Mini Metro aneb Pobavení pro patologické perfekcionisty

Snad každý moderní hráč si musí připustit jednu věc: Ač se mnohé zavedené série snaží aktivně posouvat vpřed, skutečnou experimentální laboratoří na poli videoher je v dnešní době nezávislá scéna. Vždyť takový indie vývojář si to jeden den nakráčí do práce s neobvykle brilantním nápadem, takřka druhý den má na svědomí fenomén a o 250 tisíc prodaných kopií později si může pod zadkem vystlat bankovkama. Ostatně přesně takový příběh potkal Mini Metro.

Na notě nostalgie…

Jako malého kluka (rozumějte když mi byly tak tři nebo čtyři) mě máma brávala na nádraží. Kdekdo si možná pomyslí, že to byl prazvláštní způsob, jak trávit čas s rodinou, ale v oněch raných létech pro mou světem fascinovanou maličkost neexistovalo nic zajímavějšího. Celé hodiny jsem dokázal vysedávat na perónech a žasnout nad okolním ruchem i skřípavým pištěním brzd, zatímco můj mateřský doprovod s nevídanou trpělivostí štrikoval oblečení. Pár našedlých dětských očí pozorně sledoval projíždějící soupravy vagónů a pozoroval zástupy procházejících lidí jedoucích z neznáma do neznáma; a všechen ten spěch a hemžení vlakového uzlu se malému chlapci zdály prazvláštně uklidňující. V ony jedinečné chvíle hluk splýval v hrobové ticho a zdánlivá zmatečnost postupně dostávala tvar, formu, strukturu a řád. Odcházel jsem tehdá vždy doširoka rozesmátý, ale i poněkud zklamaný. S ubíhajícími měsíci mi totiž začalo být jasné, že čas sledování vlaků již brzy pomine; a dostavil se strach, že podobný pocit si už nikdy nedopřeju. Jaké to štěstí, že jsem se tenkrát mýlil… a jednoho dne objevil Mini Metro.

MIND THE GAP

Kdo někdy zavítal do útrob londýnské podzemní sítě, nadpisu tohoto odstavce se dozajista nevyhnul. Jeho význam je ve svém běžném výkladu prostý: Pozor na díru. Novozélandské studio Dinosaur Polo Club, tedy přesněji jeho dva původní členové, dvojčata Peter a Robert Curryovi, se ovšem rozhodli tuto poučku interpretovat do velké míry po svém, a dospěli tak k druhému, neméně poučnému významu: Uvědom si, kde je díra.

 

1 z 1

- +

1.

Netrvalo dlouho a oba bratři v roce 2013 na jednu takovou metaforickou mezeru narazili – na mezeru na videoherním trhu. Ani na vteřinu tak nezaváhali a o pouhý rok a několik měsíců později spatřil světlo světa jejich první nezávislý počin: prostý, jednoduchý, a přesto nečekaně propracovaný a elegantní koncept nazvaný Mini Metro, který již od svého vydání stihl okouzlit přes čtvrt milionu hráčů po celém světě. V čem přesně jeho jedinečné kouzlo spočívá?

V jednoduchosti je síla…

Princip Mini Metra je vskutku jednoduchý: Jakožto plánovač dopravní sítě postupně procházíte nejrůznější světová města, přičemž vaším úkolem je navrhnout a co nejdéle udržet v chodu vlakovou síť, a to tak, aby přepravila co největší množství pasažérů a nedošlo k přeplnění jakékoliv stanice netrpělivě vyčkávajícími cestujícími. Přepravní potřeby jednotlivců stojících na zastávce přitom znázorňují drobné černé symboly. Dopravíte-li předem daný počet osob, odemknete další mapu. Dojde-li snad k přeplnění stanice, hra končí a vy to musíte zkusit znovu a lépe. Mini Metro disponuje nanejvýš intuitivním ovládáním, které si rozhodně zaslouží zmínku, jelikož všechno hravě zvládnete myší či dotykovou obrazovkou vašeho chytrého telefonu. Jednotlivé linky metra vytváříte a prodlužujete propojováním předem daných stanic, jejichž počet se postupem hry navyšuje. Máte-li dostatek zdrojů, umístí se na nově vytvořenou trasu automaticky vlaková souprava o jednom vagónu; stejně tak se samy staví mosty a tunely v případech, kdy vámi vyznačená cesta vede skrz vodní tok.

 

1 z 2

- +

1.

2.

A tady přichází na řadu základní mechanismus hry: nakládání s dostupnými zdroji. Na začátku každé hry máte k dispozici tři barevně odlišené linky, které můžete načrtnout dle vašich představ, a stejný počet jednovagónových souprav; počet počátečních tunelů či mostů pak závisí na vámi zvolené úrovni. Na konci každého týdne vás pak čeká důležité rozhodnutí. Vždy máte jistotu, že dostanete lokomotivu navíc; druhá získaná položka však závisí zcela na vašem výběru jedné ze dvou variant. Chcete raději možnost začít zcela novou trasu, nebo postavit přestupní stanici, která udrží vyšší počet osob, než se začně přeplňovat? Je libo víc tunelů do zásoby, kdyby snad po stranách řeky vyskočily nové neposedné zastávky, nebo upřednostňujete připojit nový vagón k již existující lokomotivě, aby daný spoj mohl po cestě posbírat větší počet lidí? Výběr je rozmanitý, ale omezený; strategie různé. Každá z patnácti různých lokací přitom pokládá před hráče své vlastní specifické výzvy. A že vám to stále připadá jednoduché? Zkuste si Extreme mod, kde v momentě, kdy vaše trasa jednou protne dané stanice, už ji nemůžete překreslit.

Lahodná logistika

Mini Metro se nikterak nesnaží oslnit hráče komplexitou starých budovatelských titulů jako kupříkladu Transport Tycoon. Jeho šarm však obdobně spočívá v pocitu, který v nás hráčích probouzí, a s nímž se může každý ztotožnit po svém – v pocitu, že dokážeme vyřešit sebezašmodrchanější situaci, když nám dá život (v tomto případě hra) dostatečný prostor pochopit principy problému. Když se nad tím opravdu zamyslíte, jde tento nevinný pestrobarevný počin podstatou své zábavnosti daleko hlouběji do nitra lidskosti, než většina vysokorozpočtových videoher. Zatímco ty často stimulují naši touhu prožívat dobrodružné zážitky, jež nám každodenní realita odepírá, Mini Metro tento postulát elegantně vyvrací tím, že po desítky hodin – a věřte tomu, že jsou to desítky – hráče zabavuje tím, co podvědomě a konstantně dělá každý z nás: zabavuje snahou vnést řád a systém do chaotických okolností, které jsme si sami nevybrali, a odměňuje nezaměnitelným pocitem zadostiučinění, jenž se dostavuje, když se nám to nedejbože podaří. Je rájem rigorózních rozumbradů a pastí pro všechny patologické perfekcionisty, co nemohou jen mlčky přihlížet, jak někdo na YouTube vytváří dopravní síť, která „je přece strašně neefektivní a šla by udělat mnohem líp!„. (Ano, přesně takhle mě dostali…)

Příští zastávka…?

Nemám sebemenší ponětí, jakým směrem se osudy a snahy vývojářů z Dinosaur Polo Club budou nadále ubírat. Nic to ale nemění na skutečnosti, že Mini Metro je mistrovský kousek. A pokud je tento první miniaturní fenomén sebemenším indikátorem tvůrčí kapacity a gamedesignového talentu téhleté novozélandské bratrské bandy, troufám si tvrdit, že životy početných indie hráčů budou v příštích letech v dobrých rukách.