Zářijové ohlédnutí redakce

Martin Zavřel

Letošní rok je celkově výživný na spoustu her, z nichž se zároveň hned několik zřejmě zařadí do síně slávy mezi opravdové milníky jejich žánru nebo i celého média interaktivních zážitků jako takových. V tomto extra nabitém herním roce jsme se právem „obávali“ podzimní sezóny, na kterou si většina vydavatelů schovává svoje hlavní trumfy, aby využila zvýšených prodejů díky předvánoční nákupní horečce. Září nám v tomto ohledu dalo zapravdu, jelikož jsme dostali celou řadu her, z nichž každá by klidnější měsíc snadno opanovala sama pro sebe. Mimořádným trumfem se ukázal být přídavek Phantom Liberty pro Cyberpunk 2077, ale osobně jsem byl nakonec nejvíc nadšený z Lies of P, která překonala všechna moje očekávání.

Říjen ale ještě přitlačí na pilu, protože právě tam nás zřejmě čeká ta hlavní kanonáda podzimních titulů. Samozřejmě je těžké dopředu říct, zda budou také tak kvalitní, ale šance jsou myslím velmi dobré – Alan Wake 2 vypadá neuvěřitelně, Assassin´s Creed Mirage se zdá nabídnout fanouškům prvního dílu série přesně to, po čem už řadu let volají, Marvel´s Spider-Man 2 zřejmě bombasticky naváže na rekordní prodeje předchozích dvou her, Super Mario Bros. Wonder vypadá extrémně zábavně a kdoví, třeba Lords of the Fallen dokáže ten samý zázrak, co Lies of P a potvrdí tak, že vynikající soulslike hry nemusí pocházet jen od From Software. Bude to divoká jízda, těšíme se na ni a doufáme, že u toho budete s námi.

Pavlína Nouzová

Září bylo hektické, na pokraji snesitelnosti i zábavné. Hodně kafe, málo spánku, ale ničeho nelituju. Povedlo se mi hrát v jednu chvíli pět her a aspoň jsem si empiricky ověřila, že to není dobrý nápad. Dokončovala jsem Assassin’s Creed Valhalla, abych se pořádně připravila na pokračování s podtitulem Mirage (o kterém ale zatím musím pomlčet). Do toho vyšel Starfield na Xboxu a Baldur’s Gate 3 na PlayStationu. A navíc očekávané rozšíření Phantom Liberty k Cyberpunku, doplněné ještě RPG bonbonkem Sea of Stars.

Logicky ne všechno mám dokončené, protože den má jenom 24 hodin, ale z toho, co jsem stihla, můžu říct následující:

• Valhalla se ke konci zlepšila, ale už mi chybí menší, sevřenější „Asasíni“. A taky města, která nejsou jen shluk domků a bahna.
• Sea of Stars je neuvěřitelně pozitivní a milá hra, která může být skvělou branou do světa RPGček s japonskou duší. Sice jde o západní titul, ale vzbuzuje podobné pocity jako starší asijské hry, ze kterých si zcela evidentně bere inspiraci. A navíc je velmi přístupná.
• Starfield byl mou nejočekávanější hrou letošního hru a zcela nepřekvapivě jsem se zmýlila (obecně neumím předpovídat ani sázet). Ačkoliv vesmírné sci-fi nakonec spoustě hráčů sedlo, což jim tak trochu závidím, mě postupně udolala jakási naivita příběhu. Chybí mi propracovanější dialogy a uznávám, že po chvále Sea of Stars to bude znít divně, ale i negativita. Zatím se mi ve Starfieldu nepodařilo udělat „prasárnu“, aniž by mě hra nepotrestala nebo mě vedlejší postava nekritizovala. Všichni mi s chutí vyprávějí své životní příběhy a padouši jsou potrestáni. Zbývá mi ale nadpoloviční většina hry, takže se leccos ještě může změnit.
• Baldur’s Gate 3 je těžké hodnotit, když máte za sebou asi desetinu. Nicméně jsem s překvapením zjistila, že se skvěle hraje na konzoli. Pohyb pomocí páček působí přirozeně a při zazoomování na postavu si můžete dokonce navodit pocit, jako byste hráli third person hru. Podobně jsem před několika měsíci chválila čtvrté Diablo na Xboxu a teď se situace zopakovala. Je to skoro hřích, ale tyhle tituly, které jsem vždycky hrála na počítači, si našly cestu na moje konzole.
• Asi nejlepším zážitkem uplynulého měsíce ale bylo v mém případě „jenom“ DLC. Phantom Liberty nabízí Cyberpunk 2077 v podobě, v jaké jsem ho víceméně chtěla už před těmi třemi lety. Příběh je ucelený, čtvrť Dogtown malá a herecké výkony a především dialogy na úrovni. Rozšíření a jeho konec, kde máte celkem široké možnosti výběru, mě tolik zasáhlo, že jsem ho už nedokázala znovu zapnout. Není perfektní, ale vyvolá ve vás emoce i vzpomínky dlouho po odehrání (recenze tu).

V říjnu je to pro mě jasné: Assassin’s Creed Mirage. S touhle sérií jsem to nevzdala a jsem zvědavá, jak její nový přírůstek, který se má vrátit ke kořenům, povedl. Ostatní očekávané tituly, které určitě zmíní ostatní, prozatím vynechám. Rozhodně ale vyhlížím i speciální kolekci Metal Gearů, která vychází ke konci října.

Jan Urbančík

Září pro mě především znamenalo konec velmi dlouhých prázdnin a začátek prvního semestru na vysoké škole, kvůli čemuž už zkrátka nebude tolik času jako posledních pár měsíců. Povedlo se mi nicméně dokončit Final Fantasy XVI, které mě bohužel po fantastickém demu v mnoha ohledech zklamalo. Hra má velmi nekonzistentní tempo (snad nejhorší, jaké jsem kdy ve hrách viděl), příběh se stočí úplně jinam, než jak je v úvodu nastíněn, a pár epických momentů či zajímavé postavy to zkrátka zachránit nedokážou.

Kromě toho jsem si ale zahrál také rozšíření Separate Ways pro Remake RE4, z něhož jsem byl naopak naprosto nadšený a předčilo veškerá má očekávání. Více si můžete přečíst v recenzi, ale můžu prozradit, že v mých očích je DLC za Adu dokonce lepší než základní hra.

Mimo hraní jsem měl plné ruce práce se speciálem o Remedy Connected Universe, na němž jsem pracoval několik měsíců. Moc si vážím všech pochvalných reakcí a jsem za ně vděčný, samozřejmě mě to motivuje pokračovat. Těšit se můžete na druhý díl speciálu, zaměřený na Alana Wakea, který se budu snažit vydat ještě předtím, než dorazí na trh videoherní pokračování.

Říjen bude, a to ještě relativně mírně řečeno, absolutní šílenost. Jistě, nabitých měsíců už jsme měli letos několik, ale říjnu se asi nic vyrovnat nedokáže a vlastně sám nevím, jak takový nával her v redakci zvládneme. Osobně se nejvíc těším samozřejmě na druhého Alana Wakea (Gamescom dojmy), který je zároveň mou nejočekávanější hrou celého roku, ale také videoherní Vraždu v Orient expresu (Gamescom dojmy) či nového Maria. Pokud bude čas, tak bych rád vyzkoušet i Assassin’s Creed Mirage.

Daniel Jarocký

V září jsem solidní penzum času strávil s arkádovými závody The Crew Motorfest od Ubisoftu (recenze zde), které v mých očích zabodovaly zpracováním otevřeného světa, pestrou herní náplní i různorodým vozovým parkem. Druhá půlka měsíce se poté nesla ve znamení fotbalu a hry EA Sports FC 24 (recenze zde), která nahrazuje dlouholetou FIFU. Kromě názvu byste ale rozdíly mezi oběma „sériemi“ hledali jen těžko.

Z říjnové nabídky se nejvíce těším na novou Forzu Motorsport, která se nového dílu dočká po dlouhých šesti letech. Vyhlížím také Assassin’s Creed Mirage od Ubisoftu, který mě zaujal svým zasazením i proklamovaným návratem ke kořenům. Opomenout ale nemohu ani akční adventuru Marvel’s Spider-Man 2 od Insomniacu a druhého Alana Wakea od Remedy. Špatně by nemusely dopadnout ani odlehčené arkádové závody Hot Wheels Unleashed 2: Turbocharged od italských Milestone a logická adventura Jusant od studia Don’t Nod.

Filip Svoboda

První úkol, který mě v září čekal, byla recenze Starfieldu. Nakonec jsem si letošní vlajkovou loď Microsoftu moc užil, i přesto, že jsem přišel i s řadou výhrad. Potom už jsem se vrátil ke dvojici příběhových adventur od Telltale, respektive Telltale a Deck Nine. Dohrál jsem The Expanse a taktéž doručil recenzi, dal jsem si i druhou sezónu The Walking Dead, abych si potvrdil domněnku, že na ni vesmírná novinka bohužel nemá.

V posledním týdnu jsem rozehrál Lies of P, které se staly mojí první skutečnou souls-like zkušeností. Zaujal mě svět, námět, příběh, stylizace… K mému překvapení jsem našel zalíbení i v žánru. Více jsme si o Lies of P povídali v podcastu.

V následujícím měsíci zdaleka nejvíc očekávám Alana Waka 2, akorát mám strach, že budu mít strach. Těším se také na Jusant od Don’t Nod, který láká na klidnou až meditativní atmosféru. A ačkoli nejsem expert na závodění, Forza Motorsport je určitě nepřehlédnutelná i v nabitém listopadu.

Ondřej Zeman

Září bylo po srpnu konečně časem, kdy jsem si mohl oddechnout. Na scéně sice bylo pár výrazných děl, avšak rozhodně byl větší klid než v předchozích měsících. Slušným překvapením byl update pro Cyberpunk 2077, Dune Spice Wars a především Lies of P, od kterého jsem sice moc nečekal, avšak nakonec to byl slušný soulslike. Špatný nebyl ani nový díl série Payday. Oproti tomu, co mi nabídl návrat multiplayerové akce Bulánci vlastně představoval vyloženě nadprůměrný kus. Ale dost už bylo o září pojďme na říjen.

Následující měsíc představuje opět jednu z těch divočejších částí roku, protože je doslova plný her, které vypadají neskutečně lákavě. Za sebe se nejvíce těším na Lords of the Fallen, ve který zkrátka věřím, protože z prezentovaných záběrů vypadá neskutečně dobře. Jelikož mám dceru, co miluje Maria a také hraní na Nintendu tak další hrou, která je v mém hledáčku na vysoké pozici je Super Mario Bros. Wonder. Zajímavě též vypadá The Talos Principle 2, Cities: Skylines 2 nebo také Total War: Pharaoh. Člověk se tento říjen zkrátka nezastaví.