Ach, ano, je tu konečně poslední část o mých nezapomenutelných okamžicích. Jako obvykle tu bude pár hudebních čísel, a konečně přijde i Geralt, který tu samozřejmě nesměl chybět.

21. Return to Castle Wolfenstein – bububu

Vím, že jsem psal, že z jedné herní série bude pouze jeden moment. Jenže u této hry prostě musím udělat výjimku. Nejlepší díl série Wolfenstein jsem hrál, když jsem byl malý a bavilo mě to. Jenže pak se dostanete ke kobkám a nacisty nahradí kostry a podobná havěť. Přiznám se, že jsem se tenkrát strašně bál.

Někteří nepřátelé totiž měli extrémní výdrž a ještě ty zvuky a neméně strašidelné kulisy. Nejhorší bylo, když jste utíkali chodbou a najednou se propadli dolů a tam byla mlha a znenadání na vás začali nabíhat nepřátelé. Nedávno jsem si tuhle pecku opět zahrál a s klidným svědomím můžu říct, že se stále bojím…

22. Her Story – umíte hrát na kytaru?

Její příběh byl opravdu zajímavý. Unikátní vyprávění příběhu, které řídí právě hráč se mi líbilo a mám i tady na Zingu recenzi.

Ze všech těch videí se mi nejvíce líbilo to, kde hlavní postava zpívala jednu baladu. Nejen, že jí to šlo nádherně (protože ona sama je zpěvačkou v kapele), ale ten text byl opravdu děsivý. Malou perličkou na závěr je i fakt, že po zhlédnutí daného videa dostanete achievement.

23. Far Cry 3: Blood Dragon – hláškující drak

Z herní série Far Cry mě bavil jen první díl a Blood Dragon. Druhý jmenovaný byl opravdu šílenou jízdou a poctou osmdesátkovým filmům a mě se prostě líbil. A to opravdu moc.

Celá hra byla šílená a parádně ujetá, ale až samotný konec tomu nasadil korunu. Už začátek konce, kdy dostanete do rukou ultimátní zbraň, se kterou vše zabíjíte extrémně rychle a účinně, je výborný. Jenže pak se dostanete do místnosti, kde je drak a ten vám nabídne své služby…

Jen dodám, že prostě NIKDO nemůže odolat hlášce, kterou onen drak pronese: „And I shoot lasers out of my fucking eyes.“ Ano, ano, je to úžasná hra.

Část s drakem začíná až od jedné minuty.

24. Shadow Warrior – láska na první pohled

Začátek hry Shadow Warrior (z roku 2014) je zajímavý. Setkáte se tu s démonem Hojim. Tím se necháte posednout, abyste si zachránili život a od té doby je vaším společníkem a snaží se vám pomoct.

Samozřejmě, že jak hlavní postava, tak i Hoji neberou moc věcí vážně a ze všeho si utahují. Skvěle to ukazuje už začátek jejich společné cesty, kdy Lo Wang nastoupí do svého auta a zeptá se Hojiho na jméno. Ten mu řekne, že jej nikdo nedokáže vyslovit, ale když se mu to povede, dokáže, že je vyvolený. Ano, i démoni mají smysl pro humor. A pro mě tohle byla láska na první pohled.

Scéna začíná od 3:12.

25. The Darkness 2 – nezatančíme si?

A když už jsem nakousl tu lásku… Herní série Darkness to nikdy neměla jednoduché, o to více ale musím vyzdvihnout kvality druhého dílu. Hlavní hrdina se stále ještě nevzpamatoval ze smrti své přítelkyně, navíc mu jde po krku hlavní záporák, a tak musí náš hrdina povolat staré zlo, aby jej zachránilo.

Kromě toho tu hlavní postava, váš svěřenec, trpí halucinacemi. A teď nemám na mysli ony části v blázinci (které jsou taktéž výborné), ale spíše ty kratší vidiny. Zde mě nejvíce uchvátila scéna v baru, kde narazíte na svou lásku a jdete si s ní zatančit. Dokonce dostanete i možnost ji políbit. Romantik ve mě jásal, bohužel brzy se vše vrátí zpět do normálu – tedy k horšímu.

26. Jazzpunk – cesta střevy

Je mi líto, že to musím přiznat, ale tahle šílenost se mi totálně vykouřila z hlavy. Je to vážně smutné, protože to byla unikátní hra a nabízela zážitek, jaký by se dal přirovnat… no, ani nevím k čemu.

Pamatuji se jen na konec, který byl snad nejšílenější část a to už je co říct. Tedy konec, spíše titulky. Po závěrečném zdolání bosse (což bylo taktéž originální) se dostanete do střev jedné postavy a zde chodíte. Jdete neustále dopředu a na vás vyskakují titulky se jmény tvůrců hry.To byla fakt parádní tečka za tím celým dobrodružstvím.

Omlouvám se za komentář u videa, ale bohužel jsem nemohl najít žádné bez mluveného projevu.

27. Deadpool – bota

Říkejte si co chcete, ale mě se tahle hra líbila. Ani tak ne kvůli repetetivní hratelnosti a stylu soubojů (které jsou navíc na nejtěžší obtížnost extrémně nevyvážené), ale hlavně díky humoru. Toho tu bylo požehnaně a já se u tohohle opravdu hodně nasmál.

Vtipných situací tu je tak moc, že je opravdu těžké vybrat jen jeden jediný okamžik. Možná máte rádi fackování Wolferina, možná máte radši část s fanynkami Deadpoola, mě ale vždy dostane část s botou. Přesněji řečeno robotickou botou, která zpočátku vypadá extrémně luxusně na zabíjení nepřátel, jenže brzy přijdete na to, že ani samotný boží Deadpool nad ní nemá kontrolu…

28. Call of Duty – náboje nebo zbraň

Ano, i série Call of Duty má několik památných momentů. Místo druhého nebo čtvrtého dílu jsem vybral hned ten první.

Začátek ruské kampaně byl drsný. V lodi se dopravíte na místo boje, doběhnete ke stanovišti a zde… vyfasujete náboje. Musíte čekat, až padne některý z vašich spolubojovníků a vzít mu zbraň. Do té doby se můžete pouze krčit a doufat, že vás nezasáhnou…

Hra začíná od 1:09.

29. Spec Ops: The Line – Deep Purple

Spec Ops je hra, kterou mnozí podceňují a já patřil mezi ně. Zaujala mě až na potřetí a od jejího prvního dohrání ji všude doporučuji. Kromě několika naprosto parádních scén, je tu i jedna, která se mi líbila a jelikož nevyzradí nic z příběhu, rozhodl jsem se ji sem dát (věřím, že někteří budou ignorovat onu informaci o spoilerech a pokud jste tenhle klenot nehráli, tak to opravdu napravte – začátek je nudnější, ale pak se to po hodince rozjede).

Při jedné z přestřelek zde začne hrát písnička Hush od Deep Purple a tenhle okamžik si prostě nejde nezamilovat. Hudba je to taková veselejší, díky čemuž moc nepasuje ke střílení nepřátel, ale tohle budete prostě ignorovat. Samozřejmě mi je jasné, že tenhle okamžik je dost objektivní, protože já mám rád onu skupinu.

30. Zaklínač 3 – všichni spolu

Zaklínač 3 je bezesporu jedna z nejlepších her za několik posledních let. Někteří si stěžují na hromadu bugů, jenže já sám narazil jen na pár a navíc je nutné s tímhle počítat, vzhledem k velikosti hry. Paradoxně to je samotný hlavní příběh, který hru sráží. Už jsem to psal kdysi dávno, ale první dva akty jen hledáte Ciri. Vše změnil až konec druhého aktu, který je naprosto úžasný…

Dlouho jsem se rozmýšlel, který okamžik sem dát, protože Zaklínač 3 jich má opravdu nespočet. Epilog, objevení Ciri, různé vtipné nebo smutné úkoly a momenty. Nakonec ale vyhrál souboj s Divokým honem. Celou hru jste se na tenhle okamžik připravovali. Shromažďovali jste spojence a všechny posílali do Kaer Morhen na onu velkolepou bitvu.

Málem mi ukápla i slza, když jsem viděl všechny důležitější postavy pohromadě (hlavně Letho byl úžasný) bojovat o svůj holý život a nedopustit, aby se Ciri dostala do rukou Divokému honu. No a pak samozřejmě přišel závěr boje, při kterém zemřela jedna z postav a vám zbyly jen oči pro pláč.

Závěr

A to je konec mé třídilné série o zajímavých okamžicích z her. Samozřejmě jsem zapomněl na spoustu dalších, ale s tím se nedá nic dělat. V budoucnosti se třeba vrhnu na nejlepší zakončení her (zatím mě napadají nejsmutnější, protože těch jsem zažil fakt hodně). Děkuji všem za přečtení, ohodnocení nebo komentář a snad se potkáme i u dalšího mého článku.