Recenze z hraní PC verze
Hranice jsou důležité. Především pak ty, které si musí stanovit každý člověk sám. Právě ony totiž odlišují zrno od plev, plebs od patricijů, pedofily od přátelských strýčků. Bohužel, stále existují lidé, kteří to bez návodu jednoduše nezvládají a proto se nejen nepřestanou plnit věznice, ale taky budou dál vycházet hry jako Remember Me. Tituly s ohromným potenciálem, které dojíždějí na neschopnost autorů rozlišit, kdy jde ještě o inspiraci, a kdy už o prachsprosté kopírování.
Čistě v otázce příběhu tu totiž máme vcelku zajímavou zápletku, která se točí kolem možnosti uchovávat a dokonce sdílet vzpomínky de facto s kýmkoliv. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v budoucnosti, je nicméně celkem jasné, že to má krom pozitiv i celou řadu dost významných negativ. Tak třeba už dost otřepané rozdělení společnosti na bohaté, krčící se za vysokými zdmi a stovkami strážím a chudé, bojující o rovnoprávnost. Samozřejmě nesmí chybět „zlá“ společnost, jež si na vzpomínky vybudovala monopol. Lidé, kteří vrtání ve své hlavě nevzali moc sportovně a stali se z nich takoví skoro-Glumové. No a v neposlední řadě taky spasitelka, která hodlá všechny zachránit.
Šablonovitější dějovou linku aby člověk pohledal. V rámci možností to všechno samozřejmě funguje. Avšak ne tak zásluhou vývojářů, jako spíš léty prověřenou tradicí. Naneštěstí docela zajímavá původní myšlenka trpí pod nánosy patosu a jen tu a tam na hráče vykukuje, aby se připomněla. Nemůžu se zbavit pocitu, že kdyby se místo snah o velké filosofování autoři zaměřili na obyčejnou letní oddechovku, dopadlo by to mnohem lépe.
Místo toho je nám servírován jakýsi prapodivný mix Matrixu a Assassin’s Creed, který v tomto směru jednoduše nemá šanci pořádně zaujmout. Má nicméně i velkou smůlu. Příběhově slabší hry se totiž často opírají o výborné audiovizuální zpracování či parádní hratelnost. Remember Me má však v obou kategoriích oporu jen tak napůl. Ačkoliv lze grafické zpracování jen těžko označit za vyloženě špatné, k dokonalosti mu chybí mnohé. Animace jsou čas od času krkolomné, vpíjení hlavní postavy do překážek zase naprosto běžné. Pořádný software pro lip-sync zdá se k tvůrcům zatím nedorazil a opravdu pochválit jde snad jen celkové zpracování světa.
Na druhou stranu, hudební doprovod pochází z hlavy Oliviera Deriviera, jenž je zodpovědný mimo jiné za soundtrack k Alone in the Dark z roku 2008, který osobně považuji za jeden z nejlepších. Máme tu tak vcelku zajímavé motivy prolínající se celou kampaní a perfektně dotvářející atmosféru. Místo velkého orchestru přitom Deriviere tentokrát vsadil na krapet modernější přístup s lehkou příměsí dubstepu, který gamese neuvěřitelně sluší.
Podobně schizofrenní pocit pak vyvolává i samotná hratelnost, která je na jednu stranu výborná, ale na tu druhou zoufale nudí. Bez ohledu na děj, veškeré vaše putování vždy sestává z toho, že jdete z bodu A do bodu B. Přitom víte, že si po cestě párkrát zašplháte, třikrát se porvete se slabšími nepřáteli a jednou se silnějšími, nebo bossem. Žádná překvapení, žádná snaha byť o malou invenci. Proti tomu ovšem stojí téměř geniální soubojový systém, který baví i po pár hodinách a to především proto, že se ho opravdu musíte naučit. Ty tam jsou časy, kdy jste jen mačkali tlačítka pro slabší a silnější útoky.
Remember Me místo toho sází na komba tvořená kombinací různých tlačítek. Ty si musíte vštípit do paměti a následně se modlit, abyste je během hektické bitky správně navolili. Aby to ovšem nebylo tak snadné, nepřátel je na vás zpravidla víc, takže si musíte dávat pozor na jejich výpady a včas uhýbat. Jakékoliv zranění totiž nejen bolí, ale hlavně vám zruší váš slibně rozjetý clickfest. A to zamrzí dvojnásob, pokud jste se zrovna snažili třeba vyléčit.
Přesně tak, to nejzajímavější na kombech totiž není to, že efektně drtíte protivníka, ale spíš to, že mají celou řadu podpůrných funkcí. Jak postupujete hrou, sbíráte body, za něž si můžete odemykat speciální údery. Ty se zpravidla, minimálně v otázce síly, nijak neliší od těch běžných, avšak vždy mají nějakou bonusovou vlastnost. Jedny vás uzdravují, jiné snižují cooldown ostatních schopností (třeba možnost krátkou chvíli přeskakovat od nepřítele k nepříteli bez přerušení komba, nebo na moment omráčit všechno v okolí atd.), další násobí účinky těch ostatních a tak dále.
Je docela smutné, že kromě soubojů už na titulu lze pochválit jen jednu věc. A to remixování vzpomínek. Vzhledem k tomu, že je hlavní hrdinka vyvolenou, dostala do vínku jednu zatraceně zajímavou schopnost. Ve správné chvíli a správných podmínkách může vlézt někomu do hlavy a změnit jak si pamatuje ji, své blízké, prostě cokoliv. Díky tomu si může zajistit třeba jejich náklonnost, což je někdy pro pokračování příběhu klíčové. Samotný proces úpravy přitom probíhá tak, že se přehrabujete v něčí vzpomínce, zkoušíte upravovat různé drobnosti a víceméně čekáte, co to udělá. Takhle na první poslech to může znít nudně, ovšem výsledek je nesmírně zábavný.
Ovšem, jakkoliv střízlivě se na hru snažím dívat, je to prostě ničím nevynikající akční adventura, kterých ročně vychází dvanáct do tuctu. Konkrétně tahle ovšem působí místy až odfláknutým dojmem. Hned na úvod si totiž člověk všimne, že víc než za Nilin hraje za vlka, který si to vesele hrne tunelem. Jakékoliv odbočení je nemožné a vývojáři se navíc ani nijak zvlášť nesnažili zakrýt skutečnost, že vás vodí za ručičku. Občas tak vaši cestu za svobodou zastaví rozbitá židle, jindy tři lidé sedící na schodu. Někdy se sice ozve svědomí, to když vám tvůrci umožní dosáhnout cíle dvěma různými cestami, ale velice rychle je ignorací umláceno do bezvědomí.
Chválit nelze ani umělou inteligenci, která ne, že by byla vyloženě špatná, spíš hapruje. Můžete se proto těšit na celou řadu logických kiksů, kdy vás kupříkladu po celém městě honí bezpečnostní složky, vyptávající se na vás kamkoliv přijdou, a vy jim uniknete tak, že po okapu slezete doprostřed přeplněného nákupního střediska, čehož si ale náhodou nikdo nevšimne. Stejně tak rušivě, byť tady je to vcelku pochopitelné, působí aktivace vašich speciálních schopností uprostřed boje. Protivník, jenž byl ještě před vteřinou pevně rozhodnutý napálit vám jednu mezi oči, se najednou rozhodne počkat až kolem sebe domáváte rukama, abyste vyvolali požadovanou abilitu a brutálně ho zrasili.
A takových drobných, někdy méně, někdy více závažných zaváhání je Remember Me plné. Bohužel. Skoro mám pocit jako by společnost Capcom a zodpovědné tvůrčí studio tak úplně nevěděly, jaký titul to vlastně chtějí na trh dopravit. Místo kvalitního sci-fi se zajímavým přesahem se proto na v obchodech objevilo obyčejné sci-fi s omezeným dosahem, což je obrovská škoda.
Druhý pohled
Autor: Honzas4400
Řekl bych, že Remember Me mělo už od svého ohlášení obrovský potenciál, který prostě vývojáři nezvládli ukočírovat a dopadlo to tak, jak to dopadlo. Příběh, jak popisuje Rosťa, je jednoduché klišé. Jsou tu zlí lidé, nějaký vyvolený hrdina, v tomto případě hrdinka, a hromada lidí, kterým se nelíbí tak nějak všechno. Ano, najdou se tu i zvraty, ovšem žádné, ze kterých byste si měsíc nesedli na zadek. Naopak, jak už bylo zmíněno, víceméně jediné, v čem hra „vyniká“, je soubojový systém a hudební doprovod.
Soubojový systém, v němž si můžete s menší volností nakombinovat, jak se bude Nilin vrtět, je svěží, avšak i ten po několika hodinách hraní začne nudit. Čím dál se ve hře dostanete, tím delší komba s více pohyby budete moci provést. Bohužel to rovněž začne být po chvíli chaotické a prostě nevíte, co mačkat dřív, což vás může stát život. I přes tu a tam se měnící nepřátele a speciální schopnosti je hra prostě strašná nuda. A to na soubojový systém sázela.
Z mé strany je hudba asi to jediné, co se dá vyloženě pochválit. Skvěle padne do atmosféry novodobé Paříže a při soubojích nijak nepřekáží. Po vizuální stránce hra nenadchne, ale že by vyloženě urážela se říci nedá. Za zmínku ovšem stojí parádní prostředí, které je ovšem, díky tomu, že většinu času strávíte v interiérech, trestuhodně upozaděné.
Negativ se na tomhle titulu najde daleko víc než pozitiv a to je obrovská škoda; opravdu obrovská. Nemůžu tudíž jinak, než s hodnocením a verdiktem souhlasit a doufat, že se vývojáři do příště výrazně polepší.
Recenze
Remember Me – zapomeňte na to
Remember Me je v podstatě úplně průměrná hra. Fanoušky žánru snad potěší, ale upřímně si nedovedu představit, koho by mohla nadchnout.
Líbí se nám
- soubojový systém
- hudební doprovod
Vadí nám
- šablonovitý příběh
- zvláštní umělá inteligence
- absence jakékoliv volnosti
Dnes som to dohral, nič svetoborné ale super nápad, tiež remixy boli zaujímavé ale bolo ich málo. Proste ako som písal musí ti sadnúť aj bojový systém lebo keď nie tak sa budeš nudiť. Ja by som dal 7/10 ale za tu cenu určite nie
Jdu do toho… nenechám se odradit… ale hrozně se bojim, že vyhodim litr oknem
lucyfer: ja recenze pisu ale pouze na filmy:) na hry jsem psaval ale to byla jina doba a vetsina lidi kteri tady pisou se hrali v kulkach tatika:) kazdopadne diky za podporu jsem rad ze na to ma nekdo podobny nazor:)
S číslem recenze souhlasím, ale s psaným textem už ne. Hra nevyniká soubojovým systémem, ale právě tím příběhem, který je neskutečně zajímavý a vy se snažíte co nejrychleji proskákat a probojovat, aby jste se dozvěděli z příběhu něco víc (o to víc zamrzí, když nakonci zjistíte, že ten příběh vlastně nestojí za nic) .
"Můžete se proto těšit na celou řadu logických kiksů, kdy vás kupříkladu po celém městě honí bezpečnostní složky, vyptávající se na vás kamkoliv přijdou, a vy jim uniknete tak, že po okapu slezete doprostřed přeplněného nákupního střediska, čehož si ale náhodou nikdo nevšimne. "
Celá tahle věta nedává smysl, na umělou inteligenci by se dalo stěžovat, pouze v případě, že by Remember Me byla open world hra. Celé pronásledování "bezpečnostní složky" je vyprávěno pouze pomocí cutscén, takže tam ani žádná umělá inteligence není….
"Protivník, jenž byl ještě před vteřinou pevně rozhodnutý napálit vám jednu mezi oči, se najednou rozhodne počkat až kolem sebe domáváte rukama, abyste vyvolali požadovanou abilitu a brutálně ho zrasili. " S tímto také nesouhlasím, narozdíl od Assassins Creed se protivníci nebojí zaútočit ve více lidech, takže vám kombo častokrát přeruší. Když vyvoláváte nějakou "superschopnost" jejich útok tím přerušíte… Za prvé se to dá vysvětlit tím, že ná vás nemůžou zaútočit, když jste v cutscéně a za druhé se to dá vysvětlit také tak, že se vás při té animaci zalekli a svůj útok si jednoduše rozmysleli….
A poslední: technické zpracování je naopak skvělé a s trhanými animacemi také nesouhlasím. Animace při soubojích jsou podle mě trhané schválně, aby vypadaly efektně, jako např. ve Star Wars: Force Unleashed. A "vpíjení postavy do překážek" se mi nikdy nestalo.
Hudba je skvělá, a koridor je prostě koridor… Jo a herní doba 8 hodin.
A díky, kdo to dočetl až do konce : p
Já s recenzí celkem souhlasím. Právě jsem Remember Me dohrál a musím říci, že to taková bomba není. Pokud bych počítal, že 5/10 je průměr, tak potom bych dal maximálně 6 bodů, a to už není takovej rozdíl. Rosťo díky za recenzi.
Souhlasím ze začátku takové rozpačité dojmy , ale pak mě to začalo strašně bavit
Je to presne ten typ hry kt. niektorých hráčov chytí a iných nie…mňa napr. hra od začiatku nebavila ale postupom času ju hodnotím ako vydarenú
Tak nevím , za mě osobně minimálně 7/10 spíš 8/10 , ale ještě sem nedohrál (5. epizoda ) . Hraju na pc s xbox ovladačem a baví mě to . Linearita mi nevadí , protože otevřený světy moc nemusim a příběh mi přijde dobrej zatim . Jediný dvě věci co mám , že kamera je někdy hrozná a štve mě že Nilin nemůžu skákat všude jen na vyznačených místech
náhodou. . korporátní fašisti jsou na vzestupu, ale pravdou je že bych téma netahal do her (to se týká i bioshocku, watch dogs! stále to samé ) . . he A na samotný hraní rm se chystám příští týden, takže se uvidí jak moc se přibližím k hodnoceni recenze. Jinak jak jsem psal dřív už podle gameplayů – kamera a navigace debilní a tunel – ten je snad i v té postapokalyptické nudě co vyšla onehdá. . he
Kdyby ta hra měla delší a zajímavější příběh+otevřený svět, tak je dokonalá
(dokonale by využila potenciál)
Wifinus: podle mě nejchytřejší EuroGamer . . (podle mě : P)
Hrdina. Nejak si nevybavuji recenzi ME3 ale dle tveho prizpevku je to sracka a to jako proc?
ta hra je tak na půli cesty… mě osobně hodně mrzela linearita úrovní (to, co u nového Call of Juarez fungovalo, tady spíš zamrzí, neo-paris mě už od první cut-scény hrozně lákal k prozkoumání každého zákoutí a temné uličky) a neskutečně štvala kamera, už třeba jen z toho důvodu, že na okolní svět je radost se dívat (což je s tou kamerou o nervy ) soubojový systém je fajn, ikdyž mi chvíli trvalo, než jsem se dostal "do ráže, " ale o tom to je, nemůže jít všechno hladce hned od začátku, člověk se musí taky trochu snažit… možná, kdybych ke hře přišel jako slepý k houslím, tak bych mluvil jinak, ale takhle, když jsem se na ni vážně hodně těšil, je to docela… nechci říct zklamání, ale radost z toho prostě nemám…
Uz delsi dobu, zvlaste po hodnoceni srajdy Mass Effect3 , neberu zdejsi recenze vazne. To si prectu na recenze od hracu.
[ odkaz ] tak to hodnocení od lidí ani od recenzentů není tak špatné… Škoda, že recenzenti nejsou tak přísní na srajdy typu ME, Skyrim, AC3 apod. vyplachmozky.