O Baldur’s Gate 3, pokračování druhého dílu z roku 2000, se mluvilo roky. Hru mělo původně vyvíjet Black Isle Studios, to se ovšem dostalo do finančních potíží a v roce 2003 bylo uzavřeno a většina klíčových zaměstnanců na to konto založila studio Obsidian Entertainment. Zkazky o vývoji Baldur’s Gate III: The Black Hound ale žily svým vlastním životem ještě roky poté, ačkoliv žádné oficiální informace k dispozici nebyly.
Práva na Baldur’s Gate patří společnosti Wizards of the coast, toliko vlastnící také práva na Dungeons&Dragons, jejichž pravidla Baldur’s Gate využívá. V roce 2014 se s Wizards of the coast spojilo studio Larian a zjišťovalo, zda by společnost nebyla nakloněna značku resuscitovat. Nakloněna sice byla, ovšem s odůvodněním, že Larian na podobný projekt není zralé, svůj souhlas nakonec neposkytla.
Larian se tak věnoval rozvoji vlastní letité značky a vydal dvě vynikající tahová RPG s názvy Divinity: Original Sin a přímé pokračování Divinity: Original Sin 2. Právě druhý díl na Wizards of the coast udělal dostatečný dojem a dlouho očekávané pokračování Baldur’s Gate Larianu přiklepli.
Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina
Larian v Baldur’s Gate 3 slibuje svůj vůbec nejambicióznější projekt a z předběžného přístupu obsahujícího cca dvacetihodinový kus hry se vším všudy, není vůbec těžké tvrzení věřit. Množství dialogů, schopností i možností, které hra nabízí, je úctyhodné a plně se ukáže až pokud si hru zahrajete několikrát, pokaždé za jinou rasu a povolání.
Výběr je dost bohatý, zejména s přihlédnutím k předběžnému přístupu a vývojové fázi hry. Celkem osm ras rozličných schopností, výhod i nevýhod, šest povolání z plánovaných dvanácti s tím, že každé povolání má ještě několik specializací. Už teď je tedy možností spousta a spousta (bardy ovšem předběžný přístup zklame) a ze hry samotné je zřejmé, že výběr opravdu není žádná kosmetická rekvizita.
Jedna věc je samozřejmě odemčení specifických možností dialogu, ovšem i samotná NPC na vás budou reagovat dramaticky jinak pokud jste člověk, tiefling nebo třeba temný elf. Dokonce i potenciálně konfliktní situace se možná vyřeší jen tím, že jste si vybrali specifickou rasu a vy ani nemusíte vědět, kolika obtížným volbám jste se úplně vyhnuli. Výhoda v jedné situaci se ovšem může stát nevýhodou v jiné. Navíc je tu často zastoupen prvek náhody.
Hody kostkou jsou asi nejzjevnější rozdíl proti Divinity: Original Sin 2 a dokážou opravdu pořádně zamíchat kartami. Kde Original Sin 2 porovnávala jen absolutní čísla statistik a dle nich přisoudila úspěch či neúspěch, tam v Baldur’s Gate vždycky číhá možnost úspěchu či neúspěchu, nehledě na to, jak nepravděpodobné může jedno či druhé být. Můžete přijít o hod na který by vám stačilo hodit 2 a více. A můžete vyhrát hod za 17+. Rozvržení náročnosti hodů není ani v nejmenším náhodné a hře to přidává jednak na uvěřitelnosti (míněno fakt, že můžete být charismatičtí, jak chcete, ale to neznamená, že nemůžete mít smůlu) a jednak ji to opravdu hodně posouvá blíže ke stolnímu „dračáku“.
Výhoda v jedné situaci se ovšem může stát nevýhodou v jiné.
Budete-li chtít přesvědčit tvrdohlavou a odhodlanou strážkyni, aby propustila svého zajatce, připravte si pořádnou porci štěstí (nebo meč). Pokud ale máte vysoké charisma a budete chtít přesvědčit ne zrovna bystrého skřeta, že opravdu udělá lépe, když vás nechá projít, pravděpodobně uspějete. Kromě těchto dialogových hodů, které si sami řídíte, se ve hře hází i automaticky v rámci soubojů a někdy i mimo ně, pokud vaše družina např. jde po kluzkém povrchu. Pro milovníky rychle odsýpajících her nemusí být dvouminutový průchod přes rozlitou břečku to pravé, ale jiní množství takových detailů jistě ocení.
Quicksave a quickload, kamarádi do deště
Baldur’s Gate 3 není jednoduchá hra a už vůbec vám nedá nic zadarmo. Zvlášť pokud se vydáte cestou kouzelníků a dalších povolání výhradně využívajících magii, může být první seriózní srážka s protivníky rychlá a smrtící. Baldur’s Gate 3 vás nebude vodit za ruku, ale v rámci hry velmi rychle začnete odhalovat způsoby, jak ze soubojového systému vytěžit maximum. Vylézt na vyvýšeninu klidně může být rozdíl mezi výhrou a prohrou. Stejně tak vaše schopnost všímat si detailů. Sudy s hořlavinami jsou to nejmenší, v Baldur’s Gate 3 můžete protivníkovi shodit na hlavu třeba krápník a tím ho zabít jediným tahem.
Baldur’s Gate 3 vám nedá nic zadarmo.
Protivníci ale nejsou žádné muší váhy, stačí aby si hodili na svých virtuálních kostkách nějakou tu dvacítku, a vy nebo váš počítačem řízený společník bojujete o život. Hody kostkou se potom vykupujete nebo naopak blížíte ke smrti, dokud vás váš společník nepřijde postavit zpátky na nohy. Pokud si hodíte párkrát špatně, umírá postava na dobro. Jediný způsob, jak ji potom přivést zpět je využít služeb starého nekromanta ve vašem táboře, který vám vašeho zesnulého spolubojovníka či spolubojovnici rád vzkřísí, i když za tučný poplatek.
Asi jediné, co bych ohledem soubojů a celkového tempa Baldur’s Gate 3 vytkla, jsou přílišné momenty překvapení. Na rozdíl od Original Sin 2 jsem v Baldur’s Gate 3 načítala uložené pozice často. Už jen proto, že občas do souboje spadnete, ani nevíte jak (zkrátka jdete lesem a spustíte naskriptovanou scénu), a řešit rozmístění vašich postav posléze je extrémně těžké, někdy až nemožné. Rychle se tedy naučíte postupovat po rozlehlé mapě pomalu a rozvážně, protože za každou zatáčkou může číhat mozek na nožičkách, skřetí hlídka, nebo alespoň rozzuřený sovomedvěd. Ani to vám ale nemusí pomoci vyvarovat se situací, kdy jste odsouzeni k neúspěchu nehledě na to, co uděláte, a odejít zkrátka nemůžete.
Pokud si hodíte párkrát špatně, umírá postava na dobro.
Každý za sebe
Po odehrání úvodní pasáže, ve které vás unesou mozkožrouti a v naturalisticky nechutné scéně vaší postavě dají do oka larvu, se ocitáte na pobřeží uprostřed ničeho. Vidina několikadenního bolestivého procesu, kdy vás larva promění v jednoho z vašich chapadly ověnčených únosců vám nedá moc na výběr a vydáváte se najít pomoc. V rychlém sledu najdete dva až tři společníky, podle toho, jakou cestou se vydáte.
Hned po úvodní představovačce je jasné, že vám není dáno cestovat s partou sympatických dobrodějů. Půlelfka Shadowheart je možná klerička, ale zastává názor „problémy slabých a bezmocných nejsou náš problém“. Vysoký elf Astarion má vytříbenou mluvu i způsoby, k čemuž patří i brzké zjištění, že se k němu nechcete otáčet zády a kouzelník Gale je tak trochu sebestředný narcis. Zkrátka, každý z vašich společníků je výrazný, jen ne klasicky pozitivním způsobem. Zda to je plus nebo ne, je na vkusu každého hráče.
Larian učinil poměrně odvážné rozhodnutí, když k vám připojí postavy, které vám nejen nemusí být po chuti, ale klidně je můžete i nesnášet. Za každou z nich je ale příběh a nakonec, tváří v tvář děsivému osudu je docela pochopitelné, že má každý starosti zejména o vlastní přežití a cizinec, se kterým se setkali jen náhodou a hroznou smůlou, nemá ani jejich důvěru, ani jejich sympatie. Jak ale poznají oni i vy, bez vzájemné pomoci se neobejdete.
Není vám dáno cestovat s partou sympatických dobrodějů.
Divinity s kostkami
Protože jsem hrála jak Divinity: Original Sin 2, tak Baldur’s Gate 3, neubráním se srovnání. Tedy, ono, možná překvapivě, není zase tolik co srovnávat, protože jsou si obě hry hodně podobné. S jistou mírou zjednodušení by se dalo říct, že Baldur’s Gate 3 je Original Sin 2 s pořádně štědrým rozpočtem.
Herní pravidla v Original Sin 2 jsou ve všech ohledech jednodušší, ale nejsou diametrálně odlišná, hra postrádá drahé prvky jako jsou plně animované „filmové“ dialogy, a možnosti co se týče výběru postavy a povolání jsou výrazně menší. Stejně tak soubojový systém není tak robustní jako v předběžném přístupu Baldur’s Gate 3. Obě hry ale pohání stejný engine a vizuálně jsou si velmi podobné, mají podobné ovládání a kdo si prolezl nějakých pár desítek kobek v Divinity a vyluštil nějaké ty hádanky, tak ví, co hledat a jak luštit.
Divinity: Original Sin 2 a Baldur’s Gate 3 jsou si hodně podobné.
Je ale otázkou, zda podobnost těchto dvou her skutečně brát jako výtku, protože Original Sin 2 je bez debat vynikající hrou a Larian má žánr tahových RPG zkrátka a dobře v malíku, tak proč po nich chtít, aby znovu vynalézali kolo. Ono by ale dost možná stačilo, kdyby Larian zvolil temnější vizuál, aby obě hry jasně odlišil, protože zejména v porovnání s grafikou starých dílů Baldur’s Gate působí trojka snad až zbytečně barevně a rozjásaně, a to i v podsvětí. Je to jistě úlitba západní představě vysoké fantasy (což jsou nakonec celé Dungeons&Dragons), ovšem tváří v tvář smrti, morálním dilematům, náboženským dogmatům a rozhovorům o tom, jakým způsobem byste chtěli umřít, by trocha té surovosti neškodila.
Proč po Larianu chtít, aby znovu vynalézali kolo?
Rozumný early access
Za sebe tedy musím říct, že jsem s novým dítkem Larianu jako hráč spokojena. Zda dělá čest své značce jednak neposoudím, protože jsem staré Baldur’s Gate nehrála, a jednak je na takové úvahy přeci jen ještě dost brzy. Můžu s jistotou říct, že mě hra baví, že se těším, až si ji budu moct zapnout, a že ve mně vyvolává přesně takovou radost z vyhraných soubojů a odhalených tajemství, jakou jsem čekala.
Sám Larian odhaduje vývoj minimálně na další rok a předběžný přístup je hlavně platformou pro fanoušky, aby Larianu zavčasu řekli, co funguje, a co ne. Nejde o placené demo a vzhledem k cenovce odpovídající finální hře je to vlastně takový předobjednávkový bonus pro skalní fanoušky.
Larian už v minulosti opakovaně dokázal, že své sliby zvládne dodržet.
Larian už ale v minulosti opakovaně dokázal, že své sliby zvládne dodržet a z toho co jsem zatím viděla to vypadá, že o Baldur’s Gate 3 mají velmi jasné představy, za kterými si jdou, jen ta cesta bude ještě dlouhá. Předběžný přístup svým stavem odpovídá alfa fázi vývoje, je bez problému hratelný, ale na chyby budete narážet často, zejména v multiplayeru. Většina hru moc neovlivní, s některými pomůže načtení uložené pozice, jiné vám hru shodí a vezmou s sebou třeba dvě hodiny neuloženého postupu. Pokud byste si nějaké to novější tahové RPG dali a nechce se vám trpět chyby, nebo platit za nedokončený produkt, Divinity: Original Sin 2 Definitive Edition by vás do vydání plné verze Baldur’s Gate 3 měla zabavit, a vyjde o něco levněji.
Ten začátek není přesný, k BG3 se Lariani dostali už před Divinity 2, viz zde
Tak Baldurs Gate 3 se už na steamu prodalo na milion kusů
Jestli se nakonec povede celá hra,tak se Lrian zařadí mezi velmi bohatý studia.Jejich další práce,tak může bejt ještě lepší,paráda.
Jinak si myslím,že BG3 ukáže novej level ve svym žánru.
Larian roste každou svojí hrou. Pamatuju na první Divine Divinity když vyšlo a bylo to jako zjevení. Skvělá hra, i když s tuhým začátkem. A ta melodie v menu společně s tou kočičkou v intru byla super.
https://www.youtube.com/watch?v=Qu2_sVB6EkU&ab_channel=iloydegobie
https://www.youtube.com/watch?v=iOXvVpk8kU4&ab_channel=Drago3110
Tak na skutečné DnD nemá asi žádná hra. BG3 se zdá ale dost povedený, to by mohlo natáhnout na DnD další hráče
Na internetu se říka že je to kontroverzni hra protože tam nejsou žádné jednotky na voziku
Tak jsem se konečně dostal k Original Sin 2 (tímto vysekávám poklonu týmu COTT za EXCELENTNÍ češtinu) a je to super pařba. Lariani jsou fakt luxusní RPG studio, Baldur je v dobrých rukách. Nedávno jsem dohrál od Obsidianu první Pillars of Eternity a to je retro jak řemen (v tom nejlepším možném smyslu). RPG pozitivní mají stále co hrát a to se mi líbí.
To hazeni kostek me na tom štve nejvic, hodíte blbe a už můžete nacitat quicksave
Tak to jsi vůbec nepochopil DnD systém.
a tys zas nepochopil, že to v minulém díle nebylo a proto mi to vadí, protože jinak je to dobrá hra
Tak to máš zřejmě špatnou paměť.
U hodu proti pasti je to stejné, jenom kostka není vidět.
jedinej rozdil je ze se to pocitalo na tahy bez pauzy stejne jak treba diablo 1, ale nahodny generovani poskozeni tam bylo odjakziva, stejne jak prakticky kazda rpg hra od 80 let
Larian ještě vyčítá hráčům, že si jako svoji postavu nejčastěji vytváří bílého muže.
Ach jo, Lariani vyčítají (v nadsázce), že si lidi vytváří nudné postavy a přitom možnosti editoru jsou obrovské. To nemá s barvou nic společného. Nehledejme všude jen rasismus, zrovna Lariani to fakt nemají zapotřebí. Já si taky většinou vytvářím pořád stejné postavy, buď trpaslíka nebo nějakou sličnou děvu . Ale těším se na plnou verzi, to budu hrát za nějakou předpřipravenou, v Original Sin byly parádní.
Jo, dneska někteří hned ve všem vidí SJW prohlášení, i kdy tam nejsou.
Zatim nejzajímavější věc na BG3 je ten nářek SJW, že nemůžou hrát hru jako člověk identifikující se jako Orc:-)) Tohle už fakt nevymyslíš…
Jakožto nehráč DnD, jsem z té hry trochu zmatený. Dmg se uvádí v nějakých podivných číslech a písmenech. Stále nevím, kde mám akční body, ale i přesto jsem se hrou spokojen a užívám si ji, dokud se tedy nestane něco, co mě překvapí a čemu nerozumím, protože pravidla DnD.
A ještě mi tam chybí čeština, ale ta nejspíš dorazí za rok při plném vydání.
Češtinu dělají na prekladyher, a tipnul bych že vyjde hrubě rok po vydání plné verze, možná i později, žádná oficiální čeština nebude.
Překlad Divinity: Original Sin 2 zabral 2 roky.
A já si na češtinu počkal a nic mi neuteklo. Dohrál jsem alespoň resty a že jich bylo!
Doporučuji se přečíst pravidla papírové DnD, to ti hodně věcí osvětlí. BG3 myslím že jede na verzi 5e, ale pro pochopení mechanik kostkou můžeš číst kteroukoli verzi chceš.
Tak třeba u dmg jsou ty hody snadno k pochopení. Na to nemusí pročítat celá pravidla. První číslo udává kolikrát se kostkou hází a druhé, kolik stěn ta kostka má.
Takže když má meč damage 1d8 znamená to, že má dmg podle toho kolik hodíš na kostce s osmi stěnami, tedy 1 až 8. Pokud má třeba meč 2d6, pak je dmg meče součet dvou hodů (to ta první dvojka) kostkou o 6-ti stěnách. Takže ve výsledku má meč dmg 2 až 12.
Souhlasím, nicméně pokud to není v tutorialu, tak to skutečně může působit trochu zmatečně. Tak jsi mu vysvětlil zkratku NdN, fajn. Ale tohle ne vždy ukazuje skutečné poškození, že? Do toho se počítá síla zbraně, možné dodatečné poškození, síla/obratnost.