V herním průmyslu platí docela podivná pravidla. Existuje vcelku ucelená představa o tom, jak by taková hra měla v ideálním případě být dlouhá, kolik by při uvedení na trh měla stát, jak by měla vypadat, a také jak by se měla hrát. Tuto zažitou představu naštěstí poměrně úspěšně ignorují právě menší hry od řady nezávislých tvůrců, jako jsou třeba právě kalifornští vývojáři z Thatgamecompany.
JOURNEY JE NATOLIK JINÁ HRA, ŽE SI JI PROSTĚ ZAMILUJETE
Ti už přitom mají na svém kontě poměrně zajímavé tituly. Jistě si pamatujete zvláštní květinkovou hru Flower, a nebo neméně zajímavou a originální hříčku Flow, z nihž najdeme něco málo právě i v samotném Journey. Ten svůj neobyčejný svět ukázal už v roce 2012, kdy hra vyšla na konzoli Sony PlayStation 3, stejně jako předchozí hry tohoto studia. A vyšlo to! Hra sbírala velmi vysoká hodnocení a také různá ocenění. Dokázala si získat srdce hráčů, herních novinářů a odborné veřejnosti. Journey je totiž naprosto nevídaný počin stojící na jiných základech než většina ostatních her.
Journey nám totiž vůbec nic necpe, hraje spíše na strunu naší představivosti a duchovní stránky a to je něco, co se ve hrách zas tak často nevidí. Pokud se rozhodujete o koupi nové konzole právě podle exkluzivních titulu, připište si na svůj seznam zajímavých her také Journey, který vyšel exkluzivně pro PlayStation platformu. Jasně není to druhé Uncharted nebo The Last of Us, ale přesto ani na takovéto menší exkluzivity by jste neměli zapomínat. My se v této recenzi podíváme na graficky vylepšenou verzi pro konzoli Sony PlayStation 4, o kterou se postaral tým Tricky Pixels.
HRU ZAČNEME HRÁT BEZ ÚVODU, TUTORIALU NEBO PŘÍBĚHU
Na začátku Journey se jako tajuplná postavička v krásné červenooranžvé róbě objevíme na písečné poušti. O postavičce nevíme zhola nic, neznáme ani její jméno, a stejně tak nevíme zhola nic ani o světě, ve kterém se právě nacházíme. Zapomeňte na klasický úvod do hry, jakýkoli tutoriál který by vysvětloval herní mechaniky, nebo prostě jakýkoli začátek příběhu. Tady se nedočkáme příběhových cutscén. Ve hře nejsou texty, rozhovory, dokonce ani srozumitelné nápisy. Jsme prostě sami na zdánlivě nekonečné poušti, všude je neskutečný vedro, nikde není ani kapka vody a na sobě máme jen slušivou červenou pláštěnku, jejíž význam si vysvětlime za chviličku. Jediné, co je nám naznačeno hned na začátku, je cíl naší dobrodružné cesty. Je jím neméně záhadná hora, kterou vidíme kdesi v dáli. Jenže proč tam jít? A když nejít tam, tak kam? Po rozhlédnutí po okolí se tedy zaměříme na to, jak se k hoře dostat. Ta totiž není vidět po celou dobu a na řešení ostatních otázek je příliš brzo. Ale nebojte se nebudeme bloudit jako v Doomovi, to ve hrách opravdu nesnáším a tvůrci z Thatgamecompany nás toho na štěstí ušetřili. Journey je hrou tajemství a náznaků, co se snaží rozvíjet hráčovu představivost a zvědavost.
Nutno říci, že se jí to daří naprosto dokonale. Na začátku se budeme chviličku rozhlížet a v tom zahlédneme staré ruiny neznámé architektury. A přeci, máme tu jisté ukázání směru. Naprosto přirozené a nenucené. Na poušti Vás přeci stavba, třebaže rozpadlá jistě přitáhne, a tak tato hra funguje. Celou dobu nás bude vést naprosto intuitivně k cíli, a to bez použití běžné mapy, ukazatele směru nebo přehnané koridorovosti hry. Naopak ve hře je spousta skrytých lokací, které by jste měli objevovat, což Vás bude motivovat k dalším a dalším dohráním. Současně s tím se Vám bude vylepšovat róba s čímž je spojená také výdrž létání. Ano v této hře se bude hodně létat, což je jedna z mála herních mechanik. Po chvilce totiž narazíte na různé červené koberečky, ze kterých se schopnost létání nabíjí. Díky tomu se pak dostanete na špatně dostupná místa. Délka letu přitom závisí na róbě, délce šály a nabití. A to je hlavní část hratelnosti, která nás provede hned několika rozmanitými prostředími. V prostředí potom musíte hledat světelné znaky, které prodlužují vaši šálu a proto je potřeba hledat i tajné lokace ve které najdete další místa s těmito znaky. Šála se pak nabije pomocí vlajících koberečků, které jsou k dispozici na místech kde jsou potřeba, a to Vám pak dovolí na omezenou dobu letět a dostat se dál do dalších lokací. Tyto schopnosti se budou zlepšovat i s opětovným dohráním hry, kdy můžete získat také další zdobění a také pěknou bílou róbu. A budete mít také motivaci.
MULTIPLAYER JE JEN DALŠÍM ROZMĚREM HRATELNOSTI
Motivací k opětovnému dohrání je pak především velmi příjemná a dosti neobvyklá forma coop multiplayeru. Čas od času totiž, jen tak potkáte druhou a velmi podobnou postavičku. Zprvu jsem si myslel, že jde jen o další obyčejné NPC, ale opak je pravdou. Jde o další hráče, co se snaží projít hru stejně jako Vy. V Journey si ale nemůžete vzájemně ubližovat, nemůžete spolu soupeřit protože není o co ani proč. Cílem tohoto multuplayeru tedy není ani jedna z těchto věcí. Na to tu máme nespočet jiných her. Nakonec většina her je postavena právě na soupeření, či překonávání výsledků někoho jiného. V Journey nás čeká pouze dlouhá společná cesta a tak jde o zcela nenásilnou kooperaci, kde si hráči snaží pomáhat. Což je velice uvolňující a osvěžující. Neříkám, že by to takto mělo vypadat v každé hře, to by se rychle okoukalo a zcela jistě by nás to unudilo. Ale dokud jde o vcelku ojedinělou záležitost, je to velmi příjemné. Druhý hráč Vám totiž může ukázat lokace o kterých jste třeba dosud nevěděli. Zajímavou mechanikou je také fakt, že spolu dokážete letět výše a delší dobu. Vzájemně se tak nabíjíte, což může být také jedno z řešení dalšího postupu hrou. Chce to jen spolupracovat a synchronizovat své pohyby. Nebude to ale tak jednoduché jak by se mohlo zdát. Druhou části multiplayeru je totiž samotná komunikace.
Tedy spíše to, že tu možnost plnohodnotné komunikace zcela a záměrně chybí. Dokonce ani nevidíte přezdívku spoluhráče, aby jste se nemohli spojit diky integrovanému chatu v PlayStationu. Komunikace se omezuje na jedno jedinné tlačítko, po jehož zmáčknutí se kolem váší postavičky vytvoří bublina. Pokud ho ale zmáčknete jen krátce, objeví se vám nad hlavou znamení, a to ke komunikaci kupodivu stačí. Když vám chce spoluhráč něco naznačit, nebo něco ukázat, většinou toto tlačítko mačká víckrát aby dal najevo, že má něco na srdci. A ono to funguje naprosto dokonale. Nepotřebujete umět anglicky, nepotřebujete umět jakýkoli jazyk. Dorozumíte se prostě normálně lidsky. A má to i další výhody. Kromě toho, že se nemůžete navzájem urážet, nebo si herní zážitek vzájemně kazit, získáte i něco jiného. Za necelé dvě hodinky herního času překvapivě získáte s naprosto neznámým spoluhráčem, který vypadá jako vy, vztah, který by jste jinak asi nikdy nezískali. Budete na něj čekat a on zase na vás, aby jste postupovali pěkně společně, se všemi výhodami co společná hra přináší, a tak si pěkně vzájemně pomáhali. Je na tom něco velmi milého a neopakovatelného, a to Vás bude velmi silně motitovat k opětovnému hraní. Zážitek totiž bude pokaždé jiný a jedinečný, nikdy dopředu nebudete vědět, koho na dlouhé cestě potkáte. To zjistíte až v titulkách.
VELMI POVEDENÁ GRAFIKA CO MÁ SILNOU ATMOSFÉRU
Tricky Pixels pro nás připravili velmi povedený port, nebo chceteli remaster pro konzoli Sony PlayStation 4. Grafika se samozřejmě od originálu v zásadních věcech neliší. Stále je kladen velký důraz na sypkost prostředí, což se opravdu povedlo. Bude Vás totiž bavit už samotný pohyb postavičky po písečných dunách. Na tom je postavena velká část prostředí. Ať už jsme v jakémkoli vždy se pohybujeme po měkém podloží, které se sype a nebo deformuje. Obecně mám hry co se odehrávají na poušti hodně rád, ale Journey má i velmi silnou atmosféru. Prostředí není nějak násilně vymezeno a nejde na štěstí ani o ostrov. Koridor, ve kterém se můžete pohybovat, je opravdu široký a pokud se z něj snažíte dostat, sfoukne Vás vítr zpátky tam, kde máte být. To se Vám ale jen tak nestane pokud to nebudete přímo zkoušet. Grafické zpracování je jako celek velmi příjemné. Osobně bych ale byl radši, kdyby byla postavička trochu pečlivěji vykreslena, hlavně pak co se týče nohou, které prostě nevypadají moc dobře. Duležité ale je, že Journey jako celek vypadá hodně krásně.
JEDINEČNÝ INDIE KLENOT, KTERÝ ZBYTEČNĚ NENATAHUJE HERNÍ DOBU
Journey je ve zkratce skvělým zážitkem, který vypadá naprosto dokonale (až na ty nohy pochopitelně). Herní doba okolo dvou hodin nemusí znít kdo ví jak úžasně, ale je to tak akorát, abychom si hru pořádně užili a nezačala nás otravovat opakující se hratelností. Hra se navíc dá dohrát víckrát a vždy to bude trochu jiné, v závislosti na tom koho potkáte a jaká nová místa při hraní najdete. Můžete tak pomáhat i novým hráčům, co hru hrají poprvé a ještě jí tak dobře neznají. Pokaždé to přitom bude relax a uvolnění, a o tom tato hra prostě je. Nic se nám nesnaží za každou cenu nacpat. Nemlatí nás radoby uměleckým zpracováním a bláznivými velmi hlubokými myšlenkami.
Hru doporučuji všem, je to opravdu uklidňující a velmi emotivní zážitek, který se vám vryje do paměti. Po dohrání jistě budete přemýšlet o tajemné civilizaci, která je ve hře nastíněna jenom v jejich troskách a tapiseriích. Je tedy hlavně na vaší představivosti, co si pod obrazy představíte a jaký příběh si ke hře domyslíte. Nic není jasně určené, nebo dané a to je na Journey prostě krásné. Nenucenost, která čiší z každého aspektu této hry, člověka tak uvolní, jako málo co jiného. Hra je ideální pro hráče, co mají velkou představivost a jsou zvýdavý, stačí jim ke hraní náznaky a nepotřebují na konci jasný výsledek, vysvětlující vše do nejmenších podrobností. Většina otázek totiž nebude zodpovězena.
Recenze původně vyšla v PDF časopisu Herní odboj.
Recenze
PS4 Journey
Líbí se nám
- Úžasná stylizace
- Nezvyklá hratelnost
- Tajemný svět
- Originální multiplayer