Série románů ze světa Assassin’s Creed je tu s námi už téměř 11 let. Jako první se knižního zpracování dočkal oblíbený italský šlechtic Ezio Auditore da Firenze. Děj knihy Renesance byl novelizací hry Assassin’s Creed II a jednalo se tak o prakticky identický přepis herního příběhu. Tímto směrem se knihy ubíraly až do knižní verze Assasin’s Creed: Unity (v češtině Jednota), kdy lidé z Ubisoftu pochopili, že samotný přepis herního příběhu prostě nestačí. Začali tedy knihy spíše využívat k rozříšení stávajícího příběhu, nebo jako možnost sledovat sled událostí z jiného úhlu pohledu. V případě knižní Unity to byl pohled Élise de la Serre, nevlastní sestry protagonisty hry Arna. Tato recenze se bude zabývat nejnovějším přírustkem do rodiny, vikingským příběhem Assassin’s Creed: Valhalla – Geirmundova sága od spisovatele Matthewa J. Kirbyho.
- Autoři: Matthew J. Kirby
- Vydalo: Fantom Print
- Počet stran: 400
- Vazba: Paperback
- Rok vydání: 2021
- Jazyk: Čeština
- Cena: 299 Kč
Černý viking
Hned na začátek by bylo dobré zmínit, že Kirby není na poli herních knih z prostředí AC žádným nováčkem. V letech 2016-17 vydal trilogii Poslední potomci, která zabrousila do žánru young adult. V nové knize z prostředí Vikingů se však autor rozhodl vydat jiným směrem, což vzhledem k tématu a povaze severských válečníku velmi vítám.
Geirmundova sága vychází z nejnovějšího dílu Assassin’s Creed: Valhalla. Sleduje příběh Geirmunda Hjörrssona Hel-hida (Heljarskinn), potomka panovnického rodu severských králů, který v polovině 9. století vyraží dobývat Anglii. Geirmund byl údajně skutečnou a dokonce i významnou postavou, jejíž příběhy se i dnes vyprávějí na Islandu, v Rusku, Norsku, nebo Irsku. Přízvisko Heljarskinn neboli „Černá kůže“ už samo o sobě značí, že Geirmund se v mnohém dost vymykal, proto o něm není prakticky nic dochováno. Jeho původ vám prozrazovat nebudu, protože i to je jedna z věcí, kterou se v Geirmundově sáze dozvíte. Z nedostatku pramenů čerpá i Kirby, který si postavu Geirmunda zasadil do světa hry Assassin’s Creed: Valhalla a částečně podle toho upravil i jeho příběh. Pokud vás následující řádky zaujmou a budete si chtít přečíst původní materiál Geirmunda Hjörrssona Hel-hida, tak pro vás mám dobrou zprávu. Existuje totiž kniha The Black Viking od islandského publicisty Bergsveinna Birgissona, který je Geirmundovým potomkem. Kniha dokonce vyšla i v české překladu: Hledání Černého vikinga. Teď ale zpět k Geirmundově sáze.
Jestli se těšíte na prohloubení příběhu boje mezi templáři a asasíny tak vás budu muset zklamat. Podobně jako novější díly herní série se totiž od tohoto základního tématu poměrně vzdaluje. V knize kromě pár pomrknutí a zmínek nenaleznete žádnou linku, která by se asasínům věnovala. Žádná asasinace nebo Leap Of Faith se v Geirmundově sáze nekoná. Mně to vlastně vůbec nevadilo, protože Geirmundův příběh mi přijde sám o sobě zajímavý. Otázkou však zůstává, zda je potřeba držet příběhy pod značkou Assassin’s Creed. Odpověd je z pohledu Ubisoftu vcelku jednoduchá, potřeba to je, protože to je záruka, že se produkty budou prodávat. Podobná debata se nicméně vede i u herní série.
Asasíni a templáři se ani tentokrát nekonají
Stejně jako ve hře AC: Valhalla se první část příběhu odehrává na Severu, a podobně jako v hře to je ta slabší část. Na druhou stranu jde asi o nezbytný úvod do příběhu a seznámení s postavami. Na začátku je kladen poměrně velký důraz na složitý vztah Geirmunda a jeho bratra Hámunda. Trochu mě mrzí, že se tato část ságy příliš nerozvinula a nakonec skončila poměrně zbytečně urychleným zakončením.
Příběh se začne pořádně rozjíždět v momentě, kdy Geirmund dorazí do Anglie a my sledujeme jeho cestu za hledáním vlastní identity a místa ve světě. Pomáhá Dánům dobýt saská království a my jsme svědky růstu jeho vlivu a postupu hierarchií.
Geirmundova postava se v původní hře vůbec neobjevuje a ani samotnou knihu s hrou (kromě zasazení a některých postav) příliš nespojuje. Párkrát se zde objeví ženská verze Eivor (hlavní postava AC: Vallhala) a pár ostatních postav z tábora, ale extra zásadní roli v příběhu nehrají. Jinak tomu je v případě krále Haralda a Guthurma, kteří v Geirmundově osudu hrají zásadní roli. Víc však prozrazovat nebudu.
Pohané vs. křesťané
Kniha je psaná v jednoduché er formě a drtivou většinu času sledujeme pouze Geirmunda, což se mi líbilo. Někteří spisovatelé mají totiž tendenci přeskakovat z postavy na postavu příliš složitě a čtenář se v knize jednoduše ztratí. To zde naštěstí nebylo. V úvodu jsem zmiňoval, že Kirby v minulosti psal young adult literaturu, z čeho jsem měl lehké obavy, protože mi tento žánr k vikingům vůbec nesedí. Naštěstí se autor vydal cestou sprostých slov, (kterých se v knize nachází poskrovnu a jsou použita ve správný moment) a uřezaných hlav a různých tělesných částí. Zejména jedna část s useknutou rukou je barvitě rozepsaná, za což jako milovník gore žánru dávám palec nahoru. Kniha mi celou dobu čtení (kromě trochu nudnějšího úvodu) rychle odsýpala a neměl jsem problém se do příběhu naplno položit. Je však pravda, že některé části, kdy autor zbytečně popisuje nedůležitou věc, mě dokázaly z čtení vytrhnout, ale takových momentů se v knize objevilo pár. Zásluhu na poutavosti čtení má i zajímavá postava Geirmunda, který ústavně bojuje se svou ctí, vyznáním a identitou. Pokud jste milovníky severské mytologie, tak vám ji kniha nabízí požehnaně, ale spíš jako prostředek k pomoci s vyprávěním. Rozhodně se okolo ní netočí. V reakcích ze zahraničí jsem zaznamenal, že pojmy ze severské mytologie jsou v původním vydání často matoucí a nevysvětlené. Pokud se v ní příliš neorientujete, tak se můžete snadno ztratit. To však není případ českého překladu, o který se postarala stálice překladů knižní série AC, Kateřina Niklová. Všechny důležité pojmy jsou v poznámkách pod čarou dostatečně vysvětleny.
Strašení křesťanů pomocí mýtu, že pohané jsou zplozenci pekla a ďáblové je prostě zábavné.
U mytologie ještě částečně zůstaneme, jednou z předností knih je totiž srážka dvou naprosto odlišných kultur. Norští pohané a křesťanští mniši, kteří se navzájem nechápu jsou poměrně častým tématem této 400 stránek dlouhé knihy. A funguje to skvěle. Strašení křesťanů pomocí mýtu, že pohané jsou zplozenci pekla a ďáblové je prostě zábavné.
Rychle a trochu zběsile
Konec knihy nabere skoro až zběsilé tempo a na ploše 100 stránek se toho stane strašně moc, což může u některých čtenářů (včetně mě) působit zmatečně. Dalších 100 stránek by podle mě knize prospělo, ale i tak se jednalo o dost zajímavé a čtení. Pokud jste fanoušky série, nebo si prostě chcete přečíst strhující vikingský příběh, tak vám má kniha rozhodně co nabídnout. Skvěle poslouží i čtenářům nepolíbeným děním ve světě Assassin’s Creed.
Jsem rád, že v Ubisoftu pochopili, že jednoduchá novelizace už napsaných herních příběhů prostě nestačí. Autorovi se povedlo vytvořit velmi zajímavou polofiktivní postavu a příběh, který rozhodně stojí za vaši pozornost. Pokud jste knize schopni odpustit pár drobných přešlapů, tak vám jí mohu s čistým svědomím doporučit.
Knihu můžete zakoupit v Xzone.
Recenze
Assassin’s Creed: Valhalla – Geirmundova sága
Autor původně píšící young adult knihy ze světa AC se rozhodl vydat do severských vod. Sázka na trochu drsnější tón se mu rozhodně vyplatila. I přes drobné neduhy se jedná o svižné a zajímavé čtení, které stojí za vaši pozornost. Na pár chladných večerů je to ideální záležitost. Autorovi se ve mně povedlo vyvolat chuť vzít sekeru a vrátit se do světa Vallhaly.
Líbí se nám
- Svižný a zajímavý příběh
- Postava Geirmunda
- Vysvětlivky v českém překladu
- Rozpory mezi křesťany a pohany
Vadí nám
- Zdlouhavé popisování nepodstatných věcí
- Uspěchaný konec příběhu a některých linek
Už tajná křížová výprava nebyla jen převedení scénáře hry, ale byly tam věci, o kterých ve hře nebylo nikde nic anebo ukryté v nějakých vedlějších aktivitách či jen hodně mírně naznačené. A první, který byl opravdu odlišný od scénáře hry byl AC III. Černá vlajka se pak zase trochu vrátila ke stylu Tajné křížové výpravy. Čistě přepis herního scénáře (často doslovný) byla pouze Renesance a to bylo spíš utrpení číst.
knihy mám všechny stejně tak i hry ale s jedním se budeme muset smířit konflikt mezi assasiny a templáři už se nám asi do her ani knih nevrátí je to sice velká škoda ale snad se pletu knihu jsem dostal ke svátku a mohu říci že mě nesmírně pohltila krásně se čte ačkoliv jak je již v recenzi zmíněno s Assassins Creed to má bohužel společný leda název což je smutné
Je to smutné, každopádně pořád (možná trochu naivně) věřím, že se k tomu časem vrátí.