Máte rádi obtížné hry? S nadšením se učíte ze svých chyb, i když to může znamenat procházení stejné lokace neustále dokola? Baví vás sci-fi šmrncnuté trochou fantasy? Pokud jste alespoň na dvě otázky odpověděli kladně, připravovaná hra Immortal Planet by mohla být právě pro vás.
Work in progress
Na tomto titulu usilovně pracuje Tomasz Waclawek, jehož jméno vás sice nemusí trknout na první dobrou, rozhodně se ale nejedná o žádného zelenáče. Je totiž autorem kladně hodnocené tahové plošinovky Ronin, která nasbírala spoustu příznivců díky svému unikátnímu vizuálnímu stylu a povedené hratelnosti. Teď ještě uvidíme, jak si Tomasz poradí s razantní změnou žánru.
Na zmrzlém povrchu zapomenuté planety stojí trosky prastarých hrobek, kde spí nesmrtelní. Světem bloumají pouze prastaří válečníci, u kterých se nesmrtelnost nezdravě podepsala na jejich duševním zdraví. Náš hrdina se právě probouzí z kryo-spánku, a co čert nechtěl, na nic ze své minulosti si nevzpomíná. Navždy uvězněný v nekonečném cyklu znovuzrození se bezejmenný protagonista vydává odhalit záhady této podivné planety a vymanit se z prokletí věčného života.
Podobnost čistě náhodná
Po několika málo minutách hraní Immortal Planet se nemůžeme ubránit srovnání s Dark Souls. Společných prvků totiž není málo. Je to akční RPG, ve kterém si klestíte cestu značně bizarním světem, otvíráte si zkratky a hra se ukládá automaticky pomocí kryo-komor na začátku každé mapy. Vcelku jednoduchý soubojový systém vyžaduje precizní načasování a trpělivost a každou chybu bolestivě potrestá. Za každého zabitého nepřítele získáváte zkušenosti, o které v případě smrti přicházíte a máte jeden pokus je získat zpět. Inspirace slavnou japonskou sérií se prostě nezapře.
Immortal Planet naštěstí není jen nudnou kopií, přináší i několik svébytných herních mechanik. Nejvíce se ale odlišuje především vizuálním stylem. V první řadě se rozlučte s pohledem ze třetí osoby, tady se hraje na izometrický pohled a maximálně stylizovanou kreslenou grafiku. Ta spolu s nenásilnou elektronickou hudbou vytváří jedinečný audio-vizuální zážitek, který působí až nečekaně svěže v záplavě všech těch 3D her s takřka dokonalou realistickou grafikou. A i když se mi vizuální zpracování velmi líbí, doufám, že v plné verzi bude prostředí o něco různorodější. Všechny ty chodby a lávky a místnosti v alpha verzi vypadaly až podezřele stejně.
Když zbraně spí
Základním kamenem těchto her je vždy soubojový systém. Jak už jsem zmiňoval, principy fungují dost podobně jako v Dark Souls, pár drobnostmi se ale přeci jenom liší. K dispozici máte klasický útok, úskok a blok. Všechny vaše akce čerpají staminu, kterou si musíte klasicky hlídat, v Immortal Planet ale vidíte i staminu vašeho protivníka. A zde se dostáváme k těm drobným odlišnostem a inovacím.
Pokud totiž vidíte, že nepřítel staminu skoro vyčerpal, můžete do něho pomocí svého úskoku narazit a na pár vteřin jej omráčit, což je skvělá příležitost beztrestně zasadit pár úderů. Je tedy vhodné si tento herní mechanismus co nejdříve osvojit a zahrnout ho do své taktiky. Nejednou vám totiž může zachránit krk.
Vaše zbraň je také poměrně unikátní, co se principů týče. Po většinu času je totiž ve spánkovém režimu. To neznamená, že byste ji nemohli používat, pouze se chová trochu jinak, než v „bdělém” stavu. Musíte ji totiž probudit podržením správného tlačítka, načež se začne chovat diametrálně odlišně od předchozího režimu. Něco jako Windows 8. S nadsázkou lze tedy říci, že tak máte dvě zbraně za cenu jedné. Aktivace ale trvá nějaký ten čas, je dobré si tedy zvolený mód spustit ještě před začátkem souboje.
Kromě klasické chladné zbraně se můžete ohánět ještě palnými zbraněmi a kouzly a všemožnou další výbavou, kterou jsem v alpha verzi sice neměl možnost vyzkoušet, ale plná verze hry by měla nabízet mnohem širší škálu možností.
A když už jsme nakousli souboje, nemůžeme vynechat potyčky s bossy. Každá úroveň by totiž měla končit právě střetnutím s nějakou ultra silnou bestií, která existuje jen proto, aby vám ze života udělala peklo. Nenechte se zmást komiksovou stylizací – bossové jsou klasicky tuzí a i když jsou kreslení, dokážou vám pořádně zatopit. Frustraci a záchvatům vzteku se tedy pravděpodobně nevyhnete.
Jediná věc, která mě zatím na Immortal Planet úplně nepřesvědčila, je pohyb samotného hlavního hrdiny. Chůze dopředu a dozadu je samozřejmě v pořádku, ale otáčení do stran působí zvláštním dojmem, skoro až krkolomně. Vaše postava se totiž otáčí v pevně daných úhlech nezávisle na směru chůze, takže správně se nasměrovat k protivníkovi a udržet ho zároveň v dosahu vaší zbraně dokáže občas trochu potrápit. Není to nic zásadního, ale přesto bych si tento aspekt v plné verzi přál trochu plynulejší. Z hlediska hratelnosti je to ale jediná věc, kterou bych hře mohl momentálně vytknout.
Brzy na viděnou
Immortal Planet je bezesporu zajímavou hrou, kterou by si neměli nechat ujít nejen příznivci série Dark Souls, ale i milovníci vizuálně odlišných her. Jak se povedla finální verze, se dozvíme již velmi brzy, podle Steamu by měla hra vyjít během července tohoto roku. Já osobně se velmi těším a doufám, že se tvůrci podaří hru doladit podle jeho představ. Potenciál má Immortal Planet totiž veliký.
