Před pár dny jsem dohrál hru The Witness. Zprvu, když byla oznámena a vyšla, jsem nebyl moc nadšený. Celý koncept je jednoduchý a člověka nijak neohromí. Jste sami na ostrově, kde je téměř 700 hádanek. Ty jsou rozesety tak po různu, takže je musíte i sami hledat a co je horší – všechny mají stejný cíl: dostat se z bodu A do bodu B. Vtip je v tom, že se k tomuhle všemu přidávají další a další pravidla a tak je složitější dojít ke správnému výsledku. Sám za sebe můžu říct, že se mi hra nakonec hodně líbila a pokud patříte mezi milovníky logických her, které vás pořádně potrápí, směle do toho a pořiďte si The Witness.
Popis problému
Bohužel ne všechno bylo tak úžasné a třpytivé. Za velikány v tomhle žánru považuji Portal 2 a The Talos Principle (zkráceně Talos). O Portalu 2 nejspíš moc nemusím mluvit, snad každý ho zná a je to jeden z průkopníků žánru. Navíc má kooperaci, podporu workshopu a hromadu humoru, který je místy tak černý, až se bojíte, že vám ukradne kolo… Uznávám, ne moc dobrý pokus o vtip, ale pojďme dál. Pak tu je Talos, což je titul, který považuji za to nejlepší ve vodách logických her. Talos má tři prvky, kdy stačí sledovat pouze ten základní – hádanky. Jenže poté tu je i zajímavý příběh a především filozofie. U těchto dvou prvků se nemusíte nijak pozastavit a prostě hru dohrajete, jako kdyby to byla čistá hra s hádankami. Což by ale byla škoda, protože jsou na stejné kvalitativní úrovni jako hádanky.
Jenže pak tu máme třeba The Witness. Objevíte se na neznámém ostrově, jste sami, netušíte co se děje. Tohle si dle mě přímo říká o nějaký příběh, jenž budete postupně odkrývat. Bohužel tu nic takového není. Žádný příběh. A je to opravdu škoda, jelikož když naleznete zkamenělé lidi (nebo to jsou jen sochy?), začnete se sami sebe ptát, co to všechno znamená a tak nějak si v hlavě budovat myšlenku, co se tady asi tak stalo. Mě osobně napadl příběh, podobný příběhu o Babylonu. Lidé byli posedlí technologií, všude dávali ty destičky s hádankami, poté se vydali na horu, kde se chtěli „dotknout“ Boha nebo něco v tom stylu. Jenže jejich stroj selhal a všichni zkameněli… Brzy poté se sem dostanete vy, procházíte kolem lidí a jakmile aktivujete přístroj, zkameníte i vy. Konec hry.
Vím, zní to dost béčkově a ohraně. Chci ale jen poukázat na to, že by se zde mohl vytvořit hodně solidní příběh, který by vás táhl dál. Bylo by tak jednoduché sem dát pár prvků, pár náznaků něčeho, co se aspoň vzdáleně podobá příběhu. Člověk by byl o to více pohlcený a chtěl by tenhle titul dokončit s ještě větším zápalem. Na druhou stranu lze pochopit, že tvůrci chtěli mít hru takhle. Sami se nechali slyšet, že to je spíše odpočinkovější hra, kde je vše jen na vás – jaké je vaše odhodlání splnit všechny hádanky, dostat se až na konec hry nebo se lehce vzdáte a hru ani nedokončíte.
Dvě hlavní otázky
Když se nad tím tak hlouběji zamyslím, byl jsem zklamaný. Zklamaný z absence něčeho, co tu vlastně ani nikdy nemělo být. Je to jako kdybyste očekávali kvalitní příběh třeba v nějaké závodní hře. Jasně, příběh tam může být, ale je to nutností? Není, vždyť tam jde přece hlavně o jízdu. Dost jsem o tomhle faktu přemýšlel, protože jsem chtěl napsat recenzi na The Witness a do jednoho ze záporů dát i absenci příběhu. Jenže o tomhle ta hra ani nikdy nebyla, tak proč to tam dávat? I když jsem hrál už několik desítek logických her, příběh jsem nalezl jen v pár titulech. A to se ještě nebavíme o kvalitních příbězích, což by zredukovalo počet tak, že by šel ukázat na prstech jedné ruky.
Hlavní otázky tedy jsou:
- Škodí The Witness absence příběhu?
- A lze jí něco takového vůbec vyčítat?
Odpověď na první otázku není snadná. Já sám jsem zmlsaný Talosem, který má díky příběhu další rozměr. Není to jen o tom, řešit hádanky a dostávat se dál, až se vám zobrazí titulky a vy máte dobrý pocit z toho, že jste hru dohráli. Jde tu o víc. Zjišťujete, co se děje se světem, co se děje s vámi, co to všechno znamená a je to perfektní. Před spaním nemyslíte jen na to, jak vyřešit tu zapeklitou hádanku s větráky a kopírováním vaší osoby, ale i to, jaký to všechno má smysl. A i když je The Witness úžasná logická hra, právě absence příběhu jí ukrajuje kousek atraktivity. Minimálně pro mě. Vždyť i taková 2D hra Linelight nabízí příběh, který si sice musíte hodně domýšlet, ale tam někde hluboko je. A díky němu je konec hry tak dojemný a pěkný.
Sám za sebe tedy odpovídám na první otázku ano, hře The Witness škodí absence příběhu. Není to nic hrozného, něco, kvůli čemu bych jí strhával hromadu bodů z výsledného hodnocení nebo ji všude hanil, ale zamrzí to. Druhá otázka je už o něco ošemetnější. Můžeme vyčítat logické hře, že nemá příběh?
Nuže, nemůžeme. Teoreticky je logická hra jen a pouze o logice. Plníte jednu hádanku za druhou a když splníte všechny, vyhráli jste. Nikde ani náznak příběhu. A přesto vás tyto tituly baví. Proč tedy vyčítat The Witness něco, co je pro 95% všech podobných her zcela normální?
Rozuzlení
Nakonec to tedy všechno spěje k jedné věci – příběh je u logických her nadstandard. Prakticky je to maso, které obaluje logickou kostru. Koneckonců hry tu jsou jen z jednoho důvodu – aby nám hráčům poskytly zábavu a myslím si, že tohle dělá The Witness na jedničku.