Recenze Bugsnax

Hrám, které na první pohled vypadají infantilně, se po většinu času vyhýbám. Sem tam se ale najde titul, který mne přesvědčí, že bych z toho neměl dělat osobní pravidlo. Posledně tomu tak bylo u skvostných Fall Guys, kteří si od nás v recenzi odnesli velmi silných devět bodů z deseti. S kolegou Ondřejem Partlem jsme si tehdy užili opravdu velkou porci zábavy a o tom, že je hra velmi oblíbená, svědčí mimo jiné také její úspěšné prodeje.

Když se mi naskytla možnost recenzovat Bugsnax, přistupoval jsem k tomu velice vlažně. Přiznám se, že jsem o hře věděl naprosté minimum, ale abych si odpočinul od střelby v novém Call of Duty a závodění v DiRT 5, dlouho jsem neotálel a Bugsnax zapnul. Jak jsem již naznačil, vůbec jsem nevěděl, co mne na ostrově Snaktooth, kde se děj hry odehrává, čeká. Když jsem ale ztroskotal se svou létající lodí (nelze označit za vzducholoď) a vydal jsem se na svoji pouť tímto podivným světem, netušil jsem, že mne Bugsnax natolik chytne. A chytat bude te i vy. Hodně.

• Platforma:  PC, PS4, PS5 (recenzovaná verze), Mac
• Datum vydání:  12. 11. 2020
• Výrobce: Young Horses
• Žánr: Adventura
• Česká lokalizace: ne
• Multiplayer: ne
• Dat ke stažení: cca 8 GB (PS5 verze)
• Herní doba: 12 až 20 hodin
• Přístupnost: 7+
• Prodejní verze: digitální
• Cena: cca 520 Kč, na PS 5 obsaženo v PS Plus

Ostrov doktora Moreaua

Ano, Andrew Braddock, hrdina románu H. G. Wellse, se shodou okolností po ztroskotání lodi, na které cestuje, ocitne taktéž na prapodivném a odlehlém ostrově, který je tajemný jako hrad v Karpatech. Braddockova kocábka nicméně na rozdíl od té naší, nelétala. Mám takový pocit, že právě tímto literárním dílem, se autoři ze studia Young Horses inspirovali. Ale proč nevyužít klasiku, že ano?

Ocitáme se v kůži jednoho z Grumpusů, živočišného druhu, který ve světě Bugsnaxu figuruje místo lidské rasy. No, spíše v kožichu. Grumpusové jsou totiž pořádně chlupatí. Chlupatí, barevní a líbivě divní. Na ostrov Snaktooth se náš hrdina, povoláním reportér, vydal díky tajemné videonahrávce, kterou obdržel od Lizbert Megafig, průzkumnice, ze které si mnoho Grumpusů mimo ostrov dělá legraci a nebere ji vážně. Lizbert nás láká na ostrov, na kterém žijí tvorové zvaní Bugsnax. Ti jsou tvořeni z jedné půlky hmyzem a ze druhé „svačinkou“, jak jejich jméno napovídá. Průzkumnice žádá našeho reportéra, aby na ostrov přicestoval a tento podivný druh zdokumentoval. Místo Lizbert se ale setkáme s jejím asistentem – zmateným Filbem Fiddlepiem, od kterého se dozvíme, že dotyčná zmizela neznámo kam.

Grumpusové jsou pořádně chlupatí.

Ve Snaxburgu – hlavním městě ostrova, je na začátku našeho dobrodružství Filbo prakticky sám. Ale to se má brzy změnit. Ostatní Grumpusové jsou roztroušeni po okolních lokacích a jelikož je Filbo v nepřítomnosti Lizbert starostou, požádá našeho reportéra o pomoc s navrácením obyvatelstva do Snaxburgu. Grumpusové Filba nerespektují, berou ho na lehkou váhu a i když je jako uzlíček nervů, bylo mi ho vážně líto. Některé řeči na jeho adresu zaváněly dokonce šikanou. Filbovu nervozitu násobí i hlas, který mu propůjčil Max Mittelman, a který mi velice připomínal Mortyho ze seriálu Rick and Morty. Dabing postav se celkově povedl na jedničku, ale zpěv místní superstar Wiggle Wigglebottom, mi šel po pár hodinách silně na nervy. Jak postupně pokračujeme v příběhu, pomáháme Grumpusům, kteří se na oplátku vrací do města. S každým lze poté udělat rohovor. Ten nám poskytne další a další vodítka, která poukazují na osud dobrodružky Lizbert. Do detektivního aspektu příběhu se lze snadno ponořit a já jsem byl opravdu zvědavý na každý nový střípek informací. Scénář je prostě a jednoduše kvalitní a bude vás bavit.

Všechny chytit mám?

Co ale kolonie Grumpusů na ostrově Snaktooth vlastně pohledává? Důvod je zcela jasný. Bugsnax! Tvorečkové, kteří jsou tak lahodní, že nelze odolat. To, že obyvatelstvo ostrova požírá místní přirozené obyvatele, jsem párkrát shledal značně znepokojujícím. Místy až děsivým. Příkladem může být například Strabby. Z části beruška, z části jahoda. Bugsnaxů je ve hře kolem stovky, z toho zhruba polovina unikátních. Jejich design je velice vtipný a povedený. Weenyworm připomíná hotdog, Noodler misku s nudlemi, Mothza Supreme je motýl, který má místo křídel dílky pizzy, Kweeble je prakticky kiwi a Bunger je spojení nosorožce s burgerem. A takto bych mohl pokračovat další dvě stránky. Všichni pak vydávají roztomíle zvuky, především říkají své jméno (prostě Pokémoni). Když mne jeden z Bugsnaxů zapálil a já zmateně pobíhal po okolí, s nemožností hlavního hrdinu ovládat, tak mi v hlavě hrála pouze tato píseň. Tvůrci se pořádně vyřádili. Všechna čest. Inspirace Pokémony je zde zcela zřetelná, ale to ničemu neškodí, ba naopak.

 

1 z 34

- +

Lovení Bugsnaxů vám usnadní několik nástrojů a vychytávek (základní past, vystřelovací hák, síť, pérová plošina, prak na čokoládu, kečup a chilli omáčku atd.), které je v pozdějších fázích hry nutné kombinovat. Celkem solidně potrápíte i své mozkové závity. Hra je sice oficiálně přístupná od sedmi let, ale troufám si říct, že pro děti v takto útlém věku, se jedná o příliš náročnou zábavu. I já sám jsem se párkrát solidně zasekl. Mojí inteligencí se ale recenze naštěstí nezaobírá. Úkoly jsou přehledně seřazeny v deníku, který mimo jiné obsahuje Bugpedii (obdoba Pokédexu), mapu ostrova, informace o Grumpusech, nasbíraná vodítka atd. Většina questů sestává z honby za daným Bugsnaxem a jeho následným nakrmením jednoho z Grumpusů. Ovšem najdeme zde i jednu postavu, která se vůči pojídání tvorečků striktně vymezuje, a to Gret…Grambla Gigglefunnyho. Ten pro ně dokonce zřídil rezervaci. Důležitou složkou hry je také customizace – úpravy vašich spoluobčanů. Kdykoliv nějakého z nich nakrmíte, tak se vámi zvolená část jeho těla transformuje do částečné podoby Bugsnaxe, na kterém si dotyčný či dotyčná smlsli. Díky tomu lze z již tak divných Grumpusů vytvářet opravdu podivné kreatury. Originalitě se meze nekladou. Filbo může mít například „slimákové“ ruce či „burgerový“ nos. Ovšem dejte si pozor, také by se mohlo stát, že večer nebudete moci usnout.

Setsakra zajímavá sebranka a inteligentní humor

Filba, Lizbert, Grambla a Wiggle již známe. Co ale ostatní Grumpusové. Postavy jsou napsány skvěle a ještě lépe jsou namluveny. Jejich povaha a osobnost je naprosto lidská. Beffica Winklesnoot je namyšlená, Chando Funkbun tráví celé dny testováním svých svalů, C. Clumby Clumbernut je značně skeptický, Cromdo Face je obchodník (tedy spíše podvodník), Triffany Lottablog si neustále archeoloží a její manžel, věčně mrzutý Wambus Troubleham, farmaří od úsvitu do soumraku na své kečupové farmě. A to je pouze výčet několika z postav. Na vztahy mezi rezidenty Snaktoothu je kladen velký důraz. Dialogy jsou skvěle napsané a nejednou se dotknou vaší emoční stránky. Jednou zadrnkají na vaši bránici, podruhé ve vás vzbudí lítost. Bravo.

Humor je v Bugsnax na nečekaně vysoké úrovni. To je také jeden z důvodů, proč se domnívám, že hra není příliš vhodná pro malé děti. Chápaly by sotva polovinu. Asi jako já, když jsem se v sedmi letech díval na kultovní Simpsonovi. Hlášky jednotlivých obyvatel si hrají se slovy a frázemi. Když se s vámi například farmář Wambus loučí, zatímco odcházíte z jeho kečupové farmy (nepěstuje rajčata, ale přímo sklenice s výsledným produktem – takový strýček Pompo), neodpustí si hlášku „I will ketchup“ (I will catch up – dohoním tě), u které jsem se velice zasmál. Zde se hodí podotknout, že se bez dobré znalosti angličtiny neobejdete a značně se tak ochudíte o zážitek. Českou lokalizaci hra bohužel neobsahuje. Grumpusové se opravdu chovájí jako lidé. Reší své osobní problémy, vztahy, práci a budoucnost. Na všech je také vidět, že jsou nervózní z toho, co se stalo s Lizbert, ke které vzhlíželi. Dojem z malé ostrovní komunity funguje prostě na jedničku.

Pochválena budiž diverzita

Při toulkách po ostrově Snaktooth, navštívíme příjemný počet rozdílných lokací (biomů). Například Garden Grove – klidnou zahradu, Flavor Falls protkané vodopády, rozpálené pláže Simmering Springs plné gejzírů, vyprahlé Scorched Gorge, zalesněné Sugarpine Woods či mrazivý pahorek Frosted Peak. Nemusíte se tedy bát, že se hra odehrává v nudném světě. Na své si přijde opravdu každý a já, jelikož mám rád hory a lesy, jsem si nejvíce oblíbil lokace Sugarpine Woods a Frosted Peak. Graficky se hra souzní s jejím obsahem. Nečekejte žádné vizuální orgie. Kdo by ale hledal u tohoto typu her něco podobného? Hra na PlayStationu 5 běží naprosto plynule, snad jen s výjimkou chrlících gejzírů, ke kterým když se přiblížíte, pocítíte propad snímkování. Nic strašného. Pravděpodobně se jedná o problém optimalizace, jelikož nová konzole od Sony nemá s výkonem problém. I když je grafika jednoduchá, svět ostrova Snaktooth je líbivý a dobře nadesignovaný. Animace jsou plynulé a rozloha mapy taktéž neurazí. O rozsáhlý otevřený svět se nejedná. I tak se ale nachodíte až až.

 

1 z 20

- +

Až jsem z toho dostal hlad

Bugsnax je z velké části o jídle. A jídlo má každý rád. Při neustálém krmení Grumpusů a pitvoření jejich vzhledu, jsem se několikrát přistihl u myšlenek na pizzu, burger či hotdog. Dietní hra to vážně není. Scénář je propracovaný, postavy jsou skvěle napsané, potvůrek je přehršel a inteligentní humor je opravdu kvalitní. Tomu všemu nasazuje korunu herní doba, která se při poctivém lovu a průzkumu, dokáže vyšplhat až na dvacet hodin. Pokud se zaměříte čistě na příběh, počítejte zhruba s polovinou. Trochu mne zaráží věková přístupnost. Ostatně, to jsem již několikrát zmínil. V sedmi letech z Bugsnaxu mít rozum nebudete. Škoda také toho, že hra neobsahuje českou lokalizaci. Pokud nejste alespoň průměrní angličtináři, unikne vám spousta souvislostí a výborných jazykových šprýmů. Výlet na ostrov Snaktooth jsem si užil. Pokud hledáte hru, u které si odpočinete, nebojte se a Bugsnax si pořiďte. Jestliže jste pak ulovili PlayStation 5 a platíte si PS Plus, nebude vás to navíc stát ani jednoho Strabbyho. Ehm, ani korunu.