Rok 2016 je úspěšně za námi a to s sebou nese určité povinnosti. Plánoval jsem vytvořit podobný článek jako minulý rok, kde bych shrnul nejlepší hry za uplynulých dvanáct měsíců. Začal jsem si tedy chystat materiály (= vzpomínat, které hry vlastně vůbec vyšly v roce 2016). No a pak nastala tvůrčí krize, kdy jsem si uvědomil, že tenhle formát má své mouchy. Hrál jsem něco kolem padesátky her, čímž se nechválím, pouze na to poukazuji jako na fakt. A vybrat z nich deset nejlepších je něco těžkého, ale i neférového. Některé tituly by se do top desítky nedostaly, ale stojí za zmínku. Rozhodl jsem se tedy opustit myšlenku vytvoření článku podobného tomu minulému a místo toho jsem začal uvažovat nad něčím novým.
Až nyní jsem přišel na to, jak celý tenhle problém pojmu. Také doufám, že to bude stravitelnější pro čtenáře, jelikož se spíše soustředím na určité události, které formovaly minulý rok. Je celkem pochopitelné, že zde nemůžu obsáhnout všechno, co se stalo. Můj vkus je vyhraněný a má paměť děravá jak cedník, tudíž tu na hromadu věcí jistě zapomenu. No, dost řečí a pojďme na to.
1) Upadající kvalita AAA her
Tohle je věc, které si snad každý všiml. No Man’s Sky nebo Mafia 3 dokázaly, že díky reklamě jde prodat i brak. Nejvíce zarážející je to právě u prvního jmenovaného, jelikož lidé v den vydání ani netušili, o čem ta hra vlastně vůbec je. A i přesto si ji předobjednali a někteří ji označovali za průkopnickou a hru desetiletí. Plyne z toho ponaučení – nevěřit tvůrcům her a nepředobjednávat hry.
Jenže i mimo tyto dvě hry tu byly přešlapy. O optimalizaci nebo spíše neoptimalizaci některých titulů na PC nemá cenu mluvit. To už je jistota dnešní doby, kdy jsou lidé překvapeni tím, když jim něco jede v pohodě. Mě osobně zklamalo třeba i nové Deus Ex. Nehrál jsem ho, ale už jen fakt, že obsahuje mikrotransakce, je prostě hnus. Pak tu je nový Sherlock, u kterého jsem měl problémy s optimalizací, takže jsem ho hrál jen chviličku.
2) Remastery všude, kam se podíváš
Dalším trendem minulého roku bylo vydávání remasterů u her, které to nepotřebují. Tohle je věc, které jsem se podíval na zoubek už v jednom ze svých předchozích článků. Abych na ně neházel ale jen špínu, musím pochválit některé vydavatele či výrobce, kteří měli koule na to, dát onu vylepšenou verzi hry zdarma majitelům té původní. Je to dobrá věc a tenhle přístup mě hodně potěšil.
3) Logické hry na vzestupu
Miluju logické hry. Díky nim si člověk procvičí mozek a navíc si připadá i chytře. Pokud se mu tedy daří v řešení hádanek. Rok 2016 byl velmi úrodný na tento typ her. O sérii Rusty Lake jsem taktéž psal v jednom ze svých předchozích článků a je tu i recenze na druhý díl. Pak se objevil i druhý díl série The Room, který přinesl vylepšení v každém aspektu od předchozího titulu. Pokud bych sem mohl zařadit i strategie, rozhodně bych se zmínil o Plague Inc., což je hra, ve které je vaším úkolem vyhubit lidstvo.
Nezapomenu zmínit ani The Turing Test, což je hra podobná Portalu, bohužel zaostává v každém směru. I tak se ale jedná o lehce nadprůměrnou hru, která má své kouzlo. A pak tu zbývá jeden titul, ke kterému jsem se dostal až těsně před koncem roku. Hra Patterna bere nápad z Hexcells série a vylepšuje ji v každém směru. A jelikož Hexcells miluji a považuji za to nejlepší, co lze sehnat na poli minimalistických logických her, je jasné, že jsem Patterně zcela podlehl. Je to obtížné, je tam hromada pravidel, ale pocit ze zdárného vyřešení bez jediné chyby je prostě k nezaplacení. Navíc tu máte i luxusní generátor levelů, kde si můžete nastavit hromadu věcí a vytvořit tak hádanky šité na míru.
4) Evoluce HOG her
Někteří zarytí adventuristé ohrnují nos nad HOG žánrem. Hidden Object Games jsou hry, které nabízejí zajímavé příběhy, hledání předmětů, hromadu miniher a dají se považovat za takové adventury pro sváteční hráče. Většinou je hrají ženy, tudíž tu jsou také ženské hrdinky, není tu krev ani moc násilí a příběh se dost často točí kolem záchrany dcery/manžela.
HOG hry hraju už nějaký ten rok, tudíž sleduji postupný vývoj v tomto žánru. Letos jsem se dočkal hned dvou titulů, které jej posunuly na nový level. Předně to je závěr trilogie Enigmatis od bohů v tomto žánru Artifex Mundi. Již první dva díly byly skvělé, ale tohle je něco dokonalého. Celá hra je taková filmovější, napínavější, dočkáme se i nějakého toho zvratu a zkrátka je perfektní.
Poté tu je HOG hra, která vycházela v epizodách. Adam Wolfe vytvořili nováčci v tomto žánru, proto je s podivem, jak moc kvalitní tenhle titul je. Hra je opět hodně akční, možná až příliš. Přijde mi, že se HOG žánr pomalu mění podobným stylem, jako klasické adventury nahradily filmové hry od Telltale. Adam Wolfe má bohužel těch chyb vícero, ale i tak se jedná o jeden z nejlepších titulů minulého roku.
5) Kvalitní české hry
Nemám rád, když se v recenzích dává velký důraz na to, že hra pochází z naší kotliny. Je to věc, která by rozhodně měla být zmíněna, ale jen tak mimochodem. Některé hry jsou průměrné, ale právě díky tomu, odkud pochází, obdrží lepší hodnocení, než si zaslouží (viz Blackhole). Rok 2016 proběhl tak rychle, že některé tyto kvalitní tituly bohužel nebyly ani zmíněny v českých médiích nebo jim byla věnována minimální pozornost, což je věc, kterou si vzhledem ke svým kvalitám nezaslouží.
Prvním titulem, na který jsem již v minulosti upozorňoval, je Dead Effect 2. Na tuto hru se snesla kritika na Steamu, že pochází z mobilů. Proto tam má tak mizerné hodnocení. Vtipné a smutné zároveň ale je, že hravě strčí do kapsy některé tituly výhradně z PC platformy. I přes své chyby a béčkovost je Dead Effect 2 dobrým titulem, který je zábavný v coopu (až pro tři hráče) a nabízí dobrý poměr cena/délka hry. Jen ten konec mohl být o dost lepší.
Dále tu jsou logické hry. Předně se musím zmínit o Dark Train. Tato hra je nádherná. Byla vytvořena unikátním způsobem a je opravdu převeliká škoda, že její vydání prošlo bez povšimnutí širší veřejnosti. Hrajete za roztomilou krakatici, která je připoutána k vlaku. Ten musíte opravovat, řešit originální hádanky a dostat se do cíle. Hru navíc ovládáte pouze myší a Dark Train se s vámi nemaže a nic vám nedá zadarmo. Není tu žádná nápověda, mnohdy tedy nemáte vůbec tušení, co dělat. A je to zpočátku opravdu šok. Už jen kvůli té překrásné stylizaci se vyplatí tomuto dílu dát šanci.
Nejnovější hrou z českých luhů a hájů je hra Minimal. Jedná se opět o logickou hru, která je, no, minimální… Ok, minimalistická a to v každém směru. Hudba, grafika, i hratelnost je tak jednoduchá, že už to ani víc nejde. Musíte klikáním do herní plochy vytvořit stejný obrazce, který máte jako vzor. To, co je zpočátku jednoduché, se brzy změní v peklo. Hra je to lehce nadprůměrná, jelikož časem se prostě dostanete do bodu, kdy budete muset použít i tipování. A jak víte, nerad tipuji u logických her.
6) Pif paf
Rok 2016 byl především ve znamení návratu starých známých. Hlavně jsme dostali nového Dooma. První díl této série byla taktéž první hra, kterou jsem na svém počítači hrál. I přes tento fakt jsem se na restart série netěšil. Grafika mi přišla taková divná, hratelnost mě moc nepřesvědčila a navíc to jelo na neslavném id techu. Jenže pak se staly dvě věci. Za prvé jsem viděl video od TotalBiscuita, který hru vychvaloval až do nebes. A já si z toho popisu uvědomil, že tento titul může být dobrý. Druhou věcí byla má výhra jako blogger měsíce na Zingu. Díky slevě tisíc korun jsem si ji mohl koupit krátce po vydání a zaplatit jen část původní ceny. Vyplatilo se. Id tech ve verzi 6 je lepší, více odladěný. Hra samotná je spojením klasických stříleček z devadesátých let s přidáním prvků, které voní novotou, ale hru nijak nesráží k zemi. Právě naopak je díky nim ještě zábavnější.
Poté tu je Shadow Warrior 2. O něm jsem dokonce napsal i recenzi. Hra není lineární, ale nabízí otevřený svět a hratelnost je hodně podobná sérii Borderlands. Akorát tu máte japonskou tématiku a hromadu krve, vnitřností a hlášek z úst Lo Wanga. Hrát jde až ve čtyřech, díky čemuž se násobí nejen zábava, ale taktéž i množství usekaných končetin. Hra má parádní optimalizaci, což se nedá říct o následujícím titulu…
Někdo by se mohl divit, že tu najde tohle dílo od Remedy. Můžete namítat, že optimalizace stála za prd. A já přiznám, že ano, stála. Hra je po technické stránce odpad. Vydání na Steamu a potažmo Windows 7 vylepšilo hromadu věcí a už jede lépe, stále to ale není ono. Jenže když odsunete všechny předsudky stranou a zkusíte si tento titul zahrát, zjistíte, že Quantum Break má parádní příběh. Cestování v čase je něco neuvěřitelně složitého a jen málokomu se podařilo zakomponovat tuhle věc do příběhu tak dobře, jako mistrům v Remedy. Cestování v čase tu má svá pravidla, která jsou pevně daná, neohýbají se tak, jak zrovna tvůrci potřebují. Zpočátku toho moc nevíte, postupem hrou si ale dílky skládačky začnete dávat dohromady a o to lepší je poté konec, kdy vše pochopíte. Příběh je zde skutečně lahůdka a celou dobu jsem jej hltal. I systém soubojů byl zábavný, i když znám lidi, kterým vadí a stěžují si na něj. Pro mě tohle ale rozhodně nebylo zklamání a jsem rád, že jsem tomuhle titulu dal šanci.
7) Něco mi do toho vlezlo
Určitě to znáte. Koupíte si novinku, hrajete ji, baví vás to. Jenže pak vyjde další hra a vy tu první odložíte s tím, že se k ní vrátíte co nejdříve. Jenže dny, týdny a měsíce ubíhají a sedá na ni prach. Imaginární prach sedá i na některé mé tituly v knihovně na Steamu. A nemusí se nutně jednat o špatné hry, jak dokazují dva tituly.
Na začátku roku vyšel XCOM 2. Hra mě bavila, jenže pak se mi pokazilo PC a já si musel dát pauzu od hraní. Když jsem ho pak měl už v pořádku, jaksi jsem začal hrát jiné tituly a bohužel jsem se do dnešního dne k této výborné tahovce nedostal. Paradoxní je, že se mi něco podobného stalo i s prvním dílem, který jsem taktéž nedohrál, i když mě hodně bavil. Vypadá to, že tahle série je u mě prokletá.
Druhým případem je překvapivě druhý datadisk do Zaklínače 3. Jedním z faktorů odkladu bylo to, že hra vyšla v létě. A v tomto ročním období mám jiné starosti a povinnosti, než sedět doma u PC a hrát hru. Navíc jsem, což víceméně dělám u každého RPG, si nabral hromadu vedlejších úkolů a začal plnit právě ty. K tomu si připočtěte, že jsem prošel každé místo zájmu na mapě. Díky tomu jsem hru hrál nějakých 30 hodin a pak se dostavila únava. Řekl jsem si, že si dám pauzu, navíc tenkrát vyšel i Doom, pokud se nemýlím. Tak jsem se věnoval něčemu jinému a pak zase něčemu jinému a poté další hře, až jsem úplně zapomněl na datadisk O víně a krvi. Hru jsem tedy hrál naposledy 6.7.2016. Žádný fanoušek Geralta a jeho prořízlé pusy však nemusí věšet hlavu, vrátím se k tomuto titulu jen, co (už počtvrté) dohraju Dragon Age: Origins. A taky Dark Train. A Tales from the Borderlands. A ještě chci splnit všechny achievementy v The Talos Principle… No, řekněme tedy, že se k té hře NĚKDY vrátím.
8) A zase píše o tom Killing Floor 2…
Pokud čtete moje články více, než je zdrávo, jistě si všimnete toho, že se mi nelíbilo, jakým směrem se vydalo Tripwire u pokračování jedné z mých nejoblíbenějších her. První díl byl a stále je naprosto parádní záležitost. Zub času se na ní bohužel podepsal velmi nepříznivě, kdy grafické zpracování je už notně zastaralé a totéž platí i o technické stránce hry. I přesto má ale aktivní hráčskou komunitu. Druhý díl byl něco kolem roku a půl v předběžném přístupu a během této doby jsme se dočkali takových věcí, které nikdo nechtěl. Mikrotransakce, PvP mód, přidání hromady berliček, aby chudáčci konzolisté náhodou neměli problémy… Po technické stránce se jedná o parádní dílo, po té hratelnostní je to ale maximálně tak průměr. Principy z předchozí hry tu buď vůbec nejsou nebo jsou změněny k nepoznání. Přidáním sprintu se hra zrychlila, na taktice tak už pomalu nezáleží a každý perk může zabít každého nepřítele. Hráči, jako by si to uvědomovali, tudíž hru hraje v jeden okamžik max. 3000 lidí, což je bída. První díl hraje v jeden okamžik zhruba jedna třetina z tohoto čísla, což je po více jak šesti letech pomalu zázrak. Na druhou stranu po KF2 za šest let neštěkne ani pes…
Druhým největším zklamáním byla pro mě hra Adr1ft. Ke konci roku šla zakoupit v Humble Bundle za pár kaček, tudíž jsem do toho já hlupák šel. Říkal jsem si, že i přes ty smíšené recenze na Steamu ta hra možná bude mít své kouzlo. Neměla. Je to odpad. Vesmír je zpracovaný krásně, po grafické stránce je to nádhera, kdy máte neustále pootevřená ústa a málem i zapomenete dýchat. Jenže pak zjistíte, že hratelnost spočívá v pouhém poletování a plnění tak pitomých úkolů, které jsou navíc stejné. K tomu ještě musíte neustále sbírat zásobníky kyslíku, jinak byste, víte, zemřeli. Což je brzy otravné, jelikož vám jeden zásobník vydrží na pár desítek sekund. Hru jsem nehrál s VR, takže někdo může namítnout, že jsem hlupák, když ji hodnotím bez těch pocitů, které by mi tato revoluční technologie přinesla. Ale víte co? Nemyslím, že by ono nudné poletování vesmírem bylo zajímavější, kdybych měl na hlavě helmu a všechno to bylo kolem mě. Stále by to byla neuvěřitelná nuda.
9) Omluva Telltale
Můj předchozí článek je recenze hry Batman od Telltale. Jak jistě víte, mám výhrady k této společnosti a jejich tvorba šla dle mě hodně dolů. Jako fakt hodně. Batmanovi jsem nedával moc šancí, jelikož to prostě vypadalo na další ždímačku ve stylu „letos vychází film, tak uděláme o té postavě i hru a lidé to budou kupovat jako rohlíky„. Inu, spletl jsem se. Ano, ani já nejsem neomylný. I přes horší technický stav, kratší délku a opět skutečnost, že na vašich volbách moc nezáleží, je Batman úžasná hra. Nechápu, proč ji na Steamu hromada lidí označuje jako to nejhorší, co Telltale vydalo. Ale tohle ani nebudu řešit. Pokud jste fanoušky netopýřího muže nebo máte rádi kvalitní příběhy, pořízení této hry určitě nebudete litovat. Vážně doufám, že se pochlapí a přinesou nám druhou sérii. Buď tohohle nebo The Wolf Among Us. Nebo obou dvou her. Opravdu se tedy omlouvám Telltale za to, že jsem již předem označil tuhle hru jako jejich další selhání.
10) Chro, chro
Rok 2016 byl překvapivě také plodný ohledně prasat. Hned v lednu vyšla hra Iron Snout, která je zdarma na Steamu. Jedná se o klasickou mlátičku, kdy vaše postava stojí uprostřed 2D levelu a na vás nabíhají zleva i zprava nepřátelé, které musíte zabíjet. V tomto případě však hrajete za prase, které se chce pomstít všem těm vlkům. Umím si představit, že pro určité lidi jde o velmi příjemnou zábavu na osamělé zimní večery. I mě samotného hra hodně bavila a je zdarma, takže, no, dejte jí šanci.
Pokud byste naopak chtěli všem těm prasatům ukázat, zač je toho loket, sáhněte po hře Blood and Bacon. A to nejlépe i s pár přáteli, jelikož tenhle masakr podporuje coop až čtyř lidí. Zoufalý farmář přišpendlený vidlemi ke své stodole potřebuje chrabrého hrdinu, který se postará o zmutovaná prasata řádící po jeho pozemku. A kdo jiný mu v tom může pomoct, než vy, že ano? Popadnete tedy nějakou zbraň a vydáte se pozabíjet tu havěť tam venku. Hra je vtipná, béčková a navíc cena je příjemně nízko. Připojte se tedy k ostatním řezníkům a pojďte nakrájet ta prasata na kostičky.
Třetím titulem, v němž se vyskytují tato užitečná zvířata, je Stardew Valley. Jedná se bezesporu o jednu z nejlepších her roku 2016. Tahle hra se mi naprosto trefila do vkusu, kdy jsem si užíval každou její část. Jste farmářem, ale zároveň tu lze provádět i hromadu jiných činností – kutat kameny, zabíjet nepřátele, lovit ryby, nabalovat ženy či muže atp. Člověk se zkrátka nenudí a na to, že ji vytvořil jen jeden člověk je tahle hra opravdu neskutečně zábavná a návyková. Není tedy divu, že já sám jsem v ní utopil více než sto hodin. A kdo ví, možná si ji zahraju ještě jednou. Je totiž opravdu milá a odpočinková.
11) Indie hry, které nejsou z Indie
Od té doby, co jsem na Steamu, vzhlížím k indie hrám. Dle mě se tu nacházejí kvalitní tituly, které jsou dost často lepší než AAA hry od velkých společností. Mnozí z vás na ně nahlížejí skrze prsty a pomalu slovo indie považují za sprostý výraz. Jenže když jim dáte šanci, možná i sami objevíte jejich kvality.
Zde bych chtěl zmínit především dva tituly. Začnu tím horším, ale pravděpodobně i známějším. Firewatch je kvalitní simulátor chůze. Jste v národním parku, procházíte se v něm a plníte úkoly. Děj se zdá být mysteriózní, ale je realistický, tudíž pro některé může být rozuzlení či samotný závěr velmi nezajímavý. Já jsem nebyl zklamaný, protože se mi tahle hra opravdu hodně líbila. Prostředí je překrásné, dabing kvalitní, hlavní postava je sympaťák a celé je to velmi příjemné. Děj je místy hororový nebo hodně napínavý.
No a pak tu je naprosto úchvatná hra. Druhý díl série The Banner Saga přišel začátkem roku a zcela mi uhranul. Již první byl parádním počinem, ale teprve u pokračování jsme se dočkali vylepšení či odstranění toho, co ne zcela fungovalo. Tato tahová strategie s nádherným vizuálem a úžasnou hudbou se opravdu povedla. Když si k tomu přičtete fakt, že se odehrává na severu a obsahuje severskou mytologii, je to prostě jasná koupě. Navíc tu poznáte i hromadu zajímavých postav, z nichž si některé oblíbíte tak moc, že jejich případný skon opláčete. Tahle hra je vskutku mistrovské dílo.
Závěr
Tak a to je vše. Někdo může namítnout, že jsem měl popis her více rozvést, ale dle mě je to zbytečné. Navíc by se díky tomu text nepříjemně nafoukl a já byl nucen tenhle článek rozdělit na několik částí. Spíše než nějaký žebříček to tedy berte jako takové menší nahlédnutí do toho, jak vypadal můj herní rok 2016. Někteří jej nazývají jako podprůměrný, pro mě byl ale hodně plodný a vyšla spousta titulů, na které s radostí budu vzpomínat i v dalších letech. Nezbývá než doufat, že rok 2017 se bude nést v podobném duchu.
Děkuji všem za přečtení.