Dojmy z Gamescomu: Call of Cthulhu

Ačkoli stánek Focus Home Internactive patří spíše k těm menším, je na něm vždy rušno. Veskrze nadšené dojmy z prezentace hry Vampyr, byť s drobnými výhradami, jste si už mohli přečíst. Druhá zastávka byla také ve formě ukázky, Call of Cthulhu se totiž prozatím nachází ve fázi pre-alfa testování, což bylo samozřejmě na první pohled vidět. To však nedokázalo zabránit tomu, aby se nám hra dostatečně představila.

Vítejte na ostrově, pane Pierci

Celá ukázka začínala patrně úplně úvodní sekvencí, kdy v kůži detektiva Edwarda Pierce na malé bárce připlouváte na ostrov Dark Water. Stačilo pár okamžiků a atmosféra místa a dost možná i celé hry na mě rychle zapůsobila. Všudypřítomnou špínu a chudobu podtrhuje depresivní vizuál, který se podobal například Dishonored. Jakousi mrtvolnost místa ilustrovala hnijící velryba vytažená na břeh. Nešlo však o úlovek místního rybáře. Rychlým ohledáním zdechliny jakožto detektiv poznáte, že velryba zemřela již několik hodin nazpět a smrtící jí byly obrovské drápance a kousnutí, které má po celém těle.

Prezentující se však vydal na opačnou stranu přístavu do budovy, kde sídlí místní strážce zákona. V kůži Edwarda Pierce se totiž vydáváte na tajuplný ostrov Dark Water vyřešit vraždu člena jedné zámožné rodiny, a právě zdejší policista je vaším jediným kontaktem zde. Rychle však zjistíte, že nějaká čest a snaha hájit právo a pořádek se ve zdejším muži už tak nějak vypařila a přestože se vám na oko snaží pomoci, brzy začnete tušit, že je mu celá nemilá událost končící smrtí lhostejná, nebo něco záměrně skrývá. Tím se dostáváme k první zásadní věci, kterou Call of Cthulhu odděluje od jiných akčních adventur. Přestože se doposud jediný vydaný trailer tváří jako lineární dobrodružství, hra ve skutečnosti sází na otevřený prostor, jehož pohyb v něm je čistě ve vaší režii a tím pádem i posun v příběhu.

 

1 z 1

- +

1.

Za zeptání nic nedáš

Poté se prezentující vydal do místní krčmy, což je zcela logicky to nejlepší místo, pokud potřebujete informace. Rozhovory jsou nedílnou součástí každé adventury a ze zhruba dvaceti minutové ukázky jsem nabyl pocit, že v tomto případě budou snad ještě důležitější. Call of Cthulhu totiž velmi zásadním způsobem pracuje s informacemi, které v rozhovorech získáte, avšak ne vždy se jedná o povrchní získání informace ve stylu: „pokud něco hledáš, vydej se tam“. Z hratelné ukázky bylo jasně poznat, že v tomto případě bude zcela zásadní sledovat nejen to, co vám postavy říkají, ale také jakým způsobem. Mnohdy dojde na okřídlené „čtení mezi řádky“, čímž poznáte, že vám daná postava neříká tak úplně pravdu, jindy naopak půjde o obyčejné spojení informací, které jste získali na různých místech. I z tak krátké ukázky mi bylo okamžitě jasné, že pokud si budete chtít Call of Cthulhu zahrát a především ho dohrát, porozumění textu bude zcela zásadní a obávám se, že hráči se základní znalostí angličtiny budou mít při hraní zásadní problémy.

„Je třeba daleko více se soustředit na všechny rozhovory a pečlivě volit, co říkáte.“

Problematika rozhovorů a získávání informací je však ještě obšírnější. Na ostrově Dark Water si svým počínáním budete budovat jakousi pověst a s každou postavou si chtě nechtě vybudujete určitý vztah. Kupříkladu hned po vkročení do baru se na vás oboří místní štamgast, že tady o žádné nováčky nemají zájem a máte se ve vlastním zájmu rychle poroučet ven ze dveří. Jakožto pro zkušeného detektiva by pro vás nebylo problémem přiopilého muže srovnat do latě nebo jen napomoci karmě a podkopnout mu barovou stoličku, na které se houpe. Bylo by to však od vás navýsost neuvážené jednání, protože právě tato postava by vám mohla v budoucnu poskytnout cenné informace.

 

1 z 3

- +

1.

2.

3.

Rozhovory obecně se zdají být poměrně košaté a zatím to nevypadá, že jako v podobných titulech nezáleží na otázkách, které pokládáte, pouze určujete jejich pořadí. Výběrem otázek totiž můžete danou postavu naštvat nebo naopak potěšit a tím si odemknout či naopak odepřít specifickou odpověď. Je tak třeba daleko více se soustředit na všechny rozhovory a pečlivě volit, co říkáte. Ovlivníte tím nejen to, co vám daná osoba může ve svých odpovědích vyjevit v rámci aktuální konverzace, ale již zmíněné budování vztahů ovlivní přístup dané postavy k vám v rámci celé hry. Jak moc bude tento systém propracovaný se z tak krátké ukázky nedá odhadnout, rozhodně je však zajímavě propojen se zbytkem hry. Jedna z postav usrkávající zkalené pivo na konci baru totiž prozradila určitou informaci o místním strážci zákona. Jakmile se tak k němu vrátíte, nabízí se nové možnosti konverzace. Ty se dají odemykat jak rozhovory s jinými postavami, tak i prohledáváním okolí a zkoumáním předmětů. Rozhovory, které závisí na těchto zjištěních, poznáte podle ikonky zámku, který se vždy zobrazí při výběru odpovědí. Hra vám tak dává najevo, že daná postava vám neříká úplně všechno.

Sémiotika, biologie, sociologie

Zkoumání nejrůznějších předmětů hraje v Call of Cthulhu taktéž důležitou roli, hra si totiž osvojila některé RPG prvky, takže si postupem hraní vylepšujete nejrůznější atributy. Mezi ně patří například sociální dovednosti, které zlepšují vaši obratnost při rozhovorech, ale také budete zlepšovat své znalosti ať už z oblasti přírodních věd či čtení a dešifrování nejrůznějších symbolů. Systém získávání zkušeností je velmi jednoduchý, za každý nalezený symbol a pokus o jeho pochopení se vám přičte určitý počet zkušenostních bodů. Pokud jich nasbíráte určité množství, budete konečně schopni některé symboly rozluštit. To podporuje myšlenku volného postupu příběhem, na některé obrazce totiž narazíte už v začátku hry, ale k jejich rozluštění se dostanete až po určité době. V tomto směru hraje do karet také otevřenost co do řešení nejrůznějších úkolů. Hned v začátku hry se totiž budete muset vloupat do hlídaného skladiště, a pokud budete pozorní, zjistíte, že hra nabízí hned několik možností, jak se do něj dostat. Lze si najít delší, za to ale relativně bezpečnou cestu, vypáčit zadní dveře a riskovat odhalení anebo odposlechem stráží zjistit, kdy budou mít přestávku.

Adventura se silnou příměsí hororu

Pokud jste viděli zatím jediný trailer ze hry, jistě netrpělivě čekáte, kdy se zmíním i o hororových prvcích, které právě z traileru čiší daleko více, než jsou rozhovory či detektivní schopnosti. V tomto směru byla ukázka velmi zkoupá, přesto ale jeden moment ukázal, jakým směrem se mohou hororové prvky ubírat. Po celou dobu se hře daří držet určitou míru napětí a tajemna, od začátku vám totiž bude jasné, že v tomto případě není vše úplně normální. Husí kůži jsem měl už z podivného obrazu, z jehož spálené malby hypnoticky vystupovala neznámá tvář, pořádně jsem se vylekal až v momentě, kdy Pierce lapila ve vodě chobotnice a táhla ho ke dnu. Po chvíli se sice ukázalo, že šlo pouze o halucinace vyvolané jedovatými výpary a chobotnice byla ve skutečnosti jen zelená chaluha, pocit strachu však hra dokázala vyvolat velmi dobře a podobných psychedelických okamžiků můžeme očekávat mnoho. Ostatně, příběh je přesně o tom neznámém a strašidelném přízraku Cthulhu od H. P. Lovecrafta, takže pokud máte v malíku knižní předlohu, můžete mít o příběhu a jeho kličkách a zákoutích docela dobrý obrázek.

Samotná prezentace trvala jen něco kolem dvaceti minut a většinu hry tvořily buď rozhovory, nebo ohledávání předmětů. Přesto jsem byl překvapen, jak moc mě za těch pár minut dokázala hra pohltit. Přestože ukázka nabídla jen jednu akčnější pasáž s falešnou chobotnicí, hra samotná mě dokázala vtáhnout daleko více než třeba nápadně podobný Vampyr (obě hry mají prakticky shodné vizuální prostředí pro výběr otázek a odpovědí). Call of Cthulhu bude jistě stavět na tajemném příběhu a přestože ukázka pouze naznačila, o co by mohlo jít, opravdu se těším na plnou hru. Možná titul nenabídne úplně vyladěné ovládání (pravděpodobně však šlo pouze o neduhy vývojové fáze hry), příběh a jeho objevování, které máte ve svých rukách, mě ale rozhodně zaujal.