Polský Zaklínač, ruské Metro a ukrajinský S.T.A.L.K.E.R. – tři dnes již kultovní hry, kulturní poklady, které pevně spojuje jejich slovanský původ.
Zaklínač. Kultovní fantasy sága od mistra Andrzeje Sapkowského, ve které polský spisovatel geniálním způsobem sloučil fantasy v tolkienovském stylu a slovanskou lidovou kulturu a mytologii, to vše okořenil špetkou výborného humoru a stvořil tak jedno z nejlepších fantasy všech dob.
Herní trilogie od CD Projekt se dočkala mnoha ocenění a především třetí díl si drží status jedné z nejlepších her všech dob. Mix obrovského otevřeného světa, nezapomenutelné slovanské atmosféry, skvělé hratelnosti, úžasných postav, hodiny a hodiny zábavných questů, a zkrátka všeho, co tvoří dobrou hru. Zaklínač 3 to všechno má. A tak zatímco ve slovanských zemích, hlavně v Polsku a v Česku (a do jisté míry i ve zbytku Evropy) se knižní sága stala velice populární prakticky hned po svém vydání, do zbytku světa se dostala až o téměř 25 let později díky popularitě, které si hry získaly.
V čem ale spočívá jedno z hlavních kouzel Zaklínače je právě jeho mytologie, která čerpá z evropských, hlavně slovanských, mýtů a pověstí. Využívá i pohádek, lidových tradic a pověr, které jsou nám, Slovanům, dobře známé. To je něco, co například v Americe nemohou lidé pochopit. Pro ně jsou to jen smyšlená monstra, která vám hra umožňuje zabíjet, stejně jako v každém druhém fantasy. Pro nás a naše slovanské bratry se však jedná o součást naší historie. Vždyť koho v dětství nestrašili polednicí a vodníky, neslýchal pohádky o vílách a rusalkách, nebo neznal pohádky, které v 19. století sepsali bratři Grimmové? Právě tohle je pro mě jeden z hlavních kulturních významů Zaklínače. Připomíná nám už téměř zapomenuté báje a pověsti, pro které už není v novém světě místo. Zde se nabízí zajímavé přirovnání ke světu Zaklínače, ve kterém je spousta monster rovněž na pokraji vymření.
Hry Metro 2033 a Metro Last Light vznikly na motivy knihy Metro 2033 od geniálního ruského spisovatele Dmitrije Glukhovského, který se rovněž podílel na scénáři her. Metro 2033 bylo do té doby známé především v Rusku a hra ho (stejně jako v případě Zaklínače) pomohla dostat do světa. Zároveň tak můžeme říct, že pomohla proslavit jednoho z nejlepších spisovatelů současnosti, kterým Dmitry Glukhovsky bezesporu je.
Příběh, který sleduje cestu mladíka Arťoma přes nebezpečné tunely metra v postapokalyptické Moskvě se stal jak mezi čtenáři, tak mezi hráči kultovní záležitostí. Hra nám přinesla úchvatnou grafiku, mrazivou hororovou atmosféru a podařilo se jí naprosto parádně převést Glukhovského knižní svět do herní podoby. Sám spisovatel zahrnul prvky z hry do svého knižního kánonu. Závěrečný díl trilogie, Metro 2035, totiž (ne)přímo navazuje na Metro Last Light. A další hra má údajně navazovat tam, kde končí Metro 2035. I Glukhovského Metro si bere inspiraci z legend a mýtů. Slyšeli jste někdy o Metru-2 a městských pověstech, které se o moskevském metru vyprávějí?
Já sám hře vděčím za to, že mi představila mého nejoblíbenějšího spisovatele. Dmitry Glukhovsky je úžasný. Jestli jste od něj ještě nic nečetli, a tento žánr vás zajímá, určitě to honem rychle napravte.
Dlouho očekávaná hra S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl konečně spatřila světlo světa v roce 2007 a ihned po svém vydání získala status kultovní hry. Hra vznikla na motivy románu Piknik u cesty od bratrů Strugackých a filmu Stalker od Andreje Tarkovského, který je románem rovněž inspirován. S.T.A.L.K.E.R. je hra s otevřeným a živoucím světem. Potkáváte ostatní stalkery, snažíte se přežít útoky krvelačných mutantů a sbíráte artefakty se zvláštními schopnostmi, roztroušené po celé Zóně. Právě prostředí a atmosféra je jedním z hlavních taháků hry a to, co si budete po dohrání pamatovat nejvíc.
Je noc, venku hrobové ticho a vy se krčíte v koutě jednoho opuštěného pripjaťského bytu. Ve zbrani máte poslední zásobník, žádné lékárničky, pomalu vás zabíjí radioaktivita, cestu ven vám blokuje několik banditů, co vás s voláním „cheeki breeki“ chtějí zabít a do toho v dáli slyšíte řev upíra. Co uděláte? Samozřejmě zemřete, tak to v téhle hře prostě chodí. Takové herní zážitky mi dokázal dát pouze S.T.A.L.K.E.R.
S.T.A.L.K.E.R. si získal popularitu hlavně v Rusku a na Ukrajině, ale i v Česku jde o velmi oblíbenou hru. Vznikla dvě pokračování, prequel Clear Sky a sequel Call of Pripyat, stále vzniká i spousta módu a hráčská komunita hru stále aktivně drží při životě. Hlavní přínos S.T.A.L.K.E.R.a světu však nespočívá ve hře samotné, ale v tématu, které pomohla zpopularizovat – Černobylská havárie. Tisíce mladých lidí se díky hře začalo zajímat (nebo se alespoň dozvěděli) o katastrofě, která se stala roky před jejich narozením. Černobylská havárie v roce 1986 poznamenala životy desetitisíců, ne-li statisíců lidí. Přesto se o ní moc nemluví a i ve školách se o ní učitelé jen letmo zmiňují. O tak velkém neštěstí, které změnilo svět by se určitě mělo víc mluvit. S.T.A.L.K.E.R. to dokázal. A právě tato hra je do jisté míry zodpovědná za tisíce turistů, kteří každým rokem navštěvují Černobylskou zónu.
Zaklínač, Metro i S.T.A.L.K.E.R. tedy mají společného víc, než se zdá. Všechny tři hry vychází z vynikající literární předlohy, všechny tři pracují s legendami a mýty (ano, i Černobyl je plný pověstí), a všechny je mají na svědomí původně malá a téměř neznámá studia.
Ale hlavně jsou neodmyslitelnou součástí slovanské moderní kultury a pomohly utvářet generace mladých lidi, které přiměly zajímat se o témata, o která by se asi běžně mladí lidé nezajímali. Nutí nás zamyslet se a uvědomit si, že to, jak se zachováme v určitých situacích může ovlivnit svět kolem nás, a že i na první pohled bezvýznamné rozhodnutí může mít drastické následky. Učí nás, že svět není černobílý, že dobro může mít za následek zlo a zlé činy zase mohou vyústit v dobro.
„Násilí tvoří násilí, válka plodí válku a smrt přináší pouze smrt. Přerušit tenhle krutý kruh obnáší víc než jen jednat bez rozmyslu či pochybností.“
– Chán, Metro 2033
