Nemusím doufám nikomu z vás vykládat, jaké to je, těšit se na nějaký nový titul, třeba na další díl zavedené série. Každým dnem sledovat nové screeny, nová videa, číst nová preview. To prostě zná každý!
Existují dokonce hry, o kterých opravdu hltáte každé napsané slovíčko, každé kraťoulilinečné videíčko, kažďičký zveřejněný pixlíčíček (To už trochu přeháním, nahodím zpět adult režim řeči). V tomto období vyšlo, vychází, výjde (nehodící se škrtněte) hodně fajn věcí, kterých se moje duše nemohla dočkat. Před pár lety to dokonce byl titul, na který jsem čekal dokonce, ano nebojím se to říct, celé roky. Come get some!
Ale jak už to bývá, z příčin různých nakonec nevyjde vše tak, jak si ježek přeje. Někdy za to můžou okolnosti, které neovlivním, někdy moje vrozená neschopnost hospodařit s penězi (Chvalme pána za mou choť! Halelujá!) a někdy jen prostě špatné datum vydání či má dcera. Ta má přednost přede vším a ostatní potřeby se před ní hroutí jako domečky z karet. Chuck Norris hadra pánové a dámy! Ten dává přes hubu jen fyzickým cílům, ale dcerka kolikrát i těm vysněným.
Jedním z těch mých vysněných „must have“ titulů byl před několika roky i třetí Fable. Jedničku mám na kompu prolezlou asi 4x detailně a několikrát jsem ji proběhl jen tak, že už ani nevím kolikrát. Vydáním dvojky pouze na konzolích jsem dostal pěkný políček herním mediem, ale trojka se vrátila i na tehdy milované PCčko. Sice zase s opožděním, ale vrátila! Předobjednávku jsem měl udělanou už několik měsíců dopředu a ani nevíte, jak moc jsem se těšil lidičky! A myslíte si, že jsem si ji nakonec koupil? Ani náhodou!
Další věcí jbyl třeba Portal. Já měl HL univerzum vždycky rád. Sice příchodem dvojky mé nadšení mírně opadlo, epizody jsem dokonce poprvé hrál až někdy v roce 2009, ale první Portal jsem si fakt užíval. Dokonce jsem překvapil sám sebe, jak moc. Já přece mám rád FPSky, frenetické akce, svou dceru, zase FPSky, brutální RTS, svou dceru, FPSky, FPSky a… už jsem říkal že taky svou dceru? Ale tenhle logický rychlík? No kupodivu to funguje jak má a mě to fakt dostalo. Dvojku jsem chtěl koupit hned v den vyjití. A myslíte si, že se tak opravdu stalo? Ani náhodou!
Co tu máme dále? Jaké gamesy? Jaké tituly na které se pořád těším? Naši prďolku, prďku, zlatíčko. Já vím, ta je tady pořád, ale o té to dneska není. Nebo vlastně o ní je to pokaždé a každý den.
Tak co třeba F3AR? První díl mě neskutečně šokoval, datadisky to příjemné utrpení prodloužily. Prostě upálit všechny, co tvrdí že F.E.A.R. je jen šedý koridor bez nápadu a časem bezduchá nuda! Ani náhodou! Druhý F.E.A.R. sice nenabídl až takové změny, jaké bych chtěl, ale i tak měl solidní hratelnost, ještě solidnější porci krve a trochu i toho „fíru“, ale opět mě dokázal přikovat k monitoru, klavíru a kryse, vytrhnout z průměrnosti dne a urvat dceři. Takže co s třetím dílem? Rozhodoval jsem se jestli si hru předobjednáme nebo si ji vyžebrám na recenzi. No ono to bylo celkem jedno, prostě jsem ji chtěl mít doma! A myslíte si, že jsme ji měl? Ani náhodou! Koupil jsme si ji až někdy za rok ve Steam slevě.
A co takový Planet Horse? Kdo by ho z nás neměl ve wishlistu na Top Ten pozici? (Ne, tohle už je fakt sranda.)
Do dalšího výčtu spadal třeba Warhammer 40k: Dawn of War 2 – Retribution (A teď již nově oznámený další W40K!). Prostě nádhera, mám všechny W40K, tenhle bude taky! Crysis 2! Paráda! Jednička mě sice bavila až po čtvrtém rozehrání a tu správnou akci jsme dostali až v datadisku Warhead. Jo ten Warhead byla přece jízda! Bulletstorm, New Vegas! Všechno bude! A co myslíte? Co z toho mám doma? Některé jsem dodnes nekoupil a asi už nikdy nekoupím.
Doma má totiž tu naši Prďolku. Ono s blížícím se datem vyjití přichází určitý druh sebepoznání. Ty hry se budou hrát stejně dobře i za měsíc, za dva. Nebo dokonce za půlrok, za rok i dva a já nejsem člověk, který musí mít „must have“ tituly hned. Klidně si počkám jakkoli dlouho a navíc je teď v kurzu série Monster High nebo Zootropolis, takže se místo záchrany Albionu se raději vydám do vedlejšího pokoje a vydáme se s dcerou zachránit ghůlmošky a místo koupení nové AAA hry (Ano, DOOM stále není součástí mé sbírky.), koupíme novou panenku, protože jet na dovolenou bez nové Toralei prostě nejde. Knížky s Monster High, trička, povlečení s lebkama (nebo s mimoněma), pyžamo MH, všechno je třeba na týdenní výlet a auto přece nemluví, nestěžuje si a uveze všechno.
Takže místo DOOMu nové boty a sukně Monster High, místo Caliguly na Vitu nová outdoorová bunda, velikost dětská č.140. Místo času stráveného se Zaklínačem, čas strávený s panenkama a vymýšlením příběhů. A víte co? Vůbec ničeho nelituju a naopak mám ještě radost. Ale abych nebyl jen tak antiherní, tak Albert (můj komp) dostal nedávno novou klávesku, nové repro a nový rychlejší disk.
Co vy? Nechali jste si nějakou hru nakonec ujít? Nemyslím kvůli nedostatku peněz, ale prostě z důvodu, že přestala být prioritou?