Před letošním Gamescomem jsem tuhle hru řadil do početné kategorie „další soulsovka, která sice vypadá docela dobře, ale celkem určitě se nebude hrát tak dobře, jako tituly od FromSoftware“. S každým dalším screenshotem a trailerem mne ale tato škatulka trápila víc a víc, protože hra vypadala opravdu výjimečně nádherně a atmosféra z ní doslova kapala. Přesto jsem si byl jistý, že (stejně jako tomu bylo doposud víceméně u všech konkurenčních pokusů) se prostě nebude hrát tak dobře, jako tituly s „magickým dotekem“ Mijazakiho. Nakonec mne tyhle úvahy přivedly k zařazení hry hned jako druhé při sepisování mého plánu na Gamescom kolečko kolem jednotlivých vystavovaných titulů.
Rozsáhlý hratelný úsek (zřejmě z úvodu hry, s ohledem na relativně nižší hustotu nepřátel a celkovou náročnost) byl v Kolíně k dispozici jak na několika stanicích na veřejném showfloor, tak na několika dalších ve skromném stánku byznys oddělení veletrhu. Na obou místech stánky obsluhovali Korejci, z jejichž domoviny hra pochází. Chtěl bych jim tímto vyseknout velkou poklonu, protože se (nejen) ke mě chovali na obou místech s pokorou a vděčností, jakou jsem prostě u nikoho jiného na celém Gamescomu nezažil ani letos, ani v minulosti. Bylo poznat, že jsou poněkud mimo svůj živel a cítili se (při zpětném ohlédnutí až komicky nemístně) poněkud nejistí, zda je jejich hra dostatečně dobrá a zda má šanci „západní hráče“ zaujmout. Mimochodem, v byznys stánku zmínili i skutečnost, že nemají rezervované některé sloty – o jejich hru před veletrhem zkrátka nebyl dostatečný zájem.
Jako první jsem si potvrdil, že hra opravdu velmi dobře vypadá – je to přesně ten případ, kdy je grafika tak propracovaná, že jí screenshoty ani videa nedělají dostatečnou čest. Musíte to vidět v pohybu na vlastní oči, abyste si všimli všech těch nuancí a ocenili mimořádnou péči, která byla věnovaná nejen modelům, texturám a animacím, ale také nasvícení nebo speciálním efektům. Tohle je mimořádně výpravná hra, která snese srovnání s těmi nejlepšími. Mimochodem hrál jsem PC verzi (běžela naprosto plynule, navzdory mimořádné propracovanosti grafiky i rychlosti akce) s Xbox ovladačem. Kromě toho jsem měl také sluchátka, ale zvuk a hudbu nebylo možné dostatečně posoudit s ohledem na ruch okolo, plus komentoval jsem dojmy kolegům a také zdvořile odmítal hostesku, co se mi snažila radit, jak hru hrát. Nebylo to totiž potřeba, jelikož ovládání i třeba UI a mechaniky typu „bonfire“ fungovaly víceméně přesně stejně jako v mojí milované (a oplatinované) Bloodborne.
Jasně, můžeme rozebírat nuance typu zasazení do alternativní Belle Époque místo o něco dřívější viktoriánské gotiky, ale neříkejte mi, že při pohledu na záběry z potemnělých špinavých ulic, plných improvizovaných ohňů a ploužících se stínů, okamžitě nevidíte spojitost mezi těmito dvěma hrami. To samé platí třeba pro některé animace zbraní nebo již zmíněné UI prvky a mechaniky, včetně staminy, sbírání duší/energie ze své mrtvoly po smrti a dalších. Dokonce i rozestavění protivníků s občasným minibossem, nebo struktura prostředí s několika úrovněmi a žebříky mi připadaly extrémně podobné.
Snad jediný zásadní rozdíl, který jsem zaznamenal, byla absence uzdravování pomocí dostatečně rychlého útoku po utrpění zranění – ale to neznamená, že jej třeba později ve hře neodemkne nějaký předmět. Jinak je samozřejmě důležitým rozdílem, že místo chapadel zde budete bojovat s robotickými (loutkovými) monstry, přičemž celý příběh je inspirován pohádkou o Pinocchiovi.
Jelikož jsem se během Gamescomu na stánek se hrou Lies of P vrátil několikrát (láska je láska), povedlo se mi kromě opakovaného hraní téhle senzace ukořistit i všechny varianty letáčku s postavami 😇 pic.twitter.com/UD6lgpSC5U
— Martin Zavřel (@martinzavrel) August 28, 2022
Tak nebo onak mi přijde zbytečné zastírat, že tvůrci se prostě „nechali inspirovat“ a hra jednoznačně působí jako duchovní pokračování Bloodborne. Co je ale nejdůležitější: ovládá se a hraje stejně precizně a svižně, jako zdroj této inspirace. Což jsem opravdu nečekal a Lies of P díky tomu okamžitě vyskočila na první místo mojí pomyslné hitparády toho, co jsem na letošním Gamescomu hrál a viděl. Během dne jsem se ke stánkům s hrou vrátil ještě několikrát, protože jsem se jejího hraní nemohl nabažit. A bylo moc příjemné sledovat, jak se díky rychle se šířící reputaci této hry v průběhu dne zvedal zájem o ni také ze strany ostatních návštěvníků veletrhu.
Lies of P vyjde v roce 2023 pro PC, X1, XSX|S, PS4 a PS5. Zatím si ji můžete přidat do wishlistu na Steamu.
Gamescom 2022 reportáže magazínu ZING.cz vám přináší herní notebooky Acer Nitro, s procesory až Intel Core i7.
Jednoznačně nejlepší věc celého Gamescomu. Zaujalo ještě čínské Where Winds Meet a hodně pěkný a temně laděný Lords of the Fallen 2 trailer. Uvidím, jak se vykrystalizuje Scars Above, ale Lies of P zatím u mě vede jako to nejlepší z výstavy
Moooooc se na to tesim. Ted jsem dohral skvelou Thymesii a 27.9. vychazi Moonscars. A pristi rok si vychutnam tuhle pecku. Jsem rad ze se zacinaji objevovat nastupci Fromsoftu po tom co dojebal Eldenring openworldem ktery k souls hram proste nejde.
Yup, Elden Ring „dojebali“ tak, že to je jejich nejprodávanější hra a jsem si celkem jistý, že letos ukořistí také nejvíce ocenění za hru roku
Což je především skvělá zásluha marketingu, dost možná nejvyhajpovanější titul za poslední 3 roky. Tím neřikám že je to špatná hra (i když „souls“ hry jdou obecně komplet mimo mě), ale to jak se hra prodává není vždycky ukazatelem kvality, ale spíš „masovým“ marketingem, proto moc nemám rád když se argumentuje pouze počtem prodaných kusů. Stačí si vzpomenout na Cyberpunk.
Elden Ring rozhodně nemělo tak obří marketing. Hype ano, přece jen je to nyní docela populární žánr (soulslike) a From Software je zkrátka ten kdo ho umí nejlíp, plus spolupráce s G.R.R.M udělala svoje, ale ještě před rokem si hráči „stěžovali“, že se toho moc neukázalo a zkrátka se není o čem bavit. Oznámení teaserem v roce 2019, poté v 2021 asi 2 trailery, pár informací z rozhovorů a nějaký ten měsíc před vydáním byla ta beta, takže si ho mohla část hráčů vyzkoušet. Se Cyberpunkem se to vůbec nedá srovnat.
Až na to že marketing to mělo minimální bože.
Mně taky nepřijde, že výdělkem se měří kvalita hry. To by pak bylo nejlepší Diablo Immortal. A taky mám názor, že open world Elden Ringu nesvědčí. Jsou tam pěkný výhledy, to rozhodně, ale svět se mi zdá takovej prázdnej. Takovej hodně ředěnej Dark Souls. Naštěstí špatně promíchanej a tak tam jsou hrudky neředěnejch původních surovin.
Naprosto respektuji slušně formulované protinázory, děkuji za ně
Pro mě osobně byl přesun do otevřeného světa úžasným zlepšením – před hraním jsem se ho také bál, ale po pár hodinách v něm jsem zažil takovou radost z objevování, jakou jsem naposledy měl někdy v roce 2018 u Subnauticy.
I já si otevřený svět užil, zvláště kvůli designu, rozvržení a taky kvůli lore. Jediné co by chtělo zlepšit jsou dengeony, které byly docela na jedno brdo. A taky je pravdou, že kdyby to bylo lineárnější jako u předchozích dílů, tak by tam nebylo v podstatě nic „nového“.
Nevím no… ale čím méně mě hra vodí za ručičku, říká mi co mohu, co nemohu a kam mohu jít tak tím pro mě lépe. A konkrétně u Elden Ring to daleko lépe prověří tvůj skill a odhodlání si poradit s výzvou. Jasně že třeba mainstream hráče nebo nováčky může odradit to že když špatně zatočí tak dostanou tak na budku že to vypnou a dají refund ale kdo se snadno nevzdá tak v tom najde hodně dobrého. Když se výzva eskaluje přiměřeně tvému skillu tak zakrníš. Pořád budeš dělat to samé, nezkusíš nic nového a jen těžko zažiješ to nadšení z poražení bosse který je stavěný na tvůj level jak tomu bývá u lineárních her. Tady špatně odbočíš a buď se něco naučíš nebo utečeš. Buď překonáš sebe nebo enemák tebe. Jako v reálném životě. S tím jde samozřejmě i ruku v ruce to občas kritizované snížení obtížnosti které ale dává smysl. Kdyby nerozprostřeli náročnost enemáků na větší ploše a nedali tím tak hráčům vyšší toleranci náročnosti tak by se tam udělala ta linerání cestička lehké obtížnosti s postupnou eskalací jako u běžných souls her bez ohledu na otevřený svět. Sejdeš z cesty a narazíš na zeď, na druhé straně taky. Tak se vrať nebo jdi rovně a máš z toho ve výsledku stejně lineární hru. Tak proto je hra přístupnější. To by moc smysl nedávalo. A jak tu někdo zmiňuje že je to přehypovaný… No jo ale ten hype byl z komunity a né od vývojářů a co jsem slyšel tak mu hra dostála protože komunita měla realistická očekávání a ta hra splnila. Kdyby to byl hype od vydavatele nebo vývojářů tak zveličí každou kravinu a přišlo by zklamání při střetu s realitou.
Mě se osobně ER moc nelíbil, vlastně jsem měl pochybnosti už před vydáním, ona dělá hodně v mém případě i tématika samotného světa, která mě prostě nebaví. Temnější zaměření mě bavilo více, či gotický BB.. i to Sekiro se mi hodně líbilo, tady je takový napůl LOTR skoro a to mě nebaví.
Skyboxy mi trhají oči atd, dungeony jsou prostě takové jaké jsou.. možná jak někdo udělá mód, který převede tématiku do temné podoby tak si to znovu zahraji.
Mně se zas z podobnýho důvodu z From Soft. soulsovek nejmíň líbí Bloodborne. Plus mi na něm nesedne až moc svižnej soubojovej systém a absence štítu.
Podobnej problém budu mít nejspíši s Lies of P. Nesedí mi ani zasazení do viktoriánské gotiky, ani do Belle epoque (přiznávám, že nepoznám rozdíl). Navíc Lies of P se mi zdá mnohem víc posunutý do hororu, cítím z toho trochu takový Alice: Madness Returns vibes a tady ty hororový pohádky jsou strašně děsivý
Takže asi nic pro mě, ale přeju Korejcům, ať se jim to povede. A když už to jde do Game Passu, určitě aspoň vyzkouším (za bílýho dne, ideálně s maminkou někde poblíž :)). Třeba to bude tak moc dobrý, že se nějak překonám.
Jsem rád, že se gameplay přibližuje kvalitám From Software her. Většina soulovek pohoří protože se hrají velmi toporně.