Úvod
Ahoj, všichni. Nejprvě bych se měl asi představit, jelikož je to můj první článék a jsem sám zvědavý jak se s tím vypořádám. Je mi 19 let a můj první kontakt s počítačovými hrami se datuje někdy kolem roku 2003, kdy rodiče zakoupili zbrusu nový počítač a já s bratrem jsme na něm rozjeli klasiku jménem Bulánci. Nejraději hraju hry s dobrým příběhem, ale neštítím se žádného žánru. Hry považuji za relaxaci, ale nestavím je na první místo. Zároveň považuju herní médium za rovnoceného soupeře filmům a knihám co se týče vyprávění příběhu. Volný čas kromě hraním vyplňuju čtením, sledováním filmů a seriálů a sportováním. Jak už jsem zmínil, toto je můj první článek vůbec, takže budu rád za každou kritiku, jelikož je jasný, že na poprvé to asi nebude úplně ono. Zárověň chci říct, že všechno co budu psát je čistě subjektivní a ze spousty diskusí na internetu vím, že ne každý bude souhlasit.
Když jsme si odbyli úvod, pokusím se vám osvětlit proč jsem se rozhodl napsat tento článek. Začnu tím jak jsem se s touto sérii seznámil. Někdy okolo roku 2014 jsem si všiml jedné hry jménem The last of us. V té době jsem hry sice hrál, ale spíš to byla jen FIFA s kamarády než slavné singleplayrové značky. Hru jsem si přál k Vánocům a Ježíšek byl tak hodný, že jsem jí nakonec pod tím stromečkem i našel. Hra mě naprosto ohromila a považuju jí za vrchol herního průmyslu. Vyhledaj jsem si tedy studio, které stojí za tímto skvostem a řekl jsem si, že by nebylo od věci si zahrát jejich předchozí díla. V té době jsem se uměl anglicky možná tak představit, tak jsem si rovnou objednal třetí díl, který jako jediný obsahoval na PS3 českou lokalizaci. Hru jsem tedy bez většího povědomí o čem má být spustil a byl jsem unešen. Možná bych měl zmínit, že jsem velký fanoušek Indiana Jonese a každý díl jsem viděl nejméně padesátkrát. A najednou se něco velice podobného odehrávalo přede mnou na obrazovce a já nestačil zírat. Zbytek série jsem si doplnil až s vydáním remasteredu původní trilogie na PS4 a později samozřejmě Uncharted 4 a The lost legacy.
Na následujících řádkách se pokusím podat svůj laický názor na každý díl série, kromě dílu Uncharted: Golden abyss, který vyšel pouze na vitu a já ho nehrál. Článek bude samozřejmě prošpikovaný spoilery, takže pokud jste hry nehráli a plánujete tak učinit, pokračujte pouze na vlastní nebezpečí.
Uncharted 1 Drake’s fortune
Jak už jsem říkal s hrou jsem se setkal poprvé až v remasteredu na PS4. Patřím mezi lidi, co si o hrách přečtou klidně deset recenzí a pět článků než jí pořídí. Ze všech stran jsem tedy slyšel, že se jedná o kvalitní hru a ve své době přelomovou, ale zároveň to prý má být nejhorší dil série. S názorem, že je to nejhorší díl série asi souhlasím, ale přirovnám to k Nolanově Batman trilogii. I nejhorší díl série je sakra dobrý. Od hry jsem dostal víc než jsem čekal a hlavně jsem se konečně dozvědel, jak to všechno začalo. Začínát od třetí dílu není nejlepší a to i přesto, že Uncharted 3 je výborná hra, která závisí na nostalgii mnohem méně než díl čtvrtý. Hru jsem tedy spustil a byl znovu unešen. Na jedničce se mi libí ten lehký bezstarostný duch celé hry. Ať už se hlavním hrdinům dějou jakékoliv nesnáze, nikdy je nazopomínají vtipně a sarkasticky okomentovat. Hra skoro nenudí, jedíný nudnější moment hry, je dle mého názoru tak hodina hry, než se objeví zmutovaní Španělé v podobě malých zombie-podobným mostrům. Abych si, ale nějakého nudného místa všiml, musel jsem tu hru hrát asi na počtvrté. Patřím mezi obrovské fanboye této série, ale nemyslím si, že hry nemají žádné chyby. Jedničce se dájí snadnout vytknout někdy až nekonečné řady nepřátel, které slouží k natahování herní doby. Dále také záporáci jsou nejslabší s celé série, nebo lépe řečeno nejméně prokreslení. O Romanovi se toho za celou hru nedozvíme skoro nic, to samé se dá říct o Navarovi a Edie Rajovi. Navaro to, ale zachraňuje dobrým zvratem na závěr a solidním bossfightem. Eddie Raja je naopak velmi vtipný v interakci s hlavním hrdinou. Samotný nápad se zombíkama se mi velice líbil a změna atmosféry hře obrovsky prospěla. Naughty dog, tedy zabodovali už na poprvé, ale dvojka ukázala, že to jde i lépe.
Uncharted 2 Among thieves
Teď se dostáváme k mnohými lidmi považovanému vrcholu série. Hra už od první scény dává najevo, že nás čeká neobyčejný zážitek. Výběr retrospektivního vyprávění byl podle mě od Naugty dog skvělý tah. Většinou platí, že dvojky nedostávají věhlasu a kvality svých předchůdců, tady je to, ale naopak. Hra nám představuje nové skvělé postavy. Ať už je to všemi milovaná Chloe, tupější a zlejší verze Nathana Drake – Flynn. Nebo skvělého záporáka Lazaroviče. Jeho postava, je možná klišé jako řemen, ale výborný výkon dabéra/herce plus muskularita postavy a bezohlednost jakou se v příběhu prezentuje funguje na jedničku a dohromady tvoří jednoho z nejlepších záporáků série. Hratelnost je výborná a střílení je tady nejpohodlnější, ale neříkám, že nejlepší z celé série, jelikož jsem dosahoval 53% přesnosti míření, zatímco v ostatních dílech pouze okolo 30% s tím, že často střílím z krytu. Cutscény jsou samozřejmě výborné se spousty kulervoucími momenty a vtipnými hlášky. Za zmínku stojí celá scéna s vlakem a vrtulníkem a z hlášek: „No, It’s not that bad I have my own bucket.“ Nebo: “ Oh, Elena Fischer. Last year’s model.“ Chemie mezi postavami funguje na výbornou. Spousta lidí tvrdí, že příběh v Uncharted sérii je těžký béčko, s tím se nejde moc přít, ale není v tom případě Indiana Jones taky běčko? Možná, že je, ale v tom případě je to nejlépe natočené běčko všech dob a to samé platí podle mě o Uncharted. Jako nudnější část považuji úsek po automobilové honičce, před vstupem do Šambaly. Taky je ve hře na můj vkus až moc nepřátel. Hádanky jsou dobré a stylově vypadající, ale ne nijak extrémně náročné, ale o tom Uncharted nikdy nebylo. Přesto mě hra neohromila tolik. Dost možná proto, že po trojce, tam nebyl takový ten wow efekt. Herní doba je velice příjemných 9-10 hodin. Sečteno podtrženo Uncharted 2 je výborná hra. Není to má nejoblíbenejší z celé série, ale je vysoko. Hru jsem dohrál čtyřikrát a ještě určitě několikrát dohraji.
Uncharted 3 Drake’s deception
Co o téhle hře řící? Po prolézání zahraničních forech a čtení recenzí jsem vypozoroval, že fanoušci série se dělí na dva tábory. Přibližne 30-40% lidí považuje tojku za výborný díl, překonávající svého předchůdce. Většina lidí, ale zastává názor, že trojka je jeden z nejhorších dílů. Neodpustím si další srovnání s Indianem Jonesem. Všeobecné mínění kritiků a lidí je, že Chrám zkázy je nejslabší z původní trilogie. Existuje, ale spusta lidí, který ho považují za vrchol série. Trojce Uncharted je často vyčítáno, že příběj je pouhá kopie U2 s jiným ztraceným městem. A že hra obsahuje až moc lokací po celém světe. Ani jedna z těchto věcí mi absolutně nevadí a cestování po světě považuji za velké plus. Celý příběh je podle mě výborný a ten dobrodružný pocit ze hry přímo sálá. Záporáci Kate Marlow a Talbot kombinují anglickou důstojnost a dobrou mluvu s klasickým zlořádstvím a funguje to na výbornou. Do hry přibývá nová postava jménem Charlie Cutter, která patří k mým vůbec nejoblíbenejším a dost mě mrzí, že se ho ND rozhodlo nevyužit ve čtyřce nebo The lost legacy. Hraní za mladého Nathana Drake považuju za mnohem lepší, než to ve čtyřce, kde je hlavně útěk ze sirotčince vcelku zdlouhavý a nudný. Setkání Sullyho a Nathana jsem byl s to pořádně ocenit až po dohrání jedničky a dvojky a vážně stojí za to. Na trojce se mi hodně líbí vyvážení náplně hry. Přestřelky nejsou tak časté jako v předchozích dvou dílech a to mi vyhovuje. Hra se také mnohem více soustředí na melee combat, který je radost hrát a hlavně souboje s Talbotem jsou jako ovládat film. Dále je taky přítomná honička s Talbotem a část, kde je Nathan z drogován. Za nejlepší bezsoubojovu část, ale považuju putování v poušti, která je naprosto brilantně zpracovaná. Všechny tyto časti zabranují combatu působit sterotypně. Akční scény jsou objektivně nejpůsobivější z celé série. Útěk z lodi a hlavně pád letadla mi shodili bradu k podlaze. Nedokázal jsem pořádně vstřebat co jsem to právě viděl před sebou na obrazovce. Hádanky jsou podlě mě lěpší než ve dvojce, ale zase nijak exrémně složité. Za znínku stojí nádherná grafika ze, které jsem byl při hraní na PS3 vedle, ale nutno podotknout, že remastreded vypadá i na dnešní poměry výborně. Realističneji vypadající poušt jsem ve videohře neviděl. Za zápor hry se dá považovat její dělka. Na poprvé je to slušných 9 hodin. Dnes už to dohraju za nějakých 5 hodin. Přesto je trojka pro mě vrchol série.
Uncharted 4 Thief’s end
Na tuhle hru už jsem byl regurélně nahypovaný. Očekávaní jsem měl možná až obrovská. A když vyšlo najevo, že na čtyřce pracuje Neil Druckmen a Bruce Straley, tedy tvůrci megahitu The last of us, očekával jsem nejlepší hru historie. Pamatuji si na moment z E3, kdy byl ukázán první trailer. Grafika byla neuvěřitelná a navíc všechno beželo v reálném čase. Po neuvěřitelně dlouhém čekání, kdy jsem odpočítával každý den jako malé děcko hra konečně vyšla a já jí spustil. Dohrál jsem za nějaké tři dny a 16 hodin čistého hraní. Začnu od toho co se mi na hře líbí. Herecké výkony jsou na prvotřídní úrovni. Ne, že by v ostatních dílech nebyli, jen dnešní technologie jim dává větší prostor zářit. Grafika je dle mého to nejlepší co si dneska můžete zahrát a to beží na slabé PS4. Tuto grafiku může překonat až The last of us 2 ne které si netrpělivě brousím zuby. Hratelnost se přiklání k takzvanému otevřenějšímu tunelu, což poskytuje více taktických možností. Příběh je temnějí, jakoby s příměsí The last of us. Což je pouze logické s Druckmenem na místě režiséra. V čem příběh nejvíce exceluje je vyvolávání emocí. Drama je v tomto díle nejvíce přítomné, ostatní díly jsou jedna velká lehkovážná akční jízda, ale myslím si, že jako konec série tento styl funguje výborně. Rozkol Nathana mezi Elenou a jeho bratrem Samem je perfektně vykreslený, což nejvíce ocení veterání série, kteří znají postavy jako své boty. Hra taky výborně pracuje s nostalgií. At už je to skvělá scéna s Crashem Bandicootem, ze které jsem byl nadšený a to jsem ho ani nikdy nehrál nebo scéna, kdy Drake komentuje poklady a vzpomínky z dílů minulých. Ocenuji také velký příběhový zvrat pár hodin před koncem, kdy se ukáže, že celá jedna hratelná část ve hře se nikdy nestala. Záporák Rafe Adler je asi nejvíce prokreslený z celé série se skutečnou motivací. Nepůsobí nijak extrémně hrozivě, ale spíš jako takový vcelku chytrý a morálně pochybný protivník. Nadine naopak nijak extrémně prokreslená není, ale učel ve hře plní dobře. Jen mám výtku k tomu, že pratři Drakové nejsou schopni porazit ženskou v souboje dva proti jedné, když Drake z trojky nemá problém s Talbotem, který je cvičený v boji na blízko. Připišme to prostě tomu, že Drake strávil až moc času před televizí s dvanáctkou a chipsama v ruce a nějak mu zakrněli svaly. Nathanův bratr Sam je vcelku sympatická postava, kterou si rychle oblíbíte pro jeho nadšení a povahu, i když se pak ukáže, že vás vodil za nos. Bohužel vzájemný interakce mezi Samem a Nathanem není tak vtipná jak jsem čekal. Celkově si nepamatuju žádnou vtipnou hlášku, které jsem schopný se zasmát opakovaně, třeba jako u zmíněné dvojky. Dialogy mi celkově připadají dost často takové neslané nemastné. Čtyřce také chybí nějaká vyloženě bláznivá akční scéna, snad kromě honičky v Jeepu, která je výborná. Největší problém hry vidím, ale v tom, že obsahuje pár opravdu nudných a nezáživných částí. Útěk za mladěho Nathana ze sirotčince je první příklad, dále pak celá část ve Skotsku a první část na Madagaskaru, kde můžete v menším open-worldu řídít Jeep. Trochu bych také zkrátil část Nathana s Elenou v Libertálii, hlavně část v jeskyni. Závěrečný bossfight je podle mě obstojný a konec uspokujujíci. Epilog je potom příjemný a nenucený, kdy veteránům z nostalgie ukápne i ta slzička. Hra je to výborná, ale pro mě asi druhá nejméně oblíbená po Uncharted 1.
Uncharted: The lost legacy
Nejnovější přírustek do Uncharted rodiny jsem neočekával tak netrpělivě jako Uncharted 4. Říkal jsem si, že bez Nathana to přece nemůže být tak dobré a taky, že Uncharted série po čtyřce už vystřílela všechny patrony. Nemohl jsem se více mýlit. Hra je to nejkratší z celé série, ale za to neobsahuje hluché místo. Openworld, který následuje po úvodní kapitole je mnohem lepší a zábavnější než v Uncharted 4, jelikož nám výbojáři poskytli 12 menších hádanek, které tomu dávají smysl. Všechny jsou vcelku chytře navržené a jedna mě dokonce i na chvíli potrápila. Jen odměna za ně pro mě nebyla nic extra, jelikož malé poklady nezbírám, přesto jsem si jejich plnění užil. Grafika je samozřejmě znovu exceletní, možná itrochu vyladěnější než čtyřka, ale v podstatě stejně dechberoucí. Chloe si postu hlavní hrdinky ujímá opravdu nebojácně a Nadine, kterou jsem v Uncharted 4 moc nemusel, jsem si tu hned oblíbil. Právě interakce mezi dvěmi ženskými hrdinky mi přišla o mnoho lepší než mezi bratry Drakovými, jelikož každá má úplně jinou povahu a tím vznikájí zajímavé rozhovory. Příběh celkově beží stále kupředu a indická mytologie mě zaujala mnohem více než ta pirátská v Uncharted 4. Což je, ale věc osobních preferencí. Velmi ocenuju vkusný fan-servis, kdy se holky baví o bratřích Drakových. Hlavní záporák Asaav není sice tak prokreslený jako Rafe, jelikož má méně prostoru a hra je kratší. Za to budí mnohem větší respekt. Hádanky jsou dle mého názoru nejlepší v celé sérii. Nad tou s těmi šesti stíny, kde hráč musí přesouvat kameny pomocí pák jsem přemýšlel nejméně 10 minut. Opravdu skvělý nápad byl umístit Sama do hry, myslím si, že jsem nebyl jediný kdo by příjemně překvapen. Hlášky mezi Samem a Nadine patřili k tomu nejlepšímu ze hry. Závěrečná vlaková akce, překonává tu ze dvojky a pěstní souboj s Asavem je skvělý. Závěr hry je příjemný, kdy Chloe nakonec dodrží slib a koupí pizzu. Co víc si přát? The lost legacy je pro mě zatím hrou roku, které se žádná ani nepřiblžila a to jsme tu měli opravdu výborné tituly jako Nioh, Nier a Horizon zero dawn. Naughty Dog znovu ukázali, že jsou absolutní špička v oboru a po vydání The last of us 2, bych se rád dočkal nějakého spin-offu třeba s Charliem Cutterem, ale to je asi jen moje zbožné prání.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří dočetli až do konce ( Jestli to někdo zvládl) a byl bych rád za vaše názory a kritiku.
