Už je tomu víc než 6 let, co vyšlo v předběžném přístupu temné RPG Darkest Dungeon od Red Hook Studios. Začátky nebyly lehké, hra si žádala spoustu balancování a opravy chyb, ale když o rok později vyšla plná verze, hráči byli nadšení. Kombinace tahových soubojů a procházení tajemných dungeonů zkrátka zafungovala na jedničku a zájem o hru byl tak velký, že vzniklo i několik placených DLC. Základní hra navíc letos v září překonala 5 milionů prodaných kopií, což je na indie hru opravdu neskutečné číslo. Bylo jasné, že na takový úspěch budou chtít vývojáři navázat a už v roce 2019 oznámili druhý díl. Jak málo jsme ale tehdy věděli o jeho pravé podobě…
Darkest Dungeon II sice staví na základech, které položila jednička, co se týče tahových soubojů, ale i v těch proběhla spousta změn. Úplně zmizely šance na zásah, což je za mě jedině dobře, ale přesto se vám může stát, že cíl minete. Do hry totiž přibyly tokeny, což jsou jednorázové bonusy/nevýhody, které se po jednom použití spotřebují, postava jich však může mít v jeden okamžik hned několik. Patří mezi ně například silnější útok, lepší obrana, ale právě také menší šance na zásah či větší šance na úhyb. Souboje tak sice stále dokážou být velmi frustrující, ale už to není ani zdaleka tak extrémní jako u jedničky.
Pokud se podíváme na gameplay mimo souboje, prakticky nezůstal kámen na kameni. Už tu nemáme žádnou vesničku, která slouží jako naše základna, a ani neprocházíme dungeony. V druhém dílu máme vlastní povoz, s nímž projíždíme všemožné lokace, abychom se dostali do té finální, kterou je zasněžená hora. Jak řekli sami vývojáři, jde v podstatě o kombinaci původního Darkest Dungeon a legendární hry Oregon Trail. Musíte si vybírat mezi různými cestami a čekají na vás souboje s místními monstry či silnými kultisty, civilisti, obchodník, nemocnice, hnízda plná nepřátel a mnoho dalšího.
Největší změna ale spočívá v samotném pojetí celé hry. Zatímco kampaň jedničky měla asi 60 hodin, u druhého dílu se vývojáři rozhodli o výrazné snížení a hru předělali na žánr rouge-lite, který je v poslední době velmi populární. Musím říct, že osobně mi toto pojetí velmi sedlo. Čekají na vás totiž několikahodinové runy, které budete opakovat, abyste dosáhli kýženého cíle. A o znovuhratelnost rozhodně není nouze, postupně si totiž odemykáte nové postavy, perky a předměty. Ve hře jsem strávil asi 15 hodin a rozhodně nemůžu říct, že bych se nudil.
Když už byla řeč o postavách, bylo by dobré si rozebrat také je, protože ve dvojce fungují výrazně odlišně. Jednak je jich na výběr míň (většina z nich jsou známé tváře, avšak narazíte také na jednu novou), ale během následujících měsíců by měly přibýt další. Hlavně však vývojáři výrazně předělali to, jak vůbec postavy fungují. Zatímco v jedničce jsou víceméně postradatelné a kdykoli si můžete naverbovat další, v Darkest Dungeon II je mezi nimi výrazně větší pouto a autoři chtějí, abyste si k nim vybudovali větší vztah. Celé je to podtrženo systémem vztahů mezi jednotlivými hrdiny. Vaše skupinka čtyř bojovníků totiž nemusí být jednotná a klidně se může stát, že se budou všichni navzájem nenávidět, což vás prakticky odsoudí k záhubě, protože postihy za to jsou opravdu velké. Naopak ale můžete docílit také pozitivních vztahů, které vám v soubojích velmi pomohou.
Rozhodně jde o zajímavý systém, ale v tomto ohledu je ještě potřeba hru vybalancovat. Trvalo mi pár hodin, než jsem přišel na to, jak vztahy fungují. Původně jsem si myslel, že je to řešeno pouze náhodně, což by nebylo zrovna šťastné, ale nakonec jsem zjistil, že se řídí podle míry stresu. A ano, i ve dvojce platí, že stres je mnohem důležitější než zdraví. Pokud měla postava víc než 4 jednotky stresu, začala být nenávistná k ostatním, pokud jsem ale dokázal udržet stres pod touto hodnotou, vytvářela si naopak pozitivní vztahy. Tady přichází ta nevyváženost, protože morová doktorka, kterou můžete znát už z prvního dílu, má schopnost, jež dokáže všem členům snížit v boji stres o jeden bod, což je neskutečně užitečná věc, která je dle mého až příliš silná. Od toho je tady ale předběžný přístup a vývojáři budou mít dost času na to, aby vše vyladili.
Nezmínil jsem ještě jednu podstatnou část hry, a to je hospoda, která se nachází na konci každé lokace. Můžete v ní doplnit síly, vylepšit povoz a zlepšit vztah hrdinů pomocí karetní hry či házení šipek. Asi nejdůležitějším prvkem je zde ale nakupování předmětů a vylepšování schopností vašich hrdinů. Ty nejenom že můžou zvýšit čísla, ale klidně také přidají danému skillu novou vlastnost. Dobrým příkladem je právě již zmíněná schopnost morové doktory, která snižuje stres až po jejím vylepšení.
Nechtěl bych zde ale mluvit jenom o hratelnosti. Jestli Darkest Dungeon II v něčem vyčnívá, tak je to audiovizuální stránka. Ano, už jednička měla svůj originální art style, ale ve dvojce se vývojáři rozhodli přejít na 3D a byť zprvu panovala ze strany hráčů jistá skepse, určitě mi teď dáte za pravdu, že to byla správná volba. Hra vypadá opravdu skvěle a je až s podivem, že za ní stojí jen malé studio. Ještě obdivuhodnější než grafika jako taková jsou hlavně animace, které jsou neskutečně plynulé a na pohled jednoduše krásné.
Hudba se taky oproti prvnímu dílu výrazně posunula a celý soundtrack potrhuje atmosféru hry. Jednotlivé skladby je opravdu radost poslouchat, a to nejenom ve hře, ale i mimo ni. Stuart Chatwood, jenž má na kontě kromě hudby k prvnímu dílu také soundtrack k sérii Prince of Persia, tentokrát překonal sám sebe. Stejně dobře na tom je i samotný sound design a nezklamal ani Wayne June, který zde opět dabuje postavu vypravěče.
Nakonec bych rád zmínil, že stejně jako v případě prvního dílu je k dispozici oficiální čeština, kterou má na starost dvojice překladatelů. Bohužel, překlad je momentálně velmi nedodělaný a osobně bych ho zatím doporučil pouze těm, kteří angličtině opravdu vůbec nerozumí, protože budete svědky neustálého střídaní českého a anglického textu. Samozřejmě ale překladatelům přeji hodně štětí, neboť překlad v rámci early access fáze není nic jednoduchého. Sami nás ostatně kontaktovali a poprosili, abyste jim dali ohledně češtiny zpětnou vazbu, pokud hru hrajete. Stačí poslat mail na mkorenek@gmail.com.
Abych to tedy shrnul, Darkest Dungeon II není pokračováním v pravém slova smyslu. Pokud jste očekávali jen reskin prvního dílu, nejspíš budete zklamaní. Jestli jste ale otevření novým nápadům a máte rádi rouge-lite žánr, určitě si přijdete na své. Jakmile dojde na přidání zbylého obsahu (momentálně je dostupný pouze první akt z pěti) a vybalancování, může být z druhého dílu další hit. Vývojáři ale před sebou mají opravdu velký kus práce, a proto nezbývá nic jiného, než jim držet palce, aby se jim povedla jejich vize dotáhnout do konce.
Jednička byla super hra, ale určitě ji nedoporučuji s češtinou. V jednom z prvních textů jsem se dočetl: „S zničil dostavník a domovník pryč, budete muset vytvořit cestu k Hamletovi pěšky“. Aha, takže hlavní záporák je „S“ a musím jít k nějakém Hamletovi. To zrovna… „With the stagecoach destroyed and the Caretaker gone, you will have to make the journey to the Hamlet on foot“ Je to určitě strojový překlad. A hodně špatný. Tak jsem měl s češtinou nějaké technické problémy přímo při hraní. U dvojky ji tedy raději ani zkoušet nebudu.