Shadow Warrior 2 – Wangtastická jízda

Serious Sam, Duke Nukem a Lo Wang. Co mají všichni tři společného? Hledíce smrti do očí se nebojí říct nějakou tu drsňáckou hlášku. Dokáže ale Shadow Warrior 2 obstát mezi dnešními akčními hrami?

Who wants some Wang?

Je to už tři roky, co na počítače vyšel remake u nás ne tak moc známé hry Shadow Warrior. Toto dílo od Flying Wild Hog bohužel celkem zapadlo. Hratelnostně se velmi podobalo Doomovi – procházeli jste lineární lokace, sem tam našli nějaký ten secret a zabíjeli po stovkách nepřátele. Ty jste, na rozdíl od konkurence, stylově krájeli vaší katanou. K tomu hlavní postava měla neustálé narážky na všechno možné, tudíž o zábavu bylo postaráno. Lo Wangovi zdatně sekundoval Hoji, démon, jenž našel dočasný úkryt právě v těle hlavního hrdiny.

Hra to nebyla bezchybná, ale míra brutality, zábavy a vtipnosti nabízela výborný zážitek na několik dní. Po oznámení druhého dílu jsem se obával, že kvalita klesne, jelikož tu byla představena kooperace. Důležitější ale bylo, že se hra změnila. Lineární koridory vystřídalo otevřené prostředí. Prospěla tahle změna sérii nebo ji naopak pohřbila?

 

1 z 2

- +

1.

2.

My name is Wang, Lo Wang

I přes to, že druhý díl úzce navazuje na ten první a dokonce tu slaví návrat i většina postav z jedničky, o kvalitách příběhu nemůže být bohužel ani řeč. Již v předchozí hře byl takový nijaký, i když na konci dokázal dojmout až k slzám. Ve dvojce jde jen a pouze o to, získat tělo ženy jménem Kamiko. Ta je, podobně jako Hoji, v hlavě Lo Wanga. Jenže to, co fungovalo poprvé, zde již notně skřípe. Předně tato postava není tak zábavná jako Hoji. Dost často navíc působí strašně otravně a bude vám lézt krkem.

Bohužel ani další postavy nejsou kdovíjak úžasné a pokud některá z nich zemře, neuroníte ani jednu slzu. Celé to tak táhne charisma Lo Wanga, který tu hubu prostě nezavře a hláškuje a hláškuje. I v tom největším průseru si utahuje ze všech lidí, příšer, démonů a polobohů. Dabing postav je na tom velmi podobně, kdy hlavní hrdina je namluven na výbornou, ostatní charaktery ale zaostávají. Opět si musím postesknout, že Kamiko je místy otřesná a naplácal bych jí za to na zadek… Ehm.

 

1 z 2

- +

1.

2.

You are weak as a baby fart, go live in fear

Tvůrci se u druhého dílu rozhodli jít zcela jiným směrem, co se týče hratelnosti, což je největší změna a pro některé možná fakt, přes který se nepřenesou. Nečekejte tedy lineární hru. Máte tu „hub“, kde naleznete různé obchody a zadavatele úkolů. Na mapě poté najdete jednotlivé lokace, které jsou celkem rozlehlé a naplněné nejrůznějšími nepřáteli. Vedlejších úkolů tu není moc, konkrétně 15. Dost často jsou vtipné, bohužel náplň je vždy stejná. Jdi tam, zabij toho nepřítele, najdi tyhle věci.

Jedním dechem ale dodávám, že to ničemu neškodí. Tohle je prostě FPS, bylo by tedy naivní očekávat něco jiného, než je hromada akce. Ta není tak bezhlavá, jak se může zdát. Ano, sem tam místo taktiky využijete jen mačkání levého tlačítka myši, ale to je logické. Stěžovat si na to mi přijde stejně mimo, jako si stěžovat na to, že v závodní hře neustále jen jezdíte.

 

1 z 1

- +

1.

Některé mapy můžou působit prázdně, není nutné ale neustále něco zabíjet. Chce to i chvíli oddech od všudypřítomné akce. Na druhou stranu je tu ale mínus v podobě opakujících se lokací. Ty se částečně generují, jenže tu máte vesměs jen tři druhy: futuristické město, les a město v lese. Obzvlášť mě potěšilo to, že na každé mapě je jeden speciální miniboss, který je sice mnohdy celkem silný, ale věci, které z něj vypadnou, stojí za to.

Jak jsem psal o odstavec výše, je tu taktika. Je to především dáno nepřáteli, kterých tu je vcelku dost druhů. Někteří menší se dokážou, podobně jako mužský úd, zvětšit. Jiní zase spawnují neustále další a další nepřátele. A pak tu máte (ne)oblíbené příšery, které sebe nebo ostatní léčí z bolístek, jenž jste jim způsobili. Kromě toho ale očekávejte u nepřátel i různé odolnosti a slabiny. Díky všem těmto faktorům se hra na vyšší obtížnosti mění z bezhlavého střílení na taktické zabíjení.

 

1 z 1

- +

1.

You half the man you used to be!

Během vaší poutě naleznete hromadu upgradů, které můžete dát do zbraní, vašeho obleku nebo mít u sebe jako amulet. Tyto vylepšení mají několik stupňů a můžete si vyrábět i vlastní. Stačí mít jakékoliv tři upgrady stejné kvality a dostatek peněz v kapse a je to. Někteří vytýkají výrobě vylepšení to, že jsou víceméně k ničemu, jenže jak jsem již psal nahoře – pokud hrajete na těžší obtížnosti, věřte, že budete za každý upgrade rádi a poznáte jeho sílu.

Nejlépe to je vidět na elementárním poškození, které se dělí na ledové, ohnivé, elektrické a toxické. Většina nepřátel má slabinu aspoň k jedné z těchto položek a není problém vytáhnout zbraň a ušetřit si tak čas, námahu i náboje.

Co se týče zbraní, je tu absence srdce a hlavy démona z prvního dílu. Naštěstí i tak si nemůžete stěžovat na nedostatek rozličných nástrojů zkázy, protože jich tu naleznete několik desítek (prý až kolem 70). Každá ze zbraní je přitom odlišná, má jiný design a jiné atributy. V jeden okamžik můžete mít u sebe jen osm, což ale bohatě stačí. Byla by blbost, kdyby bylo možné nést všechny zbraně. Díky tomu byste nemuseli taktizovat a ani by vám nikdy nedošly náboje.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Arzenál se dělí na sečné zbraně, pistolky, brokovnice, samopaly, těžké samopaly, granátomety a raketomety a každý si zde najde svého miláčka. Každý z těchto nástrojů zkázy navíc přináší jiný zážitek z používání. Zbraně naštěstí nepůsobí jako nějaké umělohmotné hračky pro malé děti, ale pocítíte jejich sílu a pocit ze střelby nebo sekání či krájení si zamilujete.

Kromě toho ale můžete nepřátelům zatopit i pomocí speciálních útoků se svou katankou (nebo podobnými zbraněmi na blízko). No a v neposlední řadě tu máte i vaši manu, zde pojmenovanou Chi. Díky ní se můžete vyléčit, nechat nepřítele na chvíli nabodnout, být na pár sekund neviditelní nebo způsobit výbuch, který ochromí nepřátele v okolí. A jako taková krvavá třešnička na závěr tu je ještě akumulace zabitých nepřátel, kdy po naplnění ukazatele můžete aktivovat velmi úžasnou schopnost, kdy se obrazovka přebarví do ruda a vy udělujete velmi vysoké poškození, zatímco vy sami jste odolnější.

Zkrátka a dobře – prostředků na zabíjení je tu hromada a záleží jen čistě na vás, do čeho budete investovat body zkušeností a jaký bude váš styl boje.

 

1 z 2

- +

1.

2.

Do you want to wash Wang or do you want to watch Wang wash Wang?

Další věcí, kterou musím pochválit, je stylizace. Hra je laděna do japonského stylu a svědčí jí to. Budovy a krajina působí svěžím dojmem a tohle dílo by tak bylo parádním výletem do země vycházejícího slunce. Kdybyste tu tedy nesekali každého na potkání, že. Animace nepřátel i zbraní jsou na vysoké úrovni. Samotná kvalita grafiky je taktéž parádní, i když místy můžete narazit na textury s horším rozlišením a i modely některých postav nevypadají zrovna nejlépe.

To vynahrazuje ale opravdu parádní hudba, ke které nemám žádné výtky. Písnička hrající v menu je tak drsná, že ji budete poslouchat dokola a zapomenete spustit hru. A co ta, která zazní při souboji s posledním bossem… Tam jsem dostal totální nářez, díky kterému probíhalo krájení o dost snáze.

 

1 z 1

- +

1.

Two wangs are better than one

Obrovskou změnou oproti předchozímu dílu je ale také přidání kooperace pro až čtyři hráče. Díky ní budete mít ve hře více nepřátel, lidé se k vám můžou kdykoliv připojit.Je pravdou, že tu chybí chat, na druhou stranu je ale v dnešní době hodně možností například hlasové komunikace přes další programy, takže to nevidím zas za tak velký zápor. Tahle hra není ani tak o tom, hrát s cizími lidmi, jako spíše užívat si zábavu v zabíjení s přáteli.

Míra interakce s ostatními hráči je celkem nulová, jen prostě zabíjíte nepřátele a to je tak vše. Můžete mít i jeden upgrade, který je aktivní pouze v kooperaci a přidává nějaký ten bonus přátelům ve vašem okolí. Já bohužel multiplayeru zatím moc času nevěnoval, ale to se snad již brzo napraví.

 

1 z 2

- +

1.

2.

I think I saw a Wabbit

Celé technické zpracování krásně podtrhuje fakt, že SW2 je nenáročná. Respektive na rozdíl od dnešních AAA titulů má rozumné nároky a jede naprosto bez problémů. Jen snad třikrát mi klesly fps během soubojů, ale to proto, že se na obrazovce děla hromada efektů, výbuchů a navíc se nepřátelům v dáli nelíbilo, že jim krájím kamarády, tak jim přišli na pomoc. Dalším plusem je možnost nastavit hromadu věcí, z nichž u některých ani netuším, co přesně dělají. Hru jsem mimochodem hrál na klávesnici a myši a nemůžu si na nic stěžovat. Ovládání je intuitivní, klávesy jsem nijak neměnil a vše bylo v pořádku. Zkrátka a dobře – takhle má vypadat hra na počítače!

To ale není vše. I uživatelské rozhraní si jde zcela přizpůsobit, povypínat různé berličky a mít tak obrazovku co nejčistší. Pokud holdujete focení, rozhodně můžete zkusit zabudovaný Photo mód, který pozastaví hru a lze si různě natočit kameru a zapnout hromadu filtrů a pomůcek.

Poslední věcí, kterou zbývá zmínit, je délka hry. Na střední obtížnost jsem splnil všechny hlavní i vedlejší úkoly a trvalo mi to nějakých 20 hodin. Což je výborné. Co je ale lepší je cena. Tvůrci se nerozhodli jít po klasických 50 nebo 60 eurech. Místo toho zaplatíte jen 37 euro a před vydáním jsem zakoupil tento titul dokonce za necelých třicet. Jde vidět, že se nesnaží za každou cenu vydělat, ale nastavili cenu velmi rozumně.

 

1 z 2

- +

1.

2.

… zde pokračujte v psaní …