Hry hraji už přes patnáct let a za tu dobu jsem viděl, jak se postupně herní průmysl měnil. Nutno říct, že k horšímu. Vydavatelé na nás, své zákazníky, zkoušeli různé praktiky. Snažili se co nejvíce vydělat a nejhorší je, že někteří lidé to brali stylem „mě se to netýká, tak mi to nevadí“. A díky tomu jsme se dostali tam, kde teď jsme.
Pár posledních dní jsem tedy přemýšlel nad tímhle tématem a rozhodl se o tom napsat nějaký ten článek nebo dva. Je jasné, že tohle vše je jen a pouze můj názor, tudíž očekávám, že v určitých bodech se budu s lidmi rozcházet.
Než vyjde samotná hra, započne proces, který má lidi přesvědčit ke koupi. Bohužel ne všechny postupy jsou dle mě k dobru a paradoxně mě spíše odrazují, než abych díky nim natěšeně vyhlížel onen produkt.
1) E3 záběry ze speciálního dema
Je to právě největší herní výstava E3, kde vidíme hromadu pecek a jsou tam dokonce i její hratelné ukázky. Jenže mnozí lidé si neuvědomují, že ony části hry někdy nejsou tak části hry. Někteří vývojáři prostě vytvoří demo, kde si pohrají s detaily, vyšperkují ho na maximum a poté jej předhodí novinářům a ti tleskají a radují se, že přesně tohle je budoucnost her. Nejznámější případ je bezesporu Watch Dogs od Ubisoftu. Samozřejmě, že vývojáři neřeknou, že je to jen ukázka toho, jak by hra MOHLA vypadat a ne, jak BUDE vypadat.
Tohle mě štvalo třeba i u výborného Bioshock Infinite. Když bylo prezentováno demo, bylo to úžasné. Pouštěl jsem si ho několikrát a vždycky nad ním žasnul. Po několika letech však vyšla výsledná hra a ona hratelná část tam vůbec nebyla!
A když už jsem u toho Watch Dogs a Bioshocku, je tu další věc, která mě na tom štvala. A tou je extrémně brzké vydání oné ukázky. Víte,obecně si myslím (a nejspíš o tom prohodím pár vět v pokračování tohohle článku), že by se o projektech mělo začít mluvit, až pár měsíců předtím, než vyjdou. Krásným příkladem je Fallout 4. Hru oznámili a vyšla za pár měsíců. Nebyl žádný odklad. Zatímco třeba takové Watch Dogs vyšlo až po více jak dvou letech od oznámení. A za těch 24 měsíců se herní trh změnil a změnila se i samotná hra.
2) Lživé info
Tohle je věc, která souvisí s prvním bodem. Za poslední dobu si samozřejmě každý vybaví titul, jenž někteří označovali jako hru desetiletí a pomalu ji uctívali jako herního boha. No Man`s Sky byl prostě průser a to z toho důvodu, že tvůrci toho naslibovali moc. Místo toho, aby mluvili o věcech, které v té hře jsou, se rozhodli, že budou mluvit o věcech, které tam chtějí mít. Nebo prostě sprostě lhali všem. Ať tak či onak, tohle se prostě nedělá a od takových tvůrců žádný rozumný člověk už nikdy nic nekoupí.
Samozřejmě si nedělám iluze a vím, že většina studií nebo vydavatelů lže o svých produktech. Někteří více, někteří méně, ale stále to tu je a bude. Třeba i takové CD Projekt RED lhalo před vydáním třetího Zaklínače. Jenže u téhle hry se to promíjí, jelikož výsledný produkt byl opravdu kvalitní. Nezbývá tedy, než všchny informace brát s nadhledem a nevěřit ničemu, dokud to neuvidíte na vlastní oči.
3) Reklama
A opět ten Ubisoft. I když nemám tuhle společnost moc v lásce, nedělám tohle schválně. Prostě je to tak, že Ubisoft je mnohdy příkladem toho, jak některé věci nedělat. Za extrémní hype před vydáním, kdy vychází na některých herních serverech i více než jedna novinka denně o té „nadcházející přelomové hře“, můžou ale také tyto servery a vinu nejde hodit pouze na vydavatele.
A Ubisoft v tomhle prostě válí. Watch Dogs, Assassins Creed, The Division… Každý den jsme se setkávali s nějakou novinkou, která mnohdy měla nulovou výpovědní hodnotu. Páni, dneska tu máme jeden hezký obrázek. Další den máme video o nějakém herním prvku. Další den dokonce tři obrázky. Samozřejmě to dělají i jiná studia, například třetí Zaklínač nebo GTA. Ale jak jsem psal výše, u Ubisoftu to jde vidět nejlépe.
Někteří teď kroutí hlavou a pronesou si v duchu klasickou větu „Když se ti to nelíbí, neklikej na to.“ Jenže když jde člověk na svůj oblíbený herní web a vidí tam každý zatracený den jednu novinku o dané hře, tak ho to prostě štve. Štve ho, že místo jiných her tam zaplňuje místo tahle zbytečnost. A upřímně – pokud tam je jen pár obrázků, tak to je zbytečná věc. Pamatuju si dokonce, že ohledně The Division byly na Zingu v jeden jediný den i 3 (!!!) novinky.
4) Videa a fotky
Na třetí bod navazuje i tenhle čtvrtý. Před vydáním hry jsme masírováni takovým množstvím reklamy, až se mi to někdy i hnusí. Nejen, že vám dost často řeknou zápletku hry, v traileru odhalí ty nejlepší okamžiky, jenže oni zajdou ještě dál. Hromada obrázků a fotek by ani tak moc nevadila, ale pak tu jsou videa…
Chápu, že videa mají pomáhat k tomu, aby hráče přesvědčily ke koupi hry. A je to i super, že tu máme takový materiál, díky kterému si můžeme jakž takž udělat vlastní názor. Jenže posledních pár let je to pojato zcela špatně. Už to nejsou krátké ukázky, ale klidně i několik desítek minut, či dokonce hodinu dlouhé záběry z hry, která prostě je koridorovka. Tudíž si pak ani neužijete hraní na vlastní kůži.
Další věcí, kterou nechápu, jsou gameplay videa ze začátku hry. To jde vážně zcela mimo mě. Začátek hry je prostě něco, co má být zajímavým úvodem, která vás vtáhne a hru díky tomu ani nebudete chtít odložit. Kdybych viděl začátek Batman Arkham City nebo Bioshock Infinite, zážitek by poté byl o dost menší, ne-li rovnou nulový.
Samotnou kapitolou by mohly být trailery nebo ukázky z herních mechanik. Naprosto otřesně to zpracoval Warner Bros. u svého Mortal Kombatu. Místo, aby lidé při hraní zjišťovali, jaké tam jsou fatality, WB je všechny postupně hezky zveřejnilo před samotným vydáním hry. To, co bylo největším lákadlem (a ne, neříkejte mi, že bojovky někdo hraje kvůli příběhu :D), jste tak všichni viděli ještě než šla hra koupit.
5) Žádné demo
Pokud nejste extrémně mladí, jistě víte, že dříve vycházely demoverze her. Já sám míval hromadu CD, na kterých byla jedna plná hra a zbytek byly právě dema. Doteď se pamatuju, jak jsem některé z nich hrával neustále dokola, až mi z toho začalo mírně hrabat. Tenkrát ke hře vyšlo pár řádků ohledně jejího popisu, k tomu byla přiložena hrstka obrázků a demoverze. Vy jste nejen zjistili, zda hru spustíte, ale také zda vás bude bavit.
Ano, i zde se děly určité nekalé věci, kdy sem tam demo neodpovídalo plné hře. Ale určitě se shodneme minimálně na tom, že je lepší mít aspoň nějaké demo, než nemít žádné. Je také jasné, proč se od toho upustilo. Za prvé to je tím, že výroba dema by byla u některých her náročná na čas a tudíž i peníze. Co třeba takový otevřený svět. Za druhé by hrozilo, že by demo ukázalo, jak moc je hra nekvalitní, což by vedlo k zúžení natěšených hráčů, kteří si hru předobjednají. A to samozřejmě nikdo nechce.
6) Bonusy k předobjednávce
Předobjednávky jsou pro vydavatele extrémně důležité. Za plnou cenu vám prodají produkt, o jehož kvalitě až do poslední chvíle nevíte. Snaží se vás nalákat vším možným, je ale dost pravděpodobné, že k vašemu rozhodnutí předobjednat si tuhle určitou hru povedou právě bonusy, které získáte za včasný nákup.
Otázkou ale bývá, co tam dát. Co vůbec chtějí hráči? Můžete vidět hry, kde za předobjednávku získáte nějaký ten příjemný fyzický bonus. To jsou ale dost často i praktiky jednotlivých obchodů, takže třeba u Xzone získáte k Mafii 3 i hrníček s prstem. Jenže pak tu jsou i věci, které získáte přímo do hry. A zde nastává mnohem větší problém.
Nejpopulárnější asi byly a dost možná jsou různé přístupy k věcem, které nezískáte normálně ve hře. Ať už to je nějaká silnější zbraň nebo v extrémním případě i herní měna, je to prostě špatně. Bonusy v podobě odlišných skinů na zbraně jsou v pořádku, ale abyste dostali pušku, která je silnější než většina ostatních zbraní? Pokud jste si předobjednali Crysis 3, dostali jste i luk. Možná kroutíte hlavou a říkáte si, že to nebyla moc výhra. Opak je ale pravdou. Luk byl tichý a smrtelný zabiják. Navíc jako jediná zbraň ve hře vám po výstřelu nezrušil neviditelnost, tudíž v rukou průměrného hráče se z této primitivní zbraně stal nástroj na perfektně tiché zabíjení nepřátel.
Pojďme ale dál. Během posledních měsíců si čím dál více všímám trendu, kdy jakoby tvůrcům nebo vydavatelům docházely nápady, a tak dávají bonusy, které jsou absurdní. To je ona herní měna, případně třeba v Deus Ex augmentace. Tenhle problém se váže i na Season Passy. Dám samozřejmě příklad. Ve hře Bioshock Infinite (která mimochodem princip Season Passu zvládla na jedničku, o tom napíšu něco ale až v dalším díle) jste si vylepšovali postavu pomocí lahviček. Museli jste pečlivě zvážit, jakou vlastnost vybrat, protože jich byl nedostatek. Jenže poté přišel Season Pass a hle, za jeho zakoupení se vám ve hře odemknou další lahvičky, konkrétně pět a to skoro od samotného začátku hry. Nemusím snad dodávat, že pokud jste je aktivovali, byl váš průchod hrou o dost lehčí. Také jste ale dostali i dva upgrady pro zbraně a u nich bohužel nešlo ovlivnit, zda je chcete nebo ne…
Vypadá to, jako by docházely nápady, a tak se do her dávají jako bonusy cheaty, které vám mají usnadnit mnohdy již tak lehké hry. Na závěr tohoto bodu si musím rýpnout i do Activisionu, který dává jako bonus k předobjednávce nejnovějšího Call of Duty remaster jednoho z nejlepších dílů série. Ten zatím nejde nijak jinak sehnat a některé ovce si kupují onu hru jen právě kvůli tomuhle bonusu (který se prý nebude dát nijak jinak sehnat). Myslím, že krátce po vydání Activision přehodnotí své stanovisko a z téhle exkluzivity se stane normálně prodávaná hra.
7) Obsah DLC známý již před vydáním
Víte, na tenhle poslední bod prvního článku jsem opravdu háklivý. Jsem si jistý, že se někteří lidé zamračí a řeknou si, že je dobré vědět již před samotným vydáním hry, jak budou vypadat ony stažitelné přídavky. Jenže… jenže prostě tohle ukazuje na to, že ví o obsahu hry, který tam není a který čistě teoreticky mohli dát do základní hry.
V tomhle případě mám radši to, co se předvedlo u Season Passu u Bioshock Infinite. Když hra vyšla, dal se koupit i SP. Jeho obsah byl ale neznámý. Samotní tvůrci hry netušili, co tam dají. Což je samozřejmě problém, kupovat něco, kdy nevíte, co za to dostanete. Ale prostě nebylo kam spěchat a postupně se ony tři DLC odkryly. A takhle to, dle mě, má vypadat.
Pokračování příště
Tak a to bylo prozatím vše, zítra očekávejte pokračování. Já doufám, že se vám tenhle článek líbil, o své případné názory se můžete podělit v komentářích. Děkuji za přečtení.
PS: Vím, že jsem tu nenapsal ani jednu větu o Aliens: Colonial Marines, ale prostě… To bude až v další části 😀
