Aktuálně hraju už počtvrté první díl ságy Dragon Age. A stejně tak, jako před lety, mě i teď neuvěřitelně pohltil. Nebudu tu ale psát důvody, proč tomu tak je. Místo toho jsem se rozhodl zavzpomínat na mé první hraní této parádní hry a na to, jak jsem v určitých situacích šel na řešení od lesa. Samozřejmě očekávejte hromadu spoilerů, tudíž čtěte jen na vlastní nebezpečí.
1) Balení Morrigan
Pro Morrigan mám slabost již od prvního setkání ve hře. Proto ani není divu, že jsem si tuto postavu zamiloval a snažil se získat i její srdce. V DAO si zlepšujete oblíbenost u postav dvěma způsoby: různými akcemi nebo dáváním dárků. A jelikož jsem sebou bral Morrigan všude, ne vždy se jí líbilo to, co jsem právě dělal. Například pomoc dvěma zamilovaným elfům neviděla moc ráda. I když ona vlastně moc ráda neviděla pomáhání komukoliv…
Díky tomu byla obliba u ní sice v plusu, ale ne moc vysoko. A tehdy přišly na řadu dárky. Měl jsem jich v inventáři hromadu a tenkrát jsem netušil, že každý z nich je pro určitou postavu ve vaší družině. A jelikož jsem se jí chtěl opravdu moc zavděčit, daroval jsem jí vše, co jen šlo. Určité předměty odmítla, ale v drtivé většině případů mi přidaly do obliby jen jeden jediný mizerný bod. Chudáci ostatní členové mé výpravy. A jak to nakonec dopadlo? Díky jejímu vedlejšímu úkolu se mi ji podařilo nakonec sbalit a všechno to dopadlo dobře.
2) Jak jsem zabil tvoji matku
A u Morrigan ještě na chvíli zůstanu. Její vedlejší úkol byl naprosto suprový. Řekla mi, že musím zabít její matku Flemeth. Bohužel u toho nemohla být ani samotná Morrigan, tudíž jsem ji musel vynechat. A protože bylo tenkrát mé složení týmu já (mág), Morrigan, Alistair a někdo další (čtvrtého člena jsem střídal dle situace), bylo jasné, že mi to nejspíš tak moc nepůjde.
Tak jsem si tedy vzal Alistaira a nějaké dva další lidi a vrátil se do bažin. Pokecal jsem s Flemeth a oznámil jí, že ji hodlám zapíchnout. A co ona na to? Uchechtla se a proměnila v draka! Do dnešního dne se pamatuju, jak jsem na to tehdy zíral s pootevřenými ústy a říkal si, že jsem v háji. I přesto jsem se ale hrdinně vrhl vpřed a do půl minuty zemřel. Pokrčil jsem rameny, nahrál uloženou hru a vrhl se do víru boje podruhé. A potřetí. Počtvrté, popáté, pošesté…
Když už jsem zemřel tak desetkrát, napadlo mě, že dělám asi něco špatně. Obměnil jsem tedy družinu, vyrobil hromadu lektvarů, obrnil se hromadou nervů a času a šel na tu dračici. A umřel jsem. Nakonec to vyřešilo ponecháním zabití její matky až ke konci hry, kdy jsem byl silnější.
3) Božská Andraste
Je to vtipné, ale Arcidémon, což je také drak a zároveň posledním bossem hry, mi nedal tak moc zabrat jako Flemeth. Kromě ní tu byl ale ještě tužší drak. Když hledáte svatý popel, procházíte údolím, kde vidíte na jednom z vrcholků skal spát fialového draka. Náboženští fanatici vám tvrdí, že to je bohyně Andraste. Není tomu tak, je to prostě jen drak. A vy získáte roh, kterým onu bestii můžete přivolat hezky k sobě dolů, do onoho údolí.
Ve vidině zisku nějakých parádních předmětů jsem tedy zatroubil na roh, obrovský fialový drak se snesl ze skály přímo k nám čtyřem a začala jatka. Dával si nás jak nic a já jen mohl pozorovat, jak rychlostí blesku padá jeden můj společník za druhým. Samozřejmě jsem byl vytrvalý (nebo spíš paličatý) a chtěl tu bestii dostat, takže jsem to zkoušel neustále dokola. Z mých čtyř postav tři zemřely, drak měl ale ještě kolem 80% životů. Já se rozhodl utéct, ale v ten okamžik se stal zázrak. Díky bugu se objevila možnost vybrat si členy mé party. Já dal pryč ty tři padlé a nahradil je zdravými lidmi. Společně s nimi jsem se vydal opět do boje. Drak ještě nebyl mrtev, já ale byl opět sám. A tak jsem se opět vrhnul k onomu místu a světe div se – opět se objevila obrazovka s výběrem postav. Tak jsem si tam dal zbylé lidi a s nimi se vrhl na zabití fialového draka. A tentokrát se mi ho podařilo zabít.
4) Problémy se Zevranem
Zevran je elf, který vás má zabít. A jelikož nejste žádné ořezávátko, nepodaří se mu to a vy máte možnost, zda se nad ním slitujete nebo ho zabijete. Já, jakožto dobrák, jsem se rozhodl jej ušetřit. Zbytek mých spolubojovníků nebyl moc nadšený, tudíž jsem přišel o nějaké ty body do obliby, ale čert to vem. Udělal jsem dobrý skutek.
Jakmile jsem měl chvíli čas, rozhodl jsem se s novým přírůstkem trochu pokecat. A pak to přišlo. Začal mě nabalovat, mít různé dvojsmysly a já si po chvíli řekl, že ho tu prostě budu jen tak mít a nebudu s ním provádět žádnou interakci. Samozřejmě jsem mu nedal ani žádné dárky, jelikož ty jsem dal Morrigan. A jak to dopadlo se Zevranem?
Špatně. Když jsem ke konci hry procházel hlavním městem, spustila se cutscéna, ve které se připojil ke svým starým známým. A rozhodl se mě podruhé zabít. Jelikož to je Zevran a já jsem šedý strážce, není těžké si představit, jak to dopadlo. Až později jsem zjistil, že pokud u něj nemáte oblibu na určité úrovni, stane se tohle. Nyní jsem tedy už poučen a zabiju jej rovnou při prvním pokusu o mou vraždu. Jistota je jistota.
5) Oghrenova vážná zranění
Jelikož bylo Dragon Age: Origins první hrou, kterou jsem v daném žánru hrál, neměl jsem moc zkušeností. Když jsem tedy s Oghrenem bojoval v Hlubokých cestách, bylo to celkem náročné. Tahle část hry je taková stereotypní, nudná, prostě nic moc. A navíc je zdlouhavá. Tento trpaslík byl zpočátku celkem silný, ale postupem času jsem si všiml, že toho moc nevydrží a po chvíli se skácí na zem. Nechápal jsem, a tak se rozhodl na něj trochu více mrknout. A tehdy jsem to spatřil. Na jeho stavové liště (nebo jak se tomu říká) bylo 13 červených obrázků. Třináct!!!
Pídil jsem se tedy, co to znamená a zjistil jsem, že když nějaká postava zemře v boji, obdrží trvalé poškození. Sníží se její síla, hbitost, lstivost, životy a tak podobně. Tento stav jde vyléčit buď speciálními předměty nebo přesunutím do tábora, což v tu chvíli ale nebylo možné. Co to tedy znamená? Že můj trpasličí společník zemřel 13x během soubojů. Nemusím snad dodávat, že jakmile jsem se s ním vrátil do tábora a poté znovu bojoval, rozdíl byl obrovský…
6) Zabitá Leliana
Většina vašich společníků vás může opustit nebo je dokonce můžete i zabít. Když jsem hrál hru poprvé, procházel jsem městečkem Lothering. Netušil jsem, co se s ním stane, tudíž jsem ho ani pořádně neprozkoumával a vrhl se do další části mapy. A to byla chyba. Jak jsem totiž poté zjistil, ono město bylo zničeno zplozenci. Uf, řekl jsem si, ještě, že jsem zachránil Stena. A pak jsem hrál a hrál a hrál. A protože si i o některých hrách rád čtu, mrknul jsem na web věnovaný Dragon Age: Origins. K mému překvapení tam ve výčtu postav, které vás mohly doprovázet na dobrodružství, byla i nějaká zrzka. Rozhodl jsem se tedy zjistit, jak ji dostat do party.
Samozřejmě, že to už nešlo. Nacházela se v hospodě v Lotheringu a já byl tak nahraný. Po dohrání hry a jejím opětovném rozehrání byl tedy nadcházející úkol jasný – jít v Lotheringu nejprve do hospody.
7) Pozor na pasti
Jelikož Leliana byla mrtvá a Zevrana jsem neměl moc rád, neměl jsem v aktivní družině žádného lotra. A vězte, že v DAO je hromada pastí, které jen čekají, až je spustíte. A bylo to opravdu peklo. Nejen, že jsem nemohl otvírat truhly, ale neustále jsem spouštěl nejrůznější smrtonosné pasti, díky kterým byla hra o dost těžší. Naštěstí to vedlo k jednomu obrovskému poučení – vždy musím mít v partě aspoň jednoho lotra.
8) Irvingova nezáchrana
Když plníte hlavní úkoly týkající se Kruhu mágů, musíte dávat opravdu pozor. Tato část hry je dle mě jedna z nejlepších, jelikož nabízí několik různých typů hratelnosti. A pak tu je souboj s krvavým mágem, který ze svých zajatců dělá ohavnosti. Wynne vám před bojem řekne, ať nezapomenete použít jeden speciální předmět, kterým onu proměnu zrušíte a nebohé lidi tak zachráníte před jejich hnusným osudem.
Jenže mě ten boj dostal tak moc, že jsem prostě nedával pozor. Wynne na mě furt ječela, ať použiji ten předmět, že už přeměňuje vrchního čaroděje Irvinga na ohavnost, ale mě to bylo jedno. Ignoroval jsem ji a místo toho jsem se plně věnoval zabíjení bosse. Po skončení boje vyslovila lítost nad tím, že se i z něj stala ohavnost a že jsme ho museli zabít.
Ale má to i dobrý konec. Irvinga jsem sice třikrát nezachránil, ale letos jsem to zvládl. Aspoň jsem se ušetřil toho, co následuje v dalším bodu.
9) Je špatné nedávat pozor
DAO je založeno na příběhu, postavách a rozhovorech. Ty jsou zvlášť důležité, tudíž se nevyplatí je přeskakovat. Jenže někdy prostě nemáte náladu poslouchat neustálé kecy o tom nebo onom, takže zmáčknete Esc a voilá, dlouhý a nudný řádek zmizí a vy můžete pokračovat dál v cestě. Nebo vybrat odpověď. Což je mimochodem také věc, kterou musíte zvážit.
Když jsem totiž vyčistil Kruh mágů od ohavností, vrátil jsem se k templářům se smutnou zprávou, že Irving je mrtev. Samozřejmě jsem zatajil, že za onu smrt může jen má neschopnost použít ten speciální předmět. Vůdce templářů s vámi pak vede dlouhý, nudný rozhovor o tom, co bude s Kruhem dále. A jelikož jsem vždycky měl rád mágy, nechtěl jsem Kruh uzavřít. Nějak se ale stalo, že jsem se nudil až tak moc, že jsem klikal na odpovědi a nestihl si ani přečíst, co tam bylo napsáno. A ano, zvolil jsem špatně. Řekl jsem vůdci templářů, že by se měl Kruh mágů uzavřít. Jakmile jsem to zjistil, bouchal jsem hlavou o stůl a co nejrychleji načetl starší uloženou pozici. A zapřísáhl jsem se, že budu už radši věnovat pozornost tomu, co vybírám za odpovědi.
10) Dvě ženy najednou
Dobrá, tenhle poslední bod se stal až při mém druhém nebo třetím hraní. Vždycky balím Morrigan, jinak to ani nejde. Odolat božskému hlasu Claudie Black je prostě nemožné. Jednou jsem si ale řekl, že zkusím randit se zrzavou Lelianou. A bylo to lehčí, než jsem čekal. Zatímco do srdce Morrigan se dostáváte velmi těžko, Leliana je pravý opak. Má romantickou duši, miluje pomáhání lidem a jelikož to je přesně to, co dělá šedý strážce, měl jsem u ní brzy velmi vysokou oblibu. Tehdy jsem už naštěstí věděl, jak fungují dárky, tudíž jsem je dával všem svým spolubojovníkům.
A tak jsem šel s Lelianou do stanu. Což znamená mít sex. A to je první krůček k tomu, mít s danou postavou vážnější vztah. Jenže ani já sám nevím, jak se to stalo, ale v ten samý okamžik si i Morrigan myslela, že ji nabaluju. A při jednom z rozhovorů mi nabídla jít s ní do stanu. Já to ze zvědavosti přijal.
To, co se dělo dále, mám trochu zamlžené, jelikož to bylo už před více jak třemi lety. Celkem dobře si ale vzpomínám na to, že jsem měl celkem dlouhou dobu vztah s oběma ženami. Pak se mě dokonce začaly na sebe vyptávat, prý proč jsem šel s Morrigan do jejího stanu a co jsme tam dělali. Na to jsem odpověděl prostě, že chtěla s něčím pomoct. No jasně. A pak mi i každá z žen dala ultimátum, ať se s tou druhou rozejdu. Vážně, tohle se Bioware povedlo. A i když uznávám, že Leliana má své vlastní kouzlo, stejně mé srdce bude navždy patřit oné černovlasé sarkastické čarodějce.