Recenze Lies of P – Pinocchiova noční můra stojí za to

Snad každý zná příběh o tom, jak loutkář Geppetto vytvořil loutku, ze které se stal opravdový chlapec. Vyprávění, které nám přináší tvůrci z Neowiz Games a Round8 Studio, však s původním materiálem pracuje opravdu odlišně než Carlo Collodi nebo Disney. 

• Platforma: Playstation 5, Xbox SS/SX, PC
• Datum vydání: 19.9.2023
• Vývojář: Neowiz Games, Round8 Studio
• Vydavatel: Neowiz Games
• Žánr: Akční RPG
• Česká lokalizace: Ne
• Multiplayer: Ne
• Dat ke stažení: 50 GB
• Herní doba: 40+ hodin
• Cena: 1464 Kč (Steam), případně součást Xbox Game Pass

Vítejte v Kratu, městě budoucnosti

P se probouzí ve vlaku, který je zaparkován na hlavním nádraží velkoměsta Krat. Toto město je proslavené hlavně svými loutkami, které jsou robotickými pomocníky občanů a byli vidět na každém kroku. Tedy alespoň do nedávna. Loutky se totiž vzepřely a začaly masakrovat obyvatele tohoto futuristického ráje. Jako by toho nebylo málo, celé město a většina přeživších trpí na tajemnou nemoc, která postupně mění lidskou populaci v kámen. Osamocený P je probuzen modrým motýlem, který ho vede do poslední bezpečné lokace ve městě – Hotelu Krat, kde by měl být jeho stvořitel, Geppetto.

S pomocí Geppetta a několika dalších přeživších se P vydává na náročnou cestu za záchranou města a s trochou štěstí i k vlastnímu životu. P je totiž unikátní loutka a jako jediný dokáže lhát. A to krom lidí nikdo jiný neumí. Během cesty za lidskostí P potkává spoustu postav, jejichž jména můžete znát z předlohy. Krat však není zrovna pohádkové město, a jménem tak podobnost s knižní nebo disney verzí končí. 

I loutka může mít srdce

Lies of P je “soulsovka” – každý kdo hrál jakoukoliv Dark Souls hru bude v Kratu jako doma. Kdo navíc hrál Bloodborne, bude mít silný pocit Déjà vu. P má, jako je již u těchto her zvykem, několik statistik, které si levelováním vylepšujete. K levelování a nakupování zde slouží obdoba duší – takzvané Ergo. To získáváte za každého zabitého nepřítele, sbíratelné fragmenty, které vás po použití odmění Ergem, nebo prodejem předmětů. Ergo zároveň slouží i k nákupům a je to tudíž přesně totéž jako ony zmíněné duše v Souls hrách. Po vzoru těchto her také zůstane v případě vašeho úmrtí neutracené  ergo ležet na zemi a vy si pro něj musíte doběhnout. Když zemřete po cestě, je nenávratně ztraceno. 

 

1 z 7

- +

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

Kromě statistik se P vylepšuje samozřejmě výbavou. Ta se dá koupit, nalézt ve světě, nebo postavit ze specifických materiálů. Zbraně jsou jedním ze dvou typů výbavy co se dá navíc vylepšovat. Druhým jsou Legion Arms – Pinocchiovy levé ruce. Jeho ruka má několik variant, které se dále mohou ještě vylepšovat. Od střelné zbraně, plamenometu a rozprašovače kyseliny, až po ocelové lano, které si nezadá se Scorpionem z Mortal Kombat her.  Defenzivní výbava je principem klasická – namísto brnění však měníte vnitřní součástky ze kterých je P postaven a ty modifikují nejen jeho základní obranu, ale i rezisty na abnormální statusy, potažmo přímo snižují poškození specifického typu. Namísto klasického brnění je tu “kostým” který plní pouze vizuální roli a nemá vliv na sílu charakteru. Šperky jsou zde zastoupeny Amulety, které nabízí různé pasivní efekty jako je více staminy, její rychlejší regen a podobně. Nekoná se tedy žádná revoluce a tvůrci nám tak jen servírují to, co je v žánru už samozřejmostí. 

Zbraňe se dají rozdělit a čepele a rukojeti se dají různě kombinovat.

Novinky jsou zde jen dvě. Pinocchiovo umělé srdce P-Organ, které lze modifikovat. Za vzácný Quartz si odemykáte pasivní schopnosti u specifického uzlu. Pokud odemčete určený počet slotů (2/3/4) který daný uzel má, kromě oněch quartzem koupených schopností se zapne ještě jeho hlavní bonus. Za každé dva takto zkompletované uzly se pak otevře vyšší tier. V něm pak za více quartzu otevíráte silnější nebo zajímavější schopnosti a bonusy. 

Druhá novinka je vázaná na zbraně – každá zbraň je rozdělena do dvou částí – rukojeť a čepel. Rukojeť určuje jak vypadá “charge” útok a jak síla zbraně narůstá vzhledem ke statistikám Pinocchia (stat scaling, tak jak jej znáte z her tohoto typu). Čepel zase určuje typ, základní sílu zbraně, případně element a jak účinný je blok. Každá zbraň má dva speciální útoky které používají “fable cells” – zdejší obdobu many. Jeden z nich určuje čepel, druhý zase rukojeť. Fable se dá doplňovat útoky na nepřátele, perfektními bloky atp, nebo lahvičkou. Co je však docela zajímavá mechanika je možnost si zbraň postavit z toho co máte. Kromě speciálních zbraní z bossů se totiž zbraňe dají rozdělit a čepele a rukojeti se dají různě kombinovat. Vznikají tak různé kombinace, které rozšiřují možnosti, jak si užít souboje. 

Krev a Olej

Hra nejen že vypadá (k tomu později), ale hlavně se i chová jako dnes už legendární klasika od From Software. Spíše než pomalý a rozvážný pohyb a souboje jako jsou v Dark Souls tu očekávejte mrštné úskoky a perfektní bloky. Pokud totiž blok zmáčknete příliš brzy, přijdete kromě staminy i o HP, ovšem snížené množství. To si lze pak agresivními útoky zase vyléčit. Efektivita této negace blokem je jednou z vlastností každé zbraně, jak je popsané výše. Ty nejtěžší čepele pak zranění sníží i o 70%. Načasujte však blok perfektně a nejen že přijdete jen o staminu, ale má i několik vedlejších efektů – ochrání P před jinak neblokovatelnými Fury útoky, dokáže na krátkou dobu soupeře omráčit, což vede k takzvanému Fatal útoku, který působí masivní zranění nebo ničí výdrž nepřátelských zbraní. Na druhou stranu každý útok Pinocchiovu zbraň otupí. Značně ztupená čepel má sníženou sílu, a pokud se otupí úplně, stane se nepoužitelnou.Zbraně které P používá se tak jednou za čas musí přebrousit. Zmíněné Fatal útoky též vynikají v rychlejším doplňování Pulse Cells – Krat variantu HP lahviček. Mají omezený počet použití a pokud spotřebujete všechny, můžete si vždy tu poslední opět dobít úspěšnými útoky. 

Úskoky zde fungují stejně jako v Bloodborne a jsou určitě použitelnou obranou proti nepřátelským útokům, ovšem neochrání Pinocchia před zmíněnými Fury útoky. To lze ovšem v pozdějších fázích změnit za pomoci vylepšení v P-Organ svazcích. Cestování v herním světě je urychleno tzv. Fast Travel funkcí, která je naštěstí zpřístupněná hned ze startu. Po vzoru bonfire checkpointů ze Souls her je zde přítomný systém Stargazerů. Jejich funkce jsou naprosto stejné – Kromě možnosti cestování mezi ostatními Stargazery (a do základny kterou je Hotel Krat) fungují jako záchytné body, které po použití znovu oživí nepřátele, ale na oplátku doplní konzumní předměty – Pulse Cells, brousek, který dočasně přidá zbrani speciální efekt, nebo znovu nabije Wishstone kostku, pokud do ní tedy máte nutný Wishstone.

To je další předmět který má speciální funkci – dokáže léčit hlavní postavu, nebo poskytovat různé schopnosti vašeho pomocníka. Tím je Specter, kterého lze vyvolat u některých bossfightů za cenu jednoho Star Fragmentu. Hlavně ony efekty pro něj jsou důležité, jelikož to je jediný pomocník, kterého ve hře můžete mít. Co-op ani žádná jiná varianta multiplayeru ve hře totiž není. Wishstony se dají koupit u NPC za takzvané Gold Coin Fruit, které rostou na stromě v Hotelu, a pravidelně je musíte manuálně sklízet. Mají sice i jiné využití, ale to zde nechci prozrazovat. Celkově jsou souboje a hratelnost kombinací Sekira a Bloodborne s jen minimem novinek a bez žádné razantnější novinky.  Rozhodně to není na škodu, jen už by to možná chtělo nějaké novější nápady.  

Krása střídá nádheru

Jak je asi všem jasné, většina hry se bude odehrávat ve městě Krat a jeho temných uličkách. Zde pokračuje další podobnost s Bloodborne. Celkový dojem z prostředí je totiž opravdu podobný s tím rozdílem, že Gotická krása plná Cthulhu hororu je nahrazena Belle Époque francouzskou metropolí. Ulicemi které byly plné hudby u mění teď pochodují hrůzu děs nahánějící loutky a mutanti nakažení onou tajemnou nemocí. Je nutné dát kredit designérům nepřátel. Hlavně loutky totiž vypadají opravdu šíleně. V některých okamžicích jsem si už i říkal, že bych si radši užíval přerostlé pavouky nebo nechutné červy z From Software her. Mix designu loutek z konce devatenáctého století s opotřebovanými, rozbitými nebo zakrvavenými částmi je sám o sobě často mrazivý. Přidejte k tomu však ještě oblečky služek nebo klauny a kolemjdoucí děti mají na noční můry zaděláno.

Ulicemi které byly plné hudby u mění teď pochodují hrůzu děs nahánějící loutky a mutanti.

Ať už jsou to mrtvolami a troskami zaplněné uličky, hořící hlavní ulice nebo obrovské budovy jako je divadlo nebo vlakové nádraží, vizuál je opravdu úžasný, Ne díky grafickému detailu, ten je vesměs standard dnešní doby, ale díky uměleckému ztvárnění herního prostředí. Asi nikoho nepřekvapí, že se může P postupně polidšťovat. Na míru lidskosti má vliv interakce s NPC, přehrávání hudebních desek (zde je nutné si desku pustit na gramofonu a poprvé si ji celou poslechnout), nebo i projevování emocí pomocí animací, které si zpřístupňujete dialogy s NPC a plněním jejich úkolů. V tomto strašidelném světě totiž není P sám. Kromě loutek a mutantů jsou zde různí přeživší – obyčejní lidé, kteří často po Pinocchiovi chtějí nějakou službičku, Stalkeři, kteří nosí zvířecí masky, potulní obchodníci a další postavy jako například Antonia – zestárlá hvězda Kratu, která provozuje Hotel, o výzbroj se starající Eugenie, geniální vynálezce Venigni, nebo tajemná Sophia, která vás na dálku oživila na samém počátku hry.

 

1 z 7

- +

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

Interakce s postavami hraje v Lies of P důležitou roli. Ať už se jedná o vedlejší nepovinné dialogy, nebo o ty hlavní s postavami v Hotelu, často jsou rozhovory tím jediným, co zlehka nastíní historii města, nebo naopak pomůže trochu vysvětlit aktuální dění. P navíc může v určitých momentech dostat na výběr – bude lhát nebo říkat pravdu? Princip lží a pravdy je zde velmi zdůrazňován, ovšem s odstupem bych si troufl říct, že je jeho potenciál nevyužit. Hra se snaží ukázat že lhaní není vždy špatné a je to lidskost definující akt, nicméně celkově mi přišly tyto volby trochu bez dopadu. Kromě pár speciálních situací jde hlavně o to, jakou míru lidskosti P projeví.

Zvuková stránka je na vysoké úrovni. Zbraně a souboje zní skvěle, zvuky vydávané vzdálenými nepřáteli jsou dostatečně děsivé a hudba na pozadí sedne do atmosféry skvěle. Některé písně na gramofonových deskách jsou překvapivě poslouchatelné a písně hrající v některých lokacích připomínají, že Krat byl před vzpourou loutek město plné pokroku a umění.

I nejpromazanější stroj občas skřípe

Co se cesty příběhem týče, zde mám jednu z největších výtek ke hře. Zatímco vyvrcholení příběhu je opravdu intenzivní a celkově pozvedne zážitek ze hry, nejde než vytknout jeho absence v prvních třech čtvrtinách hry. Většinu hrací doby totiž jdete od jednoho bodu k druhému aniž byste měli ponětí o tom, proč. Je to velká škoda, protože je ve hře spoustu pozadí dokreslujících dopisů a deníků, ale hlavní příběhová linka je nezvykle dlouho skrytá. Situace se doslova obrátí v poslední čtvrtině, kdy děj nabere opravdu skvěle obrátky a o zvraty není nouze, to však nedokáže kompletně smazat nedostatek příběhového vývoje hlavní linky během předchozích desítek hodin.

Problém jsem měl i s nudnými předměty. Itemizace jako taková prostě není moc zajímavá. Nová defenzivní výbava se na postavě nijak vizuálně neprojeví, spotřební předměty jsou buďto zbytečné a nezajímavé, nebo příliš vzácné na to, aby se na jejich používání dalo zvyknout. Hra naštěstí umožňuje i reset statistik, Legion Arms vylepšení i P-Organ svazků, ovšem na můj vkus tato možnost přišla až v příliš pokročilé části hry.  I přes tyto chyby je však Lies of P bezpochyby důstojný zástupce žánru, a rozhodně budu doufat, že u tohoto žánru tvůrci zůstanou i u další hry, kterou se rozhodnou vydat.