Některé literární postavy detektivů známé z detektivek, románů, povídek a filmů
Co si představíme pod pojmem detektiv?
Detektiv je šikovný, všemi mastmi mazaný, chlapík s mimořádným pozorovacím talentem a bystrým úsudkem. Ničeho se nebojí a jde za svým cílem, tedy pronásleduje pachatele přes všechny překážky a bez ohledu na čas, který je na to potřeba obětovat.
Po dopadení mu téměř vždy vítězně řekne: „Jste zatčen. Cokoliv od této chvíle řeknete bude použito proti vám…“
Trochu z historie tohoto zajímavého povolání
Slovo detektiv je původem z latinského slovesa detegere, což znamená odkrývat, odhalovat, a nebo pátrat.
První detektivové, sice v trochu jiné podobě než je známe dnes, se objevili už poměrně dávno v 17. století ve Francii, za časů mušketýrů. Za jejich duchovního vůdce, či zakladatele se považuje kardinál Richelieu(vl. jménem Armand Jean du Plessis, vévoda de Richelieu 9. 9. 1585 – 4.12. 1642).
Tehdy se jejich služeb užívalo hlavně v mocenském boji proti politickým odpůrcům a až v druhé řadě proti zločincům a pachatelům závažných trestných činů. Jejich obliba u prostého obyvatelstva byla tedy hodně nízká.
Detektivové, nebo se jim také říkalo policejní agenti na rozdíl od svých dnešních kolegů nechodili v uniformě, ale nosili běžné civilní oblečení. Často používali v rámci utajení i různých převleků. Jako žebrák, nádeník či vysloužilý voják, mohli lépe proniknou mezi obyčejný lid, a nebo přímo do zločineckého podsvětí. Pokud to situace vyžadovala, už tehdy se prokazovali policejním odznakem či úředním povolením (mělo pečeť) pro svoji činnost.
Už tehdy brali za svoji práci roční žold a ve stáří jim byla za služby státu přiznána renta (důchod). Nutno poznamenat, že se tehdy lidé moc vysokého věku nedožívali. Navíc práce detektiva-agenta byla velice nebezpečná. Pokud byli lidmi tito odvážní muži odhaleni byli často nemilosrdně lynčováni (dostali výprask). V horších případech pak končili pohozeni pro výstrahu jiným, v úzkých uličkách tehdejší Paříže s proříznutým hrdlem, a nebo na dně řeky Seiny.
Postupně se povolání detektiva rozšířilo do ostatních evropských států a v 19, století i do zámoří, hlavně do Spojených států. Tam dokonce kolem roku 1850 vznikla jedna z tehdy největších detektivních agentur na světě tzv. Pinkerton National Detective Agency. Tu založil, jak název napovídá Allan J. Pinkerton(1819-1884) a jejich znakem byl obrázek otevřeného oka doplněný navíc i výstižným sloganem „We Never Sleep“ (Nikdy nespíme). Podle něj se časem detektivům začalo lidově říkat „soukromé očko“.
Povolání detektiv se zanedlouho objevilo i v literatuře. Časem se z něj stal velice oblíbený žánr – detektivka. Tak si o těch nejslavnějších detektivech co zrodila lidská fantazie nyní něco povíme.
Slavní románoví detektivové
Sherlock Holmes je bezesporu nejznámější literární postava soukromého detektiva všech dob. Jeho literárním otcem je anglický lékař a literát Sir Arthur Conan Doyle (22.5. 1859 – 7.7. 1930).
Sherlock Holmes se objevil celkem ve čtyřech románech a šestapadesáti povídkách. Celý svět zná nejen jeho, ale i jeho dýmku a hru na housle. Samozřejmě nesmím zapomenout na nerozlučného přítele doktoraJohna Watsonna. Slavný je i údajný byt na Baker Street, kde je pro všechny fanoušky slavného detektiva dnes vybudováno muzeum.
Postava Sherlocka Holmese se objevila i v dílech jiných literárních autorů, mnohokrát byly jeho příběhy zfilmovány např. Pes baskervillský, objevily se i na prknech divadel, v rozhlase, v televizi a dokonce se staly i námětem počítačových her.
Sherlock Holmes ale nebyl prvním literárním detektivem. Ten úplně první se jmenoval C. August Dupen a zrodil se už mnohem dříve na stránkách jedné z povídek amerického spisovatele a fantasty Artura Edgara Poea (19. 1. 1809 – 7. 11. 1849). Samotný Poe se tehdy nechal inspirovat jednou povídkou od už tehdy slavného spisovatele, Charlese Dickense. Ztropil tím tehdy docela slušný skandál, ale později napsal Poe celou řadu povídek s detektivem Dupenem. Ten případy řešil mimořádně skvělým úsudkem a bystrým pozorováním na místě činu.
Dalším neméně zajímavým detektivem co se objevil na stránkách románů, či povídek byl otec Brawn, povoláním kněz, proto ten otec před jménem.
Tuto postavu vytvořil anglický spisovatel G. K. Chesteron (29. 5.1874 – 14.6.1936).
Otec Brawn má svého nerozlučného pomocníka a tím je napravený kriminálník Flambeaua. Ten mu samozřejmě prokáže mnohokrát cenné služby, neboť je jak se říká od fochu a nějaké ty fígle zločinců mu nebyly rozhodně cizí.
Dalším známým detektivem je lupič-gentleman Arsén Lupin, tomu vdechl život francouzský spisovatelMaurice Leblanc (11.11.1864 – 06.11.1941). Ten vzal tvorbu své postavy neobvykle z druhé strany zákona, což mu přineslo nebývalý úspěch u čtenářů. Postava Arséna Lupina tak trochu vybočuje ze žánru čistého detektiva. V podstatě je to stále lupič, který případy řeší v jakémsi „jménu spravedlnosti“.
John Rusell Coryell (1851-1924) od roku 1886 psal příběhy „nejslavnějšího amerického detektiva“ Nicka Cartera. Ten se stal brzy miláčkem čtenářů pro svůj nevšední šarm při řešení případů. Je zajímavé, že po Coryellovi smrti pokračovali v psaní příběhů tohoto detektiva ještě dva spisovatelé. Byli to Thomas C. Harbaugh a Frederick van Rensselaer Dey (1861-1922).
U nás se postava Nicka Cartera objevila ve filmu režiséra Oldřicha Lipského Adéla ještě nevečeřela(1977). Kde ho nezapomenutelně zahrál herec Michal Dočolomanský (25.03.1942 – 26.08.2008).
Později na tradici detektiva Nicka Cartera navázali León Clifton a Tom Shark. Společně tak utvořili trojici hrdinů šesťákových (převážně brakových ) románů. Nu budiž jim dnes země lehká.
Z jiného soudku byl hrdina amerického autora detektivek Raymonda Chandlera (23.7.1888 – 26. 3. 1959)Phil Marlow. Toto „soukromé očko“ proslulo nejen mnoha drsnými hláškami, ale i zajímavými případy, jenž řešil způsobem sobě vlastním. Někdy i dost tvrdým. Jak by ne, jeho literární otec patří mezi zakladateletzv. Americké drsné školy. Nevšedně čtivě psaným románům a povídkám to přineslo obrovskou oblibu u čtenářů, a tak nebylo divu, že se za nedlouho dostaly díky filmařům na plátna kin a později i obrazovky televizí. Mezi stále populární patří např. Hluboký spánek (1939), Sbohem buď, lásko má (1940), a neboSestřička (1949).
Jedním u nás z neznámějších detektivů je komisař Maigret od Belgičana Georgese Simenona (13.2 1903- 4.9.1989). Byl to nesmírně plodný autor a samotný hrdina Maigret se objevil ve většině z jeho románů, a to z celkového počtu kolem 200! Tento literární hrdina se zaryl hluboko i do srdcí diváků televize a to díky francouzskému herci Jeanu Gabinovi (17. 5 1904 – 15. 11. 1976).
Posledním literárním detektivem je tu jediný zástupce detektiva v sukni slečna Marplová od anglické spisovatelky Agathy Christie (15.9.1890 -2.1.1976). Ta vytvořila rovnou dvě známé románové postavy detektivů. Tím druhým je Hercule Poirot, detektiv původem z Belgie žijící v Anglii. Také tyto postavy a jejich případy byly mnohokrát zfilmovány a to nejen ve filmech (Vražda v Orient-expresu, Smrt na Nilu) ale i populárních televizních seriálech.
A jeden policejní rada na konec
Ještě zde připomenu sice ne úplně klasického detektiva, ale tak nějak do výčtu literárních postav patří. Je jím nezapomenutelný policejní rada Vacátko z televizního seriálu Hříšní lidé města pražského, režiséra Jiřího Sequense (23.4. 1922 – 21.1. 2008). Do jehož role se vžil neméně slavný český vynikající herecJaroslav Marvan (11.12.1901- 21.5.1974).
Seriál a čtyři filmy (Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Vražda v hotelu Excelsior a Smrt černého krále ) byli natočeny na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Jejich jádro tvoří povídky Jiřího Marka (30.5. 1914-10.12.1994) a zavedou čtenáře, potažmo diváky i do pražského zločineckého podsvětí (tzv.galerky) z třicátých let.
Samozřejmě by se našlo mnohem více literárních detektivů a zajímavých postav,
ale tohle byl jen úzký výběr.
Zdroj: různé internetové stránky, knížky a filmy