Toxikk – Kvintesence povědomého

Každý to známe… Takové to drobné nostalgické zašimrání kdesi hluboko v duši když někdo vysloví jméno některého z klenotů našeho mládí. Pokud jste hráčem už nějaký ten rok tak podobných jmen máte hned několik. Pokud jste ale hráčem už více jak dvě dekády tak jich na seznamu máte určitě rovnou desítky. A právě k vám teď promlouvám. Váš nostalgický pocit vychází z už pořádně zaprášených vzpomínek a zážitků které jsou pomalu ušlapávány dnešním mainstreamem který nám ze všech stran sype skoro až generické hry u kterých si takoví pocit jen těžko vytváříte. Jedna je stejná jako druhá a pomalu se tak ve vzpomínkách vracíte do minulosti s chutí si tohle všechno zašlé oživit. Vždyť ve své době přeci byly perfektní, skoro až dokonalé a nikdy nezklamali… Než ale vyhrabete disky a diskety mám tu pro vás varování. Vzpomínky jsou zašlé z nějakého důvodu… a je dobré je tak nechat. Když budete vytvářet nové na těch starých dobrých jménech tak uvidíte že už to prostě není ono. Objeví se vrásky let minulých a technická zastaralost popraská vaší nostalgii jako křehkou malbu DaVinciho štětce. Když jsem před mnoha lety začínal s hraním panovala jakási zlatá éra FPS žánru v čele s velkými jmény jako jsou například Wolfenstein, Duke Nukem, Doom, Quake a mnoha dalšími. Ta velká jména při jejichž vyslovení se na tváři objeví nostalgický úsměv snad všem hráčům kteří tuhle éru zažili ve své plné síle a lesku. Konec téhle „zlaté éry“ nemá přesně stanovené hranice a já, stejně tak jako mnoho dalších do nich řadím i hry z úplného konce devadesátých let jako třeba Half-life nebo Unreal Tournament. Právě v téhle době se mnohým fanouškům FPS žánru vytvořili zážitky díky kterým si přidali slovo nostalgie do slovníku. Zážitky ke kterým se ve vzpomínkách rádi vracejí a u kterých vědí že už nikdy nebudou stejné protože doba se mění. Pokud si tedy chcete tak trochu zavzpomínat pak jsem tu právě pro vás. Vezmu vás na cestu do minulosti a to rovnou mezi pečlivě protříděné a do jednoho celku poslepované střípky padlích králů FPS žánrů z dob kdy fragy padali tak rychle jako framerate Batmana na PC… Vezmu vás do roku 1999 kdy šel do kin první Matrix, hráli se pogy a většinu z nás vítala defaultní nechutně zelená obrazovka Windows 98 než naskočilo pozadí… Tedy tak trochu. Vezmu vás tam jen tak nějak na půl… Tahle minulost totiž běží na Unreal enginu 3 a jmenuje se:

Toxikk…

Po až nevhodně dlouhém a tak trochu zmateném úvodu je na čase se konečně věnovat faktům. Skupinka nadšenců v Německém Hannoveru se rozhodla že ve svém malém indie studiu Reakktor studios Inc. nalije staronovou krev do dnes již poměrně jednotvárného žánru FPS kterému vládnou převážně dalo by se říci s nadsázkou „taktické“ a pravidelně dojené Call of Duty nebo Battlefield. Touhle cestou se ale nevydali. Vybrali si docela zarostlou polní cestičku vyšlapanou v počátcích žánru která je tak nerovná a plná trnů minulosti že na ní už pár studií pořádně krvácelo. I když jde o malé indie studio tak se chlubí tím že každý z jeho členů má alespoň desetiletou zkušenost s vývojem her což nebude moc těžké když bylo založeno v roce 1991 a za tu dobu mají za sebou více jak desítku her jako jsou například Black Prophecy, Cyberzerk pro stařičký Commodore nebo sérii Neocron která byla první cyberpunkové MMORPG na herním světě. Zkušenosti tedy mají, ambice určitě také a stejně tak špatný marketing protože jsem o většině z nich nikdy neslyšel. Když nadešel čas na nový projekt tak přišel plán který byl poměrně jednoduchý: Oživit zlatou éru arena FPS žánru a přenést to nejlepší z ní do právě dospívajícího jednadvacátého století. Po nějaké té době vývoje a více jak půldruhém roce ve Steam Early Access nám s příslibem „Frag like it´s 1999“ konečně přinášejí hotovou hru s kterou vyrážejí do boje o nostalgická hráčská srdce z dob minulých. Jak se jim to povedlo zjistíte v článku, nebo ho rovnou sami vyzkoušíte. Takže… pojďme si dát pár fragů ve stylu devětadevadesátého.

 

1 z 1

- +

1.

Základy…

Jak už jsem zmínil v úvodu tak tenhle zatím nejnovější přírůstek mezi takzvanými arena FPS pohání třetí generace populárního Unreal engine který snad není nutné složitě představovat. Pro menší indie studia jako jsou například právě Reakktor se jedná o velmi atraktivní nástroj nejen díky svým schonostem ale hlavně také dostupnosti – je totiž za určitých podmínek zdarma. Je v tom možná i trochu záměru, osudu nebo ironie, (Nazvěte si to jak chcete) že Reakktor sáhli právě po unreal enginu. Jeho první verze totiž pohání největší inspiraci pro Toxikk a to legendární Unreal tournament 99. Podobnost mezi hrami je patrná doslova na každém kroku. Od zbraní, přes zvuky až k mapám si hry jsou občas tak podobné že by se mohlo začít mluvit o obyčejném vykrádání spíš než inspiraci. Samozřejmě se tam najde lehká podobnost i s dalšími jmény které měly na Toxikk vliv. Například v rychlosti a level designu se lehce mihne Quake, novější díly UT se projeví hlavně na detailech map a efektech no a své slovo měli i Quake Wars které promluvili nejvíce do vozidel. Co ale nepřehlédnete je UT99… protože to je tam všude a vývojáři se tím nijak netají a ani by to pořádně popřít nešlo. Napříč celým Early access který trval více jak 20 měsíců přibývali pravidelně i když celkem pomalu nejrůznější dílky které odkaz kousek po kousku naplňovali a přibližovali hru autorům vysněnému ideálu. Na první pohled to vypadá jako velmi zajímavá cesta do minulosti a že je hra vážně tak trochu retro ukazuje i demo ve stylu´99. Už jen ten fakt že je tu něco jako demo je bohužel stále více hudba let dávno minulých a když si pročtete jeho obsah myslím že budete více než příjemně překvapeni. Troufám si říct že ani tehdy vlastně žádné takové nebylo. Hned zjistíte proč… Ve své podstatě vás trochu vodím za nos. Ono se totiž ani tak moc nejedná o demo. Původně jím mělo být ale na steamu ho v té sekci nenajdete protože Valve má celkem přísná pravidla toho co demo má a nemá obsahovat. Co se týče technické limitace tak se autorům hry nelíbilo že by hráči demoverze nemohli hrát online s ostatními hráči vlastnící plnou hru a tak své demo jednoduše přejmenovali na Toxikk Free Edition. Ano… Na verzi hry která je na dosah jednoho kliknutí tlačítka zdarma pro každého kdo má zájem. Verze zdarma nabízí v podstatě převážnou část plné hry. Chybí jen některé mapy, server browser, úprava postavy, zakládání vlastních serverů, Steam workshop a level editor. Vypadá to jako docela riskantní krok ale tvůrci sázejí na sympatickou cenu která přemluví nejednoho hráče. Hra totiž stojí jen 15 Euro což jako „díky“ autorům není vůbec špatné. Hru můžete koupit přímo na steamu nebo na oficiálních stránkách kde budou mít autoři větší podíl z vašeho nákupu jelikož nejde skoro žádná provize Steamu oproti nákupu na Steam store.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Jak…

Herní princip je jak se dalo čekat hodně jednoduchý. Jde samozřejmě o to postřílet co nejvíc nepřátel než dostanou oni vás a když jde do tuhého a máte smysl pro drama můžete použít krátkodobou neviditelnost nebo předstírat svou smrt a doufat že svého nepřítele oklamete… což v praxi moc nefunguje ale docela pobaví když to opravdu vyjde. Masakrovat nepřátele v honbě za nezastavitelně naskakujícím skore můžete samozřejmě jak jinak než v klasickém deathmatchy který vám na chvilku vydrží ale po čase budete potřebovat trochu víc aby vás to udrželo u klávesnic o něco déle. Proto hra nabízí celkem čtyři tradiční herní mody. Kromě toho už zmíněného klasického deathmatche ve kterém se střílí na vše co se pohne je tu týmový deathmatch kde bojujete proti nepřátelům z druhého týmu, třetím je v podstatě capture the flag ve kterém se snažíte ukrást ze základny druhého teamu energetický článek a donést ho v bezpečí do své vlastní no a čtvrtým je další z tradiční nabídky herních modů a to zabírání bodů ve kterém postupně obsazujete body a snažíte se získat převahu. Hra je samozřejmě zaměřená na multiplayer ale nabízí možnost hraní sólo s boty nebo tu je něco jako kampaň která je v podstatě to samé jen s krátkým psaným příběhem o dvou mocných syndikátech Drayos a Exocom které bojují o nadvládu nad bojištěm. Začíná až překvapivě těžkým tutorialem bez kterého prostě nepůjdete dál a je lépe hodnocená než střílení botů mimo jiné třeba steam achievementy a body které slouží k úpravě vzhledu herní postavy. Customizace avataru je celkem omezená v podstatě jen na helmu, brnění, změnu barvy a popisky na něm ale to u hry jako tahle myslím že bohatě stačí… však tu máme workshop. Jako další zpestření a úprava hratelnosti jsou k dispozici i dobře známe mutatory jako například velikost hlavy podle vašeho K/D, nižší gravitace, vyšší rychlost nebo instantní zabití jedním zásahem.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Lokace..

Při seznámení s lokacemi zjistíme že jich je poměrně málo – celkem 11 a některé jde hrát jen v určitých modech a dvě z nich jsou rozšířenou verzí stávajících map aby odpovídali lépe zvolenému hernímu modu. Autoři ale slibují že by časem mohli přibýt další a jelikož je součástí plné verze i vývojové SDK a steam workshop tak bych se o herní mapy příliš nebál ba naopak. Časem se nejspíš dočkáme i portů map z jiných her které autoři samozřejmě nemohli použít. I v tak malém počtu ale najdeme různorodá prostředí. Od moderních lokací, přes ty více méně soudobé, ke starým ruinám v džungli až po bitvu v horách. Jejich velikosti se dost liší. Od malých arén po velké mapy na kterých jsou na určitých místech rozmístěná nejrůznější bojová vozidla podobně jako tomu bylo u novějších Unreal Tournament nebo třeba Quake wars. V nabídce najdete dvoumístné bojové SUV s nitrem a sebe-destrukčním modem, lehký bombardér pro vzdušnou podporu který umí sám přistát když z něj vyskočíte, těžce vyzbrojeného bitevního mechanoida který je sice pomalí ale může se vznášet na krátké vzdálenosti, lehké vznášedlo které rychle nabere výšku nebo klesne ze své standardní hladiny zhruba pěti metrů nad zemí a poslouží tak třeba doslova jako kladivo na pěchotu a jako poslední je tu malé osobní vznášedlo podobné motocyklu které je sice neozbrojené ale lze ho jako jediné vyčarovat stiskem klávesy a můžete v něm s sebou vézt energetický článek ukradený druhému týmu v modu na základě capture the flag.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Zbraně…

Tak tolik k herním modům a mapám a teď pomalu nadchází čas na seznámení se s tím co vám pomůže vymazat pár nepřátel z herní mapy. Na chvilku… než se znovu spawnou. Zbraní je ve hře celkem 9 a každý zápas začíná s dvěma základními zbraněmi s tím že si zbytek hráč posbírá na mapě stejně jako tomu je v Uneal Tournament. A tam podobnost teprve začíná. Jedna je na blízko a v alternativním režimu může opravovat vozidla, druhá je krátká zbraň střílející po jednom náboji. Stiskem pravého tlačítka vystřelí tři náboje rychle za sebou a krátkodobě přehřeje hlaveň takže musí chvilku chladnout. Dalšími v řadě jsou brokovnice a kulomet oboje fungující stejně jako v Half-life, Odstřelovací puška – jediná bez alternativní střelby ale s 32x zoomem a velkou průrazností opět stejně jako v Unreal Tournament no a tam nekončíme. Na řadě je plasmová puška, raketomet a něco jako atomovka které jsou všechny funkcí totožné předloze. Z řady trochu vyčnívá plamenomet který sekundárně po přidržení vystřelí ohnivou kouli a to je ke zbraním asi tak všechno. Zrovna tady mám ten největší dojem že by to chtělo více nápaditosti. Přeci jenom jich je omezený počet a to na jednu stranu asi je dobře jinak by se v nich mapy utápěli. Stejně tak tam nejsou žádné přehnané experimenty ale třeba proházení funkcí mezi zbraněmi by nebylo na škodu protože takhle to vypadá že si zrovna s tím asi nejdůležitějším nedali až takovou práci jakou by měli. Pocity jsou to smíšené protože jsem za to na jednu stranu rád ale na druhou tomu prostě něco chybí. Nějaká ta originalita, trochu ulítlost možná i šílenství. Jen malou kapku TF2 a bylo by to všechno.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Shrnutí…

Technická stránka hry nijak nepřekvapí a to jak v dobrém tak i špatném smyslu slova. Unreal Engine je po všech stránkách velmi dobře odladěný a jednoduchý na práci takže tam toho není mnoho co dolaďovat. To ale neznamená že by tam nebyl prostor pro chyby. Nějaký ten bug se vždy najde ale podle mé zkušenosti je to především problémem umělé inteligence která se vám ve hře s boty nebo „kampani“ může občas zaseknout. Většinou to nevadí ale pokud se vám sekne váš bot s energetickým jádrem někde kde na něj nepřátelé nemůžou nebo je vaši spoluboti rozstřílí dřív než tam dojdou tak je to tak trochu problém který znamená restart pokud nemáte friendly fire. Ale nedá se mluvit o úplné odfláklosti AI to né. Většinou funguje docela dobře i když nijak nevyčnívá ale s tím se tak trochu počítá u hry která je zaměřená hlavně na multiplayer. Na jiné bugy jsem nenarazil hlavně díky jednoduchosti hry k tomu ani není mnoho příležitostí. Grafická stránka naprosto odpovídá. Je hezká, detailní a stylizace prostředí je většinou taková jakou by jste od lokace očekávali. Moderní stavby jsou futuristické ale zároveň decentní, aktuální architektura připomíná něco co by jste mohli dnes vidět venku a příroda v ničem nezklame. Hry na UE3 nám už ukázali všechna myslitelná prostředí a hráč se tam tak bude cítit jako doma. Zvuky a hudební doprovod v bitvách jsou čisté a kvalitní. Zvuky sbírání předmětů vám mnohé připomene, stejně tak jako ozvučení zásahu nepřítele a jeho zabití. Nejsou ani zdaleka tak decentní jako třeba v Quake 3 a podle mého by tam snad ani být nemuseli ale spolehlivě vám řeknou kdy už máte hotovo a můžete jít dál. Stejně tak zbraně zní trochu povědomě a tak jak by jste od nich čekali. Hlavní složka výstřelu je většinou realistický zvuk skutečné zbraně trochu obohacený o nějaký ten efekt aby působil více futuristicky a dal by se zařadit do kategorie očekávaného. Myslím to tak že když si pustíte video bez zvuku budete mít dobrou představu o tom jak ta zbraň zní ještě dříve než jí opravdu uslyšíte a to je pro mě docela příjemný pocit povědomého a dobře známého. Hudba je vesměs rychlá, moderní a originální i když tuším že si k tomu mnoho lidí pustí spíš něco méně „elektro“ ale zato trochu tvrdšího a hlavně pořádně na hlas. Celkově to všechno do sebe příjemně zapadá. Možnosti nastavení jsou dost široké, menu jednoduché a není tam kam zabloudit. Mnoho drobností jsem opomenul jako jsou třeba ranky postavy kterých je 16 a kromě informativního účelu zpřístupňují i vzhledové úpravy postavy ale nelze se věnovat každému detailu už i tak měl být tohohle čtení dávno konec.

Závěr…

Toxikk jde tak trochu přirovnat k puzzlům které tvoří nejrůznější drobné dílky posbírané z různých krabic a o nichž by se dalo říct že mu vlastně ani nepatří, ale i přes to do sebe pasují jak mají a při pohledu na celek dávají dobře známí a smysluplný obraz. Přesvědčit se o tom může každý díky velmi štědré verzi zdarma která vám ukáže jestli patříte mezi ty kteří si zaplatí za „plný servis“ nebo ty kterým po čase upadne v zapomnění a raději si počkají na to s čím přijdou samotní Epic Games.