Dojmy z hraní – Call of Duty: Black Ops Cold War

Série akčních FPS titulů – Call of Duty, se mezi hráči již mnoho let těší značné oblibě. Dílů je nespočet a ačkoliv se sem tam najde nějaký slabší, jedná se o osvědčenou zábavu, která nabízí adrenalinové kampaně a zábavný multiplayer. Po loňské reinkarnaci kultovního Modern Warfare, která se opravdu povedla (snad až na objem dat, který hra vyžaduje), a její battle royale odnoží Warzone, je na letošní podzim naplánováno vydání dalšího dílu – Black Ops Cold War. Ten se bude odehrávat v 80. letech během studené války, kdy ve světě panuje neustálý strach z nukleární hrozby. Podíváme se například do Uzbekistánu, Angoly, Miami či Moskvy. Od tohoto pátku běží na konzoli PlayStation 4 alfa testování, díky kterému si hru můžete zdarma vyzkoušet. My vám nyní přinášíme naše dojmy z hraní.

Call of Duty jaké známe?

Call of Duty: Black Ops Cold War sází na osvědčenou formuli, na kterou si hráči zvykli. Dobře napsaná, napínavá kampaň a zábavné multiplayerové módy. Prostě a jednoduše to stále funguje. Loňský díl sice maličko upustil od své arkádovosti a nereálnosti, díl letošní se pak vrací k trendu titulů minulých. Black Ops Cold War je arkádová FPS, o tom není pochyb. Ale je to na škodu? Troufám si tvrdit, že ne. Hry ze série hraji již od útlého věku. Kdykoliv jsem zatoužil po o něco více realistickém boji, zahrál jsem si některý díl Battlefieldu – letitého konkurenta Call of Duty. Obě hry jsou si sice v lecčem podobné, ale přitom úplně jiné. Jisté ale je, že si každá z nich dokáže najít spousty fanoušků.

Alfa verze je zaměřena jen a pouze na multiplayerové módy. Nedostaneme tak ochutnávku z připravované kampaně, na kterou se osobně velmi těším. Cílem je tedy klasicky eliminace protivníků, případně plnění úkolů, jakými jsou například dobývání strategických bodů, jejich bránění či kontrola teritoria. Boj je oproti Modern Warfare o něco svižnější. Snad se tedy nyní tvůrci zavděčí právě těm, kterým Modern Warfare příliš nesedl. Výraznou novinkou je ale implementace health barů (ukazatelů zdraví), které dobře známe například z Destiny či jiných looter shooter titulů. Zde je na místě podotknout, že se tento systém nemusí líbit každému.

Výraznou novinkou je ale implementace health barů.

Pokud nepříteli zbývá opravdu málo životů, vidíte to a můžete se zaměřit přímo na něj, místo toho, abyste se v případě, že se třeba jedná o souboj 1 versus 2, takticky rozhodli pro zneškodnění druhého protivníka. Ukazatele životů nás tak podvědomě ovlivňují, což příliš neoceňuji. Na druhou stranu je hra přehlednější a vy opravdu víte, jak moc jste nepřítele zasáhli. Balancuji tedy na hraně a nemohu se rozhodnout, jestli se mi ukazatele libí či nikoli. Postoj si musí každý vytvořit sám…

Čtyři módy a pět map

Přesně tolik obsahu nalezneme v alfa verzi. Trojici klasických 6v6 módů (Team Deathmatch, Domination a Kill Confirmed), doplňuje tzv. Combined Arms: Domination, který cílí na hojné využití bojové techniky, a to v soubojích 12v12 hráčů. Klasické módy se odehrávají na třech mapách. První z nich je Miami. Město s plážemi a přemírou neonových světel, které mi okamžitě evokovalo vzpomínky na GTA Vice City. Souboje probíhají na ulici, v domech a dokonce i na blízké pláži. Díky balkonům se zde vyřádí ti z vás, kteří holdují odstřelovacím puškám a ti, co se spíše specializují na samopaly, mohou napáchat velké škody v uzavřených prostorách.

Druhou mapou je Satellite. Angolská poušť je nehostinné místo. Když k tomu přidáme sestřelený americký satelit KH-9, přestřelka na sebe nenechá dlouho čekat. Kromě nekonečných písečných dun je mapa protkána skalami, kameny a soutěskami, které umožňují velmi dobře obcházet nepřátele. Stylizací se podobá pouštním lokacím ze Star Wars: Battlefront 2. Alespoň mi to tak přišlo a čekal jsem na okamžik, kdy na mne zpoza rohu vyskočí Tusken. Třetí a poslední mapou pro klasické módy je Moskva. Hlavní město Ruska disponuje tíživou atmosférou komunismu. Nápisy CCCP doplňují všudypřítomné rudé hvězdy, srpy a kladiva. Boje se odehrávají v ulicích, na stanici metra, v apartmánech a hotelech. Pro dvanáct hráčů mi mapa přišla příliš rozlehlá a potkával jsem málo protivníků. Líbila se mi tedy nejméně.

Mód Combined Arms: Domination využívá vojenskou techniku, jako například tanky, sněžné skútry, vodní skútry či bojové čluny. Vše se odehrává na dvojici map. První z nich je Armada. Píše se rok 1984. Sověti bojují ve vodách severního Atlantiku proti Američanům, s cílem najít prototyp nukleární ponorky. V oblasti se nachází několik lodí a křižníků, mezi kterými se lze přesouvat za pomoci zip linů, což dodává soubojům na akčnosti. Na své si opět přijdou jak milovníci boje na blízko, tak i snipeři. Druhou mapou je Crossroads. Mrazivá krajina Uzbekistánu hostí boj sil NATO proti komunistům. Využívat lze tanky a sněžné skútry. Jelikož mám ve hrách velmi rád zasněžené lokace, jednalo se celkově o moji nejoblíbenější mapu z celé alfa verze. Možná také proto, že pokud se do vašich spárů dostane zmíněný tank, dokážete v nepřátelských řadách napáchat opravdovou paseku. O tom by vám mohl povyprávět kolega Ondřej Partl, se kterým jsme hru testovali…

Pokud se do vašich spárů dostane zmíněný tank, dokážete v nepřátelských řadách napáchat opravdovou paseku.

Co se týče dostupného arzenálu, tak ten neurazí, ale ani příliš nenadchne. K dispozici máme vše od ručních zbraní přes samopaly, útočné pušky, pušky, lehké kulomety, odstřelovačky či raketomety. Klasika. Počet zbraní v alfě je skromný a předpokládám, že jich v plné verzi najdeme podstatně více. Kdo ví, třeba už i v betě. Samozřejmostí je možnost vytvořit si vlastní loadout, zvolit si perky, score streaky a vzhled vašeho operátora. Vojáka si tak můžete vyladit k obrazu svému.

Technický stav mírně pokulhává

Hru jsme s Ondřejem testovali na Základní verzi PlayStationu 4. Nová generace konzolí je za rohem, což je opravdu znát. Hra po většinu času běžela dobře, ale při větším množství efektů a výbuchů se snímková frekvence znatelně propadala. Vzdálené textury nejsou ostré, díky čemuž přijde snaha trefit někoho v dálce (pokud nemáte odstřelovačku) mnohdy vniveč. Na verzi Pro je situace lepší, ale opravdovou podívanou a hladký chod si užijeme až na nové generaci či PC. Graficky je hra velmi podobná poslednímu Modern Warfare a nedosahuje takových kvalit, jako například tituly ze série Battlefield. Na to jsem si ale u Call of Duty již zvykl a mé zážitky z hraní to ovlivňuje jen minimálně.

Vzdálené textury nejsou ostré, díky čemuž přijde snaha trefit někoho v dálce mnohdy vniveč.

Jedna věc se mi ale opravdu nelíbila. Ovládání a fyzika vozidel. Přišlo mi, že snad kromě tanku, je veškerá bojová technika z papíru. Jako vystřihovánka z časopisu ABC. Vozidla odporují fyzikálním zákonům a jejich rychlost několikrát zapříčinila, že jsem vyprskl smíchy. Tento neduh se s Call of Duty táhne již delší dobu. Je možné, že se jedná o problém užitého herního enginu, ale ruku do ohně za to nedám. Bojové technice stále dominuje Battlefield. Doufám, že se mu v tomto Call of Duty jednou nejméně vyrovná. Úsměvná je i střelba pod vodou, kdy není kulka nijak zpomalena. Kdo by tu ale čekal realismus…

Pouhá ochutnávka

Alfa verze nového dílu Call of Duty mne bavila. Zamrzela absence zombie módu, na který se velmi těším. vypadá totiž znatelně lépe jak než dříve. Většina map je dobře nadesignována a jejich různorodost zajistí, že se nebudete nudit. Škoda jen fyziky vozidel, střelby pod vodou a problematičtějšího běhu na základní verzi PlayStationu 4. Zasazení je skvělé a jsem velmi zvědavý, jak se tvůrci popasují s kampaní. Pole mají totiž dobře zorané a výsledná úroda by mohla stát opravdu za to. Loňský Modern Warfare od Infinity Ward nasadil laťku opravdu vysoko. Od Call of Duty: Black Ops Cold War jsem příliš nečekal, ale ve výsledku jsem byl mile překvapen a plnou verzi milerád zkusím. Chutnalo mi.

Call of Duty: Black Ops Cold War vychází 13. listopadu pro PC, PlayStation 4, PlayStation 5, Xbox One a Xbox Series X/S. Hru můžete předobjednat na Xzone.