TWI podpořil.
A pak tu je PvP. Na tomhle módu mi vadí jen jedna jediná věc – nikdo ho nechtěl. Dobře, můžete namítnout, že tu byli jedinci, kteří ho chtěli, ale pokud mě paměť neklame, tak TWI před vydáním hry (a dokonce i po jejím vydání) neustále hlásalo, že chce, aby bylo PvE dokončeno a až poté se začne zaobírat dalšími aspekty hry. Já chtěl coop hru a teď tam přidají tohle? A ještě budou mluvit o tom, že to nijak neprodlouží vývoj? Zcela logicky ale prodlouží, protože se tvůrci budou muset zaobírat jak PvE, tak i PvP a dokonce i těmi pitomými skiny.
Závěr
To je tak vše. Chtěl jsem ještě zmínit i komunitu, která mi přijde o dost horší, než u prvního dílu, ale tohle téma radši nebudu rozpitvávat. KF2 mě tedy zatím hodně zklamalo. Chtěl jsem jen lehce upravenou verzi prvního dílu a dostal jsem něco, co s ním má společných jen pár poznávacích znaků, ale jiné aspekty zahazuje a pohřbívá hluboko pod zemí. A je to škoda. Snad se Tripwire vzpamatuje a uvědomí si, co dělalo první díl tak parádním a proč ho ještě i teď, téměř sedm let od vydání, hraje kolem 1500 lidí.
A co vy? Jak jste na tom? Líbí se vám více první nebo druhý díl?
