Víte jak se při vašem hraní můžou bavit i vaše stávající/případné/budoucí manželky a partnerky? Jestli ne, tak čtěte dále. Tento článek se navíc skvěle hodí do dnešních dní, protože souvisí s herní sérií, jejíž nový díl zrovna doputoval na pulty obchodů.
VAROVÁNÍ MINISTERSTVA KLIDNÉHO HRANÍ: Tento článek neslouží jako návod! V zájmu vlastního zdraví a bezkonfliktního soužití, nedávejte číst partnerkám/partnerům, obývající s vámi trvale společnou domácnost!
Za jakékoli následky nebere autor článku a Zing.cz jakoukoli zodpovědnost. Soudní vymáhání náhrady škod, finanční náhrady za případnou pracovní neschopnost nebo za soudní výlohy, je nepřípustné!
Ženy jsou plémě přizpůsobivé, vychytralé a záškodnické. Což vám asi potvrdí 11 z 10 ženatých mužů a nepřími, mimo záběr kamery, taky většina žen. Já jsem tuto skutečnost bohužel zjistil i při hraní počítačových her. V dobách, kdy jsme se ženou byli mladí, krásní, inteligentní, naivní a střeva mého kompu obývaly ještě celerony, jsem byl s hraním her striktně vykázán do ložnice. Nevadilo mi to, na jednu stranu to byla paráda, protože mne nerušila televize a taky mne nerušila ani manželka. Tedy aspoň ze začátku.
Tahdy v roce 2004 vyšel douho očekávaný DOOM 3. Dokonce mám pocit, že vyšel v nějaký pekelný den pátek třináctého (ale ruku za to do mechaniky nedám). PR kecům jsem tehdy ještě naivně podléhal a tak aura kolem téhle věci byla náležitě temná a strašidelná. Navíc moje duše vcelku pozitivně vnímá jakékoli horory a tak jsem Dooma doma v domě rozehrál v noci a se sluchátky na uších. Atmosféra je atmosféra. Sice jsem vypadal jako Otík z filmu Vesničko má středisková, ale izolace od okolí byla důležitá a dokonalá. Můj stařičký kompík měl sice s plynulým chodem třetího Doomu trochu problémy, ale dovoloval mi aspoň užít si plnohodnotné tmy, jakou jsme do té doby ještě v žádné hře pořádně neviděli (ono taky vidět tmu jde dost blbě). Ale hlavně to byl DOOM! Dvojku jsem tehdy dokázal proběhnout s prstem v nose a jedničku jsem dával se dvěmi prsty v nose a jedním v ***** (V uchu! To je to slovo co jsem měl na mysli.).
A tady na scénu a do příběhu vstupuje má, tehdy už právoplatná, choť. Sem tam si totiž pro něco zašla do ložnice a patrně zjistila, že ji při tom vlastně vůbec nevnímám a tak se prostě rozhodla pobavit na můj účet. Plížím se tak jednou v noci po Alpha Labs v sekci 2. Mars City se už tou dobou změnilo z pěkného místa pro život na krásnou lokalitu převážně pro neživé a já si všechny temné kouty krásně osvětloval baterkou (užívám si detailů), nervy trošku v kýblu, oči přilepené na obrazovce (u krku bryndáček). Prostě slast.
Kdybych ale tehdy věděl, že největší šok přijde zezadu jako správně naskriptovaný imp, asi bych si líp hlídal hlavně záda. Plížím se tedy labinou, nervy jak špagáty, najednou vyskočilo z poza rohu pár hell knechtů, zazadu přiletěly firebally od impů, začínám střídavě střílet a umírat a najednou tma! Ale opravdová hmatatelná TMA a ještě mne něco zašimralo na obličeji. No myš letěla do kouta, kláveska málem rozbila monitor a já se skoro poch*** (počůral!).
Má žena si totiž náhodou šla zase pro něco do ložnice, když zjistila že ji zase neslyším, tak ji nenapadlo nic jiného, než mi zakrýt rukama oči. Následoval totální záchvat smíchu, který ji vyřadil asi na půl hodiny a u mne ji za to vynesl 3 dny naštvaného mlčení.
Ale co byste dále čekali od vysokoškolsky vzdělaného člověka? Že se pobaví a bude klid? Ani náhodou. Naopak začala vymýšlet další druhy lekaček a nedovede si ani představit, jak dokáže vylekat prudké zabouchnutí dveří, když to fakt nečekáte (vyřešeno koupením dvěří nových). Nebo chytnutí za nos, za ucho, nečekané sundání sluchátek. Prostě možností je nepřeberné množství.
Ale zakrývání očí se tak zalíbilo, že se na pořad dne dostalo ještě při hraní jiné hry. Tím byl prvním FlatOutu, kdy mi žena dokázala s pravidelnou přesností tento svůj zlozvyk implementovat v poslední zatáčce před cílovou rovinkou. Myslím si, že bych ji tehdy i zabil, tak by mne jakýkoli soud osvobodil a uznal za nevinného.
Uběhlo pár let a doma se objevila potvůrka podobného ražení. Naše prďka se chytla záškodničení už od mala, což dělá každé mrně, dokud nenastavíte mantinely. Někdy se prostě stávalo, že prcek šla po obedě spát a já si sedl ke kompu. To si tak hrajete, všude klid a najednou černá obrazovka. Uáááá! Žádná modrá smrt, ale rovnou černá? Pak zase obrazovka naskočila a letmý pohled na bednu prozradil, že právě došlo k tvrdému restartu kompu. Ona totiž tehdy mému Cooler Masteru poblikávala kontrolka práce disku krásně modře a bohužel měla ještě jednu funkci. A to restart.
Prďolka když se začala plazit po čtyřech, získala hned ze startu nějaký silent skill a prostě se přišourala až k bedně a prstíkem dokázala dloubat. Naštěstí toho dost brzo nechala a já se s hraním přesunul do pozdních hodin. Dneska už tohle řešit nemusíme a společně se občas vrhneme na Wonderbook a Wolking with Dinosaur nebo si malá půjčí Vitu a stráví si svůj hodinový screen time u nějaké blbůstky.
Jak to máte doma vy? Taky máte partnera, manželku, matku, otce, či jiného domácího mazlíčka, který vám dokáže osolit, opepřit nebo úplně zničit hraní?
Příště: Pěkně děkuji za dárek!
