World of Warcraft: Legion – naděje na lepší časy?

Je to již hodně let, kdy vyšel World of Warcraft, na jehož cestě se objevilo spousta krásných, ale i méně úspěšných momentů. V éře existence však koncem srpna přišel další zlom, další expanze, která nás příběhem vrací do krušného konfliktu s Plamenou legií. Má však ale hra čím zaujmout?

Nová lokace, nový příběh, nová zbraň

Hned na začátku našeho dobrodružství jsme vrženi do nového prostředí, tentokrát se vracíme na Broken Isles. Než se nám však otevřou tradiční možnosti a potenciál hry, musíme naší postavu vyexpit na patřičný level, tentokráte na 110. Po vzoru Warlords of Draenor nám Blizzard přináší zábavné dobrodružství, každá lokace vypráví svůj příběh, který je svým způsobem samostatně stojící a nezávisí na ostatních lokacích. Zóny se nyní scalují – nemají stanovený level, ve kterým bychom měli lokaci projít. Prostředí se tedy přizpůsobuje naší úrovni, což je velká změna oproti předchozím expanzím. Mně to však tak vyhovuje, tento systém odstraňuje jakousi bariéru a dává nám větší pocit svobody a výběru.

 

Po vzoru Warlords of Draenor nám Blizzard přináší zábavné dobrodružství, každá lokace vypráví svůj příběh, který je svým způsobem samostatně stojící a nezávisí na ostatních lokacích.

Jednotlivé lokace jsou dobře navržené, prostředí je různorodé, příběhy v nich jsou poutavé a jsou vyprávěny jak pomocí monologů postav, tak také pomocí cutscén a tradičního popisu v questech. Co se mi líbilo, že díky použití monologů se dá příběh chápat i bez zdlouhavého čtení obsahu úkolů, takže jsem neměl problém si dát do kupy souvislosti, aniž bych se zdržoval luštěním questů.

Další zajímavá věc, která nás bude pronásledovat celý datadisk je jednoznačně artifact weapon. Jedná se o zbraň, která má svůj vlastní příběh a kterou si budeme moci vylepšovat. Každý artifact má svůj ,,talentový strom“ a unikátní vzhled. Vývojáři si s nimi skutečně vyhráli – každá specializace pro každou classu má svůj artifact, který má svůj daný příběh. Postupem času si ho budeme moci vylepšit, stejně jako si změnit jeho vzhled. Těch je pro každou zbraň hned několik, každý v několika barevných variacích. Vzhledy se dají získávat více cestami – buď jako drop, nebo třeba jako odměna za příběhovou linii. Pokud by se vám i tak vzhledy nezdály, lze je prostřednictvím transmogrifikace změnit na něco jiného.

Zůstane nám Garrison? Ani náhodou.

Další vcelku podstatnou změnou oproti Warlords se nám dostává Order Hall. Hlavní myšlenku má podobnou, jako Garrison, akorát s tím rozdílem, že je hodně osekaná. Už si svou halu nemůžeme přizpůsobovat, pouze si zde můžeme „odklikat“ mise, popřípadě si pohrát s Artifactem. Novinkou ale je opět příběh – každá classa má svojí Order Hall, a každá Order Hall má svojí vlastní quest line. Jedná se o drobné obdaření, podle mě však krok dozadu. Zatímco Garrison měl nějaký potenciál, Order Hall je spíše takový doplněk, bez kterého by se dalo obejít.

Další vcelku podstatnou změnou oproti Warlords se nám dostává Order Hall. Hlavní myšlenku má podobnou, jako Garrison, akorát s tím rozdílem, že je hodně osekaná.

Jedna cesta končí, druhá začíná

Tím, že jsme si prošli příběh všech lokací a dostali se tak na úroveň 110 se nám jedna cesta uzavírá, ale druhá zase otevírá. Jednak se nám otevírá poslední lokace, Suramar, která vypráví taktéž svůj příběh, který je poutavý a bude mít dopad do dalšího patche, tak také možnost dělat World Questy. Ty se objevují denně, za jejich plnění můžeme dostat více odměn – od lepšího equipu přes suroviny až po měnu, respektive goldy. Každý den za splnění čtyř World Questů pro danou frakci lze získat bonusový loot – jednak reputaci, také nám může spadnout náhodná věc. Oproti daily úkolům z Tanaan Junlge je vidět značný posun – questy jsou zábavné, díky odměnám má i smysl je dělat, především když čerstvě dosáhneme maximálního levelu.

Další podstatnou větví hry jsou dungeony. Je jich poměrně dost, příběhem navazují na lokaci, do které jsou situovány. Každý dungeon je přiměřeně velký a osobitý, nenarazil jsem na žádný, který by trpěl nějakým nedostatkem. Opět máme možnost je chodit na úrovni Normal, Heroic a Mythic. Novinkou je takzvaný Mythic+, do kterého se lze dostat po projití dungeonu na Mythic úrovni. Na konci dostaneme klíč, který nám odemyká vyšší úrovně dungeonu, ve kterých můžeme získat lepší loot a také postup do vyšších úrovní. Na některých levelech se nám na klíč také nabalují affixy, které stežují celý průchod dungeonem. Jednou za týden také dostáváme odměnu, podle toho, jak daleko se dostaneme na naší cestě v těžkých úrovních. Celý systém funguje překvapivě zajímavě a dobře, jedná se o zajímavou alternativu ke klasickým činnostem, které známe z předchozích datadisků.

 

Každý dungeon je přiměřeně velký a osobitý, nenarazil jsem na žádný, který by trpěl nějakým nedostatkem.

 

Mimo dungeonů jsou neodmyslitelnou částí také raidy. Momentálně ve hře nalezneme jenom dva, z čehož je jeden pouze jakýsi drobný doplněk. Raidy fungují dobře, jsou zajímavě navrhnuty, neomrzí ani při opakovaném procházení. Jsem zvědav, s čím se Blizzard pochlubí v budoucích aktualizacích, zatím však mají raidy našlápnuto dobře.

PvP konečně na úrovni

Další neodmyslitelnou částí hry je PvP, které prošlo také značnými změnami. Blizzardu se konečně povedlo vybalancovat veškerý player versus player obsah alespoň tak, že je více přístupný nováčkům a nebo lidem, kteří se do této oblasti nemohli pořádně dostat. Díky vylepšenému matchmakingu a implementování Prestige systému po vzoru Call of Duty jsem si PvP konečně užil. Za dokončené arény či battlegroundy lze dostat PvP equip, honor points, které slouží pro zvýšení PvP ranku. Za každý rank dostanete odměnu v podobě nového PvP talentu, goldů nebo vylepšení artifactu. Systém je dostatečně motivující a funkční, že ho mohu s čistým svědomím pochválit.

 

Systém je dostatečně motivující a funkční, že ho mohu s čistým svědomím pochválit.

Profese – mají konečně smysl?

Jistě mi dáte za pravdu, že poslední datadisk profese trpěly obrovskými nedostatky, a především jsme neměli motivaci je dělat. Vývojáři však vyslyšeli komunitu a konečně po dlouhé době mám pocit, že profese mají smysl. Nejen, že je zábava je dělat, protože většinu receptů lze získat přes questy, jejich vlastnictvím máme také drobné bonusy ve hře. Zároveň si s nimi jde také pořádně vydělat.

Dlouhá a rozmanitá zkušenost

Blížím se ke konci recenze a k verdiktu. Pořád nám ale zbývá jedna otázka – Má to cenu hrát?

Má odpověď zní ano. A to jak pro staré hráče, tak i pro nováčky, kteří jsou světem Warcraftu ještě nedotčeni. Hra balancuje na pomezí těchto dvou polí hráčů, každému dá něco, a jde jí to velmi dobře. World of Warcraft má stále něco do sebe, narozdíl od Warlords si dokáže udržet hráče, Legion nám přinesl spoustu věcí jinak a lépe. Co může starší hráče zamrzet je fakt, že již to není to, co bývalo za dob The Burning Crusade. To se ale nedá považovat za nedostatek. Hra se přirozeně vyvíjí a má konečně dobře našlápnuto. Doufám tedy, že si Blizzard toto tempo a směr nechá, aby Azeroth byl ještě lepším místem pro trávení našich volných chvil.

Hra se přirozeně vyvíjí a má konečně dobře našlápnuto.

Po technické stánce jsem na žádné neduhy nenarazil. HW nároky jsou tradičně přijatelné, hra běží pěkně a disponuje rozmanitým nastavením. Na to, jak je stará, si stále drží důstojnou grafiku, pořád je to hezká podívaná.

Hudební podkres je také zvládnutý výborně – při dlouhodobém poslouchání neomrzí, je skvěle situován. Nečekejte ale žádnou změnu, pořád je koncipován v tradičním orchestrálním duchu. Zda se jedná o dobrou či špatnou věc je spíše subjektivní.